Časopis Myslivost

Není proto divu, že nabídka odpovídajících svítilen je na trhu poměrně pestrá a nadále roste. Mezi osvědčené výrobky se zařadila také produktová řada Fenix, kterou pro naše myslivce dodává firma Ariga, s.r.o., provozující internetový obchod Kronium.cz.

Již dříve jsem byl zástupci této společnosti osloven, zda bych se neujal testu vybrané taktické svítilny, tedy typu, který se vzhledem k velikosti, výkonu i dodávanému příslušenství nejlépe hodí pro potřeby praktické myslivosti v honitbách. Postupně tak vznikly uživatelské recenze svítilen TK15 a TK22, uveřejněné v Myslivosti 11/2011 a 12/2012.

Výsledkem testování svítilny TK15 byla mimo jiné skutečnost, že jsem začal tento výrobek, který mne skutečně zaujal, sám pravidelně používat. Čtenáře snad bude zajímat konstatování, že ani po uplynutí mnoha měsíců a po získání řady zkušeností, nemusím na svém původním kladném hodnocení nic měnit. Je to stále stejně spolehlivé, výkonné a odolné zařízení, které jsem v podobném duchu původně i popsal. Slouží mi dlouhodobě, bez problémů a nejmenších závad při téměř každodenním nošení.

Nicméně, vzhledem k variabilitě mysliveckých činností, a zejména s ohledem na proměnlivost vnějších podmínek během kalendářního roku, přede mnou vyvstaly některé specifické požadavky, které jsem si o během doby vytvořil.

Moje představy se týkaly především velikosti svítilny. Taktické provedení se totiž v jistých fázích roku a při jistých činnostech občas jeví jako příliš robustní. A to i přesto, že se nejedná o žádného obra. Poté, co jsem si celý problém probral v klidu a z různých úhlů pohledu, jsem došel k potřebě pořízení druhé, rozměrově menší, svítilny, která by předchozí typ doplnila.

Zajisté si nyní položíme otázku, proč si vůbec další svítilnu pořizovat a kdy ji využít. V mém případě se jedná zejména o letní měsíce spojené s odstřelem srnců. Během této doby se totiž výrazně méně loví za soumraku či za tmy a potřeba skutečně výkonného zdroje světla se omezuje na několik ojedinělých případů spojených s komplikovanými dosledy. V ostatních běžných situacích by mi většinou postačila drobnější pomůcka. Každý, kdo aktivně provozuje myslivost, mi dá navíc zajisté zapravdu, že při šoulačce v honitbě během letních dnů výrazně oceníme úbytek každého gramu zbytečně přítěže.

Osobně obdobné provedení dále uvítám při občasném rybaření, turistice nebo táboření v přírodě. Právě tehdy mi schází malý pomocník, samozřejmě odpovídajícím způsobem odolný, vodotěsný, spolehlivý, s baterií o dlouhé životnosti. Jako velmi užitečná se navíc ukazuje možnost upevnění svítilny na čelový popruh, čímž se uvolní obě ruce k jiné činnosti, například k vyvrhování ulovené zvěře.

Po získání popsaných zkušeností a po uvedené rozvaze jsem se nakonec rozhodl využít předchozích kontaktů a specifikovat svoje představy obchodním zástupcům firmy Ariga, s.r.o., od kterých jsem v roli náročnějšího zákazníka požadoval doplnění původní taktické svítilny o lehčí, jednodušší, rozměrově přijatelnější, nicméně obdobně kvalitní zařízení.

Jen pro úplnost si dovolím doplnit, že dalším mým požadavkem bylo, aby se nabídnutá svítilna dala napájet klasickou tužkovou nebo mikrotužkovou baterií (tedy AA nebo AAA), které jsou cenově výrazně dostupnější a především se dají prakticky všude opatřit, což bohužel prozatím neplatí pro baterie CR123A, které se obvykle používají ve výkonných taktických svítilnách.

Výsledkem naší diskuse byla nabídka výběru ze tří základních typů svítilen, jejichž stručné představení si dovolím na tomto místě nabídnout také čtenářům Myslivosti, a to včetně zkušeností, které jsem při jejich několikatýdenním používání získal. Jednalo se o dva typy klasických válcových svítilen s označením LD12, E11 a o typ HL21, který je zástupcem tzv. čelovek. Všechny využívají k napájení jednu jedinou tužkovou baterii AA.

LD12 je kompaktní svítilna příjemného vzhledu i ergonomie. Výrobcem udávané rozměry jsou 105 mm na délku a 21,5 mm v průměru. Hmotnost bez baterie činí 54 gramů. Svítilna disponuje čtyřmi režimy výkonu - nízkým, středním, vysokým a turbo. Kromě toho má k dispozici ještě zábleskový režim (stroboskop) a SOS režim. Přepínání jednotlivých režimů se děje velmi elegantním opakovaným stiskem tlačítka na boku hlavy svítilny. Maximální výkon svítilny je udáván 125 lumenů, čemuž odpovídá deklarovaný dosvit 87 metrů. Výdrž baterie je při turbo režimu udávána 2,3 hodiny, při nejnižším výkonu (pouhé 3 lumeny, nicméně pohodlně postačují ke čtení, přisvícení během chůze, k základní manipulaci s předměty apod.) pak celých 100 hodin. Svítilna je opatřena klipsou pro snadné nošení v kapse nebo na opasku a bezpečnostní šňůrkou proti ztracení. K LD12 nabízí výrobce celou řadu příslušenství, jako jsou barevné filtry nebo difuzér světla.

E11 překvapí uživatele ještě více svými rozměry 91 mm na délku a 19 mm v průměru. Hmotnost je pouhých 31 gramů. I při těchto proporcích však dosahuje svítilna výkon 115 lumenů a udávaný dosvit 85 metrů, při výdrži zdroje 1,8 hodiny. Kromě uvedeného režimu ji lze přepnout na nižší výkon 35 lumenů, čímž životnost baterie prodloužíme na 8,75 hodiny. Přepínání mezi režimy se provádí jednoduchým povolením hlavy svítilny. Při utaženém závitu svítí E11 na plný výkon.

Čelovka HL21 váží bez baterie 58 gramů a disponuje třemi světelnými režimy plus SOS zábleskovým režimem. Nízký výkon je spojen se 3 lumeny, střední s 43 lumeny a vysoký s 97 lumeny. Maximální dosvit je v tom případě 93 metrů. Výdrž baterií je uváděna postupně 53 hodin, 5,75 hodiny a 2 hodiny.

Po pravdě řečeno, shledal jsem právě na této svítilně jedinou drobnost, která mi skutečně vadila. Přepínání jednotlivých režimů je poněkud komplikovanější a kromě SOS režimu, který se aktivuje prostým rychlým dvojstiskem vypínače, jsem se s ním nebyl schopen spolehlivě sžít. Přepínání se provádí při zapnuté svítilně dlouhými stisky vypínače. Na straně opačné si však čelovka při vypnutí pamatuje, podobně jako obě předchozí svítilny, naposledy použitý režim, což pro uživatele představuje nespornou výhodu.

Jelikož obvykle hodně dám na prvotní dojem ze zboží, musím se nejdříve podělit právě o něj. Přestože jsem byl se zasílanými typy svítilen obeznámen dopředu na základě propagačních materiálů, zaskočila mne ihned při otevření zásilky velmi příjemně jejich skutečná velikost, která se zejména u E11 blížila velikosti silnějšího prstu na ruce. S ohledem na tento pocit jsem byl velmi zvědavý na světelný výkon, který jsem se subjektivně snažil posoudit hned první večer po setmění. Ani v tomto směru jsem nezažil žádné nemilé překvapení. Ke konkrétním poznatkům se ale ještě vrátím v další části textu.

Všechny uvedené typy svítilen mají odolnost vůči ponoření do hloubky 2 metry. Z hlediska praxe je nezbytná zejména jejich výdrž během obvyklých rozmarů počasí, ev. v případě krátkodobého uložení ve vlhkém prostředí, pádu do bláta nebo do vody. V podobném duchu byl tedy s produkty proveden jednoduchý test, během kterého jsem je ponořil na 30 minut do nádoby s vodou. Po vyjmutí jsem nepozoroval žádné zásadní problémy v činnosti, všechny vnitřní části, včetně sklíčka, zůstaly suché a nezarosené. To platí i pro E11 při nižším výkonu s povoleným hlavovým závitem. Právě zde jsem se na test voděodolnosti soustředil nejvíce, protože se daly přirozeně očekávat drobné komplikace.

Obdobným požadavkem, vyplývajícím z praktického používání svítilen, je také požadavek na nárazuvzdornost. Ta je výrobcem deklarována pro pád z výšky 1 metru. Protože jsem se se svítilnami, zejména s LD12 a E11, seznamoval během několika týdnů častého nošení, nemusel jsem k extra pádovým testům sáhnout. Svítilny mi totiž několikrát upadly nechtěně z ruky, kapoty vozu i desky pracovního stolu. Přestože máme v celém domě včetně schodiště, nainstalovanou dlažbu s hrubším povrchem, nezanechaly tyto kolize na svítilnách žádné viditelné stopy.

Jak jsem již poznamenal, součástí původního požadavku bylo dodání svítilny, která umožní alternativní způsob upevnění během provozu. V případě čelové svítilny je tato záležitost vyřešena její samotnou konstrukcí. U obou zbývajících typů mi pak prodejce nabídnul elegantní a vysoce sofistikované řešení. Je jím pružný hlavový popruh, který se navléká po obvodu hlavy, na který je možné nasunout dva plastové kloubové držáky pro připojení svítilny. Ty umožňují nastavit směr kužele v rozsahu 360 stupňů. Na zadní stranu popruhu lze navíc v případě potřeby nasunout vodotěsné pouzdro na dvě rezervní baterie. Jedná se tedy o naprosto ideální pomůcku pro různé expedice nebo delší pobyty v přírodě. Masivnější dojem z celé sestavy kompenzuje možnost alternativní volby jednotlivých komponent.

Osobně jsem tento popruh samozřejmě vyzkoušel a z hlediska použití jsem na něm neshledal žádnou zásadní závadu. Jediný problém, který mi v mých konkrétních představách nevyhovuje, představuje naznačený rozměr kompletu. Poohlédnutím po internetu jsem ale snadno objevil jednoduchý celotextilní popruh jiného výrobce, který má po obvodu na několika místech upevněny posuvné, rovněž textilní, objímky. Ty umožňují bezproblémové a především spolehlivé nasunutí obou testovaných typů svítilen. Jejich umístění si můžeme volit buď na straně hlavy, nebo na temeni, v závislosti na momentální situaci a potřebě. Posunutím celého systému lze nastavovat směr světelného kužele.

Dalším zajímavým doplňkem, který mi byl ke svítilnám nabídnut, byl jednoduchý držák na řídítka kola, který se připevňuje velmi rychle pomocí suchého zipu. Uchycení svítilny je dostatečně pevné a drží původně nastavený směr i po ujetí několika kilometrů.

K nošení svítilen (pochopitelně s výjimkou čelovky) na opasku mi bylo dodáno textilní pouzdro uzavírané na suchý zip. Bohužel, hodilo se dobře zejména pro větší z obou svítilen. U menšího typu bych měl osobně poněkud obavu o to, že se, zejména při poloze vsedě, může svítilna vysunout a bočním volným prostorem ze zapnutého pouzdra vypadnout. Tuto záležitost je ale možné velmi snadno svépomocí vyřešit přešitím suchého zipu o asi 2 cm níže nebo přidáním jiného typu zapínání. Pocit z bezpečného uložení svítilny pak bude výrazně lepší.

Podobně jako v případě taktických svítilen, nabízí výrobce k typu LD12 difuzér, tedy mléčnou rozptylku světla, kterou je možné nasadit na hlavu svítilny. Docílíme tím efektu prostorového rozprostření světelného kužele, který oceníme například při čtení textu, psaní poznámek nebo při drobných opravách. Tento efekt je u nejmenšího typu částečně řešen přepnutím do nižšího výkonu, při kterém se využije přirozeně rozptýlenější kužel světla. Naprosto nejlépe je pak rozptylu světla dosaženo v případě čelové svítilny. Difuzér prodávaný pro tento typ svítilny má podobu zvrásněného sklíčka, které lze nasadit na hlavu svítilny a pomocí pantu snadno přiklápět a odklápět. Potřebujeme-li delší dosvit s úzkým světelným kuželem (pohyb v terénu, jízda na kole,…), necháme sklíčko odklopené. Potřebujeme-li naopak používat světelný zdroj pro práci nablízko, vylepšíme světlené vlastnosti pouhým sklopením sklíčka. Tento funkce je opravdu praktická, pohotová a difuzér může na svítilně zůstat nasazený trvale.

Jelikož bylo mým původním požadavkem napájení svítilen klasickými bateriemi, pokud možno tužkovými AA, směřoval jeden ze zásadních testů k výdrži standardních výrobků. Cílem bylo ověřit možnost operativního zajištění další životnosti světelného zdroje v terénu. Z tohoto důvodu jsem navštívil první asijskou tržnici, která se mi namanula, a zakoupil ty nejobyčejnější baterie v řádu 5 Kč za kus. Všechny tři svítilny jsem pak s těmito zdroji zapnul na maximální možný výkon.

Čelovka HL12 vydržela svítit necelou jednu hodinu čistého času, pak rychle přešla na nejnižší režim výkonu, v němž vydržela asi devadesát minut. Dalších několik desítek minut dioda již pouze žhnula a nejsem si jist, zda lze toto dožívání označit za funkční výkon, protože jeho praktická použitelnost se jeví jako nulová.

Svítilna E11 spadla do nižšího výkonu opět zhruba za jednu hodinu, ovšem po další dvě hodiny bez problémů nadále svítila. Za dalších šedesát minut byla stále ještě v chodu, nicméně výkon se dostal na samu hranici praktické použitelnosti. Jakmile jsem však po těchto čtyřech hodinách chodu svítilnu vypnul, nestačilo již napětí na opětovné uvedení zařízení do chodu.

Nejvyšší nároky měla na zdroj napájení zcela logicky LD12. Po zhruba padesáti minutách turbo výkonu poklesla svítivost o jeden stupeň a velmi rychle spadla na stupeň číslo dvě, ve kterém vydržela fungovat další hodinu. Následoval pokles na nejnižší výkon, který byl po dalších pětačtyřiceti minutách ukončen signalizací vybití baterie poblikáváním. Z uvedeného lze konstatovat, že při použití nejobyčejnějších baterií lze počítat se zhruba poloviční dobou jejich životnosti, oproti údajům udávaným výrobcem pro nejkvalitnější zdroje napájení. Tomu je potřeba přizpůsobit strategii použití svítilen v terénu.

Druhou skupinou časových testů byly testy s doporučovanými dobíjecími akumulátory NiMH 2500 mAh, se kterými výrobce spojuje výdrž uváděnou na jiném místě textu. Baterie jsem před testem nabíjel vždy po dobu 12 hodin. U všech tří typů svítilen se doba maximálního výkonu prodlužuje v souladu s údaji výrobce na dvojnásobek předchozích hodnot. Všechny svítilny spadly po dosažení testovacího času 2 hodiny v rozmezí cca 15 minut na nejnižší stupně výkonu. Co je ovšem z hlediska jejich dalšího použití v praxi podstatné, pokračovaly i nadále ve svícení. LD12 sice přímo signalizovala kritický stav baterie blikáním, nicméně po asi 5 minutách odpočinku naskočila znovu bez problémů a pokračovala v činnosti po dalších 45 minut. Dokonce ji bylo možné na kratší dobu přepnout do vyššího stupně výkonu. Další signalizace slabé baterie již byla nevratná. E11 v nejslabším režimu vydržela po dobu dalších bezmála 4 hodin, její světelný tok však podle subjektivního dojmu postupně zřetelně slábnul. Z hlediska použitelnosti na tom byla v daný okamžik nejhůře HL21. Její nejslabší režim sice vydržel ještě 30 minut, nicméně jeho použitelnost byla v tomto případě již značně omezená. Z praktického pohledu mi závěrečný výkon přišel postačující pro nejméně náročné aktivity - přisvícení na svazek klíčů, nalezení spadnutích předmětů, označení odložených věcí, vyznačení pozice ulovené zvěře v nočních hodinách apod. Po další půlhodině se dioda změnila v slabě žhnoucí bod, kterému viditelně „došel dech“.

V každém případě - uvedené svítilny Fenix, napájené AA akumulátory, nás nenechají okamžitě v nouzi. A to ani při velmi slabém napětí dodávaném z téměř vybité baterie. Jedná se jistě o příjemné zjištění.

Původně plánový test výdrže nejnižších stupňů výkonu jsem vzhledem k výrobcem avizované době provedl z časových důvodů pouze u E11. Při plném nabití dokázal akumulátor bez problémů dodávat proud po slibovaných 8 hodin. Po jejich uplynutí světelný výkon postupně slábnul, nicméně svítilna vydržela v použitelném provozu ještě více než 2 další hodiny. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem není proto důvod pochybovat o údajích uváděných u zbývajících typů svítilen.

Testování reálné svítivosti jsem provedl za asistence syna v roli figuranta na polní cestě lemované stromořadím, pochopitelně po úplném setmění. Oblečený byl v nenápadném mysliveckém oděvu, do ruky jsem mu dal bílý list papíru formátu A4, na který jsem napsal velké tiskací písmeno A. Velikost písma byla 15 cm, šířka čáry 1 cm. Syn měl za úkol postupovat čelně proti mně po cestě ze vzdálenosti 130 metrů, po 10 metrech vždy zastavit a hlásit vzdálenost. Papír držel svisle před sebou.

Jako první jsem testoval LD12, pochopitelně v turbo režimu. Papír se dal vzhledem k vysokému kontrastu vytušit již na vzdálenost přesahující 100 metrů jako nejasná skvrna. Pod 100 metrů již byl víceméně vidět jeho tvar. Těsně nad 50 metrů se dalo vytušit písmeno, které vystoupilo zřetelně ve zhruba 40 metrové vzdálenosti. Obličej figuranta se objevil nezřetelně na vzdálenost téměř 100 metrů, ovšem pouze za pohybu. Jestliže postava stála nehnutě, netroufnul bych si jako nezasvěcený pozorovatel tipovat, co ve skutečnosti vidím. Na vzdálenost 80 metrů již byl obličej rámcově zřejmý, stejně jako ruce. Obrysy postavy začínaly nenápadně vystupovat z okolní tmy. Tento poznatek dokládá výrobcem udávaný dosah svítilny. Při přiblížení na 60 metrů se postava rozjasnila natolik zřetelně, že byly rozeznat jednotlivé části oblečení a hrubé rysy obličeje.

Podobného výsledku jsem při subjektivním porovnání dosáhl také v případě čelovky HL21. Jediný rozdíl, který je při porovnání ihned patrný, představuje jinak tvarovaný světlený kužel. Je poněkud širší a jeho okraj lehce oslňuje při pohledu ke středu zorného pole. Dohlednost na maximální hranici osvitu je tím poněkud snížena. Uvedený dojem se potvrdí v okamžiku, kdy čelovku sejmeme z hlavy a podržíme v ruce, podobně jako klasickou svítilnu.

V případě E11 odpovídá světelný výkon opět avizovaným hodnotám. Ve srovnání s LD12 je tedy podobných výsledků dosaženo ve vzdálenostech zhruba o 10 metrů kratších. I to je tedy vzhledem k velikosti svítilny více než jen zajímavý výkon.

Protože můj původní záměr byl motivován pořízením konkrétního typu svítilny, musel jsem se jako zákazník nakonec rozhodnout. Čelovou svítilnu jsem odložil, přestože se mi celkem líbila, prakticky ihned, jelikož je její použití omezenější a osobně mám raději svítilnu, kterou mohu pevně uchopit do ruky. Následující dilema však bylo obrovské. Preferovat více variant světelného výkonu na úkor rozměru? Nebo jít cestou skutečně miniaturní pomůcky, která splňuje moje původní představy, za cenu ne tak elegantního ovládání? Nakonec u mne zvítězily argumenty spojené se skutečností, že svítilnu budu používat během výkonu myslivosti, kdy se mi mohou výhody LD12 hodit nejvíce.

Svoji roli sehrála také jedna dosud nezmíněná drobnost, a sice provedení čelní linie svítilny. E11 má totiž sklíčko zarovnané s okrajem hliníkové hlavy a tudíž snadno přístupné úderům v případě nešikovného pádu. Naproti tomu LD12 má na čele lem v podobě částečně vystouplého hřebínku ve stylu taktických svítilen. V případě kolmého pádu na rovný povrch je tedy sklíčko chráněno proti přímému úderu. Nu a tím zcela nejdůležitějším argumentem, který nakonec při mé dilematu rozhodl definitivně, byla schopnost svítilny LD12 ušetřit při minimálním výkonu baterie po několikanásobně delší dobu.

Snad jen pro doplnění. Se svítilnami jsem během žádného testu nelovil. Pouze se vždy snažím posoudit, zda bych je k danému účelu dokázal v případě potřeby použít. S ohledem na tuto skutečnost si proto dovedu v našich podmínkách lesní honitby (lov na vnadištích do vzdálenosti max. 50 metrů) v této fázi a po získaných zkušenostech představit, že by mi právě otestovaná LD12 mohla z hlediska výkonu víceméně postačovat jako jediná svítilna. Pochopitelně při respektování několika omezení, které by její použití přineslo oproti výkonnějším a z hlediska příslušenství mnohem lépe ošetřeným taktickým svítilnám.

Mgr. Josef DRMOTA