Naše myslivecké sdružení Petrovice nad Orlicí se na základě zvýšeného počtu poražené zvěře na silnici rozhodlo využít možnosti použití nově nabízeného programu pachových ohradníků. Silnice, o které se zmiňuji, je rovný úsek mezi Třebechovicemi pod Orebem a Týništěm nad Orlicí, v délce téměř šesti kilometrů. Část prochází lesem, větší část se dělí mezi pole a luka. Tato silnice se v roce 2008 rekonstruovala a její šíře se zvětšila, a tím došlo, paradoxně, ke zvýšení rychlosti na této komunikaci. Maximální povolená rychlost není na této silnici dodržována a možnosti zvěře bezpečně přejít tuto frekventovanou silnici je téměř nulová.
A není to jenom o zvěři. Mnoho nehod, ke které mě volá Policie ČR, je způsobená nepřiměřenou rychlostí vozidla a nemožnosti reagovat na situaci na silnici. Využil jsem možnosti časopisu Myslivost a na tuto nebezpečnou silnici jsem upozorňoval svými články. Ne vždy jsou to obrázky, které bych rád prezentoval.
Proto jsme v roce 2011 pozorně sledovali reakce v periodikách na používání různých prostředků, které by měli alespoň částečně odradit zvěř od vstupu do silnice. Konečné rozhodnutí padlo na výrobky firmy Hagopur.
Na tuto naši aktivitu vstřícně reagovalo město Týniště nad Orlicí, které nám poskytlo dotaci na zakoupení pachových ohradníků. První část, kterou jsme použili, byla určena na místa s největší mortalitou zvěře. Byla vybrána místa, kde měla zvěř svoje pravidelné přechody, která se v průběhu měsíce září 2011 přenesla na téměř celou honitbu. Jednalo se výlučně o místa, která nesouvisí s lesem, zde jsme měli díky Krajskému úřadu Hradec Králové a ŘSD Hradec Králové, umístěna odrazová skla na každém jednotlivém patníku. I ta mají svá opodstatnění, předpokládali jsme, že především v lese bude největší část poražené zvěře. Je vidět, že i toto opatření má svůj význam.
První zkušenosti začaly měsícem září 2011 v celé délce honitby, kromě lesní části. Naši členové připravili sloupky, na které se aplikovala pěna Hagopur. Sloupky jsme instalovali v délce 10 metrů od sebe, a to na rozhraní pole a příkopu. Vrchní část jsme nastříkali reflexní červenou barvou, aby v případě sečení příkopu nebo zemědělských prací byla jasně viditelná část, kde jsou umístěny pachové ohradníky.
První výsledky byly vynikající. Po několik měsíců jsme nezaznamenali žádný poražený kus a tak sílilo naše přesvědčení, že toto je to pravé. Pro naši honitbu je rozhodující období srnčí říje, kde je největší pohyb srnčí zvěře do jiné části honitby, a tím dochází k nárůstu poražené zvěře. A to nás teprve čekalo.
Přes zimní období, kdy zvěř je u základů, se téměř nic nedělo. Sem tam nějaký kus přece jenom byl poražen, ale nedosahovalo to takových počtů, jako jiné roky. V průměru to byl jeden kus měsíčně, což byl u nás opravdu úspěch. Rozhodující bylo to, že jsme pravidelně každých osm týdnů pravidelně obnovovali a hlavně měnili druhy pachových ohradníků.
Ne všichni tomuto opatření věří. Poukazují na to, že zvěř se klidně pásla mezi kolíky opatřené pachovými ohradníky, které jsou od sebe 10 metrů. V našich podmínkách není možné, abychom měli „tři linie“ jak je doporučováno, to by bylo velmi finančně náročné.
Bohužel změna přišla v období aktivních prací na zemědělských pozemcích a při sekání příkopů. Zde se vůbec nebral v potaz umístění pachových ohradníků a většina sloupků byla posekána, nebo minimálně poražena. Tím došlo k narušení ochrany silničního provozu a bezpečnosti řidičů na komunikaci. To se ihned projevilo na srážkách vozidel se zvěří, bohužel s následky, které jsou většinou dost nepříjemné. I přesto můžeme říci, že proti předcházejícím rokům byla účinnost pachových ohradníků asi 30 %. Těžko můžeme tvrdit, že účinnost je 70 – 80 %.
V jednom úseku lesa asi 200 metrů dlouhém, kde máme z celé honitby nejvyšší počet srážek zvěří s motorovými vozidly a kde jsou i odrazová skla, máme skutečně tři linie ochrany pachovými ohradníky. Jednak máme pěnu Hagopur na stromech, druhá linie je opět pěna Hagopur aplikovaná do částečně oříznutých plastových lahví, což považuji za lepší řešení než aplikaci na stromy či keře, z důvodu ochrany proti dešti, který může vymývat pach z pěny a třetí linie jsou volně zavěšené pachové tyčinky. Paradoxně zde máme nejvyšší procento úhynu na silnici a byl jsem svědkem, jak srnčí zvěř se pohybovala mezi těmito liniemi. Skutečnost se ale pozná až po několika letech, neboť každý rok je jiný, záleží na druhu pěstovaných plodin, povodni apod. Nejhorší je nedělat nic.
Proto jsme oslovili ŘSD Hradec Králové o možnosti legálního umístění kolíků na jejich pozemku a ne na rozhraní pole - příkop. Tím by se měla eliminovat možnost poničení pachových ohradníků. Chápeme, že při sekání trávy na příkopu bude problém s objížděním kolíků, ale při troše šikovnosti to traktorista zvládne.
Tuto akci, která snad jediná nám může zachránit stav srnčí zvěře v honitbě a bezpečnost řidičů, bychom nemohli uskutečnit bez zájmu města Týniště nad Orlicí, ŘSD Hradec Králové a výrazné finanční podpory Krajského úřadu Královéhradeckého kraje.
Rád bych se vyjádřil k petici „Za obnovu zemědělské krajiny“. Určitě to je věc, kterou musí všichni myslivci podpořit. Je všeobecně známo, že stav zemědělské krajiny je katastrofální. Uvádí se, že by zlepšení měl přinést program „Greening“, což znamená, že by aktivní příjemci zemědělských dotací v poměru 7 % rozlohy zemědělské půdy založili meze rozptýlené zeleně, mokřady, remízky. Bohužel si neumím představit, jak zemědělská firma, která u nás hospodaří a jejichž vedení je sto kilometrů od honitby, zakládá něco, co se v minulosti zničilo. Kdo by zakládal všechny tyto aktivity, za jaké peníze?
Pokud k tomu dojde, může nastat situace, že firma opustí z finančních důvodů pozemky, které má pronajaté, a co by se dál dělo s navrácenými pozemky vlastníkům? V posledních letech, v rámci zvyšování počtu hektarů obhospodařované plochy, se rozoraly i cesty, které jsou uvedeny v katastrálních mapách.
V naší honitbě jsme ve stavu, kdy třetina pozemků jsou monokultury, třetina zadrátovaná pasením skotu a třetina jsou pozemky, které „zbyly“ na zvěř. Ve středu honitby máme tři části pozemků. Jeden je kvalitní louka, druhý je podesikované pole a třetí, za frekventovanou silnicí, jetelotravina. Kvalitní louka, kde se páslo kolem dvanácti kusů srnčího, se v září oplotila pro pasení dobytka, a tak zvěři nezbylo nic jiného než chodit přes frekventovanou silnici. Za 14 dní jsme měli již 5 kusů úhynu od poražených aut. Do konce zimy silnice zmizí celá jedna tlupa kvalitní srnčí zvěře z této lokality.
I zde jsme měli pachové ohradníky, ale část byla polámána při zemědělských pracích a zbytek při sečení příkopů. Snažil jsem se jednat u zemědělského družstva o změně kultury za silnicí, ale marně. Prý na to berou dotace a nemají chuť nic měnit.
Naší zvěří je srnčí zvěř. Ale paradoxně hlavní zvěří je černá zvěř. Ač polní honitba, lovíme na 600 ha 20 až 30 kusů černé zvěře. Je to dáno skladbou pěstovaných zemědělských kultur, což je kukuřice, řepka, pšenice. Od pěstování vypouštěných bažantů jsme upustili již v roce 2005, kdy byla naše honitba uznána. Jsme přesvědčeni, že to není přínosné pro divokou populaci, nemoci, které si nesou s sebou bažanti z odchoven, jsou pro bažanty z přírody decimující. A vypouštění odchovaných bažantů ráno před honem z beden, to je věc, která odporuje naší myslivecké etice.
Chce se mi říct, že doufáme, že se situace zlepší, ale při tomto způsobu hospodaření, to nebude jednoduché.
Jiří SEDLÁČEK,
MS Petrovice nad Orlicí