Časopis Myslivost

Chování srnčí zvěře

Myslivost 5/2014, str. 48  Vladimír Hála
Již delší dobu shromažďuji názory, poznatky a zkušenosti myslivců o problematice chování srnčí zvěře ve volné přírodě během roku. Je všeobecně známo, že srnec si vyznačuje svoje teritorium, které nepřekračuje 2 – 3 ha. Toto teritorium však nedodržuje v zimním období, kdy se s jinými srnci dobře snáší. Při změně zimního počasí na jarní a rozpadem srnčích tlup tato snášenlivost končí a srnci si vyhledávají svá teritoria, která si okamžitě značkují.

Nejprve, ještě před vytloukáním paroží značkují svá území tak, že otírají svá čela, kde mají pachovou žlázu, o křoviska, drobné větve a tvrdé traviny. Tímto způsobem srnci značkují svá teritoria i po vytlučení paroží.

Takové chování není bez výjimek. Při mém pozorování jsem viděl, jak středně silný 6 - 7letý srnec s vysokým parožím již vytlučeného pravidelného šesteráka označoval silné buky nedaleko mého posedu. S hlavou na stranu otíral o strom čelo, hlavu a krk, některé stromy vynechal a mezi stromy hrabal. Dále, jak ucítil moji stopu, okamžitě odskočil do nízkého porostu křovin.

V literatuře se uvádí, že srnec otlouká stromy a keře na hranici svého území, což je značkování optické i pachové, a bekání v době po vytlučení paroží je značkování akustické. Ke značkování území patří i hrabánkování, ždímání a útočné chování při soubojích.

Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce. Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti. Jednoletí srnci spolu bojují, je to pouze získávání zkušeností. Podle pravidel chování srnčí zvěře je starší srnec vždy nadřazen mladšímu srnci. Starší srnec proti mladšímu dříve vytlouká, dříve značkuje své teritorium a má parůžky dříve schopné boje. Tato nadřazenost trvá i později, během roku. Tyto poznatky často potvrzují staří, zkušení myslivci při společných setkáních a lovech. Pozoroval jsem kolem 15. května velmi starého srnce, snad přes 10 let, a mladého srnce asi čtyřletého u hranic vojenského újezdu Doupov. Starý srnec se pohyboval těžce a pomalu, mladší stejně silný a velmi pohyblivý, se staršímu srnci ani náznakem neodvážil postavit na odpor. Je otázkou, jak se budou srnci chovat při méně rozdílném věku, když mají už oba vytlučené paroží a poprvé se potkají.

Srnci se poznávají podle zvuku, pachu a vzhledu. Dále je třeba lišit individuální rozdíly v temperamentu ve vyspělosti daného kusu. Pro praxi to znamená, aby se chovný srnec chovatelsky uplatnil, je třeba jej šetřit, protože až v pozdějším věku se může v říji prosadit proti srncům méně kvalitním a naopak.

Špatně založené srnce je třeba z populace odstranit dříve než dosáhnou věku, kdy začnou mít nad ostatními převahu. Nejstarší a ostatním srncům nadřazený srnec si jako první vybírá teritorium, čímž lze vysvětlit, proč na určitých místech v honitbě jsou každým rokem staří srnci. Jsou to místa s dobrým krytem a zásobou kvalitní potravy na malé ploše.

Srnci spolu bojují od poloviny dubna do poloviny července, nejčastěji však v květnu a červnu, tedy před říjí. K boji dochází mezi srnci přibližně stejného věku.

Říje začíná od poloviny července do poloviny srpna, srnec při ní postupně pokládá vždy jen jednu srnu. Po 4 - 5 dnech říjnost srny končí a potom srnec vyhledává další srnu.

Srny se ozývají tenkým pískavým hlasem. Vlastní vývoj zárodku trvá 5 měsíců a vzhledem k utajené březosti trvající 40 - 41 týdnů kladou srny mláďata koncem května až začátkem června. Srnčata zůstávají první dva týdny ukrytá v porostu a s matkou jsou jen při kojení. Na zelenou potravu přecházejí od třetího týdne, ale kojena jsou ještě tři měsíce, někdy i déle. Pohlavně dospívají v 16. měsíci věku a dožívají se 12 i více let.

Říje je vyvolána říjnými srnami. Má-li srnec u sebe říjné srny, potom u nich zůstává. Vhodná doba na vábení srnců začíná, když většina srnců nemá ve svém teritoriu říjné srny. Srnec potom hledá říjné srny jinde a vrací se na své teritorium k jeho značkování.

Říjiště vždy určuje srna. Srnec hájí říjnou srnu před mladšími anebo stejně starými srnci a starším srncům ustupuje bez boje. Ve druhé polovině říje může dojít ke koncentraci starších srnců v místech, kde jsou ještě říjné srny.

Hustota zazvěření má velký vliv na chování srnců, na stres a také na tvorbu parůžků. Statistiky odstřelů naznačují populační vrcholy každých 7 – 9 let.

 

Pravidla lovu srnčí zvěře

I. věková třída

V této věkové třídě musíme každoročně odlovit většinu srnců, kteří do chovu nepatří. Jsou to jedinci, kteří mají malou trofejovou hodnotu, což bývá nechutí myslivců k jejich odlovu. Chovní srnci I. věkové třídy musí být v prvním roce alespoň špičáky s patřičně vysokým parožím, odpovídajícím průměru chovné oblasti. Chovní jedinci mají přiměřeně silné lodyhy, silné pučnice a výšku nejméně do poloviny slechů. Je špatné se domnívat, že srnci, kteří pozdě vytloukají, jsou nemocní. Naopak, jsou-li přiměřeně vyvinutí, jsou to srnci velice nadějní. Můžeme tolerovat vady paroží způsobené zlomením parůžku, poraněním lýčí, jedná se o vady přechodné.

II. věková třída

Na výřad v této věkové třídě patří srnci s podprůměrnými, slabými pučnicemi, s podprůměrnou výškou paroží, s úzkým parožím a hlavně s parožím bez výsad, což je důležitá genetická vada.

III. věková třída

Tato třída představuje celkovou úroveň chovu a ukazuje celkovou mysliveckou práci. Za jednoho silného trofejového srnce, kterého odlovíme, musí nám v populaci zůstat 2 až 3 srnci podobní. V poměrech honiteb kolem Doupova nasazuje srnec nejsilnější paroží mezi 5 - 7 rokem. Všeobecně platí, že chovatelsky dobré srnce ponecháváme v chovu co nejdéle, protože každý dobrý srnec, i když je starý, dává geneticky dobré potomky. Při odstřelu dáváme přednost srncům škůdníkům, kteří jsou vůči ostatním značně agresivní. Dále lovíme srnce s nepravidelným parožím a podobně.

 

Odlov srn a srnčat

Pokud máme poměr pohlaví 1 : 1, musíme každým rokem střílet stejný počet srn jako srnců. Průběrný odlov srnčat neprovádíme podle pohlaví, ale zásadně podle vzhledu. Lovíme slabá srnčata a srny staré, nemocné, pozdě přebarvující nebo neplodné.

Tyto zásady dodržujeme při ideálním stavu honitby. Srnčí zvěři škodí oblevy střídající se s mrazy. Vzniklá ledovka zraňuje běhy, zvěř se nerada pohybuje, hladoví a je vystavena útokům zvěře, lišek, jezevců a černé. Nebezpečné pro srnčí zvěř jsou dlouho trvající deště a záplavy.

Mnoho úspěchů při chovu a lovu srnčí zvěře čtenářům přeje,

Vladimír HÁLA,

myslivecký hospodář a zkušební komisař

Zpracování dat...