Hodnota ročního úlovku u většiny druhů je ukazatelem jeho početního stavu v přírodě. Nejvíce je to patrné u té zvěře, která nepodléhá sčítání a plánování chovu a lovu, jako jsou šelmy. Konkrétně u kunovitých šelem, které loví převážně v noci, je výše jejich lovu jediným ukazatelem hustoty jejich populace v dané lokalitě. Vyhodnotil jsem na bývalém okrese Pardubice slovitelnost kuny skalní a lesní a tchoře tmavého od 70. let minulého století do současnosti.
Kuna skalní, jak je patrno z jejího názvu, žila převážně v kamenolomech, různých skalních oblastech, tento biotop velmi dobře nahrazují vesnické stavby, takže se přizpůsobila životu na půdách, sýpkách, stodolách a na okrajích větších měst, zámcích, hradech apod. Potravu má přibližně totožnou s kunou lesní, loví v noci a hlavně na zemi a na stromy vylézá jen mimořádně.
Původní přirozené prostředí kuny lesní byly rozsáhlé lesní komplexy, kde se živila lovem myšovitých hlodavců, veverek, menších ptáků vč. vybírání jejich hnízd, ale i většími brouky a plody mnoha stromů, nejraději třešní a švestek. Jako úkryty využívá různé stromové dutiny, ale i hnízda veverek, datlů apod.
Tchoř tmavý vyhledává hlavně okraje lesů, okolí vodotečí a rybníků a v polních oblastech opět větrolamy, remízky, okolí stok a na zimu se s oblibou stěhoval do stohů. Po stránce potravní se jedná o všežravce, loví myšovité hlodavce, ale i žáby, hady, vybírá hnízda na zemi hnízdících ptáků apod. Loví pouze na zemi, na stromy prakticky nevylézá.
Slovitelnost těchto tří druhů na Pardubicku ukazuje graf č.1. Jak je patrné, v roce 1975 byl nejpočetnějším druhem tchoř tmavý, jehož úlovky se ročně pohybovaly okolo 150 kusů, u obou kun pouze okolo 20 kusů. Populační hustota, a tím i roční složitelnost, kun však v následujících letech stoupala a kolem roku 1995 se již jejich slovitelnost pohybovala shodně okolo 100 kusů ročně.
V následujících pěti letech začala výrazně narůstat populace kuny skalní, takže v roce 2000 přesáhl její úlovek 200 kusů, naproti tomu, populace kuny lesní se začala snižovat, koncem sledovaného období již roční úlovky klesly na hodnotu okolo 30 kusů.
Také populace kuny skalní po roce 2000 se začala snižovat, ale ne tak výrazně, takže v současnosti se roční úlovky pohybují okolo 140 kusů. Velmi výrazně byla ale ovlivněna populace tchoře tmavého. Prakticky od 80. let minulého století neustále výše ročních úlovků klesala a v tomto století již byl jeho úlovek ojedinělý a v současné době se již tchoř neloví vůbec.
Zajímalo mne, jak se na slovitelnosti malých šelem od konce 80. let do současnosti podílejí jednotlivé typy honiteb, tj. polní, smíšené a lesní.
U kuny skalní byly prokázány nejvyšší úlovky v polních honitbách a opět můžeme pozorovat nárůst stavů do začátku tohoto století, kdy roční úlovek se v nich pohyboval okolo 120 kusů, s následným poklesem a hodnoty okolo 90 kusů (graf č. 2).
Podobný průběh je možno zaznamenat i ve smíšených honitbách s tím rozdílem, že výše ročního úlovku je výrazně nižší, maxima bylo dosaženo v roce 2000, a to těsně přes 60 kusů a od roku 2001 se již slovitelnost ustálila na hodnotách okolo 30 kusů ročně. Nejnižší slovitelnost kuny skalní je v lesních honitbách, úlovky jsou ojedinělé a prakticky stejné během celého sledovaného období.
Výsledky jasně prokazují, že kuna skalní se zdržuje hlavně v blízkosti lidských obydlí, které souvisí převážně s polními honitbami, ve kterých také osidluje větrolamy, remízky apod. Do větších lesních celků neproniká a zdržuje se jen na jejich okrajích.
Také slovitelnost kuny lesní (graf č. 3) byla nejvyšší v polních honitbách, od začátku sledovaného období roční úlovek prudce narůstal a dosáhl maxima v roce 1995 a od té doby prakticky neustále má klesající tendenci. Z maxima okolo 80 kusů ročně, se v současné době loví méně než 10 kun ročně. Ve smíšených honitbách výše ročního úlovku kuny lesní výrazně kolísá a během celého sledovaného období se většinou pohybovala mezi 10 až 30 úlovky ročně.
Překvapivě nejnižší slovitelnost vykázaly lesní honitby, nejvyšší byla v 90. letech minulého století, kdy mírně překročila hodnotu 10 kusů ročně, následoval ale pokles, takže dlouhodobě se v nich loví okolo 5 jedinců ročně.
V polních honitbách byla také nejvyšší slovitelnost tchoře tmavého, v 90. letech minulého století dosáhla 40 kusů za rok, potom, jak z polí začaly mizet stohy a zvětšovat se plochy oseté řepkou, ve které hraboši ani myši nežijí, takže došlo ke snížení potravní nabídky, tchoř začal z polí mizet (graf č. 4). Od roku 2002 byly již jeho úlovky pouze ojediněle a prakticky od roku 2005 se již neloví.
Ve smíšených honitbách byl tchoř loven v daleko menší míře, nejvyšších úlovků (okolo 15 kusů ročně) bylo dosaženo v 90. letech, pak nastal pokles a jeho lov byl ukončen stelně jako v polních honitbách. Jeho slovitelnost v lesních hontbách se pohybovala mezi 3 až 5 kusy ročně a prakticky od roku 1996 se v lesních honitbách nelovil.
Protože může významně ovlivňovat absolutní výši lovu počet honiteb, ve kterých se lov uskutečnil, vyhodnotil jsem současně i procento honiteb v jednotlivých typech honiteb, které se na lovu podílely. V polních honitbách byla kuna skalní (graf č. 5) lovena v 90. letech minulého století ve 40 % honiteb, následně se počet honiteb s jejím lovem rozšířil, takže počet honiteb s jejím lovem kolísal mezi 60 % až 70 % a ke konci sledovaného období opět počet honiteb s lovem poklesl a na jejím lovu se podílela jen polovina honiteb.
Ve smíšených honitbách procento hontieb s jejím lovem téměř kopíroval hodnoty z polních honiteb, pouze jejich procento z počátku bylo přibližně o 10 % nižší.
V lesních honitbách se na lovu kuny skalní z počátku podílelo 20 % až 30 % honiteb, jejich početnost ale postupně klesala a v současnosti se pohybuje okolo 10 % honiteb.
Procento honiteb s lovem kuny lesní (graf č. 6.) ve všech typech honiteb dosti výrazně rok a od roku kolísá, je z toho možno pouze konstatovat, že v polních a smíšených honitbách byla průměrně lesní kuna lovena ve 40 %, resp. 42 % honiteb a v lesních honitbách, které by pro ni měly být hlavním teritoriem, pouze ve 25 % honiteb.
Úbytek, až vymizení tchoře tmavého z naší přírody se obráží i v počtu honiteb, ve kterých byl loven (graf č. 7). Ještě koncem 80. let minulého století byl ve všech typech honiteb loven ve více než 50 % honiteb, následoval ale prudký pokles, z toho nejdříve v lesních honitbách (od roku 2001 byl jeho lov prakticky ukončen), a následně do pěti let i v ostatních typech honiteb.
Vyjádřil jsem i slovitelnost těchto šelem na plochu honiteb, ve kterých byl lov uskutečněn. Tento údaj ukazuje, na jak velké ploše došlo k ulovení jednoho jedince. U kuny skalní, v průběhu celého sledovaného období, slovitelnost jedné kuny v polních honitbách kolísalo okolo 200 ha, ve smíšených honitbách okolo 350 ha a v lesních okolo 400 ha. Změny v absolutním počtu slovených kun byly tedy hlavně ovlivněny počtem honiteb, ve kterých byl lov uskutečněn.
Ještě zajímavější výsledky ukázalo toto hodnocení u kuny lesní. Ve všech typech honiteb průměrná slovitelnost této kuny za celé sledované období byla shodná. Ulovení jedné kuny lesní bylo uskutečněno na ploše 400 ha. Největší rozptyl v jednotlivých letech vykázaly honitby lesní (200 až 800 ha), ve smíšených a polních honitbách byl rozptyl daleko menší (250 až 650 ha).
U tchoře tmavého toto hodnocení je těžko proveditelné pro jeho prudký pokles až na nulové hodnoty. Možno je pouze konstatovat, že v polních honitbách na počátku sledovaného období ulovení jednoho jedince odpovídalo ploše okolo 400 ha, na začátku tohoto století již ploše 650 - 700 ha. Ve smíšených honitbách byl jeden tchoř loven na ploše okolo 550 ha, na přelomu století již na ploše okolo 1000 ha. V lesních honitbách do roku 1995 k ulovení jednoho tchoře byla potřeba plocha okolo 700 ha, v následujících letech již jeho lov poklesl na minimum až nulu.
Co je možno konstatovat závěrem?
Stavy kuny skalní výrazně narostly hlavně v polních honitbách, což je patrné i ve vyšším počtu honiteb, ve kterých byla lovena. Určitě překvapivé je zjištění, že nejvyšší slovitelnost kuny lesní bylo opět v polních honitbách, i když ke konci sledovaného období výše jejich úlovků výrazně poklesla, což může souviset s prováděnou likvidací zeleně okolo struh a vodotečí.
Co se týká tchoře tmavého, jeho hlavním teritoriem byly polní honitby s dostatečnou zásobou myšovitých hlodavců. Rozšířením ploch řepky, snížením ploch obilnin a ztrátou luk, se snížila potravní nabídka, což hlavně vedlo k jeho vymizení. Stejný efekt můžeme pozorovat i u lavicovitých šelem, v posledních letech setkat se s lasicí kolčavou nebo hranostajem, je velká vzácnost.
Určitou nadějí na zlepšení podmínek v polních oblastech byl návrh EU (opatření ke zlepšení životního prostředí) na obnovu zeleně v kulturní krajině. Původní návrh spočíval v tom, že od roku 2015 má být v souladu s dotační politikou v každém zemědělském podniku 5 % zemědělské půdy ponecháno přírodě, aby tak vznikla útočiště pro zvířata (vč. např. i motýlů) a rostliny.
Pozměňující návrh ale toto opatření upravuje v tom smyslu, že sice ponechává 5 % plochy na ozelenění, ale v dobrovolném režimu. Navíc v současné době přicházejí další návrhy, aby do zmíněných 5 % bylo možno zařadit pěstování vojtěšky či meziplodin, případně zbytky mezí, skupin stromů, remízky, větrolamy a zelené pásy kolem vodotečí. Jednání nejsou ukončena, ale tento tlak vyvíjejí některé členské státy (včetně ČR) a většina velkých zemědělských podniků. Takovouto úpravou by se ale úplně vytratil původní ochranářský záměr EU na ozelenění krajiny.
RNDr. Ivo SÝKORA