Časopis Myslivost

Cena masa vhodného pro krmení psů se vyšplhala do nebes a zánik malých jatečných provozoven omezil nabídku masa vhodného pro finančně přijatelnou výživu psů na minimum. Příprava masa, ovařování a zamrazení zásob znamenalo časovou zátěž.

Naopak sortiment krmných směsí se rozrostl do zcela nebývalých rozměrů. Majitelé psů se rozdělili na chovatele a držitele. Městští držitelé získali označení pejskaři. Nicméně pro způsob, s jakým řada z nich se psy zachází a v jakých poměrech je drží v městských bytech, o ochotě uklízet exkrementy nemluvě, bychom jim měli spíše říkat čoklaři.

Slušný, své cti dbalý pes by s nimi neměl mít nic společného, ale co mu, nešťastníkovi, zbývá. Jako ve všech oborech, jsou i mezi nimi snobští držitelé psů, kteří si pořídili módní, fyzicky mimořádně zdatná či jinak atraktivní plemena. Většinou netuší nic o specifických povahových vlastnostech ani výcviku vedoucím ke spolehlivé ovladatelnosti. Mezi jejich oběťmi jsou také či spíše často psi, patřící k loveckým plemenům.

I díky těmto držitelům psů zákonitě vznikl atraktivní trh s výjimečně silnou příležitostí k prodeji pamlsků a výrazně předražených krmiv, podporován antropomorfizací a nepochopením fyziologie trávení psů i zásadní neznalostí toho, co psům škodí a nezájmem o to, kde hledat informace o tom, jak psy racionálně krmit.

Internet (jak je zvykem laické veřejnosti) přebujel donekonečna opisovanými a stále více zkreslovanými články.

Projděme tedy výživu a krmení psů na základě věcných, fyziologicky opodstatněných poznatků. Zopakujme si, jak krmit psy podle živé hmotnosti, věku, intenzity práce a reprodukčních požadavků. Předmětem našeho zájmu je pes v rukou člověka, který jej chová hlavně pro jeho pracovní užitkovost. A náklady na výživu psa by rád udržel na rozumné úrovni.

Podstata výživy psa

Pes je masožravec se schopností částečně využívat některá krmiva rostlinného původu. Kromě živočišných tkání je rostlinnou složkou výživy během fylogenetického vývoje psovitých šelem až do jejich současné podoby mimo jiné obsah střev a předžaludků býložravců.

Psovité šelmy v přírodních podmínkách požírají z větší kořisti přednostně vnitřnosti a hlavně předžaludky a střeva včetně obsahu. Tedy rostlinnou hmotu s mikrobiálně více či méně narušenou vlákninou, rozloženými škrobovými zrny a s vysokou bílkovinnou hodnotou tvořenou masou mikroflóry předžaludků sudokopytníků. Prakticky stejná hmota je ve slepých a tlustých střevech koňovitých a hlodavců, i část střevního obsahu ostatních býložravců (prasata apod.).

Obsah předžaludků střev psům rovněž poskytuje vysoké dávky výborně využitelných hydrofilních vitaminů (skupiny B) a orgány – např. játra, vitamíny lipofilní, zejména A vitamin. Z kostní hmoty získávají potřebné makroprvky i mikroprvky v ideálním poměru.

Psi s velikou chutí přijímají i spadlé ovoce a vlašské ořechy. Dobře přijímají vařené brambory, v dřívějších domácích hospodářstvích leckterý pes žral spolu s prasetem jeho obvyklá krmiva, zejména spařené šroty. Podílu krmné dávky rostlinného původu říkáme obvykle doplňky. Jejich výběr je skutečně pestrý, ale ne vždy správně realizovaný. Zatímco masitá část tvoří 50 – 70 % krmné dávky, doplňky 30 – 40 %.

Psy můžeme krmit výhradně krmnými směsmi, tradičním způsobem nebo kombinací obou způsobů.

A v čem by spočívaly výhody krmení směsmi oproti tradičnímu způsobu? Jasné je, že především ve zcela nenáročné manipulaci i pohotové zásobě. Výrobce nám připravil návod, předkládá složení i výživné hodnoty, vymezil jednotlivé výrobky podle toho, zda jsou vhodné pro psy ve vycházkovém režimu či v intenzivní práci, k dispozici jsou směsi pro štěňata i staré psy či psy s některými zdravotními problémy. Nám zbývá jen vybrat směs a …

A tohle je ten základní problém. Všechny druhy směsí se tváří jako nejlepší, některé zaujmou nízkou cenou, jiné špičkovou kvalitou. Některé doporučil chovatel, od kterého máme štěně nebo zjevně úspěšný chovatel, jiné veterinární lékař.

Ale v chovatelství platí, že podmínky chovu a nároky chovatele jsou vždy jedinečné. Vždy chceme prezentovat zdravého psa v dokonalé kondici, splňujícím plemenný standart, s krásnou nebo alespoň funkční srstí a vždy dostatkem energie k intenzivní práci. Víme dobře, že správná výživa je důležitým předpokladem. Ale ne každý je ochoten nebo může kupovat pro psa nejdražší a nejlepší krmiva. A taky to není nutné.

A nevýhody? Hlavně v nedokonalém, nefyziologickém využití trávicího aparátu. Veliký výběr a složitost v orientaci mezi hladinou živin i obsahem řady doplňků a ceně klade na výběr směsi pro laika ve výživě prakticky nesplnitelné nároky.

Výběr druhu směsi podle složení a výživných hodnot:

V návodu je výrobce povinen uvést složení směsi, jednotlivé komponenty podle obsahu sestupným způsobem. Můžeme tedy získat podstatnou informaci o tom, jaký je poměr živočišné a rostlinné složky krmiva. Pro psa v pravidelném pracovním režimu a jeho nárocích na potřebu bílkovin by měla být na prvním místě vždy živočišná složka. Ponechme stranou, zda je deklarováno maso drůbeže, jehňat…

A také je zde legislativní klička. Každé maso pro krmné účely a zapracování do směsí musí vzhledem k opatřením EU proti BSE (nemoci šílených krav) projít kafilerním typem zpracování, neboli pomletím a vystavením teplotě a tlaku, teprve pak se může použít jako komponent. Masokostní moučka tedy nemusí být vždy klasická hmota, získaná z uhynulých zvířat plus jatečných odpadů.

I když se nám to příliš nemusí líbit, tento produkt je velmi blízký přirozené potravě psa. Maso je v peletované směsi vždy pomleté a záleží na solidnosti výrobce, jak přesně tuto složku definuje. Podstatný je vždy obsah celkových bílkovin. Dále bývá popisována rostlinné složka. Někteří psi mají problémy s pšeničnou bílkovinou, proto se pro ně zpracovává kukuřice, ječmen, oves a v dražších krmivech rýže.

Obiloviny jsou ve směsi ošetřeny extruzí, procesem, který působením vysoké teploty (180 – 200 °C) a tlaku spolehlivě i velmi účinně rozloží škrobové řetězce. Uvolní tak cukry k využití v krátkém střevě psa. Z uvolněné glukózy vzniká v organizmu glykogen, nejrychlejší a nejúčinnější zdroj energie pro intenzivní a rychlou svalovou práci v anaerobním režimu. Ano, je to tak – cesta k této energii pohybu vede přes škrob, rostlinnou složku potravy.

Mastné kyseliny, vzniklé rozložením tuků představují zdroj energie po vytrvalostní, méně namáhavý typ práce v aerobním režimu.

Po obilovině by měla následovat další rostlinná složka, která psům poskytuje zdroj jemné vlákniny, tedy obdobu střevního obsahu býložravců. Většinou se používá vláknina z řepných řízků, jablečná drť (zbytek po lisování), nebo sušená mrkev. Právě tohle je malým příkladem, jak vzniká cena směsí pro psy: použití řepných řízků nebo výlisků jablek má naprosto stejný dietetický efekt jako finančně nákladné zapracování sušeného ovoce.

Výběr a „chutě“ psů jsou zcela nepředvídatelné, (autorovi psi s velikou oblibou žrali slupky od melounů). Je třeba připomenout, že vzhledem relativně nízkému počtu chuťových buněk dává pes přednost výběru podle pachů krmiva.

Dalším kvalitním zdrojem jemné vlákniny, potřebné k posunu tráveniny, mohou být pšeničné či kukuřičné otruby. Výborné je lněné semínko a ještě lepší dužina červené řepy. Té ale odzvonilo pro zbarvení exkrementů, připomínající krev. Vynikající a cenově ještě přijatelná je sušená mrkev. Efekt peptidů z mrkve, jablečné hmoty a dužin řepy spočívá ve výrazné podpoře adsorpce živin ve sliznici tenkého střeva. Beta-karoten v těchto komponentech rovněž obsažený pro výživu šelem obecně příliš velký význam nemá, protože mají přirozený zdroj A vitaminu z živočišných tkání. Také ze směsí, kde se levným A vitaminem nikdy nešetří.

Tuky ve směsích jsou další energetickou složkou. Tepelně (extruzí) ošetřená kukuřice má pro masožravce asi 12,5 – 13 MJ / kg, rostlinné i živočišné tuky včetně rybího asi 34 - 36 MJ / kg. Tuky jsou mimo jiné zdrojem E vitaminů. Ovšem jen nevystavené vysoké teplotě, lisované za studena. Snad je to trochu záhadná definice, tedy: většina olejnin, např. sója se před samotným lisováním napaří párou o teplotě nad 100 ^oC, čímž dojde k podstatnému zlepšení výtěžnosti suroviny, ale i zničení tokoferolů.

Pro potřebu kvalitní výživy i jako zdroj energie zcela postačuje za studena lisovaný olej slunečnice. Projde-li i nejušlechtilejší olej jako součást směsi extruderem, je to jen zdroj energie, nic víc. Maximum po této stránce (obsah E vitaminů, nenasycených kyselin atd.) pro svého psa vykonáte zkrmováním kukuřičných nebo pšeničných klíčků. Vzhledem k propastnému rozdílu v ceně je lepší kupovat je v mlýně než v prodejně zdravé výživy.

Kvalitní oleje jsou také zdrojem esenciálních mastných kyselin. Esenciální mastná kyselina je taková, kterou organizmus nedokáže vytvořit z jiných složek; resp. v organismu nejsou známy chemické procesy, jež by ji vytvořily. Jsou nezastupitelné v energetické bilanci organismu a dalších biologických pochodech. Základními esenciálními mastnými kyselinami jsou linolová a alfa-linolénová. S ostatními mastnými kyselinami (ω-3, kyselina dokosahexaenová a eikosapentaenová a ω-6, kyselina arachidonová) není nutno ve výživě psů tropit příliš veliký humbuk, jak se tomu děje ve výživě lidské.

Jejich zdrojem jsou ryby, mořští živočichové a krmné tuky z nich, lněná semena, sójový a řepkový olej, tuk kuřat a krůt. Všechny tyto komponenty jsou v krmivech pro psy běžně zastoupeny.

Ve přehledu komponentů následují minerální látky. Nejčastěji uhličitan vápenatý, monokalcium fosfát, případně kostní moučky.

Dále zákon nařizuje uvádět veškeré doplňkové látky, takže se setkáme s přesnou definicí vitaminů, mikroprvků i ostatních biologicky účinných látek. Na laika tento výčet působí spíše záporně, než by mu podal smysluplnou informaci

Minerální látky a zejména vápník využívá pes velmi dobře. V jeho žaludku se silnou produkcí HCL se spolehlivě ionizuje i úplně obyčejný uhličitan vápenatý. Vyšší nároky jsou u kojících fen, štěňat a mladých psů. Pokud je ve směsi použita masokostní moučka, bývá obsah kostitvorných makro i mikroprvků dostatečný, ve správném poměru i dobré využitelnosti. Vybilancovat obsah vápníku, fosforu, hořčíku a potřebných mikroprvků je pro výrobce krmiv záležitost vcelku jednoduchá a při použití správných norem je tak krmná směs zárukou dostatečného rozvoje kosterního aparátu, dostatečného zásobení kojící feny…

Podlehneme-li reklamě a psa zahrneme řadou „potřebných“ doplňků, můžeme problémy s vývojem a nadváhou psa přičíst jen sami sobě. Ve směsích se kromě komponentů s obsahy základních živin objevuje řada přípravků a biologicky účinných látek, které mohou být přínosné nebo naopak, jejichž používání a efekt je sporný. Nadbytečné doplňky, které doporučuje řada citově působících reklam a zbytečně laskavé srdce chovatele vždy způsobí mnoho chyb a žádný prospěch.

Co ve směsi může být a co nemá, co je potřebné a co zbytečné

L-carnitin, naprosto povinná součást doplňků výživy pro aktivní sportovce. Jeho nesporný efekt spočívá v metabolizmu (přenosu mastných kyselin přes mitochondriální membránu) tuků na vnitrobuněčné úrovni. Existuje nemálo vědeckých prací, které jej mají za potřebný, stejně jako těch, které tvrdí, že jej organizmus produkuje dostatečné množství. Také jich řada vzniká za podpory firem, které L-carnitin vyrábí či distribuují. Proto je počet obou zhruba stejný. Mají-li pravdu zastánci jeho doplňování, pak musí být podáván dlouhodobě, pravidelně či spíše stále a v dostatečném množství.

(Pro zvídavé: L-carnitin v organizmu vzniká syntézou z esenciálních aminokyselin lyzinu a methioninu a kyseliny askorbové. Argumentem proti používání finančně nákladného L-carnitinu je skutečnost, že jsou-li tyto látky v organizmu v dostatečném množství, je rychlost a množství tvořeného L-carnitinu rovněž dostatečné.)

L-carnitin bývá často podáván těsně před fyzicky náročnými soutěžemi, dostihy a podobně. Je to v tomto případě znamenitý komerční prostředek, ale jeho působení při jednorázovém podání je nutné podpořit řehtačkami, vonnými dýmy, čelenkou z rajčího peří a rituálním tancem.

Silyfeedy, přípravky z ostropestřce mariánského poskytují účinnou, vynikající preventivní i kurativní ochranu jaterní tkáně. Ve výživě psů jsou vhodné při metabolicky náročném režimu – vysoké pracovní a sportovní výkony, náprava podvýživy, regenerace po onemocnění, úrazu, otravě. Pro psa ve středním či pohodovém pracovním režimu nejsou nezbytně nutné.

Živé kvasinky a ostatní mikrobiotika - ANO! Vždy, když můžeme, je psům podáváme, buď ve směsi, nebo jako doplňky. Ideální je kombinace živé kultury kvasinky Saccharomyces cerevisiae s bakteriálními mikrobiotiky mléčného kvašení (např. Streptococcus faecium). Tyto přípravky omezují působení patogenů, zlepšují využití živin, zvyšují obranyschopnost organizmu. Pes ve svém vývoji i přirozeném životě přijímal velké množství mikroflóry z obsahu střev a předžaludků býložravců. Proto jsou tyto přípravky skutečně vhodné a vždy je podáváme v situacích, jak je uvedeno v předcházejícím odstavci. K praktickému podávání je nutno připomenout, že termostabilní kmeny kvasinek snášejí teplotu granulace, ale nikoliv procesu extruze. Bakterie mléčného kvašení zabíjí vysoká teplota zcela spolehlivě, takže se přídavek mikrobiotik do směsi musí řešit nástřikem na téměř vychlazené pelety (produkt extruze). Mikrobiotika je také vhodné podávat samostatným doplňkem.

Bylinky, výtažky a přípravky na bázi humánních doplňků stravy či nebo zdravotních doplňků. Pomineme-li zdaleka ne vždy skutečnou účinnost léčebně se tvářících doplňků, obecně tyto přípravky útočí na naše podvědomí a vytváří dojem, že budou u psů působit stejně blahodárně. Může se jednat o přínosné, nebo i téměř nepůsobící doplňky. Enzymatická výbava člověka a psa je velmi rozdílná, a tak se takové doplňky většinou stávají zbytečným a dosti výrazným zvýšením ceny. Kdo jim hodlá věřit, měl by jejich působení napřed pečlivě prostudovat v kvalitní, nikoliv reklamní literatuře a pak konzultovat s veterinárním lékařem.

Je zvláštní, kolik lidí se zavile brání jakýmkoliv „éčkům,“ ale řadu bylinných přípravků bezvýhradně přijímá. Přitom podávání rostlinných výtažků, jak je známo z historie, připravilo o život řadu vynikajících i mocných osobností. O léčivech přírodního, převážně rostlinného původu, neboli bylinkách, správně fytofarmaka, pojednává věda zvaná farmakognosie.

Antioxidanty. Mezi nejúčinnější a zcela dostatečnou antioxidační ochranu můžeme považovat kombinaci E vitaminu a selenu. Psi sice nekouří a negrilují, ale (vážně: v zakouřeném prostředí s námi občas pobývají a při tak neblahém zkrmování našich zbytků se k přepáleným olejům či tukům dostanou) poškozené životní prostředí s námi sdílejí. I vysoký, náročný sportovní či pracovní výkon je v podstatě oxidativní expozice. Splnění a rozumné překročení potřeby E vitaminu je vhodné. Selen je poněkud problematický vzhledem k jeho chemické nestabilitě a toxicitě. Zejména, pokud je ve směsi použit jako seleničitan sodný, tedy v anorganické formě. Proto by vždy měl být ve směsi v organické formě (např. jako methioselen).

Samostatnou kapitolou jsou přípravky a doplňky související s kvalitou srsti. Z obvyklých živin na ni mají největší vliv mikroprvek zinek, hydrofilní vitamin biotin a esenciální aminokyselina methionin. Opět platí, že pokud jsou v krmné dávce v dostatečném zastoupení, není důvod přidávat finančně nákladné doplňky. Vzhled srsti ovlivňují i krmné oleje, velmi vhodný je slunečnicový. Na kvalitě kůže a srsti se podílí i esenciální mastné kyseliny. Zejména u hrubé srsti pro její dostatečnou ochrannou funkci u zdravých psů je třeba sledovat obsah uvedených živin ve směsi a její přiměřený příjem. Dobré a finančně přijatelné řešení je extrudované semeno lnu a už zmíněné obilné klíčky. Kvalita srsti je dána dědičně. Některé přípravky mohou působit na kompenzaci problému genetického původu. Jejich hledání může být nekonečným sledem pokusů a omylů.

Přípravky na podporu kloubů a „léčení“ dysplazií spadají jednoznačně do kompetence a doporučení veterinárních lékařů. Platí pravidlo, že chovatel chová a lékař léčí. Dysplazie je zdravotní porucha s vysokou mírou genetického založení. Výživa spadá do kompetence odborně zdatného chovatele a je z tohoto pohledu pouze preventivní péčí. Výživa v tomto případě směřuje k tomu, aby se nadměrným rozvojem hmotnosti klouby postižené dysplazií zbytečně nepřetěžovaly. Otázkou ovšem je, zda restrikce výživy při odchovu pracovních a loveckých plemen je skutečně to pravé. Orálně aplikované přípravky želatinových koncentrátů podléhají běžnému rozkladu bílkovin na aminokyseliny. Velmi zjednodušeně řečeno, metabolizmus z aminokyselin postaví cokoliv, nikoliv nutně obnovenou hmotu chrupavky, i když mu to návod na obalu přípravku výslovně doporučuje. Pro laika je nemožné poznat, která forma přípravku je skutečně provedena v chráněné a kvalitní formě, aby byla spolehlivě účinná. Reklama samozřejmě tvrdí, že právě ta naše.

 Většina superlativů o použitých komponentech je reklamním folklórem. Současným velmi módním námětem je srovnávání výživy psa a člověka – a to je nesmysl. Citlivosti a alergie psů na některé složky potravy vznikly hlavně a převážně z dlouhodobého vědomého i nevědomého příbuzenského páření (deprese z inbridingu) a naprosté neexistence přírodního výběru.

Typickou poruchou z hanebně a sobecky u psů prováděné plemenářské práce je masový výskyt dysplazií. Dysplazie přímo nesouvisí s výživou. Populární povyk o nutnosti vynechání „éček“ z receptur krmiv je dalším nesmyslem, protože označení e podléhají i vitamíny, mikroprvky či jiné látky, jejichž absence ve výživě přivodí závažné zdravotní poruchy.

Mimochodem, zákon o krmivech ve své bruselské moudrosti zapovídá použít v návodu zmínku o tom, že krmivo či jeho komponenty má jakékoliv zdravotní působení. Přitom každý, kdo výživě rozumí, dobře ví, že bez nejméně poloviny spektra vitaminů a mikroprvků by došlo k závažným zdravotním poruchám či stavu metabolizmu neslučitelným se životem. A konzervanty – který obchodník si vezme na sklad krmivo s krátkou záruční lhůtou?

Paradox spočívá ve skutečnosti, že působení některých biologicky účinných látek spojuje antioxidační působení s konzervačním efektem. Dlouhá použitelnosti krmiv pro psy spočívá v jejich sušině i kvalitním balení, oficiálním kontrolním parametrem je obsah vitaminu A a E. Tyto látky mají charakteristický poločas rozpadu a proto jejich stanovení může vypovídat o době skladování směsi. Výrobci ovšem často dávkují více, než deklarují a tak je celá kontrola k ničemu. Není to ale důvod k odmítání krmných směsí, protože je skutečně lze zkrmovat po celou dobu použitelnosti bez jakéhokoli rizika.

Někteří z nás se těžko vyrovnávají s existencí geneticky manipulovaných zemědělských plodin, tedy potravin nebo jejich složek. Ovšem už nedohlédnou, že řada GMO sebou nese odolnost plodin proti škůdcům a chorobám, tedy podstatné snížení nutnosti použít látky chemické ochrany rostlin.

Dalším kladem může být např. u obilovin vyšší obsah esenciálních aminokyselin. Informace v návodu o skutečnosti, že v tomto krmivu nejsou vzhledem k výběru masa z jatečných zvířat pro lidskou výživu bůhvíodkud importovaných žádné zbytky růstových hormonů (či jiných v praxi krmení hospodářských zvířat nepoužívaných příměsí) je zcela nadbytečná. Ostatně, kde jinde než jako méněhodnotné podíly z tkání jatečných zvířat by se vzaly, neboť klasických a kvalitních masokostních mouček je k dispozici minimum.

Stůjme tedy při studování obsahu a doprovodných reklamních blábolů pevně na zemi, vždy odlišme výživu psa a člověka. I když máme pro psa po zásluze v srdci víc místa, než pro některé naše bližní.

Ne každému se v souvislosti se živými zvířaty líbí slovo norma. Je však třeba mít na zřeteli, že právě u živých organizmů nezbývá než pečlivě posoudit, které živiny v jaké době zvíře potřebuje, z jakých zdrojů jsou nejlépe využitelné, v jakém vzájemném poměru by v krmné dávce měly být zastoupeny.

Stanovení norem se vždy opírá o pokusy na vědecké úrovni, více či méně diktované komercí. Ve skutečnosti jsou nejlépe známy nutriční požadavky komerčně významných hospodářských zvířat (výkrm drůbeže, prasat, chov nosnic…), ovšem velmi dravý „hobby“ trh s kompletními krmivy, krmnými doplňky a pamlsky si vyžádal pokrok v poznatcích, i když se často prezentují spíše ve prospěch výrobků či filosofie firmy než skutečné dietetiky a potřeb živin cílových spotřebitelů.

Pro laika, byť zapáleného a zkušeného chovatele je leckdy těžké určit, co je pro zvíře vhodné, co nutné a co je zbytečný luxus či dokonce škodlivé. Zdroji dále uvedených informací jsou publikace Potreba živín a výživná hodnota krmív pre psov, autoři MVDr. Karin Süvegová a Ing. Dušan Mertin, CSc., VÚŽV Nitra, vyd. 1994, ISBN 80-967057-7-X a Výživa psů, Ing. Martin Kváš, vyd. DONA 1998, ISBN 80-85463-99-7. A proč jsou zde vůbec uvedeny? Kdo si dá trochu práce se zkusmým ověření výpočtů, dříve či později bude schopen kvalifikovaně posoudit, jakou směs a za hlavně za jakou cenu nakupovat.

Kolik krmit?

Názory na množství předkládaného krmiva se velmi liší. Podstatná část chovatelů pro dospělé psy doporučuje jako stanovení příjmu dobu asi 20 minut. U přirozených krmiv většinou vycházíme z toho, že množství (hmotnost) podávaných krmiv by měla být asi 2 – 3 % z živé hmotnosti psa. Tato krmiva mají ale sušinu na úrovni 20 – 25 %. Množství suché kompletní směsi (sušina 90 %) tedy ještě musíme vydělit asi čtyřmi, abychom se dostali k adekvátnímu množství.

Vzhledem individualitám a skutečně velmi širokému spektru způsobů chovu psů bychom měli raději vycházet z kapacity trávicího traktu. Abychom sjednotili pohled na zkrmování směsí i tradičních krmiv (obvyklé krmné směsi vyrobené jako extrudované pelety mají sušinu 90 %, syrové a vařené maso i vnitřnosti 25 – 30 % sušiny) je v tab. 2 údaj ve 100 % sušině. Příklad: pes o hmotnosti 25 kg v běžném pracovním režimu by měl přijmout 625 – 750 g sušiny, neboli 700 – 830 g krmné směsi.

Živiny v krmivech

Další podstatný údaj je potřeba stravitelných bílkovin. Zde je už situace složitější, protože se na krmivech většinou setkáváme s povinnou deklarací, hodnotami uvedenými jako celkový obsah bílkovin neboli hrubé bílkoviny neboli N-látky (zkratka NL). Potřeba stravitelných bílkovin (dále SNL) se stanovuje podle hmotnosti psa, to je záchovná potřeba – slouží k zachování organizmu a dále přídavku na růst, tvorbu srsti, graviditu a laktaci. Z hrubých bílkovin vypočteme stravitelné bílkoviny vynásobením koeficientem stravitelnosti, které jsou vypočteny ke každému krmivu. Tyto údaje jsou v odborné literatuře, například katalogu krmiv. Výpočet je vcelku jednoduchý u klasického krmení, ale zcela jinak musíme postupovat při krmení směsmi.

Pro většinu norem se nevychází z živé hmotnosti, ale tzv. metabolické hmotnosti těla, kterou vypočteme umocněním živé hmotnosti H na 0,75 (H^0,75) – tab. 3.

Potřeba stravitelné energie pro psy se vypočítá z metabolické hmotnosti vynásobením příslušným koeficientem – tab. 4. Příklad výpočtu: Hodnota H^0,75 pro psa o hmotnosti 25 kg je 11,18. Koeficient pro aktivního pětiletého psa je 0,5. Tedy SE (MJ) = 11,18 . 0,5 Denní potřeba je 5,59 MJ. Pokud bychom chtěli spočítat potřebu energie pro samotný pohyb, pak platí, že na 1 kg ž. hm psa a 1 km dráhy je třeba 5,7 kJ. Ve stoupání trati připočítáme do 10^o stoupání na každý 1^o stoupání 0,70 kJ . kg ž.hm . km, v 10^o – 22^o stoupání 0,95 kJ . kg ž.hm . km. Při klesání dráhy tutéž hodnotu odpočítáváme.

Potřeba stravitelných bílkovin: Pro dospělé psy se můžeme řídit již vypočtenými hodnotami – tab.5. Můžeme se také řídit jednoduchým pravidlem o poměru stravitelných bílkovin a energie. Na 10 g SNL by mělo krmivo pro dospělého psa v běžném chovu a mimo reprodukci obsahovat 1 MJ stravitelné energie.

Zvýšená dávka je vhodná v období tvorby srsti, v době dokončování růstu apod. Pro období březosti a kojení jsou orientační potřeby bílkovin takové, jaké jsou uvedeny v tab. 6. Do 35. dne březosti jsou potřeby živin jako u dospělého psa včetně jeho aktivity. Pro zajímavost, ale také pro základ úvahy o náhradě mléka feny složení a produkce mléka, je připojena tab. 7 a 8.

Specifickou záležitostí je u psů období tvorby srsti. Největší nárok je na množství bílkovin. Jde však o jejich kvalitu ve smyslu obsahu jednotlivých aminokyselin se zřetelem na sirné aminokyseliny, zejména methionin a cystin. Na tvorbě srsti se dále podílí řada dalších živin. Z mikroprvků má největší význam zinek. Je třeba mít na paměti vitamin A, D, a biotin, rovněž zdroj kvalitních nenasycených mastných kyselin – zejména esenciálních. Pro představu nároků na živiny je připojena tab. 9.

Množství srsti lze vypočíst vynásobením metabolické hmotnosti a koeficientem.

Potřebu živin na tvorbu srsti je třeba ještě přepočítat stravitelností či využitelností živiny z krmiva. Napřed vypočteme předpokládanou hmotnost srsti. Pro drsnosrstého jezevčíka (7 kg, H ^0,75 = 4,3) takto: 4,3 . 13 = 56 g srsti.

Obsah bílkovin v srsti je 56 . 0,869 = 49 g bílkovin. Většina živočišných bílkovin má využitelnost asi 80 – 90 %, hovězí předžaludky obsahují asi 190 g NL/1 kg, v sušině 22,1 %. SNL je tedy 190 . 0,9 = 171 g. Budeme-li uvažovat o přídavku bílkovin na tvorbu srsti, pak je třeba během asi 35 dní zkrmit 171 g stravitelných bílkovin. V přepočtu na den je to asi 5 g na den. U tohoto plemene se takovým přídavkem asi zabývat nebudeme, ale u velkých a dlouhosrstých psů bychom měli podávat směs s vyšším obsahem živin.

Minerální látky jsou dalším důležitými živinami. Přesná potřeba zejména vápníku je obtížně stanovitelná, protože s vápníkem organizmus dokáže hospodařit podle toho, kolik jej má k dispozici. V živočišném organizmu platí, že se vápník resorbuje za spolupůsobení D vitaminů v přední části tenkého střeva, musí se ale v žaludku napřed převést na rozpustnou formu (ionizovat), převážně působením kyseliny chlorovodíkové. Ve funkční tkáni ledvin dochází k částečné zpětné resorpci již rozpuštěného vápníku do krve, zatímco defekací odchází ta část vápníku, která se na rozpustnou formu převést nestihla. Je to logické – vápník rozpuštěný v krvi je vylučován z těla ledvinami a podle jeho množství a potřeby může být z organizmu odveden nebo částečně resorbován zpět.

Vápník je z 99% v organizmu uložen v kostní tkáni v dynamické formě, jako zásoba pro metabolické pochody i přestavbu kostí. Tato rezerva je neustále využívána a vápník z kostní tkáně odchází a zase se do ní vrací. Tento proces je nezanedbatelný a může mít závažné následky v době březosti a kojení, pokud není zvířeti podán dostatek vápníku.

Vysoká potřeba je v době poslední třetiny gravidity v laktaci, během vývoje a růstu. Na zhoršenou resorpci vápníku má vliv zbytečně vysoký obsah bílkovin v krmné dávce a nadbytek tuků, nedostatek D vitaminů a nadbytek fosforu. Nadbytečný fosfor vytváří spolu s vápníkem nerozpustný fosforečnan vápenatý. Využití vápníku brání také šťavelany (špenát) a jeho vazba ve struktuře obilovin a výrobků z nich. Ideálním zdrojem vápníku jsou syrové kosti.

Fosfor se po stránce resorpce a pohybu v organizmu chová víceméně podobně jako vápník. Podstatný je hlavně poměr vápníku a fosforu, který by se měl pohybovat v rozmezí 1 : 1 až 1,7 : 1. Celkově je mezi většinou jednotlivých makro i mikroprvků vždy nějaký vztah, neboli, nadbytek jednoho brání využití druhého. Je výhodou zkrmování krmných směsí, že výrobce používá normy živin a tyto složité nuance jsou ve směsi vyřešeny. Jejich podrobný popis zde by byl zbytečně složitý, zcela dostačuje rámcový přehled potřeb v připojených tabulkách.

V kompletních směsích se setkáme uvedenou formou vazby mikroprvků – v kvalitních výrobcích jsou kationty mikroprvků, tedy železo, měď, mangan a zinek zcela nebo částečně vázány na organickém komplexu. Tato vazba zlepšuje využití daného prvku, neboť se z ní uvolňuje pomaleji a snad lze říci šetrněji vůči metabolizmu. Jde o to, že nadbytek některých mikroprvků jakkoliv důležitých pro chod látkové výměny působí toxicky.

Velmi důležitý mikroprvek je selen, ale jeho nestabilita v anorganické vazbě (většinou seleničitan sodný) je pro toxický účinek již při relativně nízkém předávkování nebezpečná. Proto by se měl selen vždy podávat ve formě organické, například methioselenu.

Vitamíny považujeme za velmi důležitou a podstatnou složku krmné dávky, byť jejich obsah definujeme v miligramech (mg) či obdobně nepatrných mezinárodních jednotkách (m. j.) v 1 kg směsi. V této části se jimi podrobně zabývat nebudeme. Všichni solidní výrobci směsí dbají na to, aby vitaminů byl ve směsích dostatek a také správný poměr. Co pes potřebuje, definují opět normy. Podle nich si můžeme prověřit, jak výrobce splňuje fyziologické nároky psů.

Martin MOHELSKÝ