Časopis Myslivost

Paleta startujících plemen byla velmi různorodá a slušné zastoupení měli nejen obvyklí němečtí krátkosrstí ohaři, ale i němečtí ohaři drátosrstí. Po jednom zástupci měla plemena irský setr, maďarský krátkosrstý ohař, německý dlouhosrstý ohař, slovenský hrubosrstý ohař a výmarský ohař krátkosrstý. Trochu smutné je, že v seznamu chyběl český fousek a že chyběl právě v roce, kdy slaví padesát let od svého uznání FCI.
Výkony psů byly výborné, velmi dobré i dobré. Memoriál Karla Podhajského je ale soutěž velmi náročná a malé zaváhání nebo nepřesnost mohou zásadně ovlivnit konečný výsledek. Snad se nikdo neurazí, pokud řeknu, že heslo Olympijských her „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, se dá použít i pro naši nejvyšší soutěž ohařů.
Z dvaceti startujících psů patnáct dokončilo memoriál úspěšně. Rozhodčí vyhlásili devět I. cen, tři II. ceny a tři III. ceny. Kromě českých vůdců přijeli soutěžit i slovenští kolegové v čele s Otto Banásem a uspět se pokusil jeden vůdce z Německa. Původně se na memoriál hlásilo dvanáct zahraničních vůdců, ale postupně svoji účast rušili. Není to ale korektní jednání. Problémem je už to, že český vůdce a jeho pes musí projít všestrannými zkouškami, kvalifikací a Memoriálem Richarda Knolla. Zahraniční účastník žádnou kvalifikací absolvovat nemusí a pak se ještě, a to leckdy na poslední chvíli, omluví. Je na zvážení, zda nejsme příliš benevolentní a zda by nebylo vhodné alespoň předem požadovat startovné. Všichni určitě přejeme náhradníkům, že se na memoriál dostanou, je ale příjemné se v pátek dopoledne dozvědět, že se máte dostavit za pár hodin na veterinární přejímku a losování?
Memoriál Karla Podhajského je soutěž všestranná a dalo by se říci, že více vyhovuje kontinentálním ohařům. Tentokrát si přízeň korony a velkou chválu rozhodčích vybojovala fenka zastupující skupinu ohařů anglických, irská setra Bereta Apoli Gwen. Po celou dobu soutěže předváděla vynikající a stabilní výkon. Kromě toho dokazovala, že se mýlí ti, kdo hovoří o obtížné zvladatelnosti plemene. Například při odložení se najednou objevil houbař a s rukama zvednutýma nad hlavou se fenky zeptal, co tady tak sama dělá. Situace přímo infarktová, fena ji ale ustála.
Na velkém poli podle posuzujících rozhodčích neměla její práce chybu. Výborný nos, pro plemeno typické manýry, pevné vystavování a radostný temperament spojený s naprostým klidem před zvěří, byly důvodem, proč získala cenu za nejlepší pole. Vynikající výkon předvedla i na ostatních disciplinách a v průběhu memoriálu neobdržela jinou známku než „4„. Výsledkem bylo celkových 492 bodů, titul Vítěz MKP a čekatelství českého šampionátu práce CACT.
Pochválit je třeba i vůdce vítězné feny. Bylo vidět, že ji má „v ruce“, že dobře ví, co od ní může očekávat a že si toho patřičně váží. Zjistit v sobotu večer, že tak zvaně „jdu na vítězství“, není vůbec jednoduché a klid, s kterým Jiří Jiroušek fenu v druhé polovině memoriálu vedl, byl obdivuhodný. Od roku 1932 to bylo potřetí, co memoriál vyhrál pes ze skupiny anglických ohařů a vůbec první irský setr, kterému se to v historii memoriálu podařilo.
V odborné literatuře se u práce ohařů najde termín „ustalování zvěře“, málokdy je ale tento typ práce vidět v praxi. Tentokrát výborným ustalováním potěšil rozhodčí i koronu německý krátkosrstý ohař Marvin ze Štípek. Ušlechtilý pes s výborně vyjádřeným pohlavním výrazem předvedl i na dalších disciplinách práci typickou pro všestranného ohaře. Celkem obdržel 483 bodů a to znamenalo I. cenu, CACT a druhé místo. Psa vedl MUDr. Pavel Pilař.
Třetí místo patřilo německému dlouhosrstému ohaři Walterovi z Mechova, vedenému Jiřím Drahokoupilem. Dvojice získala 482 bodů a jejich výkon asi nejlépe přiblíží výroky rozhodčích. Podle nich se málokdy vidí tak výborná práce „dlouhána“ na velkém poli a málokdy se také vidí tak sehraná dvojice vůdce a pes. S nadsázkou řečeno, jeden se narodil pro druhého.
V superlativech by se dalo hovořit i o výkonech dalších psů. Například Benn vom Erlbachtal získal ocenění za nejlepší les a Kydovi z Koroptvárny rozhodčí přisoudili nejlepší vodu. Výborně pracovala i dvojice Sabina Kosová a Brit z Brzáku.
Pokud by se na memoriálu vyhlašovala cena sympatie, určitě by ji korona i rozhodčí přisoudili Davidu Jirgalovi. Jednadvacetiletý vůdce vedl neopakovatelným způsobem maďarskou krátkosrstou ohařku Barcelonu Star Moravia. Jemná a elegantní fenka má po kom zdědit výborné pracovní vlohy, protože to není tak dávno, co na MKP bodoval její otec. Dvojice obsadila čtvrté místo, fenka vybojovala 480 bodů, čekatelství CACT a pochvalu na ohrádce za radostnou a chuťovou práci.
Sbor rozhodčích pracoval pod vedením Ing. Františka Kerdy. Bylo znát, že se vesměs jedná o lidi, kteří nejen posuzují, ale také vodí. Určitě to nebyli hledači chyb, ale rozhodčí, kteří při dodržení Zkušebního řádu preferují kvalitu, vlohy a výkon odpovídající praxi. Zvláště chváleni byli rozhodčí na velkém poli za citlivý přístup a vysokou odbornost.
Vrchní rozhodčí dbal nejen na dodržení Zkušebního řádu, ale jeho pozornosti neunikly ani takové věci, jako je stahovací obojek bez zarážky nebo špatně položená zvěř na ohrádce. Velmi rozumně také určil, že z bezpečnostních důvodů u přinášení kachny z hluboké vody nebudou střílet vůdci, ale náhradní střelec. Vrchní rozhodčí zaslouží poděkování za způsob, jakým dokázal ocenit práci vůdců, a to zvláště vůdců mladých. V poslední době jsme na celé řadě kynologických akcí poslouchali hlavně kritiku. Občas se zdálo, že pochvala by mohla být brána jako snížení autority a že rozhodčí přistupovali ke své práci s heslem: „Já vám ukážu, jak to má být a kdo je tady pánem!“. Je dobře, že existují rozhodčí, kteří mají radost z kvalitního výkonu psů, kteří berou svoji práci jako službu chovu psů a pozvání posuzovat na MKP považují za čest, nikoliv za samozřejmost.
Na většině disciplin při nástupu vůdců a psů rozhodčí předem řekli, jak vše bude probíhat a jak si práci psa představují. Rozhodně je to rozumný přístup, který může předejít celé řadě problémů.
K zamyšlení je možná výklad Zkušebního řádu při vodní práci a formulace použité při vyhlašování výsledků. Popis práce na disciplině hledání na hluboké vodě je velmi stručný, a pokud někdo vytkne něco, o čem řád nehovoří, může to sloužit jako podklad pro podání protestu, což se také opakovaně stává.
Korona byla početná, až na drobné výjimky ukázněná, odborně na výši, soucítící s těmi méně úspěšnými a naopak potleskem odměňující kvalitní výkon. Nešlo jen o kynologickou odbornost, ale i o celkovou atmosféru. Přítomným určitě udělala radost mladá dáma, která vstávala ráno v pět, aby stihla upéct výborné buchty a kremrole a ty pak, pro potěšení milovníků sladkostí, rozdávala známým i neznámým.
Uvedenými drobnými výjimkami byli lidé, kteří na memoriál dorazili ve společnosti svých psů. Pokud s nimi zůstali stranou, nenastal žádný problém. Byli ale i případy jiné. Například vlečky v lese jsou ošidnou disciplinou a pohodě vůdců určitě neprospívalo fňukající a poštěkávající štěně malého münsterlanda. Je pěkné se jít podívat na memoriál a je pěkné trávit čas ve společnosti svého psa. Slušné by ale bylo tyto aktivity rozdělit. A to ještě není řeč o veterinárních podmínkách, které vůdci dodržet musí, korona ne.
Pořadatelem 76. ročníku Memoriálu Karla Podhajského byl OMS Jičín, sídlem memoriálu pak Dobrá Voda u Hořic. Všechny discipliny probíhaly v honitbě MS Lověna. Honitba má výměru 3300 ha a vše se do ní pohodlně vešlo. Vymyšleno to bylo výborně, protože tolik problematické dálkové přejezdy se tentokrát nekonaly. K dispozici pro zahájení memoriálu sice nebyl žádný hrad, zámek nebo náměstí, ale to neznamenalo, že by začátek nebyl slavnostní a důstojný.
Jak tradice v této oblasti káže, přivezla rozhodčí koňská spřežení. Úvodní projevy byly krátké, zazněla i vzpomínka na Václava Kratochvíla, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s německým krátkosrstými ohaři i Memoriály Karla Podhajského a Richarda Knolla. Čestným hostem memoriálu byl Josef Čeliš, který byl dlouhou dobu předsedou Klubu českých fousků a který stál u přípravy velkého počtu v Dobré Vodě a okolí pořádaných vrcholných kynologických akcí.
Pořadatelé pracovali pod vedením Jaroslava Dostála. Slovo pracovali má široký rozsah, a v případě 76. MKP by se možná mělo napsat, že pracovali tvrdě a dlouhou dobu. Memoriál byl výborně připravený a velká péče byla věnována vůdcům. Přejezdy na disciplinách byly značené, stejně ale měla každá skupina vůdců svého vodiče, který dbal na to, aby se nikdo neztratil. Mezi lesními disciplinami a vodou, k velké potěše dětí, přepravovala koronu koňská spřežení. V propozicích uvedený časový harmonogram byl pečlivě dodržován a nepamatuji memoriál, na kterém byly výsledky spočítány před 17 hodinou, a s vyhlášením se čekalo ještě hodinu, aby o ně nepřišli zájemci, kteří se řídili programem. Určitě to nebyl memoriál připravovaný „horkou jehlou“ a pořadatelé zaslouží poděkování za úsilí, které celé akci věnovali.
Vůdci i korona po příjezdu opakovaně kladli otázku: „Jaké bude velké pole a máte tu zvěř?“ Po skončení memoriálu o tom rozhodčí z velkého pole MVDr. Čestmír Šrámek řekl: „Velké pole se zkoušelo v řepě, která byla tak vysoká, že se v ní zvěř mohla ukrýt a zároveň tak nízká, že bylo možné sledovat práci psa. Zvěře byl dostatek. Byli zajíci a hlavně byly dospělé bažantí slepice, které dobře létaly. Psi neměli tendenci zvěř chytat, a to se projevilo i na známkách“.
V řepě se zkoušely také dohledávky na malém poli a vlečky pak na louce s nízkou trávou. Problém občas dělal točící se vítr. Korona ale byla spokojená a jak na velkém, tak na malém poli velmi početná.
Terén pro vodní práci byl středně náročný. Někteří vůdci si stěžovali na prudší přístup k vodě, nebyl ale tak strašný a určitě odpovídal tomu, s čím se psi potkávají na honech. Občas bylo znát, že pes ví, co to je slídění za živou kachnou a místo hledání na hluboké vodě má snahu spíše prohledávat rákos u břehu.
Lesní discipliny se odehrávaly v příjemném prostředí podzimně zbarveného lesa. Podrosty nebyly příliš husté, takže na práci psů bylo dobře vidět. Na barvách psi ve většině případů pracovali jako vodiči. Někdy byl takový typ práce předem hlášen, někde si ho vynutila momentální situace nebo opatrnost vůdce.
Pokud by se měl 76. ročním Memoriálu Karla Podhajského hodnotit jako celek, může se napsat, že to byl jeden z nejzdařilejších memoriálů za posledních dvacet let. Vyzdvihnout je třeba pořadatelské zajištění, práci rozhodčích, množství zvěře, kultivované chování vůdců a úžasný hudební doprovod skupiny trubačů. Nikdo nekritizoval úroveň psů a nedivil se, jak se na takovou vrcholnou akci vůbec mohli dostat. On tam ale asi žádný pes, který by tam nepatřil, nebyl.
Mezi vůdci byl velký počet nových a mladých tváří. Viditelný byl posun ve stylu výcviku a přístupu k vedení psů. Zcela ojedinělí byli zlomeně vypadající ohaři, u kterých se zdá, že nad chutí pracovat převažuje strach z vůdce a případného trestu, kterým „odmění“ jakoukoliv chybu.
Všude panovala přátelská a nadmíru příjemná atmosféra, které určitě pomohlo i příznivé počasí babího léta. Jeden rozhodčí při loučení řekl, že je rád, že na memoriálu byl. Určitě nebyl sám, kdo měl takový pocit a jeho názor je asi nejvýstižnější charakteristikou 76. Memoriálu Karla Podhajského.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý