Časopis Myslivost

V letech 2012 - 2013 proběhly v podhůří Jeseníků oslavy 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách související s mezinárodní odbornou konferencí (11. a 12. října 2012) v Bruntále vztahující se k problematice kamzíka horského v Jeseníkách. Konference završená odbornou diskuzí představitelů různých zainteresovaných stran konečně otevřeně pojednala o často zmiňovaných problémech s kamzíkem horským v Jeseníkách a celkově o jeho budoucím bytí. Díky názorovým posunům a novým pohledům na věc došlo ke společnému závěru, že kamzíci v Jeseníkách za stanovených podmínek zůstanou. Cílem tohoto článku je shrnout argumenty k dílčím diskutovaným otázkám ve vztahu ke kamzičí zvěři v Jeseníkách.
 
Je kamzík horský v Jeseníkách nepůvodní druh?
Aneb jak to dopadlo s původností či nepůvodností kamzíka horského v Jeseníkách.
Nepůvodnost kamzíka v Jeseníkách se začala řešit již v roce 1996. Dnes je nepůvodnost kamzíka řešena především v kontextu návrhu na vyhlášení Národního parku Jeseníky a z důvodu obavy o jeho další existenci v Jeseníkách.
Z hlediska platné legislativy, je nepůvodní druh podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění definován v § 5, v odstavci 4 takto:
(4) Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu.
Samostatně stojící definice v zákoně č. 114/1992 Sb. bohužel není. Způsob definice nepůvodního druhu, je dost neurčitý, a proto může docházet k odlišným výkladům.
Miko, Borovičková a kolektiv se v komentovaném 2. vydání zákona č. 114/1992 Sb. k §5, k odstavci 4 o nepůvodním druhu vyjadřují:
„Nepůvodní druh je definován jako druh, který není součástí přirozených (přirozeně se vyskytujících) společenstev určitého regionu. Z této dikce zákona vyplývá, že pro zvážení, zda se jedná o nepůvodní druh, je důležité, zda je či není součástí přirozeně se vyskytujícího společenstva.“
Kamzík horský žije v Jeseníkách již 100 let, za tuto dobu se snad již druh stává součástí společenstev. Kromě toho determinace přirozeného společenstva je v případě Jeseníků velice problematická, neboť jsou značně pozměněny dlouholetou lidskou činností, která původní jesenickou přírodu znatelně pozměnila, a proto můžeme dnes hovořit spíše o krajině kulturní. Mimo výše zmíněné Miko, Borovičková a kolektiv uvádí i toto:
„Za původní bývá považován druh, jehož výskyt v území nemá souvislost s recentní činností člověka, mezi původní druhy jsou ale také řazeny druhy, které rozšířil člověk počátkem neolitu.“
Z daleké historie, paleohistorie, existují doklady, že kamzík na území ČR žil. Historické nálezy jejich kostí spadají do doby asi před 115 tisíci lety. Největší početnosti kamzíků na našem území (území ČR, konkrétně např. Moravského krasu) můžeme datovat před 15 – 30 tisíci lety. Postupné oteplování před 12 tisíci lety a následný vliv člověka značně ovlivnilo populace kamzíků a souviselo také s jejich vyhynutím. V období před 10 tisíci lety (tedy v době neolitu) již u nás kamzíci nežili, nejsou dochovány žádné kosterní nálezy.
Důkazy o tom, že zde kamzíci skutečně žili, jsou dochovány nejen jako jeskyní kresby (např. v Předmostí u Přerova), ale existují i kosterní pozůstatky především z krasových oblastí (Středočeský kras – např. jeskyně Kobyla a Chlupáčová, Moravský kras – Šipka u Štramberka a další).
Odborné názory jednotlivých odborníků na spojitost dnešních kamzíků s kamzíky z dob pleistocénu jsou značně odlišné. Na mezinárodní odborné konferenci 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách byla řešena i tato otázka. Prof. Koubek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v rámci diskuze konference uvedl, že kamzík horský žijící dnes na území Jeseníků nemá nic společného s kamzíkem, který tu žil před 15 tisíci lety. Tehdy se totiž jednalo o paleontologický druh, který přestože má stejný název, není stejným druhem jako dnešní kamzík horský. Z tohoto důvodu považuje kamzíka horského na území Jeseníků za nepůvodní druh, současně však důrazně podotýká, že nepůvodnost není důvodem k likvidaci druhu.
Obdobný názor sdílí i Dr. Nývltová - Fišáková z Akademie věd ČR, která se věnuje paleontologii velkých savců a také považuje kamzíka horského v Jeseníkách za nepůvodní druh, pokud se původnost uvažuje v rámci holocénu. Svůj odborný názor opírá o skutečnost, že během svrchního pleistocénu se sice vzácně zachovaly fosilní nálezy kamzíků v oblastech Českého krasu, Moravského krasu či z lokalit lovců mamutů (Přerov – Předmostí, Pavlov – Dolní Věstonice), nikoliv však v Jeseníkách.
Po období magdalenienu, tzn. na konci poslední doby ledové již kamzík zaznamenán nebyl, stejně jako v holocénu. Současné populace dnešních kamzíků nejsou potomky kamzíků, kteří tu žili v dávných dobách.
Po konzultaci můžeme dojít k závěru, že nejvhodnějším řešením pro rozřešení problematiky by bylo zpracování fosilního a recentního materiálu, jak po stránce morfologické, tak především po stránce genetické, což by přineslo jasnou odpověď. Tímto způsobem řešili otázku původnosti a nepůvodnosti kamzičí zvěře zoologové na Slovensku a prokázali, že kamzíci žili nejen v Tatrách, ale i v dalších pohořích i před 5 tisíci lety.
Řešení výkladu a pochopení pojmu původnosti bylo řešeno na téže konferenci v příspěvku JUDr. Flory s názvem Právní aspekty původnosti. Z příspěvku vyplynulo, že v ČR není v platné legislativě zakotven časový úsek původnosti ani regionu. Právnicky se jedná o neurčitý pojem. Přesto však existují určité vymezené znaky, podle nichž se původnost/nepůvodnost vymezuje. Za tyto znaky můžeme považovat především tyto: a) skutečnost, že tento druh se v Jeseníkách nikdy v minulosti nevyskytoval, paleontologické nálezy osvědčují pouze přítomnost jiných druhů; b) skutečnost, že výskyt kamzíka v Jeseníkách v současné době není důsledkem jeho samovolného rozšiřování, ale lidského zásahu. Na základě těchto znaků je kamzík považován spíše za nepůvodní druh. To ovšem neznamená konec jeho existence. Zákon č. 114/1992 Sb., § 5 (Obecná ochrana rostlin a živočichů), ods. 1 a zákon č.  449/2001, §3, ods. 1 se shodují v tom chránit při životě všechny druhy rostlin, živočichů, zvěře ať se jedná o původní či nepůvodní druhy.
 
Proč by měl kamzík horský jako nepůvodní druh v Jeseníkách vadit?
Na tuto otázku se jistě pokoušel odpovědět každý, kdo se o problematiku spojenou s kamzíkem horským v Jeseníkách jakkoliv zajímal, ale jak tato otázka vůbec vznikla? Problematika nepůvodnosti tohoto druhu byla řešena především z důvodu případného vyhlášení Národního parku Jeseníky, a to konkrétně ve vztahu k zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění, k § 16, odstavci 1, kde se pod písmenem h) uvádí, že na celém území národních parků je zakázáno: h) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů
Důležité je připomenout, že přesné znění této věty je též uvedeno i v souvislosti s CHKO, a to v § 26, v odstavci 1, pod písmenem d).
Při diskuzích různého druhu, které se týkaly návrhu vyhlásit NP Jeseníky, a později také v médiích, se objevila totiž řada názorů a tvrzení, že by vyhlášení NP Jeseníky znamenalo či souviselo s jednoznačnou likvidací kamzíků jako nepůvodního druhu v Jeseníkách. Tato tvrzení vyvolala řadu spekulací, pochybností a nejistoty ale také rozhořčení a vlny emocí.
Skutečnost, že tato tvrzení jsou nepravdivá a nesmyslná dokladuje zákon č. 114/1992 Sb., který v rámci chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národního parku (NP) zakazuje záměrné rozšiřování (viz výše) nikoliv však samostatnou existenci. Z tohoto vyplývá, že by kamzík horský mohl i v případě vyhlášení NP Jeseníky žít jako doposud, ale s vhodnou cílenou regulací stavů tak, aby nedocházelo ke škodám. To bylo publikováno i na webových stránkách MŽP (www.mzp.cz) dne 24. 9. 2009, kde bylo uvedeno že: „Snahou ochrany přírody je omezit zmíněné negativní vlivy na cenné lokality regulací stavů kamzíků obdobně, jako je třeba regulovat stavy jakékoli zvěře nejenom v chráněných územích, ale i třeba v hospodářských lesích“. 
Z toho lze logicky vyvodit, že pokud kamzík nebude nepřiměřeně nebo také nadměrně poškozovat vzácná společenstva tohoto chráněného území, a početnost bude kolísat kolem předem stanovených početních stavů a nebude-li snaha jeho záměrného rozšiřování, nejsou důvody k jeho odstranění.
Dokonce i Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve svých tiskových zprávách na webových stránkách dne 4. 8. 2011 uvádí: „Ministerstvo životního prostředí považuje vyhubení jakéhokoliv, i nepůvodního, živočišného druhu v rámci plánu péče v chráněné krajinné oblasti za nepřijatelné. Optimálním řešením bude hledat pracovní skupinu, která vyhodnotí, jak velká populace kamzíka horského je pro chráněnou krajinnou oblast ideální“.
Kromě toho i v rámcovém Plánu péče (základní principy) o uvažovaný Národní park Jeseníky je ke kamzíku horskému uvedeno, že na území 1. zóny by se početní stavy redukovaly na úroveň odpovídající požadavkům ochrany přírody. Dále je uvedeno, že populace kamzíka a jeho vliv na přírodní biotopy bude monitorována. V posledním bodu plánu péče je uvedeno, že na ostatním území parku bude snahou zachovat populaci na únosné míře, přitom únosnost se bude posuzovat v synergii s ostatními druhy zvěře. Oficiální znění Petice na podporu vzniku Národního parku Jeseníky se o kamzíkovi nezmiňuje. Na webových stránkách této petice (www.npjeseniky.info) je v rubrice základní informace uvedeno v posledním bodu následující: „Likvidace kamzíka horského se nechystá, může zde žít i po vyhlášení NPJ. Zákon o ochraně přírody umožňuje existenci nepůvodních druhů na území NP, zakazuje pouze jejich záměrné rozšiřování. Ochranné podmínky jsou navíc zcela stejné v NP i v CHKO (viz § 16 a § 26 zákona o ochraně přírody). Bude jen nutné udržovat počet kamzíků na únosné míře a omezit škody ve vzácných lokalitách (Velký a Malý kotel, Sněžná kotlina)“. 
Závěrem k nepůvodnosti a obecně výskytu kamzíka horského v Jeseníkách. Lze konstatovat, že nepůvodnost byla řešena především z důvodu navrhovaného Národního parku Jeseníky a jeho možné existence, která podnítila řadu diskuzí o možnosti přítomnosti nepůvodního druhu v parku. Příslušným a také výchozím zákonem je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který nevylučuje existenci nepůvodního druhu ani v případě vyhlášení Národního parku Jeseníky.
Tentýž zákon také definuje v § 5 ods. 4 pojem nepůvodní, definice je však velmi stručná a neurčitá. Přestože nepůvodní druh lze z hlediska právního označit za neurčitý pojem, existují určité znaky, podle nichž se původnost vymezuje. Na základě těchto znaků přísluší kamzíkovi horskému v Jeseníkách označení nepůvodní.
Při zamýšlení se nad nepůvodností v této souvislosti, byla věnována pozornost odlišným definicím pojmu nepůvodní ve vztahu k různým živočichům vycházejících z jednotlivých oborově podobných zákonů včetně definice podle IUCN (International Union for Conservation of Nature = Mezinárodní svaz ochrany přírody). Zváženo bylo také označení kamzíka za reintrodukovaný, repatriovaný či zdomácnělý druh. Avšak vzhledem k prokazatelnému vysazení bez předchozí přítomnosti (nepočítaje paleohistorii) je označení nepůvodní zřejmě správné. Přitom je třeba důrazně podotknout, že nepůvodnost není důvodem k likvidaci druhu či jeho odstranění z Jeseníků, kamzík horský zůstane v Jeseníkách zachován.
 
Škodlivost – na bylinách, lesních kulturách, sešlap, trus
Dalším diskutovaným tématem kolem kamzíka horského v Jeseníkách je jeho škodlivost. Na škodlivost je pohlíženo z několika různých směrů. Řešena je například v souvislosti s okusem, a to jak na chráněných rostlinných druzích, tak na lesních kulturách, dále je také diskutována problematika sešlapu a eutrofizace exkrementy.
Jedny z prvních zmínek o škodlivosti kamzíka horského v Jeseníkách souvisely s jeho vyšší početností. Ing. Jiří Mlčoušek ve své publikaci Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku uvádí, že po roce 1981, kdy byla početnost nejvyšší, se začaly objevovat první stížnosti. Později, v roce 1983 jsou již zmínky o častých škodách působených na lesních kulturách kamzičí zvěří.
Postupem času zaznělo i od Správy CHKO Jeseníky, že kamzík horský je příčinou úbytku vzácných druhů rostlin. Na základě jejich podnětu požádal v roce 1987 Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (dále jen SÚPPOP) Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (dále jen VÚLHM) o odborný průzkum škod působených kamzičí zvěří v CHKO Jeseníky. Ještě v témže roce se uskutečnilo terénní sledování v tehdejší Státní přírodní rezervaci (SPR) Petrovy kameny, Velká kotlina a Malá kotlina.
Jak uvádí Ing. Mlčoušek, z průzkumu vyšlo zjištění, že na základě přímého pozorování a podle pobytových znamení byla zjištěna vysoká koncentrace kamzičí zvěře. Zálehy a okusy byly zjištěny v místech vzácných endemitů. Na pochůzkových trasách byl zjištěn poškozující okus u jestřábníků, jitrocele tmavého a u dalších chráněných druhů. Nelze vyloučit ani škody sešlapem, následnou erozí, změny v rostlinných společenstvech, na některých místech nahromadění exkrementů.
Z průzkumu ale nebylo možné posoudit, do jaké míry se podílejí ostatní vlivy např. emise, kyselost půdy, kvantitativní změny v rostlinných společenstvech (dříve vs. dnes).
Na základě tohoto zjištění vydal VÚLHM několik doporučení. Jedním z nich bylo založení pokusné ohraničené plochy v rezervaci Velká kotlina, která může lépe ukázat negativní vliv zvěře. Výsledky tohoto doporučení nebyly příliš jednoznačné. Ohrožené endemické druhy uvnitř oplocené plochy nebyly v lepším stavu než ty, které byly volně přístupné kamzíkům.
Z toho tedy vyplývá, že výzkum neprokázal vliv kamzíka (okusem, sešlapem, exkrementy) na vegetaci ve SPR Petrovy kameny, Velká kotlina a Malá kotlina.
Značná pozornost byla od roku 1989 také věnována i častěji se objevujícím škodám na lesních kulturách. Diskusí kolem škod na lesních kulturách přibývalo, proto byla zahájena řada výzkumů řešících otázku škodlivosti kamzíka horského.
V roce 1991 Správa CHKO Jeseníky zadala Ústavu systematické a ekologické biologie Československé akademie věd v Brně (dále jen ÚSEB ČSAV) výzkumný úkol týkající se sledování početnosti, prostorové aktivity a migrace velkých kopytníků kamzíka horského a jelena evropského na lokalitě Velká kotlina a v přiléhajících oblastech. Součástí tohoto výzkumu byly také analýzy exkrementů a obsahu trávníků.
Výsledky tohoto výzkumu lze shrnout následovně: z hlediska výskytu a početnosti kamzík nejvíce využívá nejvyšší partie Velké kotliny (Schauerova a Formánkova stráň). Spolu s oblastmi Vysoké hole a Kamzičníkem se jedná o oblasti největších pozorovaných počtů kamzíků (autoři Hrabě a Koubek uvádí 75 - 85 jedinců, Mlčoušek jich uvádí až 110).
Tyto výsledky se prolínají s výsledky studie Prostorová aktivita kamzíka horského (Rupicapra rupicapra L.) na území SPR Praděd z roku 1993. Z této studie je vhodné dodat z hlediska frekvence výskytu kamzíka horského ve Velké kotlině, že k nejvíce zatíženým částem patří vrcholové partie, kde probíhá 80 - 98 % pastevní aktivity, a dále stinná místa s rozhledem. Z porovnání mapy botanicky hodnotných území a mapy zatížení vyplynulo, že v 1. stupni zatížení se nachází jen asi 1 % plochy, ve 2. stupni je to asi 15 %, zbývající část (84 %) Velké kotliny není zatěžováno vůbec nebo minimálně. I tato studie uvádí, že mnohem větší zatížení ve Velké kotlině působí jelen evropský.
Dále z výsledků tohoto výzkumu bylo při hodnocení poškozování půdního povrchu kamzíkem zjištěno, že nejsou poškozeny tak velké plochy jako v případě jelena evropského. Navíc kamzík pravidelně využívá trvalé ochozy. Rozvolňování povrchu přichází v úvahu pouze na skalách, kde využívá římsy a průrvy.
Z téhož výzkumu bylo potvrzeno, že může docházet ke kumulaci exkrementů v oblastech pod skalními převisy. Jejich vrstva však vzniká mnoho let, a jedná se především o exkrementy ze zimního období, které mají nižší obsah dusíkatých látek a nemůže výrazně ovlivnit pH půdy.
Z hlediska pastvy bylo konstatováno, že hmotnost naplněného trávníku kamzíka horského je asi 7 kg (selektivní způsob pastvy), a u jelena evropského je hmotnost trávníku 12 kg (neselektivní způsob pastvy). Vyšší spotřeba a neselektivní způsob pastvy jelena evropského jsou důležité faktory, jež je třeba zohlednit při hodnocení vlivu kamzíka horského na vegetaci. Analýza trávníků a exkrementů kamzíka horského potvrdila dominanci trav metličky křivolaké (Avenella flexuosa) s metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), které tvořily 75 % obsahu trávníku a 85 % objemu exkrementů. Dále části brusnice borůvky (Vaccinium myrttillus), jež tvořila 16 % obsahu trávníku a 10 % objemu exkrementů. Pouze dvakrát byl přítomen kamzičník rakouský (Doronicium austriuacum), který jako jediný podle zákona č. 114/1992 Sb., vyhlášky č. 395/1992 Sb. patří do kategorie ohrožených druhů. Podklady k analýzám trávníků a literatura nezmiňují, kolik trávníků bylo tehdy analyzováno. Tudíž není možné usuzovat, zda mají či nemají vypovídající hodnotu.
Výsledky tohoto výzkumu spolu s dalšími jednoznačně potvrzují, že kamzík horský není jediným a hlavním původcem škod ve Velké kotlině.
To dokládá i další studie s názvem Potravní ekologie býložravých druhů lovné zvěře v ekosystémech horského lesa, zpracovaná v roce 1999, kde pojednává mimo jiné o složení potravy kamzíka. Tato studie uvádí, že botanické složení potravy kamzíka je téměř identické jako u jelena. Dále uvádí, že potravní niky kamzíka a jelena se silně překrývají (80 - 90 %), příčinou jsou omezené zásoby dvouděložných bylin a listnatých dřevin (preferované složky v létě). Z toho vyplývá, že si konkurují o potravu s vyšším obsahem živin. V kompetici je ve výhodě jelen, neboť se jedná spíše o spásače, zatímco kamzík je spíše okusovač.
V závěru této studie jsou uvedeny dva důležité body, prvním je potvrzení, že v Jeseníkách je jelen evropský velmi přizpůsobivý druh a je úspěšným kompetitorem pro kamzíka horského. V druhém bodu je uvedeno, že v lesních porostech Jeseníků bylo prokázáno, že listnaté dřeviny v keřovém patře jsou pod silným pastevním tlakem býložravců, jejichž působením je část vegetace silně redukována a přirozená obnova je problematická. Podobné výsledky včetně analýzy trávníků a exkrementů podává také studie Prostorová aktivita kamzíka horského (Rupicapra rupicapra L.) z roku 1993.
Další studie, jejíž tématika se konkrétně věnuje škodám na lesních kulturách, byla započata v roce 2000 a 2001, kdy bylo prováděno sledování okusu dřevin na sedmi trvalých transektech v Národní přírodní rezervaci (NPR) Praděd. Na základě výsledků sledování okusu na těchto transektech bylo doloženo, že okus v oblasti NPR Praděd, byl soustředěn především na jeřáb ptačí a další listnaté dřeviny jako je javor klen, buk lesní, bříza bělokorá a vrby. Jeřáb ptačí je ve vrcholových partiích nejčastější dřevinou a také přirozenou součástí těchto společenstev, navíc se jedná o dřevinu se stabilizační a meliorační funkcí, proto je jeho poškození nejvíce znepokojující. Poškození jeřábu ptačího okusem bylo zjištěno na šesti ze sedmi založených transektech (na sedmém byl sledován buk lesní). Poškození bylo následujícího charakteru: 20 - 74 % v roce 2000, 33 - 70 % v roce 2001. Při opakovaném průzkumu v červenci 2003 bylo zaznamenáno poškození jeřábu okusem z 25 - 60 %. Okus byl výrazný především u stromků vyšších než je kompaktní bylinný kryt brusnice borůvky. U dřevin vyšších 40 či 50 cm jsou procenta poškozených jedinců výrazně vyšší než uvedená a v některých případech činí až 100 % jedinců na transektu, což dokladuje velmi řídký výskyt této dřeviny. Množství semenáčků odrostlých dosahu zvěře je velmi malé. Navíc v kombinaci vysoké sněhové pokrývky spolu s výskytem jelení zvěře má značný vliv poškození terminálů i při výšce kolem 2 m.
Autoři studie však uznávají, že tlak zvěře v současnosti polevil (na rozdíl od poloviny 90. let). Avšak z hlediska požadovaného většího uplatnění jeřábu by situace byla považována za dostatečně příznivou až v okamžiku, kdyby jeřáb úspěšně dorůstal a poškození okusem na trvalých transektech bylo trvale nižší než 40 %.
Z hlediska hodnocení významu jednotlivých druhů by kamzík horský nemohl být v početnostech z 90. let akceptovatelnou součástí ekosystémů pradědských horských smrčin na hranici lesa, neboť by docházelo k takovému poškození, že byla zcela znemožněna reprodukce těchto porostů. Díky nižší početnosti kamzičí zvěře došlo ve vrcholových partiích rezervace k viditelnému zlepšení situace.
Je třeba podotknout, že v současné době se populace kamzíka v oblasti NPR Praděd odhaduje na pouhých 30 - 40 jedinců, což je rapidní pokles oproti početnosti v 90. letech. Nynější škody jsou způsobovány spíše jelenem, typické okusové formy vytvářené kamzíkem se nově neobjevují. Také stanovisko Správy CHKO Jeseníky v Návrhové části Plánu péče o CHKO Jeseníky potvrzuje obavy především z přítomnosti jelena evropského.
Téměř všechny studie se shodují v tom, že kamzík horský sám o sobě není z hlediska škod tak významný a předpokládaný působitel škod, přičemž řada uvedených negativních vlivů nebyla dostatečně prokázána. Kamzík je okusovač, nevytrhává rostliny i s kořeny, jako to dělávají ovce. Negativní účinek se projevuje spíše při spolupůsobení či v rámci potravní kompetice s jelenem evropským.
Uvedené negativní dopady je třeba konfrontovat s provedeným výzkumem a hledat širší souvislosti. Důležité je také připomenout, že některé studie byly prováděny v dobách, kdy ještě početnost kamzíků mohla být riziková, a mohla mít vliv na poškození bylin či dřevin (například v roce 1991 byl letní kmenový stav 797 jedinců). Dnešní početnost je rapidně nižší, předpokládaný počet kamzíků v Jeseníkách je kolem 200 jedinců (Novotný jich ve své práci uvádí necelých 200), z čehož početnost v oblasti Velké Kotliny podle sdělení Prof. Koubka je v řádech několika kusů.
Hovořit dnes o rizikovosti chovu kamzíka horského v Jeseníkách je z hlediska početnosti předčasné. Je však třeba nadále věnovat tomuto druhu značnou pozornost a sledovat jeho početnost tak, aby nedocházelo k nadměrnému překročení cílových (normovaných) stavů, ale aby byl druh zachován především z hlediska genofondu.
Početnost je již od roku 2005 systematicky řízena Poradním sborem pro chov kamzičí zvěře, který svolává a řídí zástupce Krajského úřadu Olomouckého kraje a zúčastňují se ho všichni nájemci a držitelé honiteb včetně zástupců CHKO Jeseníky a Státní veterinární správy.
Kromě jiného je také třeba kontrolovat početnosti ostatních druhů spárkaté zvěře, konkrétně jelena evropského a vhodně stanovit jeho cílové (normované) stavy, a zvyšovat úživnost dané oblasti tak, aby nedocházelo k častým a vysokým škodám. Na závěr lze konstatovat, že nynější početní situace kamzíků zřejmě není aktuální problematika.
 
Shrnutí
Kamzík horský byl v Jeseníkách vysazen, což je dobře doloženo, tudíž se zde dlouhou dobu předtím nevyskytoval, což vybízí k označení za nepůvodní druh. Je však třeba mít na zřeteli a v povědomí také dávnou historii a nynější stoletou existenci kamzíka horského v Jeseníkách.
Za všech okolností je však důležité podotknout, že kamzík je druh neinvazivní, prakticky nekonfliktní, nedochází u něj k přirozeným početním oscilacím (např. stavy přemnožení). Navíc se jedná o druh zařazený jako zvěř myslivecky obhospodařovanou lovem (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti v platném znění), tudíž v případě vyšších početních stavů je možná jeho regulace v případě obou pohlaví.
Další důležitou zmínkou, které je třeba věnovat pozornost je fakt, že populace kamzíka horského na území Jeseníků je ve vynikajícím zdravotním stavu a netrpí nemocemi typu prašivina apod. Tvoří tedy vynikající genofond pro další generace či možnosti využití pro reintrodukce, repatriace.
To, že kamzík je označen, jako nepůvodní druh ještě nebrání jeho existenci v Jeseníkách. Vzhledem k historii osídlování a způsobu života člověka na území ČR se stalo prostředí kolem nás dost pozměněným od původního. Obklopuje nás řada nepůvodních druhů a nepůvodních biotopů a neplatí, že se všech zbavujeme.
Kamzík horský není invazní druh a také není zdroj šíření nákaz a nemocí.
Je to druh, jež obohacuje naši faunu. Jeho další existence záleží na rozumné odborně podložené dohodě mezi příslušnými orgány či organizacemi, nikoli na přívlastku nepůvodní. V současné době platí dohoda, že kamzík horský zůstane v Jeseníkách zachován, a počítá s ním i nový Plán péče o CHKO Jeseníky na období 2013 - 2023. Odborné diskuze a argumentace na různých úrovních podnítily jisté názorové posuny a nové pohledy na věc, díky nimž došlo ke společnému závěru, že kamzík horský zůstane v Jeseníkách zachován.
Z hlediska škodlivosti kamzíka horského v přírodě a krajině Jesenicka, lze na základě literárních rozborů konstatovat, že kamzík horský sám o sobě není z hlediska škod tak významný a předpokládaný působitel škod, jak mnozí čekali. Přestože se kamzík podílí na okusu terminálů lesních kultur, většina škod je však přisuzována jelenovi, jehož početnost je mnohonásobně vyšší. Z hlediska okusu vzácných druhu rostlin nebyla z průzkumů obsahu trávníku a exkrementu prokázána přednostní či nadměrná spotřeba těchto druhu a jeho částí. Nebyl prokázán ani negativní dopad přítomnosti exkrementu. Stávající početnost kamzíků není důvodem k obavám ze zvýšeného výskytu škod, a proto není třeba jeho přítomnost považovat za rizikovou.
Petra BEČVÁŘOVÁ
becvarova.petra@seznam.cz