Časopis Myslivost

 
A kdo jiný než předseda by měl myslivecké sdružení nejprve představit.
Naše sdružení vzniklo k 1.12.1992, vznikli jsme rozdělením původního velkého Mysliveckého sdružení Borová Ostravice, Malenovice, Nová Ves, na původní části Malenovice a Nová Ves hospodaří malenovičtí kolegové. My jsme si vzali jméno Horečka Ostravice, Horečka jako malá horka, nikoliv že by někdo z nás měl teplotu, ale je to od jména kopce, který se jmenuje Horečka. V té lokalitě se totiž vždy lovilo mnoho zvěře, myslivecky to byla vždy nejbohatší část, takže jsme nevolili jiný název. Honitba je společenstevní a jmenuje se podle místa (obce) Ostravice, má 740 ha, vlastních pozemků máme asi 630 ha, zhruba tři čtvrtiny rozlohy tvoří les, něco máme polní kultury, honitbou protéká řeka Ostravice v délce asi 8 km. Držitelem honitby je Honební společenstvo Ostravice.  Asi deset let máme v honitbě golfové hřiště o rozloze 200 ha, pro potřeby zavlažování golfových ploch vznikly u něj na potoku Stříbrník  také dvě menší vodní plochy. Z hlediska pronájmu honebních ploch je většina od soukromých majitelů, něco tvoří i pronájmy od Lesů ČR, za chvíli ale snad od církve, neboť moravská strana pozemků v honitbě o rozloze asi 75 ha je určena k vydání jakožto církevní majetek. Uvidíme, jak se zachová církev, nevíme zatím, jaké má církev záměry s pozemky, budeme se snažit samozřejmě dohodnout a nabídnout spolupráci. Je to sice z hlediska honitby hraniční část, ale pro nás z pohledu zvěře je velmi zajímavá, přechází  tam vysoká a černá zvěř, vyskytuje se tam i kvalitní populace srnčí zvěře. Obecně snad mohu říci, že honitba Ostravice je myslivecky velmi pěkná a zajímavá, jediné co nás trápí, je obrovský turistický ruch. Jen pro zajímavost, spočítali jsme si, že ve třech katastrálních územích, jež obec zahrnuje,  máme celkem 1400 popisných čísel rekreačních objektů, tak si představte ten nápor, když přijdou prázdniny nebo různé svátky a lidé se přijedou do hor takzvaně rekreovat. A to nemluvím o tom, že z mnoha oficiálně jen rekreačních objektů se během roku stávají prakticky trvale obydlené objekty, lidé sem utíkají bydlet z Ostravska, někteří jsou tu už trvale a v Ostravě své byty pronajímají.
 
A kolik je momentálně členů vašeho mysliveckého sdružení?
Bylo nás dvadvacet, ale nedávno jsme se všemi mysliveckými poctami pochovali dlouholetého člena pana Jozefa Svobodu, ale zase máme jednoho adepta, který se připravuje na zkoušky z myslivosti. A také budeme přijímat dalšího mladého myslivce, který udělal zkoušky nedávno, je to syn finančního hospodáře. Omladinu tedy opravdu máme, máme ale samozřejmě i starší borce, věkový průměr je necelých 47 let. Díky tomu, že jsme v poslední době přibrali řadu mladých myslivců, tak jsme věkový průměr docela snížili.  Odmítáme tedy ty mnohdy zjednodušené představy, že myslivci jsou jen spolky letitých důchodců, kteří mezi sebe nikoho nepustí. U nás to tak opravdu není.
 
Samozřejmě to rád slyším, ale taky se vždy ptám, kolik je členů místních a kolik dojíždějících?
V podstatě jediného přespolního člena máme z Ostravy, je jeden z nejstarších a takový zajímavý případ, je to Čechokanaďan, vlastní v obci nějaké pozemky, nemá to nijak lehké v rámci rodinných vztahů ve sporech o ně, ale jsme s ním v pravidelném kontaktu a kdykoliv může, tak přijede a zúčastňuje se našich akcí. Všichni ostatní jsou tedy místní, pokud však nepočítám za přespolní dva členy, kteří dojíždějí z nedaleké Nové Vsi.
 
Dost často se diskutuje, jaký by měl být přístup k majitelům pozemků, zvláště pokud jsou to lidé, kteří mají lovecký lístek a myslivecké zkoušky.
Troufám si tvrdit, že s majiteli honebních pozemků vycházíme velmi dobře, vždy se domluvíme, pokud někdo z nich má zkoušky a lovecký lístek, není problém, aby byl členem mysliveckého sdružení. Dokonce vzhledem k tomu, že v souvislosti s novým Občanským zákoníkem připravujeme změnu stanov, chceme tam i toto zahrnout a ošetřit. Obecně chceme přijímat za nové členy nejprve vlastníky honebních pozemků začleněných v honitbě, dále rodinné příslušníky stávajících členů, následně příbuzné takových členů a případně další zájemce. Takže když si někdo z majitelů pozemků, které jsou začleněny v honitbě, udělá zkoušky a získá lovecký lístek, nemáme problém s tím přijmout jej za člena, přece se nebudeme nějak handrkovat.
 
Ani nevíte, jak rád toto slyším, neboť bohužel takovýto vstřícný přístup k majitelům honebních pozemků v mnoha sdruženích není. Pojďme ale ke zvěři, mohli byste nám z tohoto pohledu představit honitbu.
Miroslav Vančura:Máme tady hlavně srnčí zvěř, normovaný stav je 34 kusů, asi vás i překvapí, že tu máme normovaných také 42 zajíců. Poslední roky tak jako asi všude lovíme černou zvěř, poslední dobou je to úlovek kolem deseti kusů, a z hor se nám stahuje i zvěř jelení, zejména v zimním období, těch také lovíme kolem deseti kusů, z toho bývají tak tři jeleni. Normované stavy jelení ani černé zvěře nemáme stanoveny, tedy neplánujeme. Záleží na tom, jaký je rok, jaké je počasí a hlavně zima. Z drobné zvěře bažant obecný vymizel zhruba v polovině 80. let, nějakou dobu jsme se snažili udržet polodivoký chov, ale na to musí být prostředky a hlavně nadšenci, které dnes již nenajdete. Na vodních plochách - na řece Ostravici, potocích a oněch zmíněných vodních nádržích, je celkem dobrý stav vodní pernaté, zejména kachny divoké. Kolegy rybáře velmi trápí vysoké stavy volavky popelavé a v zimě, když zamrznou rybníky na Jistebníku, máme invazi kormoránů. Řeka Ostravice díky přehradě Šance nezamrzá a kormorán je schopen úseky řeky zcela zdecimovat, pokud se jedná o násadu ryb. Ovšem přístup Krajského úřadu k povolování lovu těchto druhů pernaté zvěře je mírně řečeno podivný. V rozhodnutí o lovu zadají takové podmínky, jejichž splnění myslivce od lovu spolehlivě odradí. Ze šelem pak nutno zmínit vysoké stavy lišky obecné a kuny skalní, které se snažíme lovem snižovat a máme i jeden zástřel psíka mývalovitého v roce 2012. I zde záleží hodně na počasí, příjde-li sníh, jsou lovy lišky a kuny vcelku úspěšné.
Miroslav Sajdl:Opravdu záleží na přírodních podmínkách a na počasí, když spadne hodně sněhu, tak jelení zvěř z vyšších horských  poloh máme dole, nestačíme chodit do krmelců, vyvážíme balíky sena a zvěř je skoro zběsilá ve shánění obživy. Logicky se pak objevují škody zvěří. Máme ale naštěstí velmi dobrou spolupráci se státní správou myslivosti, odborem životního prostředí ve Frýdlantě nad Ostravicí. Když vše řádně zdůvodníme a pošleme rozbor, jaké jsou stavy a také škody zvěří, tak nám vyjdou maximálně vstříc a umožní nám snížení stavů. Zatím jsme vždy mohli lovit, my jsme předložili potřebný rozbor, státní správa vždy rychle a fundovaně odpověděla ke spokojenosti obou stran. Jde nám přece všem o to, aby škody byly únosné, aby se nerozdmýchávaly vášně a spory. Stejně tak je to u černé zvěře, máme tu zmíněné golfové hřiště, děláme vše pro to, aby se eliminovaly možné škody. Takže jak vidíte, v rámci oboustranně kvalifikovaných vztahů mezi mysliveckým sdružením a státní správou můžeme lovit jak vysokou, tak i černou.
V rámci dobrých vztahů s vlastníky honebních pozemků odvedeme docela dost brigádnických hodin při pracích v lese, ochraňujeme porosty, kupujeme a provádíme ochranné nátěry. Je to vše o dobré domluvě.
 
Skoro to vyznívá až idylicky, takže se zeptám, po zkušenostech odjinud, jak fungují vztahy v rámci honebního společenstva, případně vztahy s dalšími subjekty.
Vladislav Zápalka: Co vám mám povídat, když chcete, aby vám přišli lidi na valnou hromadu honebního společenstva, tak je problém, když je tam chcete dostat, tak musíte chodit prosit. V tomto směru to u nás asi není jiné. Máme ale samozřejmě zájem, abychom se členy honebního společenstva zachovali co nejlepší vztahy. Bez toho nemůžete existovat, protože zase potom, když přijde období hlášení škod v květnu či červnu, tak se logicky majitelé hlásí o svoje práva. To jsme poznali loni při velmi bohaté sněhové „nadílce“ koncem března, která přinutila velké množství vysoké stáhnout se do nižších poloh a kdy bylo škod více. Jsou-li ale vztahy dobré a jednání korektní, dá se pak domluvit na přijatelných formách řešení.
Miroslav Sajdl:Ptal jste se na spolupráci s dalšími subjekty. Tady musím zmínit, že máme dobrou spolupráci s Lesy ČR, já jsem tam totiž dlouhá léta pracoval v různých funkcích, odešel jsem do důchodu a stal jsem se členem sdružení. Takže máme výhodu v tom, že v podstatě nemají námitky a říkají, ať lovíme vysokou, aby se škody snižovaly, no a my logicky chceme požadavkům vyhovět. Vážíme si dobré spolupráce a vztahů, což se projeví třeba i tím, že nejsou spory a doporučení pro nás je v podstatě ve smyslu lovte, regulujte stavy, lovte si v podstatě, co chcete podle zákona, dbejte hlavně na kvalitu dospělé srnčí zvěře.
 
Zaujalo mne to, že tu máte překvapivě dost zajíců.
Vladislav Zápalka: Ano, zajíc je tu historicky vcelku na dobrých počtech, ale poslední roky máme taky problém. Už nějakou dobu se zaobíráme tím, že bychom osvěžili krev, zajíci tu jsou, ale musíte se jim taky věnovat, zejména musíte tlumit škodnou. Třeba v mysliveckém roce 2012/2013 se u nás ulovilo 18 lišek a 18 kun. Vesměs se loví v noci při čekané na divočáky, jsou-li dobré světlené podmínky - měsíční noc atd. Mně se poslední rok nepodařilo zastihnout lišku ve dne, tady kolega střelil nedávno lišku ráno, ale to je výjimka. Máme dvě betonové nory, ale tam lovíme v podstatě jen jezevce, je jich tu spousta a mimo dobu lovu nezbývá než je pouštět. Já i další kolegové máme fotopasti, které dáváme na různá místa, ke krmelištím, všude v podstatě nafotíte jezevce, vlastně celé jezevčí rodiny.
 
Jsme-li u zvěře, pojďme i k dalším druhům, které byste rádi zmínili a představili?
Miroslav Sajdl: Určitě jeřábky lesní, sousedíme s jeřábčí oblastí a musím s potěšením říci, že je tu jeřábek vcelku hojně zastoupen, ale nelovíme ho samozřejmě. Je to moc hezký lesní kur a rád se s ním v lese setkávám.
 
A co třeba tetřev a tetřívek?
Miroslav Sajdl: Tak tetřívek tu naprosto není, co se týče tetřeva, tak jsou někde pokusy s umělým odchovem a vypouštěním, ale radši se k výsledkům nebudu vyjadřovat. Určitě je tu problém v tom, že tetřeví zvěř potřebuje klid, který tu prostě v honitbách nemá, v masívu nedaleké Lysé hory je takový nápor turistů a různých jiných aktivit v přírodě, že tu momentálně nemůže dlouhodobě přežívat tetřeví populace, i když vhodné přírodní podmínky by tu třeba byly.
 
Zkusím další zajímavé druhy, co třeba medvěd a nebo rys?
Vladislav Zápalka: Rys tu určitě je, asi i trvale, měli jsme strženou zvěř v hraničních částech pod masívem Smrku. Už nám dokonce několik chatařů nezávisle na sobě potvrzovalo, že se při procházkách setkali s rysicí s koťaty. Takže to snad je pádný důkaz, že je tu rys trvale. Medvěd byl prokazatelně dokumentován (viz web www,selmy.,cz) na jaře v Bašce, u přehrady, jestli potom vzal směr na Třinecko, to jistě nevím, ale i tam byl jeho výskyt zaznamenán a zdokumentován. Ale u nás tady v masivu Smrku by tu podle zjištěných pobytových znaků měli dva až tři medvědi být, ale zřejmě je to zvěř migrující. Smrk je oproti masívu Lysé hory na druhé straně Ostravice méně turisticky exponovaný, není tam moc turistických tras, tolik lidí tam nepotkáte. To tady u nás na druhé straně je to někdy o nervy, postavte se ráno poblíže turistických chodníků  a uvidíte procesí lidí se psy, davy turistů. Dal jsem dokonce na dvě místa cedulky s upozorněním, aby si lidé vedli psy aspoň na vodítku, za chvíli cedulky zmizely. Když se s někým v lese dáte do řeči a snažíte se mu vysvětlit, že ten jeho miláček nemůže volně lítat po lese, tak se mnohdy se zlou potážete, neuspějete, pošlou vás někam a psisko dál lítá po lese. Městští lidé jsou vesměs velmi arogantní, na nějaké vysvětlování a solidní argumenty nedají a hádka s takovým majitelem „domácího miláčka“ je spolehlivou cestou k potížím s policií. A to říkám se vší znalostí problému jako bývalý policista a nyní myslivecká stráž. Samotná myslivecká stráž, její kompetence atd. by byly na dlouhou samostatnou diskusi, vím co říkám, mysliveckou stráží jsem ustanoven od samotného jejího vzniku. To je taky problém těch stovek rekreačních objektů v katastru obce Ostravice.
 
Máte tudíž problémy s pytláctvím?
Od roku 2002 jsme pytláctví nezaznamenali, naposled jsme měli stržené srnčí, u něj chlapa s dobrmanem, než jsem obvolal policii a než se policisté z Frýdlantu n.O., když mne o tom vyrozuměl kolega myslivec, dostali na místo, tak všivák i se psem zdrhnul, uřezal si plecko. Od té doby jsme pytláctví neměli, ale paradoxně s výše řečeným asi proto, protože je tu obrovský tlak lidí, pořád někdo brouzdá po lese, takže si to pytlák asi raději rozmyslí. Navíc my se snažíme a hospodář nás tlačí být co nejčastěji v lese, takže jestliže je tu povědomí, že jsou myslivci často viděni v lese, tak si ten, kdo by měl sklony pytlačit, nechá snad choutky zajít.
 
To pak ale musí být i trochu problém lovit, zvláště v době, kdy jsou houby nebo borůvky…
Vladislav Zápalka: To je pravda, houbařů i borůvkářů bývá plný les, ale zase tady jsou všude chaty a lidi a zvěř si na to zvyká. Já sám jsem vloni ulovil prase tady v  úbočí a v jednu hodinu v noci ještě řvali u chaty rekreanti, prasata přišla, jen chvilku jistila, a když se zvuk nepřibližoval, ani nevzdaloval, tak hrr na krmeliště. I zvěř si už musí zvykat, i když je pravda, že je stále víc tlačena do noční aktivity, kdy je přece jen větší klid.
Ještě v souvislosti s tlakem lidí vám uvedu příklad, co se taky v přírodě děje. Zrovna za pár dní se bude organizovat akce Sedm beskydských vrcholů, účastníci jdou či běží nonstop po vrcholech hor nahoru a dolů z Frenštátu p.R. a končí někde v Třinci nebo opačně. Organizují to zřejmě stejní lidé, kteří pořádají akci 24 hodin Lysá hora. To zas běhají sportovci i další nadšenci na Lysou, místo aby běželi po cestě,  berou to nahoru korytem ve stráni, zpátky se vrací po sjezdovce dolů místo, aby šli po cestě, protože tam je to nejkratší. Takže myslivci si vlastně platí, aby mohli do lesa a musejí vynakládat další prostředky na pomoc přírodě, ale takoví neplatí nic, navíc je to medializováno jako bohulibá akce, ale nikdo se neptá uživatelů honiteb, zda  něco mají proti tomu, že tam je závod a že 24 hodin denně bude někdo řvát a pobíhat po lese. Ptám se tedy, co má potom dělat zvěř? Dříve byl podobný problém i s motocyklovými nadšenci, ale to se ve spolupráci se správou CHKO Beskydy, policií a frýdlantským motocrosklubem alespoň tady u nás podařilo eliminovat, motorky tady ubyly, dřív to byl hrozný fenomén.
 
Zatím jsme debatu vedli spíš jako antagonistickou a střetovou k veřejnosti v honitbě, ale myslivci se také prezentují určitě v rámci obce. Jaké děláte akce pro veřejnost, jak se prezentujete jako myslivecké sdružení?
Vladislav Zápalka:Každoročně je den obce, letos 23.8., účastníme se od roku 2011, máme malou expozici a stánek. Vše je směřované hlavně na mládež, připravujeme třeba střelbu ze vzduchovky, máme postavenou střelnici s jezdícími figurkami. Mladí členové sdružení pak dělají na této akci pořadatelskou službu. Předseda MS vše zastřešuje a kluci všechno připraví a organizují, jsme s nimi moc spokojení. Připravili jsme i zvěřinový guláš, někdo ale musí ulovit, navařit, vše připravit, jen ten, kdo něco takového někdy dělal, ví, kolik je to starostí. Ale starosta Ostravice je náš člen, tak ho musíme podpořit. Toto je ale přesně ten typ akce, kde se mohou myslivci před nemysliveckou veřejností dobře prezentovat.
 
Na řadě míst jsou třeba oblíbené myslivecké plesy či zábavy …
Vladislav Zápalka: Zkusili jsme jednou asi před pěti nebo šesti lety poslední leč, byl o ni velký zájem, ale moc starostí s tím. Asi nejvíce starostí bylo se všemi možnými hlášeními, která je třeba poslat a vypracovat, aby se vůbec taková společenská akce mohla pořádat, tak jsme to raději vypustili. Raději podpoříme to, co pořádá obec, podporovali jsme ji společně s jinými organizacemi i proto, protože se obec Ostravice přihlásila do soutěže Obec roku, kde právě velký důraz byl brán na spolkovou činnost.
 
Nemohu se nezeptat na mládež …
Miroslav Sajdl: Předseda ještě s jednou paní tady vedou myslivecký kroužek, velice aktivně pracuje, dokonce měli nějaká významná umístění při soutěžích v rámci kraje. V dětech z kroužku vidíme naše nástupce, chceme činnost podporovat a podílet se na aktivitách kroužku, ale není to jednoduché, aby to táhl jeden člověk.
Vladislav Zápalka: Ta dáma, se kterou kroužek vedu, se jmenuje Kateřina Wunschová. Přijali jsme ji jako člena a hned jsem jí přemluvil, aby mi s kroužkem pomáhala. A jsem moc rád, kroužek Mladých myslivců a ochránců přírody „Koloušci“ při našem mysliveckém sdružení a Základní škole v Ostravici „šlape“, vedení Základní školy nám vytváří příznivé podmínky pro práci kroužku a máme z malých myslivců radost, jistě to budou naši důstojní pokračovatelé.
 
Na závěr všech povídání a spolupráci nemohu vynechat otázku na spolupráci s okresním mysliveckým spolkem, a nebo se státní správou, jak toto u vás funguje?
Vladislav Zápalka: Se státní správou to funguje bez problémů, když přijdeme a potřebujeme něco, tak nikdy nejsme „odehnáni od korýtka“. Nakonec o dobrých vztazích jsme mluvili už před chvílí. S okresním mysliveckým spolkem ve Frýdku-Místku udržuju dobré vztahy, dělám jim i správce střelnice. Využívám spolupráci s okresním mysliveckým spolkem zase pro práci s mládeží, protože náš předseda OMS inicioval vytvoření neziskové společnosti na propagaci, spolupráci a podporu mladých myslivců a ochranu přírody. Nechal udělat nějaké propagační a školící materiály pro děcka, já tohoto využívám intenzivně, protože jak chcete jinak děti  přitáhnout, jedině když jim dám názorné materiály, které si mohou ponechat. Objednal jsem si i publikace Myslivost v obrazech, děti to berou, učí se z toho. Jednatelka okresního spolku funguje zatím taky k naší spokojenosti, sám víte, co vše se v myslivosti děje a mění, když je nějaká nová aktualita, hned mi posílá vše mailem a já to pak přenesu do sdružení. Teď nám třeba „vyhrožovali“ na webových stránkách, že udělají nějaké školení ke stanovách, ale zatím je ticho po pěšině, myslím však, že si vystačíme se stanovami sami díky našim vědomostem, dlouholetým zkušenostem ve sdružení a potřebám.
 
Čím dále byste se jako sdružení mohli pochlubit?
Vladislav Zápalka: Důvodem k pochlubení snad může být naše mládež, jinak je to běžná myslivecká činnost, od krmení až po stavbu mysliveckých zařízení a také myslivecké tradice. Právě kvůli dodržování mysliveckých tradic se k nám naši kamarádi a hosté rádi na naše akce, zejména hony vracejí. Jediné, co nám chybí je náš vlastní trubač, ale zatím jsme schopni i trubače na akce zajistit z řad kamarádů mimo sdružení. Poslední leč s pasováním na lovce nebo myslivce, čestný myslivecký soud či volba krále honu má šmrnc a podstatně ukazuje, že myslivci se umí bavit. Naše myslivecké tradice jsou přece tak nádherné, jen musí být někdo, kdo tomu dá  šmrnc a umí to. Chceme, aby naši mladší kolegové ony tradice při provádění myslivosti za všech okolností ctili a dodržovali. Ono v kurzech myslivosti se to podrobněji neučí a potom je na mateřských sdruženích, aby mladé myslivce k tomu „přitáhly“.
Miroslav Sajdl: Je dobře, že jsme parta a že jsme myslivecké sdružení, kde zatím není nepřátelství, že si lidi nezávidí a že žijeme jako kamarádi a to je pro sdružení to nejcennější, co může být. Kolikrát jsou sdružení, jsou rozhádaní kvůli blbosti, někde se dokáží k smrti pohádat, vzájemně se udávají, posílají trestní oznámení, takže si strašně vážíme, že to u nás není. Nemyslete si, taky se někdy rafneme, vyříkáme si to mezi chlapama, když tam nejsou ženský, u nás ale nemá místo takové to podrazácké jednání, že by se něco jiného říkalo na schůzi a pak někde jinde zase něco jiného. My si prostě věříme a hlavně vážíme korektních kamarádských vztahů. Pro běžnou činnost máme vypracovaný provozní řád, ten všechny zásadní věci jednoznačně řeší, když někdo něco chce jinak nebo něco řešit, zejména po stránce lovu, tak se musí obrátit na mysliveckého hospodáře, který v řadě případů záležitost konzultuje se mnou nebo s předsedou MS tak, aby řešení problému bylo pokud možno spravedlivé.
 
Takže třeba ani neznáte to, co někdy vídám u některých sdružení, že si navzájem hlídají kazatelny a vnadiště jako vlastní a nechtějí tam jiného člena pustit?
Miroslav Sajdl: Tak to u nás neexistuje, člen musí říct, kam jde, respektive se zeptat, zda je na kazatelně volno, protože to nejde, aby se tam sešli dva. Máme určité kazatelny, které jsou postaveny tam, kde máme zájem lovit, kde jsou i atraktivní místa k lovu a je potřeba se domluvit, aby se pokud možno všechna místa rovnoměrně obsadila, aby se vědělo, kdo kam půjde. Je to jak otázka bezpečnosti, tak i otázka pořádku a jasných pravidel. To, že by si někdo nárokoval kazatelnu či lov na jen nějakém místě, to tady prostě nevedeme. V případě sporu mezi členy rozhodne myslivecký hospodář.
 
Jak s ulovenými kusy a se zvěřinou?
Vladislav Zápalka:  Myslivecký hospodář musí vidět ulovený kus, potom si vše zanese do svých dokladů. V případě jeho nepřítomnosti pak já nebo místopředseda a mysliveckému hospodáři pak vše dokladujeme. Co se týče zvěřiny, tak se dělíme, někteří členové mají ve většině případů zájem si ulovené kusy odkoupit. Pokud jde o divočáky, tak jsme si dali do provozního řádu pravidlo, že první divočák je lovce, druhý sdružení, třetí zase lovce a tak dále. I sdružení musí mít přece něco na schůze, nějaké pohoštění na hon, musíme mít rezervu pro naše akce. Výkup zvěřiny tu momentálně neexistuje. S Interlovem skončila výkupní místa, ale nějak nám neschází, všechnu zvěřinu tu spotřebujeme pro členy a akce MS. Sledujeme sice na internetu různé nabídky výkupních firem, ovšem za jimi nabízené ceny si zvěřinu raději ponecháme sami.
 
Impulsem k mé cestě sem byla informace o kříži sv. Huberta. Kříž by měl být významným symbolem spolupráce myslivců. Řekněte mi prosím informace o vzniku kříže.
 
Vladislav Zápalka: Opravdu je to symbol spolupráce a přátelských vztahů nejen mezi dvěma sdruženími. Ale začnu od začátku. Už v úvodu jsem říkal, že honitba vznikla z předchozí velké honitby rozdělením. Našimi sousedy jsou tedy malenovičtí myslivci. Naši mladí myslivci se velmi intenzivně stýkají s malenovickými kolegy, jsou to všichni řádově dvacátníci až čtyřicátníci, v podstatě ale moc tu dřívější dobu velkého sdružení nezažili, jen někteří. Navzájem se zveme na společné akce, a tak při jednom honu vykrystalizovala myšlenka na postavení kříže. My starší jsme o tom opravdu nic nevěděli, mladí se domluvili a přišli na letošní hodnotící schůzi s hotovou věcí, že už mají udělaný kříž, připravenou řezbu s výjevem sv. Huberta, mají i vybrané místo a že tedy chtějí už jen náš souhlas. A že oni kříž vyrobili ve svém volnu a ze svého materiálu a že když to neuděláme nebo neschválíme my starší, tak to udělají stejně sami. Je tedy potřeba poděkovat Miroslavu Vančurovi ml. a Romanu Kubačákovi za výrobu korpusu kříže a jeho zapravení na místě v honitbě a Luďku Vančurovi za překrásnou dřevořezbu motivu zjevení svatohubertského jelena. Toto poděkování si jmenovaní skutečně zaslouží. 
Miroslav Sajdl: Opravdu jsme s tím vůbec nepočítali, bylo to připravené ve skrytu. Když nám záměr představili, měli jsme, pravda, trochu strach. Jednak aby to nesmrdělo populismem, a jednak, že kříž na takovém veřejném místě nevydrží, že ho někdo ukradne. Ze železa sice není, snad by mohl trochu déle vydržet. Nakonec nás mladí všechny přesvědčili, že to je dobrá myšlenka, že kříž bude symbolem spolupráce a přátelství obou sdružení, právě proto byla vybrána i lokalita na hranicích honiteb. Kříž bude dále i symbolem a propagací myslivců před veřejností, protože stojí přímo u turistické cesty na Lysou horu. A že se u kříže můžeme pravidelně scházet, že to bude symbolické duchovní místo pro obě honitby. Takže jsme do toho šli, mladí mají obrovskou zásluhu, financovali vše sami, bez nároku na nějakou finanční odměnu. Předseda si vzal na starost celou organizační záležitost osazení kříže na určeném místě.
Vladislav Zápalka: No, bylo to trošku komplikované, kříž stojí na pozemku Lesů ČR, naštěstí revírník je syn tady pana inženýra Sajdla, ale i tak přece nemůžete do lesa jen tak zabetonovat cokoli a pak si myslet, že to projde. Ale vše se podařilo domluvit, přemluvil jsem i dva faráře, z nichž p. Edmund Kempný je náš dlouholetý člen a pozvali jsme starosty obcí Ostravice a Malenovice, přišlo plno lidí, zejména našich známých ale i náhodní turisté se na místě při obřadu zastavili, pozorovali co se děje a kříž byl slavnostně odhalen a vysvěcen.
 
Opravdu moc pěkná myšlenka, už vidím, jak se budete u kříže scházet. Co dalšího máte v plánu – založili jste nějakou novou tradici?
Vladislav Zápalka: Chceme udělat takovou tradici, že se obě sdružení vystřídáme, pohoštění uděláme jeden rok třeba my, další rok půjdeme na druhou stranu kopce. Přece jen dvacet dva roků jsme rozdělení, vazby stále jsou, ale kontakty by chtělo trošku zhustit. Aby pro dorost měly nějaký smysl, aby viděli, že tu není jen ta myslivost, ale i nějaké další duchovno a významy myslivosti jako je čest, morálka, pokora, přátelství, úcta a spolupráce.
Miroslav Vančura: Už se okamžitě vyrojily nápady, že když třeba někdo uloví jelena, tak ho dají pod kříž, vzdá se pocta jelenu i kříži a lovec se s jelenem a křížem vyfotí. No vždyť to je také výrazem úcty ke zvěři. Dokonce jeden náš člen si donesl a vyfotil se u kříže s preparovaným jelenem, kterého měl z dřívějška doma jako trofej.
Vladislav Zápalka: Určitě se budeme snažit využít toho, že se můžeme sejít všichni u kříže, nejen na svátek sv. Huberta, že se navzájem vyslechneme, popovídáme co nového, společná cesta ke kříži může být záminkou pro setkání na jedné, i druhé straně kopce. A je jen dobře, když se sejdou starší s mladšími, tak se fakticky předávají zkušenosti a názory na správnou myslivost.
 
Když jsem odjížděl z Ostravice, odjížděl jsem s potvrzením myšlenky, že když se chce, všechno jde. A že základem spokojeného lidského bytí jsou přátelské a korektní vztahy a úcta ke kamarádům a okolí. Nakonec nepravostí a škodolibosti máme dnes a denně kolem sebe dost a dost, a tak trochu ostravickým myslivcům tu pohodu a vyrovnanost závidím a přeji. A kříž jim jistě v podobě vnuknutí mladých seslal sv. Hubert jako zaslouženou odměnu za jejich pozitivní pozemské činění.
Připravil
Jiří KASINA