V předcházejících letech jsem na stránkách Myslivosti psal o použití tehdy nového českého výrobku firmy Ekoplant, s.r.o. pod obchodním názvem Pacho-lek. Věřím, že pro velkou většinu zbytečně, dodávám, že se jedná o pachový odpuzovač zvěře, který se používá pro odklonění volně žijící zvěře od nebezpečných míst na pozemních komunikacích, jako prevence střetu vozidel se zvěří.
V honitbě v severní části Jižních Čech, kde myslivost provozuji, jsme v loňském a letošním roce měli ošetřeny úseky silnic jak tímto výrobkem, tak zahraničním Hagopurem. Pomocí obou přípravků byly v letošním roce také ošetřeny traviny před senosečí, abychom minimalizovali ztráty na srnčatech při provádění sečení.
Při dlouhodobém porovnání obou výrobků lze konstatovat jejich prakticky stejnou účinnost, ztráty na zvěři v důsledku střetu s automobilem nebyly zaznamenány. U českého výrobku je poněkud lepší následná aplikace koncentrátu do pěny. Způsob aplikace, se kterým firma Ekoplant, s.r.o. přišla v letošním roce, totiž čistá pěna a až následná aplikace koncentrátu, navíc umožňuje předpřipravení pachových odpuzovačů a částečně i zlevňuje celý prosec. Inovace se týká i použité pěny, jako nosiče pachu, kde byla použita pěna s otevřenými póry, které lépe vlastní „pach“ přijímají při obnovování pachových odpuzovačů, tak i následně vypouští do okolí.
Samostatnou kapitolou použití Pacho-leku byla jeho aplikace do travních porostů. V naší honitbě byly použity výrobky různých proveniencí, a tudíž je následný – neočekávaně pozitivní – výsledek částečně zkreslený.
Výrobek byl však poskytnut i kamarádovi do honitby v oblasti Neveklovska, do honitby, která nebyla pachovými odpuzovači až do letošního roku nijak zasažena. Když kamarád na konci zimy 2013/14 zjistil, v jaké lokalitě mají traviny a jaké plodiny s nimi souvisí, tvrdil, že s přírůstkem srnčí zvěře se mohou pro letošní rok rozloučit. Osobně tuto lokalitu znám a bylo mi jasné, že daná louka bude opravdu srnčat plná.
Na použití pachové ochrany se v počátku netvářil nijak nadšeně, její umístění do plochy louky, s tím spojené obtíže při sečení, či následný sběr odpuzovačů se zdálo být příliš komplikované. Možná spíše s nedostatku jiných možností (stanovit datum senoseče a informovat o něm v dostatečném předstihu myslivce je pro někoho problém) nakonec k pachovému odpuzovači sáhl.
Výsledek? Opravdu nefalšované myslivecké nadšení. Ztráty původně odhadované na více jak deset kusů byly nulové, možná s jedinou výjimkou v hodně komplikované části louky.
S rozmáhajícím se používáním pachových odpuzovačů však roste i řada otazníků. Byl bych velmi nerad, aby byl můj příspěvek pochopen jako volání po masivním používání těchto prostředků. Opak je pravdou! Domnívám se, že je nezbytné v co možná nejkratším čase vypracovat metodiku použití pachových přípravků a případně i jejich „regulace“. Je nutné zhodnotit, co do přírody uměle vnášíme a jaká negativa bychom mohli způsobit. Domnívám se, že použití umělého pachu v kritické situaci, jako byla například louka v kamarádově honitbě, je opodstatněné. Přirozeně, nejde-li postupovat jinou cestou, jako jsou například čidla zastavující stroj apod. Stejně tak se ovšem domnívám, že ošetření pachovým odpuzovačem kilometr dlouhý, rovný a v podstatě přehledný úsek, je kontraproduktivní, možná i škodlivé.
Jiří MEZENSKÝ