Časopis Myslivost

Otázka předkládání sena rozdělila myslivce na dva názorové tábory. Jedni, kteří tvrdí že ano, že je seno pro srnčí zvěř v době nouze nepostradatelnou složkou výživy, a druzí, kteří tvrdí že ne, že je to ztráta času, peněz a výsledný efekt je takřka nulový.

Zkušenosti z našich honiteb jasně ukazují, že o seno srnčí zvěř nejeví (až na některé výjimky) patřičný zájem. V praxi to obyčejně vypadá tak, že travní hmotu, kterou na podzim do krmelců založíme, na jaře odstraňujeme, kompostujeme či pálíme.

Hned na úvod však musím konstatovat, že srnčí zvěř, pokud má k dispozici kvalitní jadrné krmivo, předkládané formou ad libitum, a to od časného podzimu až do jara, se za senem příliš neotáčí. Z vlastní zkušenosti vím a mám prakticky ověřeno, že pokud honitbu nepokryje vyšší sněhová pokrývka a zejména pak neudeří silnější mrazy, srnčí zvěř seno, byť nejlepší kvality, vůbec nebere.  Je tedy naprosto zbytečné a neekonomické seno srnčí zvěři, v tomto exponovaném období předkládat. Někteří myslivci však chtějí mít, většinou však pouze „pro oko“ resp. pro „kontrolní orgány“ brzy založeno, ale neuvědomují si fakt, že veškerá snaha se tak mine účinkem. Časně založené seno se vzdušnou vlhkostí brzy znehodnotí, slehne, změní barvu a ztratí vůni. Srnčí zvěř pak kolem takovýchto krmných zařízení prochází takřka bez povšimnutí. Ano, to je tvrdá realita naší myslivecké praxe v oblasti předkládání objemové píce!

Protože je u mě naprosto běžné a normální říkat pravdu, a to bez zbytečných servítek, tak to opět „řeknu“ natvrdo. Málokterý myslivec zná totiž správné principy přikrmování a seno nutriční hodnoty či kvalitní hodnotnou letninu umí udělat a zejména pak správně předložit! Za dobu své praxe jsem v oblasti péče o zvěř viděl skutečně mnohé, někdy až přímo odstrašující případy.

Nejprve je nutné si uvědomit fakt, že není seno jako seno. Rozeznáváme seno luční, jetelové, vojtěškové, různé kombinace a směsky. Každý druh má svá specifika a nutriční hodnoty.

Po praktické stránce je nutno rozlišovat sena sklizená v první seči a pak následných sečí, kterým obvykle říkáme otavy. Seno z první seče má větší podíl dlouhých stonků, a tudíž více hrubé vlákniny. V otavách je naopak větší zastoupení lístků, tedy více bílkovin. Vzhledem k experimentům, které jsem v oblasti výživy prováděl, mohu konstatovat, že srnčí zvěř, pokud si může sama vybrat, preferuje více seno z druhé seče, tedy seno z porostů nižších s větším zastoupením lístků a bylinného patra.

To, co někteří myslivci jsou ale schopni do krmelce založit je skutečně mimo mé chápání a navíc hazardem se zdravím srnčí zvěře. Pokud by čistě hypoteticky srnčí zvěř seno takovéto kvality zkonzumovala, bezpochyby by měla velmi závažné zdravotní problémy, a to se všemi negativními důsledky pro její zdravotní stav.

Myslím, že nejenom mě, ale i ostatní, problematiku chápající myslivce, zvedají tyto skutečnosti ze židle. Zatuchlé, prašné, místy plesnivé a exkrementy potřísněné seno! Takovéto kvality objemové píce je možno v některých našich honitbách skutečně spatřit! Velice by mě zajímalo, zda by dotyčný myslivec byl schopen takové seno předložil svým domácím zvířatům. Jsem přesvědčen, že ne!

Za dobu čtrnáctiletého výzkumu biologie srnčí zvěře a s tím spojeného soustavného získávání obrazového materiálu, jsem měl možnost v našich honitbách vidět skutečně možné i nemožné. Nebyly výjimky, kdy v krmných zařízeních na objemovou píci byla k vidění hnízda od myší, či dokonce „hnízda“ od kun! A to skutečně není myslivecká latina! V některých honitbách je zase naprosto běžné, že se obsah krmelce na jaře vůbec neodstraňuje a účelově slouží až do dalšího krmného období. V podstatě můžeme konstatovat, že někde jedním „senem“ máme „zakrmeno“ i po dobu několika let. Ano, takto si někteří myslivci představují péči o zvěř!

Abych dokázal pravdivost mých tvrzení, na doprovodných snímcích jsem zachytil některá krmná zařízení se zatuchlou, opticky nevábnou a zdravotně závadnou travní hmotou. Myslím, že jakékoliv komentáře jsou v tomto směru naprosto zbytečné. Je velká škoda, že papír nemá čichové receptory…

Správné principy přikrmování objemovou pící

V oblasti předkládání objemové píce musím znovu zdůraznit, že pokud v honitbě krmíme kvalitním jádrem formou ad libitum, od podzimu až do jara, srnčí zvěř se za senem příliš neotáčí. Celkové množství skutečně odebraného sena je tak minimální, že v procentuálním vyjádření činí sotva 20 %. Pokud bychom toto malé množství nějakým exaktním způsobem přepočítali na využitelné a nutričně významné živiny, zjistíme, že přínos sena pro srnčí zvěř je takřka nulový.

Pokud však chceme období nouze přece jen zpestřit objemovou pící, musíme bezpodmínečně dodržet několik základních principů a zákonitostí.

První nezbytnou nutností je správné načasování. Se senem je nutno vyčkat, až v honitbě napadne první sníh a teplota vzduchu se i přes den pohybuje v mínusových hodnotách. Krmit senem v době, kdy teplota vzduchu je nad bodem mrazu, je podle mého názoru naprosto zbytečné a neekonomické. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec - praktik ví, že v této době srnčí zvěř seno naprosto ignoruje.

Další důležitou zásadou je dodržet správné postupy při výrobě krmelce. Krmná zařízení na objemovou píci musí být zkonstruována tak, aby do nich nezatékala voda a byla schopna odolávat nepříznivým klimatickým podmínkám. Aby zásobníky na seno plnily svoji funkci a vyhovovaly všem potřebám srnčí zvěře, je nutno při jejich výrobě dodržet jisté technologie.

Nejdůležitější zásadou je, dodržet správné rozestupy mezi jednotlivými příčkami (žebřinami), které by neměly být menší než 18 cm (myšleno světlost mezi žebřinami). Krmelce, které tento parametr nesplňují, jsou nevyhovující a srnčí zvěř z nich brát nebude. Je nutné si uvědomit, že srnčí zvěř nekonzumuje seno jen tak, jak leží, ale vybírá si z něj pouze nejchutnější sousta v podobě bylinek, lístků, květů či nutričně významných částic trav. Nikdy nekonzumuje celé stonky, jako ostatní jelenovití přežvýkavci!

Kdo měl možnost pozorovat srnčí zvěř u správně zkonstruovaného krmelce či jiného krmného zařízení, viděl, že jedinec prostrkuje hlavu mezi příčkami a snaží se dostat k nutričně nejvýznamnějším částem sena.

Vzdálenost žebřin kolem 18 cm je důležitá i proto, aby bylo umožněno srncům s větší rozlohou parůžků prostrčit hlavu a bez problémů ji zase vytáhnout. V případě, že si srnec o úzce stavěné příčky (žebřiny) parůžky zaklíní, začne nekontrolovatelně běsnit a ve snaze se vyprostit si může parůžky mechanicky poškodit. V horším případě si může vylomit parůžek i s celou pučnicí či čelní kostí. Osobně znám případ, kdy se srnec o úzce postavené žebřiny zaklínil tak nešťastně, že vyčerpáním a stresem uhynul. Vážnější mechanická poranění rostoucích parůžků o tyto „nástrahy“ se na trofice parůžků vždy nějakým způsobem projeví, což pak má negativní dopad na celkový vzhled parůžků. Srnec, který si parůžky již jednou zaklínil, si krmné zařízení spojí s nebezpečím a raději se mu vyhýbá.

Další zásadou v oblasti předkládání objemné píce je skutečnost, že předkládaná travní hmota musí odpovídat nutričním hodnotám, musí mít dobrou barvu, dobré zastoupení preferovaných lístků a samozřejmě i příjemnou vůni. Tyto faktory pak hrají klíčovou roli, zda bude srnčí zvěř krmivo brát či nikoliv. Staré zatuchlé seno, ležící na půdách více než rok, je pro srnčí zvěř naprosto nevyhovující a přímo až škodlivé.

U objemové píce kromě barvy vzhledu a vůně je důležité posuzovat i dobu sklizně. Pro srnčí zvěř je dobré seno sklízet v počátku květu převládajících trav a bylin. Takováto travní hmota totiž poskytuje stále ještě dobrou stravitelnost vlákniny. Přestárlé, stébelnaté travní porosty sklízené po odkvětu, jsou pro srnčí zvěř naprosto nevyhovující a takřka nestravitelné.

Pro srnčí zvěř se mi osvědčilo předkládat dobře usušenou vojtěšku, sečenou v době tvorby květních poupat, nebo červený jetel sklízený při počátku jeho květu, kdy po jeho zavadnutí a dosušení je zabráněno výraznému odrolení lístků. Takováto sena, zejména při dodržení všech výše uvedených zásad, srnčí zvěř velice ráda přijímá. Na doprovodných snímcích je zachycen správný postup přípravy červeného jetele, sklízeného v době tvorby květních poupat.

Praktické experimenty, které jsem v oblasti výživy prováděl, ukázaly, že srnčí zvěř, pokud si může sama vybrat, preferuje více seno vojtěškové nebo jetelové s vysokým zastoupením lístků, nad senem lučním. Stébelnaté luční seno sklízené v první seči s nižším obsahem vápníku a bílkovin, srnčí zvěř většinou ignoruje.

Také je nutno vědět, že srnčí zvěř si z jetelové píce vybírá pouze lístky resp. terminální výhonky, a nestravitelné tvrdé stonky nechává ležet bez povšimnutí. Problémem vojtěškového a jetelového sena je snadné odrolení lístků, zejména pak při jeho strojovém zpracování. Mnohdy se do krmelců dostávají převážně jen stonky, o které srnčí zvěř nejeví vůbec žádný zájem.

Za čtrnáct let výzkumu biologie srnčí zvěře jsem pouze jednou jedenkrát zaznamenal, kdy srnčí zvěř zkonzumovala vojtěšku takřka beze zbytku, a to i včetně nutričně nevýznamných stonků. Bylo to na přelomu roku 2005 - 2006, kdy na jižní Moravě ležela vysoká sněhová pokrývka a teplota vzduchu se v nočních hodinách pohybovala místy až kolem -25 ^oC. V tomto roce jsem poprvé, a také naposled, zaznamenal stoprocentní odběr vojtěškové píce.

Další důležitou zásadou při krmení objemovou pící je skutečnost, že nesmíme travní hmotu nechat v krmelci ležet dlouhou dobu tzv. nehnutě. Seno pro srnčí zvěř je nutné v pravidelných periodách přetáčet a tzv. „načechrávat“, aby se i ostatní nutričně významné části sena dostaly blíže k žebřinám. V případě velkokapacitního zásobníku je dobré travní hmotu povytahovat například tesařskou kramlí. Po několika dnech je ale bezpodmínečně nutné seno z jesliček odstranit a založit nové.

Bohužel musím konstatovat, že periodické odstraňování a zakládání sena se v našich honitbách obvykle neprovádí a myslivec nové seno nezaloží dříve, dokud staré není zkonzumováno. To osobně považuji za obrovskou chybu. Jakmile totiž seno slehne, ztratí barvu a vůni, srnčí zvěř ho již odmítá brát.

Kvalitu sena například výrazně degraduje i to, když krmelcem probíhají myš či kuna. Tito živočichové seno dokonale „naparfémují“ a rázem je po jeho atraktivitě a odběru. Takto znehodnocené seno, byť nejlepší kvality, srnčí zvěř již odmítá brát a je nutné ho co nejdříve z krmelce odstranit.  

Odstraněné seno (není-li však nijak znehodnoceno), není nutno hned likvidovat, ale je ho možné ještě účelně využít. Osvědčilo se mi zavěsit ho do rozsochy nějakého kmínku stromu či větví blízkého keře. V případě silných mrazů je možné zbytky sena pohodit i přímo na zem. Srnčí zvěř si velice ráda z takto naaranžované travní hmoty vybírá zbytky jedlých částic. Leží-li však seno déle na zemi, je nutno počítat s tím, že bude brzy kontaminováno plísněmi a různými mykotoxiny. Proto je bezpodmínečně nutné seno včas se země odstranit a zlikvidovat.

V souvislosti s předkládáním objemové píce se v myslivecké praxi stále více osvědčují tzv. krmné stoly. Pokud si srnčí zvěř může vybrat mezi různými druhy krmných zařízení, zejména pak mezi krmelcem a krmným stolem, preferuje raději krmný stůl. U tohoto krmného zařízení si totiž může sama objemovou píci přiblížit resp. přetočit, čímž se snáze dostane k dalším výživným částicím sena. Krmný stůl, stejně tak jako krmelec, musí plnit svoji funkci a hlavně vyhovovat všem potřebám srnčí zvěře. Kromě správného umístění je nutno při jeho výrobě dodržet některé zákonitosti. Krmný stůl musí mít stříšku proti nepřízni počasí a celkovou šířku stolu maximálně do 80 cm. Velice důležité je dodržení výšku stolu, která včetně obvodového lemu, by neměla být větší než 40 cm. Obrovskou výhodou tohoto krmného zařízení je fakt, že srnčí zvěř na desky stolu neskáče (tak jako například muflon) a může si z předložené píce bez problému vybírat nutričně nejvýznamnější části.

Pavel SCHERER

Tel. 724 218 513, www.scherer.cz