Časopis Myslivost

Do roku 1993 byla Kamčatka zakázaným vojenským prostorem a prakticky pro civilní osoby nedostupná. Většinu území tvoří hory a lesotundra. Dravé řeky jsou jen málo splavné kromě největší řeky Kamchtky a Bystraja. Nachází se zde asi 70 aktivních sopek, z nichž největší je „Klučevskaja“ s nadmořskou výškou 4750 m n.m. Některá města a vesnice jsou vytápěny centrálně přímo teplou termální vodou z aktivních sopek.
Na Kamčatce žije asi 20 000 medvědů, kteří dosahují rekordních trofejí a úctyhodné živé hmotnosti až 600 kg, což je způsobeno velkým množstvím potravy, zejména ryb. Medvědi po celou aktivní část roku prakticky netrpí strádáním.
Druhým největším savcem je los, který byl v roce 1982 v počtu 50 kusů letecky přemístěn ze severní části Kamčatky, která sousedí s Čukotkou, do centrální části v oblasti Milkova a Ust–Kamchatsku. Cílem této akce bylo rozšířit populaci losa do centrální Kamčatky.
Časem se ukázalo, že tato vysazená populace se velmi rychle adaptovala do podmínek centrální Kamčatky a velmi rychle narůstaly stavy a hodnoty trofejí a dokonce předčily trofeje z Čukotky a severní Kamčatky. Určitě na to měl vliv biotop a úživnost prostření v povodí řek v centrální Kamčatce a relativně mírnější zimy. Trofeje losa zde brzy dosahovaly úctyhodných rozměrů o průměrné hmotnosti paroží 30 - 35 kg. Nebyl zde problém ulovit i trofej losa s hmotností kolem 50 kg.
Po zpřístupnění Kamčatky a odchodu většiny vojsk přišlo velmi rychle k rozpadu kolchozů, jejichž zaměstnanci produkovali potraviny pro vojáky a místní obyvatele, zabývali se rybolovem a lovem kožešinové zvěře. Proto nezbývalo bývalým zaměstnancům kolchozů nic jiného než využít možnosti si pronajmout revíry pro lov kožešinové zvěře a rybolov. Průměrná rozloha těchto revírů byla asi 400 000 ha. První období pronájmu bylo na 10 let.
Postupem času přišli nájemci na to, že si můžou přivydělat poplatkovým lovem pro cizí lovce, a to hlavně lovem medvědů, losů, sněžných beranů a rybařením. Někteří tyto poplatkové lovy začali organizovat sami a někteří tuto možnosti poskytli zprostředkovatelům. Jakmile se objevily první trofeje kapitálních losů, medvědů a beranů z Kamčatky, začali se na Kamčatku sjíždět za trofejemi lovci z celého světa.
Bylo to období, kdy se všichni učili, jak se dělají služby pro zahraniční lovce a přes všechny tyto obtíže lovci vozili z Kamčatky velmi hodnotné trofeje.
Při druhém období pronájmu na dalších 10 let si již začali pronajímat lovecké revíry bohatí lidé zejména z Moskvy a pro místní lovce nastal nový problém jak uživit rodiny. Logicky se začalo na Kamčatce pytlačit ve velkém a nejsnadnějším cílem pytláků byl lov losů, a to zejména losic a telat. Pytlačí se hlavně v zimě s pomocí sněžných skútrů, kdy je průměrná sněhová pokrývka 150 cm a zejména holá zvěř nemá prakticky šanci úniku. Trofejovou zvěř loví místní lovci jen velmi málo, z důvodu, že z losa není tak kvalitní maso a los má větší šanci úniku.
Přestože je veškerý lov na Kamčatce přísně regulován pomocí licencí i pro místní lovce, tak je to ze strany místních lovců zneužíváno. Pokud chce lovec z Kamčatky vyvést trofej, tak je to prakticky bez řádných dokladů (licence, veterinárního povolení popřípadě CITESU) nemožné. Jediná možnost tyto trofeje vyvézt je letecky a bez těchto povolení to není možné.
Představitelé místních správních orgánů si mysleli, že jsou to dostatečná opatření, ale neuvědomili si dosah pytláctví místních lovců. A tak za posledních pět let došlo k obrovskému poklesu stavů losí zvěře, a to zejména u holé. V některých oblastech, kde žil los, se dnes již prakticky nevyskytuje.
Celou touto situací začal zabývat v loňském roce i Kamčatský parlament a bylo svoláno jednání výboru pro volně žijící zvěř za účasti zástupců životního prostředí, zemědělců, agentury pro ochranu životního prostředí, zástupce ministerstva přírodních zdrojů, uživatelů honiteb, místní policie a celní zprávy.
V prosinci 2013 proběhlo letecké sčítání populace losů v Milkovské, Bystrinské, Ust-Kamčatské, Tigilské a Sobolevské oblasti a bylo zjištěno, že populace losí zvěře, zejména losic a telat, je na necelých 20 % uváděných stavů pronajímateli honiteb.
Na základě těchto zjištěných skutečností byla utvořena komise, která navrhne Kamčatskému parlamentu opatření k chovu losí zvěře pro příští roky. Podle informací, které jsem získal, je v návrhu opatření lovit losí zvěř pouze do prosince, než napadne větší množství sněhu. Lov by probíhal jen v době vegetace, kdy je snížena možnost lovu. Navrhuje se na dobu dvou let zakázat lov losic a telat, zpřísnit kontrolu transportu zvěřiny a trofejí v rámci Kamčatky. Přísně kontrolovat, zda jsou ihned po lovu vyplněny licence opravňující k lovu dané zvěře. Kamčatské orgány si jsou vědomy toho, že tuto kontrolu provádět přímo při lovu nelze, ale při transportu nebo na vrtulníkových základnách se to již dá. Mají s tím dobré zkušenosti při ochraně orlů, kdy byla snaha vyvážet nelegálně jejich mláďata nebo vajíčka.
Pokud ani tato opatření nepomohou, uvažuje se o zákazu lovu veškeré losí zvěře na asi pět let na celém území Kamčatky. Již dnes se prakticky z tohoto důvodu neloví zhruba v polovině oblastí výskytu losa v centrální Kamčatce.
Na Kamčatku jezdím s lovci již více než deset let a měl jsem možnost organizovat lov všemi možnými způsoby. Moji partneři na Kamčatce tento lov organizovali vždy legálně s použitím licencí. Čas od času mne ale někdo oslovil, že mi může nabídnout levnější lov na Kamčatce. Většinou byla tato nabídka nerealizovatelná, ať již schopností zajistit před cestou na Kamčatku licence na jména daných lovců, nebo nereálným způsobem lovu a jeho úspěšností. Většinou pro lovce, kteří se nechali takto nalákat, a nepodařilo, se jim slíbenou zvěř ulovit, zněla odpověď od hostitelů „takája achota“. Relativně snadné je možné vycestovat bez vlastní zbraně za lovem a při troše štěstí ulovit kvalitní trofej, ale daleko složitější je následně trofej oficiálně dopravit v pořádku z Kamčatky k nám. Předpisy na dovoz trofejí do EU se neustále zpřísňují a prakticky již není možné trofej přivézt s sebou přímo po skončení lovu, tak jak to šlo ještě před pár lety.
Úplným protikladem dané situace je soukromá honitba, kterou má pronajatou jeden bohatý podnikatel z Moskvy. V této honitbě je los chován cíleně a měl jsem možnost se osobně při návštěvách Kamčatky s touto skutečností seznámit podrobně. V letošním roce plánují v tomto revíru ulovit losa, o kterém jsou přesvědčeni, že to bude nová světová trofej. Tento los je již několik let sledován s pomocí telemetrie a každý rok je pravidelně kontrolován.
V tomto revíru již lovil i jeden velmi známý evropský šlechtic a rád by se vrátil právě na lov tohoto kapitálního losa. Majitel daného revíru dokonce nabízí pronajimatelům okolních honiteb poplatek za to že na hranici nebudou lovit losy.
Se skupinou našich lovců jsme měli možnost lovit právě v sousedství tohoto revíru a lovci ulovili velmi kvalitní trofeje. Při tomto lovu byla jasně znát koncentrace losí zvěře v této oblasti. Soukromé revíry budou asi zárukou, že se do budoucna stavy losí zvěře podaří udržet, ale bude velmi obtížné se do těchto revírů dostat lovit za rozumné ceny. Majitelé tyto revíry provozují jen pro sebe a svoje obchodní partnery a nemají zájem o poplatkové lovy. Nájem za tyto revíry není zase tak velký, aby je to nutilo prodávat trofeje.
Všechny tyto skutečnosti a velký přetlak na lov kapitálních losů přirozeně zvyšuje cenu za trofej a služby související s lovem.
Je otázka, zda se podaří Kamčatským orgánům a pronajímatelům revírů zastavit abnormální pokles stavů losů na Kamčatce a dají větší prostor losům dožít se věku, kdy budou mít zase kvalitní trofeje. Věřme, že se jim to podaří.
Libor BENÍČEK
www.zahranicnilovy.webnode.cz