Časopis Myslivost

Důvodem zavedení korozivzdorných materiálů k výrobě hlavní vedla snaha zvýšit odolnost zbraně v extrémních klimatických podmínkách, zejména při vysoké vlhkosti, kde běžná ocel snadno podléhá korozi a musí se proto velmi pečlivě ošetřovat. Například u hlavně z běžné hlavňoviny vzniká první koroze již po 48 hodinách po výstřelu. Na vysvětlenou je třeba dodat, že se nejedná o žádné dramatické rezavění, ale vytřeme-li vývrt bílou vatou, jsou zde zřejmé barevné rezavé stopy. Pokud by vývrt ošetřen nebyl, potom by koroze samozřejmě pokračovala.
U vývrtů hlavní z korozivzdorné oceli takové akutní nebezpečí rezavění nehrozí a tedy i ve vlhkém a agresivním prostředí dobře vnějším vlivům odolává.
Nicméně i vývrt hlavně z nerezavějící oceli je třeba čistit a odstraňovat mechanické nečistoty jako jsou rezidua spalin střelného prachu a otěru střely. Tyto mikroskopické zbytky totiž po čase oxidují, vytvoří velmi tvrdé oxidy, které vývrt následnými výstřely vydírají a vybrušují nebo dokonce vylamují, především na důležitých vodících náběžných hranách polí vývrtu. Vyčištění vývrtu hlavně z nerezavějící oceli není tedy tak časově akutní jako u ocelí černých, ale přesto je také žádoucí.
Kromě odolnosti proti korozi mají tzv. nerezové hlavně ještě jednu další výhodu, kterou využívají někteří sportovní střelci. Nerezová ocel je výrazně méně pružná než „černá“ ocel, a tedy hlaveň se při výstřelu méně rozkmitává. Jedná se o známý jev z vnitřní balistiky, kdy ráz vzniklý iniciací prachové náplně se šíří hmotou hlavně, kterou rozkmitá a kmity hlavně se šíří tělesem hlavně rychleji než střela, takže v důsledku kmitů hlavně při ústí vývrtu je střela výrazně ovlivňovaná tímto pohybem. Samozřejmě čím je hlaveň pružnější, tím je rozkmit větší a následně větší negativní vliv na střelu, které dává větší nežádoucí radiální impuls a opačně. Nerezové hlavně jsou méně pružné, jsou více tuhé a tím méně náchylné k výraznějšímu kmitání. Této vlastnosti právě využívají sportovní střelci na dlouhé vzdálenosti a často dávají přednost nerezovým hlavní pro jejich vyšší přesnost.
Jistou nevýhodou hlavní z korozivzdorných materiálů je jejich nižší životnost, kdy jejich výrobci ji udávají na zhruba poloviční úrovni než u hlavní z černých ocelí. K tomu je třeba dodat, že pokud životnost kované hlavně z černé oceli, při řádném ošetřování, je udávána na asi 10 000 výstřelů, potom i poloviční životnost hlavně z nerezu pro běžného střelce nebo myslivce je na několik generací.
Odpověď na otázku proč má nerezová hlaveň nižší životnost spočívá ve vlastnostech materiálů. Hlaveň zbraně musí splňovat několik základních požadavků. Musí být vysoce pevná, aby snesla extrémní tlaky vznikající při výstřelu a při průchodu střely vývrtem, což je požadavek naprosto zásadní. Současně musí být materiál hlavně dostatečně tvárný, aby hlaveň šla vůbec vyrobit. Oba dva požadavky jsou silně protichůdné a musí se volit tzv. zdravý kompromis. Z tohoto důvodu (ale i z důvodu cen legur) se dříve nerezové hlavně vůbec nevyráběly, až moderní metalurgie dokázala vyvinout vhodnou ocel, která oba protichůdné požadavky a některé další splňuje. Zvýším-li legurami pevnost a třeba otěruvzdornost materiálu ke zvýšení životnosti, bude materiál sice pevný a otěruvzdorný, ale nebude tvárný a snadno obrobitelný, takže hlaveň z tohoto materiálu bude nevyrobitelná, protože nebude tvárná a obrobitelná.
Legury zvyšující odolnost proti korozi také obecně snižují otěruvzdornost, což je zřejmé například u běžných nožů z nerezových ocelí, které nemají tak odolné ostří jako oceli uhlíkové. Někde jsem zaznamenal argumentaci, že například japonská ocel ZDP s extrémně vysokým obsahem chromu a uhlíku vykazuje u nožů výjimečně až rekordní odolnost ostří nožů z této oceli vyrobených a že tedy zřejmě vysoká odolnost vůči otěru platí u všech nerezových ocelí obecně, včetně hlavní. Ovšem i laik asi cítí, že taková porovnání činit nelze a že každý výrobek má svoji odlišnou specifikaci materiálu podle konkrétních nároků na finální vlastnosti v celém komplexu. Z takové oceli by tedy hlaveň vyrobit vůbec nešla nebo by nesplňovala pevností nebo jiné limity.
Výrazným blokátorem většího rozšíření zbraní z korozivzdorných materiálů, především v Evropě, je tradiční náhled na vzhled zbraně a zažitý vcelku konzervativní vkus. V Evropě je tradicí hlaveň a další kovové části zbraně s povrchovou úpravou tzv. brynýrování v barvě modré, černé nebo hnědé, zatímco nerezové hlavně jsou stříbřité a někdy lesklé jako zrcátko. V domovině nerezových zbraní, v USA, vzhled uživatelům nijak nevadí, protože zde kultura vzhledu zbraní nikdy nevznikla.
Naši myslivci se také často obávají, že odlesk stříbřité hlavně může zrazovat zvěř, což v některých případech pravda být může. Potom nezbývá než zvolit vhodný nátěr matnou a pružnou barvou, protože tradiční černění chemickou cestou na nerezové materiály aplikovat nelze. Řešením je také opískování povrchu na matný satén.
Pokud bych měl učinit celkový, ryze osobní závěr, jeví se mi hlavně vyrobené z nerezového materiálu jako velmi dobré. Jedná se prostě o posun techniky a jejího využití v praxi. Výhoda nerezových hlavní spočívá především při cestování v různých klimatických podmínkách bez obav z poškození zbraně korozí, která často vzniká zejména při přepravě v uzavřeném pouzdře, kam vysoká vlhkost vnějšího prostředí snadno proniká. Pro sportovní střelce je předností i výborná přesnost.
© Dr. Ing. Jiří HANÁK