Časopis Myslivost

Na úvod zazněla hymna Slovenskej poľovníckej komory. Mezi vzácnými hosty usedl v hledišti bývalý prezident Slovenské republiky Jeho excelence Ivan Gašparovič, ministr podohospodárstva a rozvoje vidieka Slovenské republiky Ivan Jahnátek, poslanec Slovenské národní rady, předseda Slovenského mysliveckého zväzu a Slovenské myslivecké komory Tibor Lebocký, výkonný jednatel slovenských mysliveckých organizací Paeddr. Imrich Šuba, místopředseda C.I.C. a další vzácní hosté. Českou republiku zastupoval místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jiří Chmel, JUDr. Jiří Kšica a Radek Mančík. Do Síně úcty a slávy myslivosti na Slovensku byly uvedeny další dvě významné osobnosti – Ladislav Grman a Pavol Hell.  
Každé dosud uspořádané Dny se vždy nesly ve znamení něčeho nového, originálního, svým způsobem překvapivého, samozřejmě s přihlédnutím k vážnosti historie a nezměnitelných dobových skutečností. Každé svatohubertské Dny vždy měly svůj jedinečný rozměr či dokonce několik rozměrů, které dávaly a dávají této úžasné akci již téměř čtvrt století vyniknout. Především to vždy byla a je úcta k myslivosti jako jedinečné lidské činnosti, kdy chov a ochrana zvěře je upřednostňována před jejím lovem, kdy láska k přírodě, jejím obyvatelům, lesu, horám, řekám, potokům, bystřinám i lužním lesům, lukám a pastvinám  v pokoře spojuje duchovno s praktickými činnostmi, ale také tradicemi, historií, kulturou a uměním, mezilidskými vztahy. Byly a jsou to morální vazby na legendy myslivosti a lesnictví, na osobnosti a tradice, které institucionálně, ale i odborně či umělecky budovaly a budují chodníčky k současné podobě národní i nadnárodní myslivosti. Ve výčtu oněch rozměrů pak rozhodně není možné zapomenout na podporu všeho, co souvisí s budoucností, tedy aktivní podporu činností souvisejících s dětmi a mládeží. Největším důkazem toho jsou nejen akce v rámci „dospělých“ Dnů sv. Huberta, ale letos potřetí uskutečněné Dětské dny sv. Huberta, které v červnu přivedly do antonského zámku na dva a půl tisíce dětí, jejich pedagogů a rodičů!
Vše, co jsem zmínil v řádcích předchozích, platilo i v letošním ročníku, který se uskutečnil  první zářijový víkend, v tom úžasném čase počínající jelení říje.  Nicméně právě letos bylo výrazně znát ještě jeden rozměr, byť zajisté nechyběl ani v letech předcházejících. Nikdy však nebyl tak rázný, živý a plnohodnotný.  Tak rašící. Byl to rozměr česko-slovenské myslivecké vzájemnosti a spolupráce. Vazeb a vztahů, které bývají někdy všemožně, politicky a nejednou i  v rovině osobní znevažované, podceňované a řekněme na rovinu mrzačené, ale přesto se je nikdy a nikomu nepodařilo rozvrátit. Ba naopak. V posledním čase sílí a vracejí se tam, kam skutečně patří. Do roviny lidské, profesní, přátelské. Do platformy tradiční. Výrazným dokladem toho například byl společný křest tří nových knižních titulů – tradičního Sborníku svätoantonského muzea, jehož obsahem jsou odborné statě slovenských i českých autorů vážící se k aktuálním i historickým tematům myslivosti a lesnictví, poetického titulu literárních etud spisovatele Oldřicha Koudelky Partitury zelených lásek a konečně povídkové knihy „záhoráckého“ autora Ľudovíta Šuriny Srdce lesníka. Nebo třeba výstava výtvarných prací předsedkyně Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě Haničky Křenkové a prezentace časopisu Myslivost, včetně všech jeho příloh. Knihy se křtily tradičně jedlovým jehličím a nechyběla u toho lovecká hudba.
Je dobře, že tuto pozici, tento rozměr, jako první upřednostnili někteří z umělců a lidí, kteří znají sílu kulturních vazeb a dominant. Klub autorů při Českomoravské myslivecké jednotě a Klub histórie a umenia  slovenského poľovníctva.  Bez ohledu na svým způsobem objektivně vytvořené hranice mezi státy, jejichž vznik média často poněkud bulvárně připomínají, ovšem s přihlédnutím k vážnosti jasné bezbariérové zóny v „soustátí“  mysliveckém. Měl jsem to štěstí být v posledních letech vždy u toho, když se na svätoantonském zámeckém nádvoří setkávají a letos opět setkali slovenští i čeští myslivečtí spisovatelé či novináři a mohu vám, čtenářům, s plnou vážností sdělit, že jsou to vždy setkávání velice milá, přátelská, otevřená a inspirativní. Podobný hlouček se letos vytvořil v blízkosti stánku našeho časopisu Myslivost, nebo třeba také na předzahrádce místního penzionu Starý hostinec a vždy v nich bylo živo, zvláště když mezi autory zavítal ředitel muzea či některý z vzácných hostí svatohubertských Dnů.
Podobné myšlenky  letos zazněly hlasitě například i při neformální večeři s hosty, přáteli a podporovateli tohoto podniku, a to třeba i z úst zástupců kompetentních ministerstev a institucí, jako je slovenské ministerstvo podohospodárstva, Slovenský poľovnícky sväz, Lesy Slovenské republiky, slovenské Vojenské lesy a statky, Českomoravská myslivecká jednota apod. Partnerství, přátelství i pokora ke společné kultuře a tradicím myslivosti a lesnictví byly vzpomenuty i při slavnostní svatohubertské mši na nádvoří zámku, z všemožných témat vyčnívaly i při nespočetných neformálních setkáních slovenských, českých a moravských myslivců po celé tři kapitoly Dnů. Vůbec nepochybuji o tom, že v nejbližší budoucnosti budou podporovány i dalšími institucemi i konkrétními autory a  osobnostmi. 
Svätý Anton bývá právem považovaný za svatostánek slovenské myslivosti. S Ing. Mariánem Čížem i výkonným tajemníkem Slovenského poľovníckeho zväzu a místopředsedou C.I.C. PaedDr. Imrichem Šubou, stejně jako s Ing. Jiřím Chmelem, místopředsedou ČMMJ, Ing. Josefem Orlovským, jednatelem ČMMJ, doc. Ing. Josefem Feuereiselem, Ph.D. a dalšími hosty sobotního podvečerního setkání „nad smaženým pstruhem“ jsme se shodli v tom, že to je pomyslná Mekka i českých myslivců. Že si zde vzájemně podávají ruce, aby se v čase jisté dočasné nepohody v obou mysliveckých organizacích, bylo opět jejich naše a naše jejich. Společné. Abychom se vzájemně co nejvíce inspirovali a hledali schůdná řešení jak z problémů ven. Řádná a s láskou provozovaná  myslivost je ostatně vždy společná, bez ohledu na hranice, politiku a jakékoliv  názorové rozdílnosti. Je, či spíše měla by být, ryze lidská. Už proto, že příroda je společná, je klenotem a bohatstvím ne jednotlivců či skupin, ale generací. Je kulturním bohatstvím národním i nadnárodním. Právě třeba takových lidí a generací, co se vždy na startu podzimu potkávají ve Svätém Antonu...
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Jan Hlaváč