Časopis Myslivost

S uváděnými příčinami přemnožení černé zvěře lze v globále souhlasit. Neovlivnitelné příčiny jsou dané, průběh zimy si neurčíme a šelmy schopné plošné selekce se nám nevrátí. Zbývají člověkem ovlivnitelné příčiny.
Většina nestranných posuzovatelů (i autor článku) uznává kromě jiných za klíčovou příčinu přemnožení a nízkého lovu černé zvěře obrovské nečleněné plochy monokultur kukuřice a řepky, navíc pěstované každoročně na stejném místě. Zde má populace divočáků po dosažení potřebné výšky rostlin bezpečný kryt, nerušený klid, dostatek potravy a mnohdy i potřebnou vodu.
Lov při okrajích ploch je věcí náhody a vytrvalosti. Není ovšem pravdou, že tento stav trvá až do prosince. Dnes, kdy převládá pěstování kukuřice a řepky jako obnovitelného zdroje energie, se tyto velké plochy často sklízejí již od poloviny měsíce srpna (kromě relativně malých výměr plodin na zrno nebo semeno).
Zvěř následně zažívá šok, ve kterém zamíří i do oblastí, kde se dosud nevyskytovala, hledáním vhodného zdroje potravy působí často velké škody na nečekaných místech a mezi nezasvěcenými při náhodných setkáních vyvolává paniku.
Pomíjená příčina je věková struktura tlup černé. Díky nevhodnému věkovému složení populace divočáků i přebytku potravy nezachovává černá zvěř tradiční biorytmus chrutí a metání selat, s pruhovanými mláďaty se setkáváme téměř celoročně.
Se střeleckou připraveností myslivců to asi není tak špatné. Většina mysliveckých sdružení si pronajímá alespoň jedenkrát v roce střelnici, kde se následně členové věnují, často s odborným dohledem, ověření spolehlivosti zbraní a své pohotovosti. Poplatkové odstřely také zpravidla začínají kontrolou přesnosti střelby.
Volání po poloautomatických kulovnicích se mi jeví vzhledem k našemu zalidnění spíše jako módní záležitost, která může být nebezpečná širokému okolí. Argument o převaze těchto zbraní v Rakousku a Německu a morální zastaralosti klasických loveckých zbraní myslivců v ČR stojí na vratkých základech. V lovecky tradičních zemích Evropy, v Bavorsku nebo Tyrolsku, jsem nikdy nezaznamenal převahu poloautomatických zbraní, stále zde v praxi platí, že nejrychlejší a nejbezpečnější naháňkový „automat“ je kulový dvoják, kulová kozlice nebo i kulové trojče či zbraň kombinovaná. Zejména v soukromých honitbách poloautomaty dosud nevidí příliš rádi.
 
K navrhovaným opatřením v článku
a) s ohledem na potřebu obnovení optimálního věkového složení tlup černé, obnovu funkční hierarchie v tlupách a i z etických důvodů je třeba trvat na hájení vodících a vedoucích bachyní i chovatelsky vhodných dospělých a dospívajících kňourů;
b) v případě povolení chladných zbraní zákonem by bylo možné použití kančího oštěpu k usmrcení poraněné zvěře černé (jen za podmínky dostatečného výcviku a dobré pohyblivosti uživatele). Bezpečnější řešení, vedoucí k rychlému usmrcení postřelené zvěře, by bylo, po vzoru některých jiných zemí, povolení k použití krátké střelné zbraně;
c) vzhledem k aktuálně chovaným plemenům psů a jejich vlastnostem se jeví jako žádoucí připustit zvážení platných omezení pro volbu plemen psů při lovu zvěře černé, ovšem za podmínek úspěšného absolvování specializovaného výcvikového minima pro tyto psy, případně se následně pokusit o částečnou úpravu legislativy;
d) udržování střeleckých kvalit lovců je možné ponechat na základních organizacích, držitelích nebo majitelích honiteb tak, jak se v podstatě již děje;
e) je žádoucí zachovat omezení používání přístrojů na noční vidění k lovecké střelbě. Moderní zaměřovací dalekohledy a lovecké triedry jsou již dnes svou světelností a rozlišovacími schopnostmi přiměřené k pokrytí běžných potřeb lovců, také zvěř si zaslouží svoji šanci a alespoň někdy klid (nemluvě o bezpečnosti lidí);
f) lapáky a následné usmrcování lapené zvěře je krajnostní řešení, pro řadu myslivců těžko slučitelné s etickými hledisky, povinné zavádění lapáků ve všech honitbách hrozí i zbytečnými náklady a týráním chycených zvířat;
g) omezení výsevu energetických plodin na vzdálenost 50 metrů od lesního pozemku nestačí, důležité je členění velkoplošných lánů na menší části uličkami, sklizeň po částech a v případě srpnové sklizně ponechání určitého procenta výměry původního porostu bez zásahu do podzimu nebo do začátku zimy;
h) agrotechnická lhůta pro energeticky využívané plodiny a pro plodiny na zrno nebo na semeno je i pro stejné plodiny různá, deklarovaný termín „sklizeň v agrotechnických lhůtách“ nestačí a mohl by být i zavádějící;
ch) návrh povolení odlovu zvěře černé tzv. hrubým brokem, byť na omezenou dobu, směřuje proti dikci platného zákona a jeví se jako neetický a nebezpečný návrat do minulosti, kdy myslivci nedisponovali dostatečným počtem kulových zbraní. Následkem může být poraněná, trápící se nedohledaná zvěř i při společných lovech zranění spolulovci odrazem broků nebo broky okrajovými, deklarovaný účinnější a bezpečnější lov brokem je iluze.
 
Synchronizace naháněk v dané lokalitě je již dnes v honitbách využívána a pokud se děje v rozumném rozsahu, je přínosem. Stanovení maximální šíře pozemku se jeví jako možný doplněk požadavků na strukturování kultur. Plánování a realizace cílových výskytových zón u zvěře černé bude, při její schopnosti rychlých přesunů na velké vzdálenosti, vynalézavosti i bystrosti, spojené s preferencí určitých lokalit a plodin, těžko řešitelný problém.
O nutnosti a zákonné povinnosti vykazovat skutečné výsledky lovu je snad zbytečné polemizovat, rušit všechny sankce za nesplnění plánu lovu (pokud nepřekračují zákon) by bylo možno považovat za zásah do pravomocí honebních společenstev, mysliveckých sdružení (spolků) i majitelů honiteb a mohlo by být kontraproduktivní například z hlediska chovatelských nebo i ekonomických cílů.
Při představě lánu sklízeného několika kombajny a obstoupeného dokola myslivci s poloautomatickými zbraněmi a s davem přihlížejících na blízké silnici, mi běhá mráz po zádech. Vylepšit by se to dalo již jen střelbou přímo z kombajnu. Názor veřejnosti na myslivost a myslivce by zřejmě doznal značného „zlepšení“, zejména ve spojitosti s v článku navrhovaným zákazem vstupu do lesa mimo vyznačené stezky na prakticky 4 měsíce v roce a 16 hod. denně (od 16:00 do 8:00 hod.).
 
Považoval jsem za nutné reagovat na některá tvrzení a návrhy obsažené v citovaném článku. Vadí mi snaha ustoupit z tradic i etických pravidel nebo nazývat snahu o dodržování zákonných norem nebo osvědčených pravidel šikanováním. Zjevná je malá víra ve schopnost člověka být lepším či dodržet nějaký řád. Ve všem co vidíme špatného na černé zvěři nám zřejmě uniká její inteligence a schopnost přizpůsobit se životu v této „moderní“ společnosti. Za její počty i následné škody mohou především lidé sami.
doc. RNDr. Jan ŠTEIGL, CSc.