Časopis Myslivost

Dnešní ekologie je složitá, zákony řízená věda. Každá realizace úředně a zákonně stanovených úkonů po čase vyvolá nutnost jiných, ještě nutnějších úkonů, nejčastěji opačných než ty původní. Uspěchané a polovičaté zákony a nařízení jen s bídou nahrazují moudrost a zkušenost generací lidí, žijících v přírodním prostředí.
Současné zemědělství se od přírody podstatně vzdálilo. Na polích, a zčásti ani na pastvinách, nezbývá prostor pro kdysi původní rostlinné a živočišné druhy. Z pohledu přírodních společenství nelze zcela oddělit lesy a pole, není možné zamezit zničujícímu vlivu současné rostlinné výroby na původní populace živočichů i rostlin.
Přesto chceme alespoň zčásti zachovat některé živočišné či rostlinné druhy, které do přírody využívané vždy člověkem patřily. Umělým podmínkám v intenzivním zemědělství musíme pro jejich zachování čelit stejnou metodou. Umělý odchov jedinečných druhů zvěře je jednou z mála reálných možností, jak můžeme přispět k jejich zachování.
Otázkou ale je, kolik přirozených vlastností pak zvěř ztrácí. Snižuje se plachost a ostražitost, potomci několika člověkem odchovaných generací ztrácí potravní návyky a schopnost samostatné reprodukce v přírodních podmínkách. Nejedná se ale jen o fyzickou produkci jedinců. Nezbývá, než zlepšit podmínky pro existenci srnčí zvěře, zajíců, bažantů, křepelek, koroptví, kachen… Výčet žádoucích druhů zvířat by byl velmi dlouhý a týká se také druhů, které nepovažujeme za lovnou zvěř, ale do přírody nutně patří.
Proti zvěři stojí nedobrá regulace predátorů, obtížné prosazování myšlenky biopásů - natož pak jejich realizace, minimum investic do honiteb, častý nezájem o kvalitní výživu a krmení zvěře, realita pouhých dvou medikamentů k provádění antiparazitárních zákroků a mnoho dalších záporných vlivů.
Bez bažantů si naši přírodu nedovedeme představit. Nejčastěji se vyskytují v nižších nadmořských výškách, v krajině, která kombinuje listnaté lesy a polní kultury. Právě v takových oblastech je ale současná rostlinná výroba pro jejich život i reprodukci nejméně vyhovující. Nevhodné jsou pro bažanty čistě lesní porosty a polní kultury bez zimního krytu. Bažant dokáže prospívat i v okolí řek s křovinatými kryty nebo v mokřadech, kde mu vyhovující kryt poskytuje rákosí.
V osmdesátých letech minulého století začalo nasazení vysoce účinné mechanizace včetně využívání chemické ochrany rostlin a to byl počátek ubývání stavů bažantů ve volné přírodě. Razantní snížení výskytu hmyzu a ostatní živočišné potravy v porostech, eliminace plevelů a důsledné využívání každého kousku půdy znamenalo podstatné omezení potravních zdrojů i vyhovujícího prostředí.
Zavedení prvních nedokonalých pesticidů muselo zákonitě zasáhnout i do zdravotního stavu a reprodukce do té doby silné populace pernaté zvěře.
Začala také velkoplošná sklizeň zelené píce pro horkovzdušné sušárenství a senážování v nižších i vyšších polohách. První sklizně vojtěšek a jetelů probíhají v první polovině května, nejpozději do Medardova svátku (8. 6.) pak seče travních porostů. To byl osudný zásah do hnízdění a likvidace nejmenších bažantíků. Také rozvoj motorizmu se podílel na vysokých ztrátách bažantů.
Bažant není v Evropě původním druhem. Jeho původní areál rozšíření je část Asie, (Japonsko, jižní a východní Čína, Mongolsko, až k pobřeží Černého moře). V 5. století př. n. l. se bažant dostal do Řecka, později jej rozšiřoval vliv postupující římské kultury a současné době je rozšířen na téměř celém evropském kontinentu. Na území Čech se dostal v 11. století.
Bažant byl zprvu chován v bažantnicích, největší rozmach chovu byl v 17. a 18. století. Postupně se rozšiřoval i ve volnosti, kde je příkladem zdařilé introdukce.
Bažant obecný, který je na našem území a na většině Evropy rozšířen, je výsledkem křížení několika ras, a to bažanta obecného obojkového, bažanta obecného pestrého a bažanta obecného sedmiříčského. Po praktické stránce jej nazýváme bažantem obecným.
Pouhé konstatování, že se v našich podmínkách bažant objevuje jen jako hybrid několika ras je ale smutným zjednodušením. Z chovatelské praxe dobře víme, jak pečlivě naši předci udržovali krajové rázy hospodářských zvířat i kulturních rostlin, základ pozdějších významných plemen a odrůd. Laik na nich vidí jen barevné odchylky, ale projevy genetického založení jdou mnohem dál. Všimněme si proto chování bažantů jednotlivých ras a zejména adaptability k jednotlivým biotopům podrobněji.
Původním druhem „českého bažanta“ Phasianus colchichus colchichus je tmavý bažant bez obojku (název český bažant není taxonem, ale pouze úlitbou tradiční obchodní politiky, vychází z proslavených tradic chovu na českém území). Tento typ je schopen plné adaptace na volnost, pokud má k dispozici dostatek hmyzu a kryty v krajině s pestrým spektrem kulturních plodin s listnatými či lužními lesy, s hustými křovinami, vodními toky a rákosím. Je přirozeně ostražitý a vybaven nenápadnějším krycím zbarvením než bažant obojkový.
Bažant obojkový, Phasianus c. torquatus, plemeno s bílým obojkem na šíji je vhodný pro chov v bažantnicích. Vyžaduje více potravy, je méně náročný na chov.
Bažant sedmiříčský, Phasianus c. mongolicus, pochází z Turkestánu, kde žije v prostředí stepí a bažin bez stromového krytu. Nutný úkryt mu poskytuje rákosí a keře. Velmi dobře snáší tvrdé zimy a horká léta, je schopen adaptace na nadmořské výšky až 1000 m. Charakteristickým znakem je široký přerušený bílý „obojek.“ Některé literární zdroje udávají chybějící charakteristické „růžky,“ ale na mnoha jeho vyobrazeních jsou přítomny.
 
Dospělý bažantí kohout dosahuje hmotnosti 1,1 – 1,8 kg, slepice 0,8 – 1,2 kg. Pohlavně je dospělý mezi 8 – 10 měsícem věku. V přírodě toká od poloviny března do konce května. V přirozených podmínkách je snůška 8 – 16 vajec. Ve voliérovém chovu při pravidelném odebírání vajec lze očekávat až 100 kusů. Pokud je upraven světelný režim, je bažantí slepice schopna snést až 140 vajec.
Složení potravy bažantů je podrobně prozkoumáno a svědčí o mimořádné prospěšnosti bažanta v historických podmínkách extenzivního zemědělství. V době intenzivního růstu věku tvoří potravu bažantích kuřat 60 – 80 % živočišné složky. Sbírají drobný hmyz, tedy kovaříky, nosatce, dřepčíky, mšice, ploštice, mravenčí kukly a housenky motýlů. Po dosažení čtyř týdnů věku přibývá podílu rostlinné složky.
Z další výzkumů bylo v potravě bažantů zjištěno přes padesát druhů živočišných škůdců a 45 druhů plevelných rostlin.
Mladý bažant v době růstu je za den schopen zkonzumovat 1000 kusů škodlivého hmyzu a 400 – 600 semen plevelů.
Dospělý bažant má ve své potravě asi 25 % živočišné složky, 64 % rostlinné a 11 % písku a kamínků. Podíl této složky byl vyhodnocen na 70 – 80 g.
Celkově spotřebuje dospělý bažant za rok 7 – 9 kg živočišné složky, 10 – 13 kg semen různých plevelů a 9 – 11 kg zelené hmoty. Živočišnou potravu dospělých bažantů tvoří ponejvíce červi, hlemýždi, nosatci, mandelinky, chrousti, kovaříci, myši a hraboši.
Z těchto údajů vyplývá pro výživu a krmení v umělém chovu řada souvislostí. Bažant, vzhledem k mimořádné pestré přirozené nabídce živočišné i rostlinné potravy je velmi náročný na biologickou kvalitu krmiv i zdravotní nezávadnost. Nelze jeho nároky porovnávat s odchovávanou hrabavou nebo vodní drůbeží. Dlouhodobá genetická práce s masnými či snáškovými hybridy kura domácího, popř. kachen, s sebou nesla i zjednodušení nároků na krmení. I kur domácí měl z původního přirozeného prostředí nemalé nároky na pestrou stravu, přizpůsobenou období věku a reprodukce. U výkrmových hybridů kuřat je minimalizováno opeření a jeho kvalita, zdaleka nejde o rozvoj pohybového a oběhového aparátu jako celku nutného k pohybu a létání. To se projevuje ve zcela jiných nárocích na výživu i na intenzitě růstu ve výkrmu.
V prvním období věku je u bažantů charakteristický požadavek na velmi vysoký obsah bílkovin. Porovnání rostlinných a živočišných bílkovin spočívá v obsahu esenciálních aminokyselin, stavebních kamenů bílkovin. Trávicí soustavu živočichů s jednoduchým žaludkem rozkládá bílkovinu prostřednictvím žaludečních enzymů a kyseliny chlorovodíkové na součásti dostatečně malé, aby prošly přes střevní stěnu a stěnu vlásečnic do krevního oběhu. To jsou právě aminokyseliny – a organizmus z nich staví své tkáně, tedy svalovinu, chrupavky, šlachy, kůži, rohovinu zobáku a drápů, bílkovinu kostí i bílkovinné součásti krve. Podstatné je, že některé stavební součásti (aminokyseliny) si dovede zčásti přetvořit, jiné nikoliv.
Ty aminokyseliny, které přetvořit nedokáže, nazýváme esenciální a jsou pro existenci i všechny funkce organizmu naprosto nepostradatelné. Musíme je dodat v potravě.
Základní rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou složkou potravy spočívá v tom, že oněch nepostradatelných neboli esenciálních aminokyselin mají rostlinná krmiva vždy méně, než živočišná. Bez příměsi živočišné složky v extenzivním způsobu krmení proto nelze odchovat zdatné, reprodukce a vůbec plnohodnotného života schopné jedince.
Zmínka o extenzivním způsobu výživy zjevně znamená, že jeho opak, intenzivní výživa, si s touto komplikací umí poradit. Touto intenzivní výživou jsou krmné směsi. Nutnost podílu živočišné bílkoviny se v počátcích krmivářského průmyslu řešila přídavkem rybích mouček, později mouček masokostních. V očích laické veřejnosti masokostním moučkám, velmi kvalitnímu krmivu, ale silně uškodila umělá, několik let trvající aféra s BSE skotu. Nyní se od ní tiše odstupuje, aby se zmírnila ostuda se zcela nereálným a nikdy neprokázaným propojením s Creutzfeldt-Jakobovou chorobou.
Nároky mladých bažantíků v původních počátcích umělých odchovů byly řešeny tvarohem, nasekanou svalovinou a vnitřnostmi, vejci, mravenčími kuklami, atd. Krmné směsi v krmivářské praxi využívají sójové, řepkové a slunečnicové extrahované šroty, vedlejší produkt z výroby olejnin. Jako ryze bílkovinná krmiva jsou dostatečně kvalitní, ale přesto nárokům bažantíků věkové kategorie do tří až čtyř týdnů na biologickou hodnotu bílkovin nepostačují.
V praxi se běžně a zejména ekonomicky velmi prospěšně využívají doplňky esenciálních aminokyselin. Dříve se jim říkalo syntetické, ale v současné době jsou produkovány fermentačními procesy s využitím mikroorganizmů, tedy přirozenou a biologickou cestou.
Ani to ale není ideální. Využití rybích mouček severské provenience, které jsou vysoce kvalitní, a obsahově velmi hodnotné je jedinou správnou volbou pro první fázi odchovu bažantů.
Chovatel bažantů nemá přímou možnost sestavit recepturu krmných směsí. Je ale na něm, zda bude trvat na složení, které zaručuje skutečně kvalitní výsledek odchovu. Cena směsi s dostatečným podílem rybí moučky je vždy vyšší, než když v receptuře zařazena nebude. Investice do odchovu bažantů a zejména v prvním měsíci věku se ale vždy vyplatí. Je známé pravidlo, že vývoj organizmu v prvních stádiích je rozhodující pro zdravotní odolnost, adaptabilitu, reprodukci i celkovou konstituci organizmu. Také vzhled bažantů, jejich probarvení a zásadní parametr „kvality“ – tedy klíny s osmnácti ocasními pery se vždy projeví v závislosti na kvalitě výživy se zřetelem na základ v prvním měsíci života.
V druhém stádiu vývoje by mělo být zachováno 1 – 2 % rybí moučky. Tato podmínka platí při záměru dalšího chovu. Pokud je účelem odchovu vypuštění a následné slovení bažantů, pak postačí rostlinné komponenty s přídavkem esenciálních aminokyselin lyzinu, methioninu a treoninu.
Také výše uvedené pestré zastoupení semen znamená, že by se v krmné směsi měl být kromě pšenice a kukuřice také ječmen a loupaný oves. Prospěje i kombinace bílkovinných šrotů – sójový, řepkový a slunečnicový. Biologickou hodnotu směsi lze zvýšit pšeničnými a kukuřičnými klíčky. Vítaný komponent je sladový květ. Je to druhotný produkt výroby sladu, horkovzdušně sušené několikadenní kořínky a lístečky ječmene, vyvinuté při klíčení za účelem fermentačního rozkladu škrobu. K napodobení přírodních krmiv se do směsí přidává malé procento vojtěškového úsušku.
Směs pro bažanty musí obsahovat i minimální podíl vlákniny. Bažanti, stejně jako hrabavá a vodní drůbež jsou v omezené míře prostřednictvím mikrobiálního trávení ve slepých střevech schopni část vlákniny (celulózu) využít.
Pro výživu bažantů ještě zbývá minerální podíl. Je to oněch zmíněných 11 % písku a kamínků. Svalnatý žaludek hrabavé drůbeže využívá kamínky k „rozemletí“ semen plevelů. V krmivářské praxi se pouze nosnicím do směsi dávkuje asi 10 – 11 % vápenného gritu. Takto přijatý vápenec plní tuto funkci a pak se žláznatém žaludku stává zdrojem vápníku. Pro běžný odchov či výkrm by takové množství vápenatého gritu poskytovalo nadbytek vápníku se špatným vlivem na minerální metabolizmus a snižovalo by koncentraci živin ve směsi. Proto u odchovu bažantů řešíme běžné doplňky vápníku, fosforu, sodíku a hořčíku podle známých norem a grit předkládáme ve formě křemenné či žulové drti. Nicméně ve faremním chovu při zkrmování šrotovaných krmiv a jejich změkčení zvlhčením při průchodu trávicím traktem není podávání gritu zcela nutné.
Kromě bílkovin musí směs obsahovat i energetickou složku. Jsou to hlavně zrna obilovin. Vzhledem k nutné vysoké koncentraci živin doplňujeme 1 – 3 % krmných olejů.
Nutnou součástí směsi jsou mikroprvky a vitamíny. Opět platí, že zejména vitamíny jsou produkovány biotechnologiemi, tedy fermentačními procesy mikroorganizmů.
Kromě těchto doplňků je velmi vhodné přidávat vyvazovače mykotoxinů a živé kultury kvasinek Saccharomyces cerevisiae. Mykotoxiny, produkty houbových chorob rostlin mohou být přítomny v kterémkoliv komponentu. I relativně nízké koncentrace mykotoxinu poškozují orgány vyvíjejících se kuřat, vyšší koncentrace znamenají závažné zdravotní komplikace a úhyny. Kvasinky Saccharomyces zlepšují fermentační prostředí ve střevech, usnadňují rozvoj a udržování fyziologické mikroflóry střev, produkci B-vitaminů a napomáhají tlumení stresů v podmínkách odchovu.
První dva až tři dny po vylíhnutí tráví kuřata zbytky živin žloutkového vaku. Krmivo přijímají od začátku, ale podstatnější než přijaté živiny je vytvoření návyku. Držíme se proto obvyklých zásad podávání krmiva několikadenní drůbeži.
Krmná směs se v těchto dnech umísťuje nikoliv do krmítek, ale jen na lepenkové podložky na podlahu. Ideální pro příjem jsou granulky o průměru 2 – 3 mm, hrabavé drůbeži vyhovuje i sypká struktura směsi.
Pro vynikající výsledky odchovu se v prvních deseti dnech využívají tzv. prestartéry, neboli krmné směsi s velmi vysokou koncentrací živin a velmi dobrou využitelností živin. Jsou to většinou směsi extrudované kukuřice, oleje, rybí moučky a extrahovaného sójového šrotu, doplněné zvýšenou hladinou vitaminů A, E a selenu či koncentrátem esenciálních aminokyselin.
Rovněž napájecí voda může být obohacena asi 10% roztokem glukózy a vitaminů nebo jiných živin v rozpustné formě. Mikrobiální osazení trávicího traktu se nejvíce pomnoží v prvních třech dnech života a populace obvyklá pro dospělce se ustálí zhruba ve 30 dnech.
Obsahy živin v krmných směsích (v 1 kg směsi) je doporučen na úrovni uvedené v připojené tabulce.
Vláknina se v současných doporučeních nelimituje. Orientačně by měla být na úrovni mezi 40 – 50 g na 1 kg směsi. Její obsah sice snižuje koncentraci živin, ale pro posun tráveniny a využití živin je nutno dodržet rozumné minimum asi 40 g / 1 kg směsi.
Od asi 10 dní věku poskytujeme doplněk objemného krmiva. Ideální je zelená vojtěška, jetele, lze využívat i krmnou řepu, mrkev
Přechod mezi jednotlivými fázemi směsi musí trvat 3 – 5 dní a je třeba je promíchat.
Ve věku nad osm týdnů je možné míchat směs BŽ 2 s obilovinami v poměru 1 : 1 nebo ještě asi tři týdny až měsíc zkrmovat směs BŽ 3. Opět platí, že perspektiva dalšího chovu znamená důslednější péči o kvalitu výživy.
Bažanty vypouštíme nejdříve věku 10 týdnů. Po vypuštění bažantů do honitby je třeba nadále přikrmovat. Návyk na přirozenou potravu se rozvíjí postupně. Jako u všech ostatních druhů zvěře musíme vycházet z odhadu přirozených potravních zdrojů. Podle jejich kvality je třeba volit množství i druh zásypů. Pokud není k dispozici dostatek potravy, je vhodné zkrmovat 4 kg zásypů na 100 ks bažantů denně.
K výživě a krmení patří i péče o napájení. Voda musí v kvalitě vody pitné. U několikadenních kuřat musí být voda temperovaná na 20 °C, později chladná. Hygiena napájení znamená odstraňování krmiva z napáječek a pravidelnou desinfekci automatického systému.
Pokud se napájí „ručně,“ umísťuje se jedna napáječka á 1 litr na 25 kuřat do konce 3. týdne věku, dvě napáječky á 1 litr na 25 kuřat od 4. do 7. týdne a později jedna napáječka á 10 litrů na 50 kuřat. Je nutno dbát na udržování suchého prostředí kolem napáječek, aby se zamezilo výskytu plísní a jinak vlhkostí narušených zbytků krmiva.
Veterinární prevence související s výživou se tradičně týkala hlavně kokcidiózy a syngamózy. Použití antikokcidik zamíchaných v krmné směsi je v současnosti nepřípustné. Je to škoda, protože příjem účinných antikokcidik přímo ve směsi znamenal jednoduchou a systémovou prevenci. Ta je pro tlumení kokcidiózy zcela nutná. Velmi záleží na dobré spolupráci s veterinárním lékařem. Aktuální nebezpečí začíná v 2. týdnu věku a trvá až do 6. týdne.
Kokcidie se zjišťují koprologickým rozborem a léčba antikokcidiky musí probíhat ihned po zjištění oocyst. Pokud je zahájena až po zjištění klasických příznaků, znamená to značné ztráty. Léčba se provádí dávkováním antikokcidik do napájecí vody.
Syngamóza ohrožuje hlavně mladé bažanty, masívní invaze parazitů může způsobit hromadný úhyn. Původce je parazitická hlístice z řádu měchovců, srostlice trvalá (Syngamus trachea), cizopasí v jejich průdušnici, kde saje krev. Bažanti se nejčastěji nakazí ve výběhu v době, kdy zvýšené množství srážek znamená větší výskyt slimáků a žížal. Ti jsou mezihostiteli larev, ptáci hostiteli konečnými.
Napadení srostlicí se projevuje dušením, kašlem, celkovou slabostí, chudokrevností a bledými sliznicemi, ptáci často namáhavě, sípavě dýchají s otevřeným zobákem, mláďata zaostávají v růstu. Léčbu je možné provádět medikací krmné směsi.
Kanibalizmus se u bažantů projevuje zpočátku jako ozobávání peří. Jeho stupeň je vždy indikací problému v chovu. Za pravou příčinu musíme označit stres z prostředí. Může jej vyvolat nedostatek prostoru, světla, vysoká teplota neboli nedodržení základních zootechnických parametrů. Pro bažanty je nepřirozená i velmi nízká koncentrace na jednotku plochy v odchovně, a tak s projevy kanibalizmu musíme vždy počítat. Může se projevit i genetická dispozice ke kanibalizmu.
Kvalitní krmiva většinou vylučují nutkání k ozobávání z nedostatku živočišné bílkoviny. Většina chovatelů preventivně nasazuje „brýle“ proti oštipování. Je to ale řešení následku, nikoliv příčiny a další faktor zhoršující adaptaci uměle odchovaných zvířat po vypuštění. Stresem, který může spustit počátek kanibalizmu, může být i nečinnost, nedostatek podnětů k zabavení. Konstatování, že zvířata se v podmínkách umělého chovu nudí, dávno nepovažujeme za nevhodnou antropomorfizaci.
Někteří autoři doporučují zavěsit do odchovny kusy měkkého dřeva nebo polystyrénu. Také příjem objemného krmiva znamená prevenci. V menších chovech, kde není koncentrace vysoká, bažanti mají dostatek prostoru i světla a přídavek objemného krmiva či pastva, bývá oštipování vzácné.
Umělý odchov bažantů je jen částečnou cestou k jejich zachování ve volné přírodě. Není ideální vzhledem k řadě negativních vlivů na jejich chování i exteriér. Čas ukáže, zda všichni, komu záleží na stavu myslivosti, včetně působení státní správy, dokáží pro alespoň částečné napraveni stavu krajiny pro bažanta, klenot naší přírody i myslivosti, něco skutečného udělat.
Martin MOHELSKÝ
S využitím údajů z diplomové práce Efektivita odchovu bažanta obecného, Bc. Marek Budík, MZLU v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti, 2009.