Časopis Myslivost

Chov a přikrmování kachen

Myslivost 4/2015, str. 22  Martin Mohelský
Než začneme v domácích či jinak umělých podmínkách chovat jakékoliv zvíře, měli bychom se napřed seznámit s jeho nároky na prostředí, biologií, vývojem druhu v přírodě (fylogeneze) a také tím, co od něj skutečně očekáváme. Kachny jsou v profesionálním i amatérském chovu velmi vděčným objektem. Chov pro maso nebo jako hobby, chovy pro krásu řady druhů kachen a plemen nás mohou i přes zcela jiný záměr v mnohém inspirovat. Také základní zoohygienické parametry pro odchov většiny plemen i užitkových hybridů původního druhu kachen divokých jsou podmínkou pro odchov divoké kachny.
Posílení divoké populace vypouštěním kachen odchovaných v umělých podmínkách je z biologického i chovatelského pohledu přiměřeně přijatelné. Kachny zůstanou věrné místu vypouštění a jejich větší počet většinou přiláká i další divoké jedince. Jinou věcí je názor státní správy a naplnění zákonných nařízení. Je ale dobře známo, že úředníci i orgány ochrany přírody vždy citlivě a věcně posuzují na základě hluboké odborné znalosti věci, praktických přístupů i zkušeností.
 
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) má nejbližší příbuznou kachnu pekingskou. V domácích chovech je také často chovaná kachna pižmová, domestikovaná forma jihoamerické pižmovky velké (Carina moschata). Orientace mezi těmito dvěma druhy je podstatná pro značně rozdílné nároky i jiný způsob života původních druhů.
Pižmovka velká hnízdí a nocuje na stromech, netvoří stálé páry, kačer se v době toku páří s jednou nebo více samicemi a nepodílí se na výchově mláďat. Kromě syčení nemá žádné hlasové projevy. Navzdory názvu pižmovka tato kachna pižmem nepáchne. Plovací blány má pižmovka slabě vyvinuty, i přesto dobře plave. Potravu si hledá hlavně mimo vodu, na souši pobývá mnohem více než na vodě.
Z pohledu konzumenta poskytuje kachna pižmová křehké, tmavě zbarvené maso s nízkým podílem tuku. Kačer kachny pižmové dosahuje 7 kg živé hmotnosti, u nás chovaná plemena až 9 kg.  
 
Kachňata rostou v prvních třech týdnech života podstatně rychleji než kuřata hrabavé drůbeže. Je to zdánlivě bezvýznamná věta, ale skrývá základ úspěchu chovu. Pokud kvalitní výživou neumožníme růst a vývoj kachňat právě v tomto období, dojde k nenapravitelným škodám na vývoji prakticky všech tělesných orgánů.
Kachna divoká je na rozdíl od pižmovky mnohem více vázána na vodu. Její mláďata v prvním období života hlavně plavou. To znamená, že kromě růstu svalové hmoty, vývoje tělesných orgánů a kostry si musí vytvořit izolační vrstvu tuku a kvalitního peří. Tato okolnost odlišuje složení směsí pro kachny od jiných druhů.
 
Chovat v přírodě nebo v umělých podmínkách?
Je vhodnější realizovat přírodní odchov s příkrmem adekvátním přírodním podmínkám nebo raději jít cestou umělého odchovu a kachny ve vhodném věku vypouštět? Měli bychom reálně uvážit, zda přírodní úživné podmínky splňují nároky na obsah bílkovin, minerálních látek, energie i ostatních živin pro intenzivní růst a vývoj kachňat. V tomto období pouhý zásyp obilovin rozhodně nestačí.
Divoká kachna je velmi žravá, odpovídá to její pohybové aktivitě i intenzivnímu tělesnému růstu a vývoji. Dospělé kachny jsou schopny pozřít i větší živou potravu –  ryby, žáby, plazy, myši a hraboše a dokonce kadavery zvěře. Potravu si horlivě opatřují v na souši i ve vodě.
Její trávicí trakt je opatřen slepým střevem s relativně velkým objemem. Slepé střevo umožňuje mikrobiální rozklad vlákniny, i když ani zdaleka není tak účinný, jak tomu u býložravých savců. Přesto přispívá částečným energetickým zvýhodněním při konzumaci mladé zelené hmoty suchozemských i vodních rostlin. Proto je v domácích chovech kachnám krmení doplňováno mladou vojtěškou a kopřivami, které mají dobrou bílkovinou hodnotu i vysoký obsah dobře využitelných minerálií.
Rostlinná objemná krmiva jsou pro zdravý a harmonický vývoj kachny a hlavně rozvoje trávicího traktu podstatná a důležitá, ale v profesionálním odchovu mohou tvořit jen částečnou, doplňkovou složku. Koncentrace živin v nich není pro období nejvíce intenzivního růstu dostatečně vysoká a kromě toho narušují jejich vzájemné poměry.
V přírodě kachny přijímají potravu v závislosti na roční době. Na jaře a počátkem léta převládá živočišná složka, později se stále zvyšuje podíl rostlinné. V pozdně letní době využívají dozrávající obiloviny i další semena a plody.
Možnost konzumace vodních živočichů je dána místními podmínkami. Populace měkkýšů, červů, plžů, hmyzu a jejich larev, malých ryb i vývojových stádií obojživelníků a v našich vodách typického planktonu (buchanky, perloočky, larvy komárů a pakomárů) znamenají velmi hodnotnou živočišnou bílkovinu. Vzhledem k tomu, že jsou přijímána celá těla živočichů, znamená to i příjem minerální složky (kosti, ulity) s dobrou využitelností. Otázkou je ale četnost a vývoj takové populace. O vývoji populace planktonu se lze snadno přesvědčit s pomocí jemné síťky.
Přikrmování v přírodních podmínkách předpokládá vybudování krmných míst a zařízení. Kromě zamezení plýtvání je krmné zařízení i prvním krokem ke zdravotní prevenci. Příkrm v přírodních podmínkách může být ekonomicky výhodný. Zlepšuje přirozené podmínky pro úspěšné hnízdění a obživu kachen a ostatní populace vodních ptáků. Výraznou nevýhodou je riziko zavlečení řady chorob. Osádka chovných kachen je maximálně 300 ks / 1 ha vodní plochy.
 
Umělý odchov kachen v chovatelském zařízení umožňuje bezproblémové držení chovného hejna, dobrou produkci vajec a malé ztráty na kachňatech od počátku až do konce odchovu. Výhodou je možnost včasného vypuštění na rybníky, věrnost vypouštěcímu místu i vysoká slovitelnost.
Chovatelskými důvody pro umělý chov za účelem zvýšení stavů divokých kachen jsou při dodržení základních podmínek jednoduchý odchov a dobrá možnost preventivních veterinárních opatření. Můžeme nakoupit jednodenní káčata, nebo chovat v umělých podmínkách rodičovské hejno. Pro menší odchovy je lepším řešením nákup jednodenních káčat.
Podmínky umělého odchovu divokých kachen se budou víceméně přibližovat standartnímu halovému odchovu či výkrmu kachen. Základní parametry prostředí jsou teplota, výměna vzduchu, kubatura a plocha, kapacita krmítek a napáječek, kvalita podestýlky a veterinární preventivní, popřípadě léčebná (kurativní) opatření.
Divoká kachna na rozdíl od užitkových plemen a hybridů neprošla složitým procesem křížení včetně využívání příbuzenské plemenitby.  Netýká se jí tedy zvýšení schopnosti přírůstku kvalitní svaloviny na úkor tukové tkáně a snížení kvality i množství opeření. Není proto tak náročná na podmínky prostředí, není nutno dodržovat pro ni zbytečně vysoké teploty během druhé poloviny odchovu. Všechny ostatní parametry je ale nutné dodržet.
 
Příprava odchovny musí začít skutečně pečlivým mechanickým vyčištěním prostor, kde budeme kachny chovat. Pak následuje použití profesionálních metod a přípravků k desinfekci objektů živočišné výroby. Běžné domácí desinfekční přípravky nemohou být účinné v provozních podmínkách chovatelských objektů, protože neproniknou přes usazené krusty prachu a řady nečistot, obvyklých v prostředí chovu zvířat nebo jsou jimi deaktivovány. Je rozumné svěřit desinfekci specializované firmě. Převážná většina klidových stádií hmyzích škůdců, spor cizopasníků i bakterií a virů vydrží přečkat období, kdy se v odchovně nic neděje.
Zvýšení teploty a vlhkosti, přítomnost vysoké koncentrace drůbeže je ideální prostředí pro rychlý a intenzivní rozvoj aktivních stádií. Pak nestačíme se divit vysokým ztrátám v chovu a jeho bídnému výsledku.
Totéž platí o deratizaci. Amatérské pokládání návnad nemůže být nikdy dostatečně atraktivní vůči kvalitním krmivům, kterým dají nežádoucí hlodavci vždy přednost. Kromě ztrát na krmivu znamenají pravděpodobnost zavlečení chorob a cizopasníků. Chová-li zvířata právnická osoba, pak je povinna svěřit deratizaci odborné firmě (neboli pokládání návnad svépomocí je v tomto případě nepřípustné) a vést o deratizaci záznamy, včetně jednoduchého nákresu, kde jsou návnady v objektu umístěny.
Nejznámějším onemocnění drůbeže je kokcidióza. K jejímu úspěšnému potlačení vede zásadně prevence. Pokud skutečně intenzivně vzplane, bývá její likvidace problematická. Podávání antikokcidik se provádí ve spolupráci s veterinárním lékařem, nikoliv až při zjištění onemocnění, ale na základě výsledků rozboru trusu. Na rozdíl od hrabavé drůbeže není povoleno podávat antikokcidika v kompletní směsi. Kokcidióza ale nebývá nejzávažnějším onemocněním kachen.
Za nejzávažnější onemocnění se považuje virová hepatitida kachen. V přirozených podmínkách onemocní pouze kachňata mladší 6 týdnů, nejčastěji do 3. týdne věku. Virus je schopen při 4 °C přežívat přes 2 roky, ve vnějším prostředí nejméně 10 týdnů a v trusu déle jak 37 dní. Onemocnění se považuje za velmi nakažlivé, smrtelně nebezpečné a prudce probíhající.
Dalším rizikovým zdravotním problémem je aspergilóza. Je to akutní nebo chronické onemocnění,
způsobené plísněmi rodu Aspergillus. Postiženy bývají celé plíce i vzdušné vaky, po přenosu krví také mozekočikosti a jiné orgány. Zdrojem onemocnění bývá kontaminované krmivo nebo podestýlka. Kachny spolu s husami patří mezi přirozené hostitele.
Onemocnění se šíří vzduchem, vdechováním patogenních spor, popřípadě kontaminací povrchu vajec a prorůstání plísní přes skořápku. Teplé a vlhké prostředí líhní je pro spory ideální prostředí – kachňata a housata jsou pak nakažena ihned po vylíhnutí, nález se projevuje už v pátém dni věku.
Obecně se vnímavost k nemoci zvyšuje překročením kapacity odchovny, s čímž většinou souvisí i zvýšená vlhkost a špatná ventilace. Ideálním kultivačním médiem patogenních plísní je krmivo ponechané v nedostatečně čištěných krmítcích a zbytky krmiva ve vlhkém okolí napáječek. Prevence spočívá v minimalizaci prašnosti, účinné a přiměřené ventilaci a profesionální desinfekci účinnými fungicidy.
Kachňata do 21. dnů odchováváme v teplé odchovně na čisté, bezprašné a suché podestýlce. V chovu používáme speciální tepelné infrazdroje (tzv. kvočny). Vhodná teplota je 28 – 30 °C v zóně kachňat, od konce 3. týdne postupně snižujeme na asi 18 °C. Teplotu měříme vždy při zemi.
Kachňata po vylíhnutí váží asi 60 g, mají částečnou termoregulaci a jsou poměrně samostatná. Je vhodné omezit pro první dny jejich pohyb mimo prostor pod kvočnou lepenkovými kruhy. Krmivo se v prvních dnech pro usnadnění příjmu sype na hromádky, teprve později do krmítek.
Volba formy přijímaného krmiva bývá často předmětem rozpaků a dohadů. Technologický předpis doporučuje pro začátek odchovu granule o průměru max. 3 mm a délce do 5 mm. Káčata na rozdíl od kuřat nabírají potravu širokým zobákem a nemalé množství jí vyházejí z krmítek. Na krmení se může použít i sypká konzistence krmné směsi, ale vzhledem ke specifice příjmu krmiva kachňaty se sypké krmivo nalepuje na kraj zobáku a pak se při pití hojně dostává do napáječek. Tím se zhoršuje zoohygiena chovu a zdravotní rizika.
Trus káčat je velmi vlhký. Má jen 10 % sušiny, což činí nároky na vysokou spotřebu podestýlky.
Kachňata vyžadují značné množství napájecí vody – až čtyřnásobek hmotnosti přijatého krmiva. Pijí i během příjmu směsi, proto napáječky umístíme co nejblíž krmítek. Pro malá kachňata počítáme 2 – 3 cm délky krmítka na jeden kus a u napáječky 2 cm. Je třeba kontrolovat vlhkost podestýlky a dbát, aby nedocházelo k jejímu nadbytečnému přemokření.
Koncentrace kachňat je v podestýlkové technologii do 4. týdne věku 20 ks na čtvereční metr, od 4. týdnů 7 ks na m2. Ve vodním výběhu je max. koncentrace kachňat 3,5 ks na m2.
Po tomto období je přemísťujeme do studených odchoven – lehkých staveb se suchým, resp. vodním výběhem, kde jsou do konce odchovu. Vypouštíme ve věku asi 50 – 60 dnů době, kdy začínají létat.
Světelný režim: do 21 dnů věku se doporučuje délka světelného dne 16 – 20 hodin při intenzitě světla 30-40 lx. V následujícím období se přechází na přirozenou délku světelného dne.
Už v prvních dvou až třech dnech musí mít káčata k dispozici kompletní krmnou směs, tzv. startér (VKCH 1), která je shodná i pro výkrm s přibližným obsahem 220 g celkových (hrubých) bílkovin a má energetickou hodnotou na úrovni 12,10 MJ metabolizovatelné energie v 1 kg směsi. Je nezodpovědné a z hlediska perspektivy kvality odchovu naprosto nepřijatelné tuto směs nějak „ředit“ čili doplňovat obilnými šroty nebo dokonce různými zbytky domácí kuchyně včetně sušeného pečiva. Profesionálně sestavená směs má vždy ideální poměr bílkovin (včetně esenciálních aminokyselin) vůči energetickému obsahu, totéž platí o minerálních látkách a vitaminech. Laický přídavek do kompletní směsi vývoj organizmu přinejmenším zpozdí a naruší.
U odchovávané i vykrmované drůbeže ve věku do pěti dní – a platí to u vrubozobých i hrabavých – je vhodné vylepšit podmínky počátku růstu přídavkem vitaminů a energetického doplňku (glukóza). Ideální je podávat tekuté přípravky do napájecí vody. Existuje řada komerčních přípravků, včetně koncentrátů aminokyselin.
Často se, a to i mezi odborníky, vedou úvahy o struktuře krmiva v prvním stádiu odchovu. V době dávno minulé se do tří týdnů věku drůbeži zkrmovaly směsi sypké a později granulované. Průměr granulí byl 3 – 4 mm, délka 1,5násobek průměru. Později se směsi pro první stádium granulovaly a následně drtily. Význam spočíval v dosažení co největší homogenity částic a snížení podílu prachu. Vývojoví pracovníci tehdejšího ZZN sice správně usoudili, že drůbež nemá schopnost přijímat drobné prachové částice (nikdo ještě neviděl kuře vylízat misku), ale přirozená potrava v přírodě se co do velikosti neřídí technologickými předpisy. A jak je zmíněno výše, vrubozobí vždy rozhází kolem sebe více krmiva než hrabaví.
Po praktické stránce zcela postačuje sypká struktura směsi, ovšem je třeba mít v receptuře asi 1 – 1,5 % krmného oleje, který prachové částice naváže na větší podíly krmiva. Kromě toho olej zvyšuje energetickou hodnotu krmiva i obsah esenciálních mastných kyselin s velmi kladným účinkem na metabolizmus drůbeže. Je také dobře známo, že podíly směsi 2 – 3 mm stimulují drůbež k příjmu.
Hlavní přednost sypké směsi spočívá v její ceně – bez nákladů na granulaci či následné drcení. Progresivně vybavené výrobny nabízí granulky o průměru 2 mm, což je dobrým opatřením ke snadnému příjmu a snížení ztrát na krmivu v počátku odchovu. Na jeden kus je třeba počítat s asi 1,8 kg směsi VKCH 1. Po 21. dnu přechází na směs růstovou (VKCH 2) s obsahem 185 g NL a 11.5 MJ metabolizovatelné energie v 1 kg směsi.
Krmnou dávku je vhodné od asi 10. dne věku doplňovat postupně se zvyšujícím podílem jemně řezaného zeleného krmiva.
Po dosažení věku 50 – 60 dní se kachny začínají vypouštět. Jejich tělesný vývin ale není ještě dokončen a také nemůžeme předpokládat, že v okamžiku vypuštění budou kachny zcela samostatné ve vyhledávání krmiva. Abychom umožnili dokončení jejich vývoje, po dobu 5 – 10 dní ještě přikrmujeme směsí VKCH 2 a obilovinami, nebo směsí s nižší koncentrací živin, například KCH 1 s obsahem 135 – 150 g NL a 10,9 MJ ME/kg. Další přikrmování záleží na počtu vypuštěných kachen, úživnosti prostředí a hlavně ochotě sdružení uvolnit potřebné prostředky. To bývá největší kámen úrazu.
 
Základním vlivem hmotnosti a životaschopnosti vylíhnutých kachňat je plnohodnotná výživa chovných kachen. Chceme-li produkovat násadová vejce, asi 3 týdny před předpokládaným zahájením snášky se přejde ze směsi pro kachny v reprodukčním klidu (KCH1) na směs pro kachny v reprodukci (KCH2) s obsahem 180 g NL a 11.3 MJ ME/kg. Směs se krmí granulovaná ad libitum po celé snáškové období. Opět platí: příkrm menšího množství velmi mladé zelené píce je přínosem a dietetickým zlepšením. Další příkrmy, které „zlevní“ podávání kompletní směsi vždy zhorší líhnivost a životaschopnost káčat.
Všechna opatření v líhňařském provozu a péče o generační hejno vyžadují zkušenosti a dodržování obvyklých zootechnických zásad. Bez výjimky platí, a nejen ve výživě, že jaké bude péče o matky, takové je potomstvo. Veterinární prevence, pečlivost ve výběru chovných kachen a udržování chovatelského objektu i jeho vybavení jsou základní podmínky úspěchu. 
Příkrmy odchovů v přírodě je třeba provádět krmnými směsmi určenými pro chov či odchov kachen podle jejich věku. Rozhodně není vhodné krmit neformálně získanými směsmi pro jiné druhy drůbeže nebo dokonce pro prasata či skot. Směsi pro odchov a výkrm kuřat či krůt obsahují antikokcidika, jejichž podávání v krmných směsích je pro vrubozobou drůbež zakázáno. Smyslem příkrmů je vytvořit podmínky pro plnohodnotný růst a vývoj, jaké by úživnost využívané lokality nesplňovaly. Protože v praxi je možné jen orientační zhodnocení úživnosti prostředí, podáváme stejné směsi, jako při umělém odchovu.
Vlivy vypouštění kachen na přírodu a původní populaci divoké kachny nejsou zcela zanedbatelné. Na první pohled je zřejmé, že ovlivnění genotypu podílem krve kachen s vysokou snáškou, například khaki kampbell je z hlediska čistoty populace naprosto nežádoucí. Považujme původní druh kachny divoké za jedinečný genofond v naší přírodě a važme si jí. 
Vysoké počty vypuštěných kachen mohou neúměrně zvyšovat množství fosforu ve vodě, s následným přemnožením fytoplanktonu, což zase není bez následků na kvalitu vody a rovnováhu mezi přirozenými vodními organizmy.
Zvýšený počet jedinců bez zkušeností s predátory znamená zvýhodnění predátorů. Bez významu není ani návyk na člověka a snížení ostražitosti a útěkové vzdálenosti.
Patogeny z umělých chovů jsou vždy zvýhodněny vysokou koncentrací jedinců, ale riziko přenosu mezi přirozenou a umělou populací existuje. Typický patogen zasahující umělou populaci divokých kachen je herpesvirová enteritida kachen, a tento virus by mohl být rezervoárem nákazy i pro přirozené divoké populace.
Pokud by byly kachny divoké nakažené vysoce patogenní chřipkou H5N1, mohou uvolňovat do okolí velké množství viru, aniž by vykazovaly klinické příznaky onemocnění a mohly by tak potenciálně šířit tuto nákazu na velké vzdálenosti (Keawcharoen et al. 2008). Počet volně žijících jedinců, u nichž byla detekována přítomnost tohoto viru, je však minimální, a je tedy otázkou, zda se H5N1 šíří převážně skrze migrující kachny divoké a jiné druhy ptáků nebo činností člověka, např. obchodem s drůbeží (Gauthier-Clerc et al. 2007). (Citace z Bakalářské práce Hany Pachmanové, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2012).
Nedostatečná adaptace na přirozenou potravu s sebou nutně nese oslabení kondice po vypuštění. Trávicí trakt se vlivem specifické rozdílnosti krmných směsí s vysokým obsahem živin a nižšího podílu vlákniny i dalších balastních látek vyvíjí jako méně objemný oproti vlivům přirozené potravy a je nemalým znevýhodněním vypuštěných jedinců. S příjmem vyššího podílu balastního krmiva se trávicí trakt postupně přizpůsobí.
Každý chovatel ví, že uměle chovaná populace s sebou nese snížení selekčního tlaku směrem ke schopnostem získávat samostatně potravu, příležitosti k páření a přirozeného výběru vzhledem k hierarchickému postavení ve skupině zvířat. Otázkou je také ovlivnění reprodukčních schopností v umělém chovu, získání zkušeností při vodění mláďat a zejména faktická realizace imprintingu (vtištění) vylíhlých kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí a který pak pro ně představuje po celý život schéma rodiče nebo sexuálního partnera.
Mezi umělou populací dochází k jiným selekčním prioritám, než v populaci divoké a při vzájemné hybridizaci obou není vyloučeno potlačení dlouhodobých adaptací a selekčních znaků, podstatných pro přežívání a úspěšnou reprodukce výsledné populace.
Tyto úvahy jsou zčásti nadčasové nebo snad předčasné. Je ale třeba si uvědomit, že posilování divoké populace vypouštěním člověkem odchovaných kachen se realizuje od poloviny minulého století. Je to tedy dlouhá doba a není zcela jasné, zda postupně nedochází k negativnímu ovlivnění přirozené populace divokých kachen. Na druhé straně, pohroma způsobené chemizací a mechanizací velkoplošné rostlinné výroby na stavech naší zvěře je výrazným důvodem i argumentem pro zachování umělých odchovů.
Tlak státní správy a ekologických organizací na usměrnění vypouštění je negativně zatížen těžkopádným dodržováním ne vždy logické legislativy. Ostatně, sama představa svázat zákonnými předpisy přírodní děje působí spíše jako zlehčování jakéhokoliv zákonného patření a mezi ekology se leckdy projevují vyhraněné osobní názory, získané mimo kvalifikaci, praxi a dlouhodobé profesní zkušenosti s přírodními ději.
Vypouštění člověkem odchované vodní drůbeže, stejně jako bažantů, koroptví, křepelek je třeba provádět s rozumem a citem vůči prostředí. Slovitelnost vysazených jedinců nebo zlepšení bilance úlovků z celé populace by neměla být zdaleka jediným cílem této přínosné činnosti.
Martin MOHELSKÝ
 
Zpracování dat...