Časopis Myslivost

 
 
Odkud se vzali vlci pod Bezdězem?
Média nás o této radostné novině zpravila zcela jednoznačně. První snímky z fotopastí jsou ze dne 7. 4. 2014. Vlci pocházejí ze zdrojové populace z německé Lužice, vzdálené vzdušnou čarou asi 100 km od Národní přírodní rezervace Břehyně, kde našli svůj nový domov. Genetika potvrdila, že se jedná o vlky nížinného typu.
Musíme uznat, že měli vážně obrovské štěstí, že se poprvé objevili těsně před obdobím reprodukce a za svoje útočiště si zvolili území s nejvyšší zákonnou ochranou – národní přírodní rezervaci. Navíc s opravdu dobrými a různorodými potravními zdroji v těžko přístupném, místy bažinatém terénu připomínající severskou tajgu.
Je to snad vůbec poprvé, kdy zoologové zaznamenali migraci rodičovského páru. Do této doby byly vždy při osídlování nového území zaznamenáni pouze jednotlivci.
Otázkou také zůstává, jak došlo k oplodnění vlčice. Jedná se snad o migraci alfa páru? Opravdu, pár se narodil pod šťastnou hvězdou. Nebo snad vlky na novém území někdo vypustil? Otázek zůstává řada.
Ostatně by se nejednalo o první ilegální vypouštění vlka na našem území, jak o tom svědčí případ z Pošumaví z osmdesátých let minulého století. Je vůbec možné (bez záznamu na jediné fotopasti), aby nepozorovaně prošli rozsáhlým územím a v celé své kráse se vyjevili před fotopastí, kterou instalovali zrovna nedlouho předtím ochránci přírody z CHKO Kokořínsko?
Jedno je jisté. Vlky tady máme. Vyvedli mláďata, loví zvěř a zatím se vyskytují na omezeném teritoriu, kde mají zatím dostatek potravy a nezpůsobují žádné výrazné konfliktní situace. Jaký vliv budou mít na myslivecké hospodaření, se dá předpokládat na příkladu reintrodukce rysa na Šumavě.
V prvé řadě výrazně zredukují nejdostupnější kořist, v tomto případě daňčí a srnčí zvěř a následně se přeorientují na zvěř černou nebo budou za kořistí migrovat. Lov se pro myslivce stane v této lokalitě náročnější vzhledem k tomu, že zvěř výrazně zvýší svoji opatrnost a také ji značně ubude.
 
Oblíbené pohádky
Každý správný ochránce, terénním dobrovolníkem z vlčích hlídek počínaje a vrcholným úředníkem Agentury ochrany přírody konče, neopomene v souvislosti se zprávami o výskytu vlků na našem území pohádku o Červené Karkulce, která se podle jejich názoru nezakládá na racionálním základě a pouze vyvolává mezi veřejností neopodstatněný strach z vlka. Vždyť ve střední Evropě útok na člověka nepamatujeme už více než sto let.
To je sice pravda, konec konců vlci se zde v tomto období až na výjimky vůbec nevyskytovali. Má ale tato pohádka racionální základ? Asi ano. Poslední větší útoky vlků v Evropě jsou datovány na konec první světové války, kde v krutých zimách docházelo k místním hladomorům a epidemiím nemocí, které byly kromě jiného doprovázeny útoky vlčích smeček. Předmětem útoků byly především děti (Karkulky) a staří a nemocní lidé (babičky). Tato skutečnost je lehce doložitelná z historických záznamů.
Novodobou pohádkou, přemýšlím, jak bych ji nazval asi „Lakování velkých šelem na růžovo“, jsou nekriticky přijímaná dogmata ekologických aktivistů o jednoznačně pozitivním vlivu vlků a rysů na populace býložravců v teritoriích, ve kterých se vyskytují.
První z těchto dogmat zní „velké šelmy zlepšují zdravotní stav populací a dokonce mají pozitivní vliv na sílu trofejových starých samců“. Dá se konstatovat, že to platí jen do určité míry nebo spíš vůbec. Například na územích, kde byl u nás vypuštěn rys, došlo po několika letech, kdy se srnčí zvěř zase začala plánovaně lovit, k navýšení průměrné hmotnosti uloveného kusu a zcela zmizeli paličkáři (důsledek snížení vnitrodruhové konkurence). Podle údajů NP Šumava se ale v místě jádrového výskytu rysa srnci zpravidla nedožijí vyššího věku než tři roky. O zvýšení trofejové kvality se tedy nejedná ani omylem. Kolik se zde za posledních 30 let vyskytlo medailových trofejí? Moc ne! Ano správně, trofeje jsou vlastně fuj.
Z posledních vědeckých výzkumů je také zřejmé, že vlčí smečky mají na zdravotní stav velkých býložravců spíše negativní vliv, například u jelenů wapiti v Yellowstonském národním parku se po vypuštění vlků na tomto území průměrná hmotnost snížila a výrazně stoupla mortalita mláďat v důsledku soustavného stresu a poruch příjmu potravy. Poslední informace hovoří i o tom, že teritoria vlků opouští puma americká.
Pro dlouhodobé zkušenosti s vlky ale nemusíme chodit do Ameriky. Struktura kořisti vlků v horských lesích Slovenska jasně ukazuje na to, že vlk svoji kořist nijak extra nepřebírá a na vysokém sněhu zabíjí i ty nejsilnější samce, kteří pro ně bohužel, mají dostatek sebevědomí se vlkům postavit a ani v zimním období zpravidla nežijí v tlupách, ve kterých by se jako kořist nabídl slabší jedinec. Nekritická glorifikace tedy dostává značné trhlinky.
Další oblíbenou báchorkou je pozitivní vliv velkých šelem na zdravotní stav lesních ekosystémů. Dá se připustit přímá úměra málo býložravců – málo škod způsobených okusem, ohryzem a vytloukáním. Neznám ale studii, která by mapovala veškerou strukturu biotických a abiotických škod na dvou obdobných srovnávacích plochách se stejnými přírodními podmínkami, jejímž jediným rozdílem by byla přítomnost velkých šelem.
Zdravotní stav ekosystémů se dá přitom vykládat různě. Je zdravější ekosystém s přirozenou obnovou a samovolnou sukcesí bez přítomnosti býložravé zvěře nebo ekosystém, kde vlivem zvěře dochází k redukci dřevin a rozvoji druhové rozmanitosti patra bylinného? Zpravidla se jedná o to, kdo si jak tendenčním způsobem výsledky vykládá a také o to, kdo platil grant.
Ostatně jedna větrná smršť a jeden ministr dokáží na lesích napáchat takovou škodu, vedle které se ekonomické škody způsobené zvěří jeví jako zrnko písku v poušti.
Abych velké šelmy jenom nehaněl, dá se empiricky doložit jejich velice pozitivní vliv na populace tetřevovitých ptáků - tetřeva, tetřívka a jeřábka a asi všech druhů, které hnízdí na zemi a jsou předmětem predačního tlaku černé zvěře, lišky, kuny a dalších menších šelem.
Literatura také uvádí regulaci bobrů, ale nikde není doloženo, že by v územích s výskytem vlků byly škody menší než škody v oblastech bez jeho výskytu.
Dá se konstatovat asi toto. Myslivcům velké šelmy zásadně nevadí, ale nemají rádi, když z nich někdo dělá hlupáky. Patří mezi první, kteří se s novými vzácnými návštěvníky ve svých honitbách setkávají a tato setkání jsou pro ně často větším zážitkem než samotný lov. Je ale smutné, že jsou často v souvislosti s velkými šelmami, proti svojí vůli, dáváni do role sobeckých, samozvaných pánů lesa, kteří zde ukájejí svojí zvrhlou vášeň ve vraždění bezbranných tvorů.
 
Abychom spolu mohli žít
Tezi, že si na novou přítomnost řady chráněných živočišných druhů musíme bezpodmínečně zvyknout, odmítám.
Další věc, kterou nelze připustit, je ilegální vypouštění šelem. To se dá u nás doložit například z NP Podyjí a krotké „kočky“ jsou známy i ze Šumavy. Legrační jsou potom zprávy z Německa, kde rys seděl na lavičce na nádraží v NP Harz, loudil svačinu a chtěl si hrát.
Aktuálně se v letošním roce objevila informace, že v okrese Hertzogum Lauenburg vlk napadl stádo ovcí, ale přítomných lidí si téměř nevšímal a neprojevoval plachost.
Ilegální jednání prostě nelze připouštět, i když mezi známé výroky aktivistů patří „při ochraně přírody se dá jít i za hranu zákona“. V této souvislosti je také zajímavé, jak fungují mainstreamová média, která tyto informace filtrují a neposkytují veřejnosti. Vždyť se jedná o naprostou senzaci.
Aby se na našem území mohli problémoví chránění živočichové, včetně vlků vyskytovat, musíme jim vytvořit podmínky, a to jak legislativní, tak praktické. Dobrým začátkem může být náhrada škod (zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy), která je zatím nedostatečná a ačkoli řeší náhrady škod na chovech hospodářských zvířat, nebere například v potaz hospodářské cíle v oborních nebo farmových chovech.
Dobrým nástrojem k udržení a rozvoji populací ohrožených druhů (především velkých savců) je regulovaný, trvale udržitelný lov. Svědčí o tom řada příkladů z celého světa. Zcela jasně se ukazuje, že převedení lovu jakéhokoli druhu do trvalé prohibice vede k pytláctví a totální likvidaci takto chráněných druhů. Naopak na územích, kde jsou stanovena pravidla pro regulovaný udržitelný lov, dochází ke zlepšování nejen populací volně žijících živočichů, ale i ke zlepšování životního prostředí a zlepšování ekonomické situace místního obyvatelstva.
Tomu ale často brání ideový a zcela iracionální blok ochranářské lobby, která není schopná pochopit tento argument a lov ať už se provádí jakýmkoli způsobem, je v jejích očích předmětem neskrývané nenávisti a opovržení. Samozřejmě je dobré, když na pozemcích, které má ve vlastnictví stát, zůstávají přírodní rezervace, ve kterých je lov trvale zakázán a zůstává prostor pro plné rozvinutí přírodních procesů.
 
Výhledy do budoucna
Racionálního přístupu k ochraně přírody se hned tak nedočkáme. Stávající celoevropská strategie vede ke dvou extrémům. Na jedné straně totálně ochráněná území a druhy a na druhé straně bezuzdné ekonomické drancování přírodních zdrojů. Dobrých příkladů trvale udržitelného hospodaření a užitečného využívání přírody je žalostně málo.
Co se také v dohledné době nedá očekávat, to je změna přístupu některých novinářů hromadných sdělovacích prostředků k této problematice. V honbě za senzací potom vznikají články jako „Vlci do lesa patří, myslivci ne!“ ve kterých dostávají prostor nenávistné reakce proti myslivecké veřejnosti prostřednictvím „osvícených“ výroků té nejhorší lidské lůzy, která se ve veřejném mediálním prostoru pohybuje.
Aby byla ochrana životního prostředí do budoucna racionálně zajištěna, musí proběhnout celospolečenská diskuze, která bude zbavena veškerých ideologických nálepek a jejímž cílem bude jasné stanovení cílů a podmínek ochrany živočichů. Věřím, že cesta existuje, ale zatím je ještě bohužel v nedohlednu.
A už jen poznámka na závěr: Včera (psáno v Praze dne 5. března 2015) se na Břeclavsku objevil medvěd a nebyla to ztracená maškara z fašanku (poznámka pro české čtenáře – masopustu)!
Ing. Luděk KRÁLÍČEK
tajemník Myslivecké komise ČMMJ