Časopis Myslivost

Myslivost ve vzájemné spolupráci na Kaplicku

Myslivost 4/2015, str. 12  Jiří Kasina
Kaplicko je pro většinu obyvatel relativně zapomenutý kout, který vnímají mnozí asi jen z okénka auta při cestě v zimě za lyžováním v Alpách či v létě v úprku za teplem na jadranské pobřeží. Kout krásné přírody nejzápadnější části Novohradských hory byl léta chráněn ostnatými dráty hraničních zátarasů. I po otevření hranic tu naštěstí nenastal takový nápor turistů jako třeba na mnohem známější Šumavě. Příroda je tu stále krásná, členité a rozsáhlé lesy skýtají prostor pro život mnoha druhů zvěře a i neznalý člověk musí uznat, že z prvního pohledu je to takový malý myslivecký ráj.
Navíc jsem se dozvěděl, že tu myslivci, uživatelé honiteb, velmi dobře spolupracují a kooperují. Proto jsem rád přijal pozvání tajemníka městského úřadu v Kaplici, pravidelného přispěvatele do Myslivosti a zaníceného myslivce Ing. Lukáše Bodnára a RNDr. Zdeňka Mráčka, Dr.Sc. na popovídání, jak to vlastně s myslivostí a mysliveckou spoluprací na Kaplicku opravdu je. Rozhovor probíhal stylově v novotou zbudovaném mysliveckém penzionu uprostřed vonících lesů. 


Pánové, mohu vás nejprve požádat o stručné představení se čtenářům?
BOD: Kromě toho, že jsem vaším pravidelným přispěvatelem  tu dnes zastupuji město Kaplici, kde jsem více let pracoval jako vedoucí odboru životního prostředí a úřadu územního plánování , kam samozřejmě spadá i státní správa myslivosti,  dnes pracuji už jako tajemník úřadu. Moje domovská honitba je hned vedle v Meziříčí, ale pohybuji se a podrobně znám v podstatě všechny honitby zde v okolí.
 
Pane Mráčku, my se známe také už řadu let, v devadesátých letech jste přece publikoval v Myslivosti články z loveckých výprav do zahraničí. Pokud si ale dobře pamatuji, vy přece nejste místní?
MR: Ano, máte pravdu, v roce 1993 jsem psal články z cest, pracuji jako entomolog výzkumník v Českých Budějovicích, nejsem tedy původem místní, ale mám zde víkendovou loveckou chatu a provozuji zemědělskou prvovýrobu. Jezdím sem už tolik let, že to tu považuji za svůj druhý domov, jsem hospodářem a uživatelem jedné z pěti honiteb, které velmi úzce spolupracují a jejichž vzájemná součinnost vás asi zajímá. Já mám na starosti honitbu Cetviny, je to v zásadě honitba, která je tak půl napůl tvořena lesem a pastvinami, vyskytuje se zde všechna zvěř, kterou známe z Novohradských hor, tedy jelen, srnec, mufloní zvěř a občas i daňčí, z predátorů je tu liška, vydra a vzácně i rys.
 
Pane Bodnáre, z pozice dříve vedoucího odboru životního prostředí a ÚÚP  máte asi nejlepší přehled, mohl byste obecně představit oblast honiteb, o kterých se budeme bavit?
BOD: Je to západní část Novohradských hor, částečně předhůří Novohradských hor, je to největší oblast v rámci obcí s rozšířenou působností, kde je normovaná jelení zvěř a hospodaří se zde s ní díky spolupráci honiteb tak, jako by to byla uznaná chovatelská oblast jelení zvěře, i když je stále co významně zlepšovat. Začala se zde vyskytovat také zvěř mufloní a vyskytuje se zde, tak jako v jiných oblastech, zvěř srnčí a černá. Nedá se ale říci, že by tu černá zvěř byla přemnožená, jako někde jinde, například v příměstských oblastech. Takové problémy u nás zatím nejsou. Z hlediska chovu zvěře je dobré, že se tu historicky povedlo dohodnout s Lesy ČR, že zvěř jelení tu není nežádoucí, ale cíleně se zde chová, jsou stanovené rozumné a všem vyhovující normované stavy, což se v mnoha částech republiky nepovedlo. Je vám asi jasné, že rozumné a hlavně všemi akceptované a dodržované normované stavy jelení zvěře jsou základem pro správné společné obhospodařování tohoto druhu zvěře.
 
Kolik procent honiteb tvoří les, pastviny, pole, vodní plochy, jsou mezi honitbami nějaké zásadnější rozdíly?
BOD: Některé jsou čistě lesní honitby, honitba Pohoří, tam je to asi 60 % lesa a 40 % pastvin a luk, v honitbě Citajl to bude tak půl napůl, na Tichém vrchu zase spíše převládají pastviny. Z hlediska zemědělství se o polích nedá mluvit, intenzívní zemědělství se tu neprovozuje, z hlediska zemědělského se jedná o pastviny a louky. Nadmořská výška se pohybuje od asi 700 m n.m. až po nejvyšší horu Novohradských hor Kamenec, který má 1072 m n.m. a je na hranicích s Rakouskem v honitbě Pohoří.
 
Klimaticky je to asi oblast spíše drsnější a studenější?
BOD: Z pohledu jiných oblastí možná ano, ale neřekl bych, že to je vyloženě studené v porovnání s horami na severu, je tu klima v podstatě poměrně příjemné.
 
Pojďme ale ke konkrétním honitbám. Jak jsme se předem telefonicky domlouvali, jádro tu tvoří pět honiteb, které tvoří v podstatě spolupracující celek, který z hlediska zákona, smluv a pronájmů tvoří sice samostatné honitby, ale spolupracují a myslivecká činnost se prolíná…..
MR: Ano, je to tak, proto jsme vás pozvali na rozhovor, některé honitby mají pronajaté fyzické osoby, některé myslivecká sdružení, která jsou tvořena fyzickými osobami.
 
Buďme tedy konkrétní, můžete tedy stručně jednotlivé honitby představit?
BOD: Honitba Cetviny o rozloze 1254 ha je pronajatá panem Mráčkem, honitba Citajl o rozloze 1218 je zase v pronájmu pana Šedivého, honitba Pohoří o rozloze 1317 ha je v pronájmu právnické osoby Pohoří, s.r.o., a honitby Tichý vrch, rozloha 577 ha, a Ulrichov, rozloha 1200 ha, jsou pronajaty klasickým mysliveckým sdružením
MR: Na důkaz toho, jak je vše propojeno snad mohu uvést moje myslivecké zapojení. Já jsem uživatelem honitby Cetviny a současně jsem členem Mysliveckého sdružení Přibrání, honitby Ulrichov, i mysliveckého sdružení Tichý vrch a navíc společník v Pohoří, s.r.o., k tomu mám i povolenku do honitby Citajl. Vytvořila se tu dobře spolupracující skupina myslivců, uživatelů honiteb a vlastníků pozemků. Jsme tu někteří významnými vlastníky zemědělských pozemků, kdyby se to sečetlo pro všechny honitby, tak to bude hodně přes 1500 ha. Podstatný fakt je ten, že Lesy ČR s námi spolupracují, vycházíme kolegiálně, není problém společenství honiteb udržet a domlouvat se na společných postupech. A to i třeba na Ulrichově, kde mají LČR z hlediska vlastnictví pozemků převahu, tedy i rozhodovací většinu.
 
Kolik je tu myslivců v jednotlivých honitbách?
MR: To se omlouvám, přesná čísla nemám momentálně v hlavě, ale podstatné je to, že můžeme chodit v podstatě do všech honiteb, je mezi námi taková dohoda, máme i povolenky do sousedních honiteb. A potom je tu několik pravidelných hostů, kteří se více méně mohou po dohodě pohybovat po honitbách, jak potřebují a vykonávat právo myslivosti na základě vydaných povolenek. Pak máme také několik hostů z Rakouska, takových stabilních a pravidelně jezdících a hlavně solidních a už prověřených, ti loví na poplatkové povolenky. A v neposlední řadě tu občas máme také běžné poplatkové jednorázové povolenky.
 
Z těch myslivců, co tu fungují pravidelně, kolik z nich jsou místní a kolik dojíždějící?
MR: Naprostá většina jsou tu místní, tady žijící myslivci, je tu část myslivců dojíždějících. Ale kdo je vlastně místní a kdo ne, například já také dojíždím z Českých Budějovic, ale máme tu zařízenou chalupu k celoročnímu obývání, mám tu zázemí, trávím tu většinu víkendů a mnoho volného času. A takových je víc.
 
Pojďme ke spolupráci, jak třeba vypracováváte plány chovu a lovu? Je to postaveno na vzájemné dohodě?
BOD: Kdysi dávno jsem měl plán vytvořit jelení oblast, to se Lesům ale moc nelíbilo. Takže plánování běží tak, že si každá honitba vypracuje plán, poradíme se ale navzájem, máme společnou snahu plánovat z pohledu celé oblasti pěti honiteb. Společně pak postupujeme třeba při organizování naháněk, kdy se pořádají v jeden den zároveň v sousedních honitbách.
MR. Hlavní díl spolupráce a koordinace je v péči o zvěř, hlavně v zimním období a zajištění zimního přikrmování. Pan Šedivý má zemědělskou firmu, drží zaměstnance a stroje a zajišťuje pro všechny honitby krmiva. Navíc například já zajišťuji nákup dvou stovek tun řepy, on pak zajistí rozvoz na krmná místa v honitbách. Vloni se nakoupilo asi třicet tun kukuřice, padesát tun mrkve, nemluvě o ovsu, ječmeni a dalších krmivech. Zvěř tu rozhodně nestrádá.
 
Nemáte přesto problémy s mezilidskými vztahy? Neprojeví se přece jen nějaká závist?
BOD: Vše je o lidech, někdo může mít krásnou jelení oblast, nastavena přesná pravidla, ale když je členové honiteb nebudou respektovat, tak je to k ničemu, vše bude krásně sedět, ale fungovat to nebude. Dohody a pravidla mohou být ale klidně neformální, nemusí být třeba ani na papíru, když to budou všichni většinově respektovat a dodržovat. Když vidí, že společné kroky a úsilí přináší výsledky, tak může i neformální oblast fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných. A právě péče o zvěř v zimě a rozvoz krmiva společně napříč všemi honitbami je každoročním důkazem fungování.
MR: Velikou výhodou tady u nás je to, že v podstatě všechny travní porosty, které tu jsou, jsou zařazeny do ptačích oblastí, a nebo do oblasti ochrany chřástalů, máme tu i více podmáčených luk a mokřadů, takže sklizeň travní hmoty probíhá později, kdy už je mladá zvěř spárkaté odrostlá a nepřicházíme o tolik zvěře při senosečích. Dalším faktorem je nepříliš využívaná a méně frekventovaná silniční síť, že by tu vysokou srazilo auto, tak to tady snad ani neexistuje. Naopak v létě a v příhodném počasí je negativní příliš velký cyklistický ruch, ani by nevadilo, kdyby cyklisté používali značené stezky, ale oni jezdí kdekoliv, pojedou lesem, kde není cesta. Stejně tak turisté a trampové. Nejednou se stalo, že se uprostřed lesních komplexů se v době jelení říje najednou objeví nelegální tábořiště.
 
A na podzim se k tomu ještě asi přidají houbaři?
MR: Tady v podstatě v centru oblasti to není tak hrozné, je to tu trochu odlehlý kout, houbaři to tu tolik neznají, vyřádí se hlavně kolem Bělé, ta je blíž a dostupnější, ta je v obležení houbařů, tady toho tolik neroste, ale když rostou hříbky, to je hlavně Bělá. Když už mluvíme o problémech, tak musím zmínit, že tu vlastně máme asi největší problémy s rakouskými sousedy. Ne, že by lovili přes hranice, nebo že by oni na svých pozemcích hned za hranicemi lovili mimo doby lovu a nelegálně, ale ve stanovených dobách lovu střelí vše, co k nim vyjde, nerespektují chovatelské zásady, jejich hlavní snahou je, aby stavy zvěře nerostly a oni neměli na polích škody.
 
A je s rakouskými myslivci vůbec možná nějaká dohoda či přeshraniční spolupráce?
MR: V minulosti byly tendence se domlouvat, ale valný význam to nemělo. Ještě se dá pochopit, že třeba hrabě Kinský si do honitby, kterou má mimochodem z velké části ohrazenou plotem, krmením stáhne zvěř a potom loví, to by asi nebylo to nejhorší. Zvěř se nedá krmením udržet u nás, rakušané také krmí a zvěř přirozeně migruje, má své trasy. Ale mnohem horší jsou taková ta sedlácká sdružení, která jsou v nižších polohách a třeba i kousek dál od hranic. Jezdí ke mně člověk, který má v Rakousku výkupnu zvěřiny, který mi mnohokrát potvrdil můj pohled, že když jdou rakouští sedláci na lov, tak střílí hlavně pro zvěřinu, nejde jim o chov a chovatelské zásady, ale hlavně o kila. Když jdou střílet divočáky, střílí jen ty největší kusy, když přijde tlupa vysoké, tak střelí největší laň.
 
Jak je to s jeleny, normovanými stavy a lovem?
BOD: Normované stavy je složitost, máte stavy, které vycházejí z vyhlášky, která je ale ryze nešťastná. V uvedených pěti honitbách máme normované stavy celkem 34 kusů, loví se celkem kolem 80 kusů. Normovat stavy zvěře je věc přežitá a v podstatě nesmysl u tlupní zvěře. Jak normovat, když máte předepsaných šest kusů, ale v tlupě se v zimě běžně pohybuje kolem dvaceti kusů jelení zvěře? Přijde-li taková tlupa v zimě do honitby, rázem máte překročené stavy, zvláště v zimě jelení zvěř přirozeně migruje, stejně tak se přesunuje v období říje, v tu chvíli je to nezákonný stav odporující vyhlášce. Je to nesmysl takto normovat, přitom je to realita a celá republika před tím zavírá oči. Všichni, kteří sedí na úřadech řídících myslivost, vědí, že to je nesmysl, ale nic se nemění a jede se dál. Když mám normovaných třeba na 1200 ha pět kusů jelení zvěře, je to jen nesmyslné číslo na papíru, když vlastníkovi nebude vadit reálných padesát kusů a škody zvěří budou akceptovatelné všemi stranami, tak proč myslivce postihovat a nutit stavy snižovat, proč toto vůbec stát od úřednického stolu nutně reguluje?
 
Vy tu tedy problémy nemáte? Netrápí vás výše škod?
BOD: Před třemi lety bylo vyvoláno jednání ze strany Lesů ČR, že narůstají počty jelení zvěře, že to není úplně žádoucí, a bylo uživatelům sděleno, aby zintenzivnili lov. Toto přání se naplnilo, lov se opravdu zintenzivnil, stavy se snížily a škody jsou únosné, respektive nejsou dramatické. Toto je výsledkem opravdu dobré spolupráce s Lesy ČR, což asi bohužel není zcela obvyklé všude v republice.
 
Jaká je úroveň chovu jelení zvěře, třeba i z pohledu trofejí? A jaký je genetický původ zdejší zvěře?
BOD: Jelení zvěř je tu zdravá, ve velmi dobré kondici, má tu dobré podmínky, uloví se tu i jeleni, kteří mají výkupní hmotnost kolem 150 kg, ale je problém, že pořád ještě scházejí staří jeleni. Důvodem je, i přes avizovanou spolupráci, že přece jen ne všichni striktně dodržují domluvené chovatelské zásady, co si budeme říkat, každý chce mít jelena na zdi. Máme snahu toto postupně řešit, ale nikomu do hlavy holt nevidíme, také jsou tu hosté, kterým můžeme těžko něco vytknout. Genetický potenciál je velice dobrý, psal jsem na toto téma diplomovou práci, dvousetbodoví jeleni jsou zde reální. Hovoří se o tom, že sem byli v minulosti dovezeni pro osvěžení krve karpatští jeleni.  Je to poznat na konstituci jelenů, jsou tu bezhřivnatí mohutní jeleni, mají evidentně protáhlejší lebky. Jeleni tu mohou být na čtvrté hlavě už bronzoví. Je zde možno ulovit bronzového jelena i na páté hlavě. Kdyby se tito jeleni dožili kulminace, mohli by být i zlatí. Je neustále nutné připomínat, aby se jeleni nelovili předčasně.
 
Pojďme k daňčí zvěři, také se tu poslední dobou rozšiřuje jako v jiných oblastech?
BOD: Daňčí je tu pro nás okrajová zvěř, ale objevuje se, a je vidět. Horší je to s mufloní zvěří, ten její potenciál přírůstku je mnohem nebezpečnější, ta se množí rychleji. Bylo v nedávné době moderní mít na zahradě muflona nebo daňka. Z utečenců se na Kaplicku vytvořily tři oblasti, kde se muflon namnožil. Už se to vymklo kontrole, mufloni mají mláďata třikrát za dva roky, pozorujeme tu jarní a podzimní kladení, to tu je zcela běžný jev. Normovaný stav ale není nikde. Chceme tlačit na intenzivní lov holé zvěře, muflon je sice zpestření, ale nesmí činit škody na lesích. Já jsem zatím neviděl masivně poškozené kořenové náběhy, ale jakmile se to množství mufloní zvěře naučí, tak by z toho mohl být větší problém. Zatím díky tomu, že do honiteb dodáváme poměrně velké množství krmení, tak mufloni nemají takovou tendenci škodit, ale může to být potenciál vzniku škod do budoucna.
 
A jací jsou mufloni trofejově?
BOD: Mufloni nejsou trofejově špatní, byli tu už střeleni i zlatí berani, v podstatě se tu běžně dají ulovit medailové trofeje.
 
Jak je to tu se srnčím?
BOD: Stavy jsou tu standardní, snažíme se šetřit holou, když zimy bývávaly tvrdší, tak byly nějaké úhyny, něco padne také jako oběť rysovi, ale stavy jsou rozumné a odpovídající. V nejvyšších částech v honitbě Pohoří je srnčího méně, směrem níže se stavy zlepšují. Ve velkých lesních komplexech potkáte srnčí méně často, dole na okraji pastvin a na loukách je srnčí běžné. Zrovna tady kolem, kde sedíme, se běžně vyskytuje tak 50 až 60 kusů srnčího. A stejně tak jako jsou stravy standardní a odpovídající podmínkám, tak to samé lze říci o trofejové kvalitě, v podstatě běžné ne nijak bodově výjimečné trofeje, nic, čím by se dalo chlubit z hlediska úrovně bodů.
 
Aktuálním problémem mnoha honiteb je černá zvěř, respektive škody jí působené …
MR: Tak to nás tu zatím v podstatě nepálí, máme výhodu, že většinu zemědělských pozemků vlastní uživatelé honiteb a ti si logicky žádné náhrady škod neúčtují. Škody samozřejmě jsou, ale nejsou nijak dramatické, nakonec ty přece k výskytu černé zvěře patří. Na trvalých travních porostech se občas musí vzít brány a vše uvést do původního stavu, ale zdaleka to nejsou škody tak dramatické, jaké se popisují ve vnitrozemí a na intenzivně zemědělsky využívaných polích.
 
Přesto, není z vašeho pohledu nespravedlivé, že se škody vymáhají po myslivcích, kde divočáky mají a kde ty škody dělají a ne taky po myslivcích, resp. uživatelích honiteb, kde se černá zdržuje v zimě a kde se v klidu množí?
BOD: Toto zde moc neřešíme, protože naše lesní komplexy jsou vzdáleny dostatečně od nejbližších polí, ani se výrazně nezaznamenává migrace černé zvěře do nižších poloh. Obecně si ale za problém prasat mohou myslivci sami, a to i myslivci v polních honitbách. Dokud totiž myslivce nedožene výše požadovaných náhrad za škody, tak stavy černé řešit nebudou. V mnohých polních honitbách myslivci brečí, že prasata nemají v dostatečném množství, myslivci totiž pohlížejí na černou jako na chodící konzervy. V mnoha honitbách z hlediska produkce nahradila černá dříve běžně lovenou drobnou zvěř, z hlediska zájmu zastínila i srnčí zvěř. Dneska, když se bavíte mezi myslivci, tak už nikdo nepopisuje, jak ulovil srnce v říji, všichni se baví, co kdo krmí, kolik tam toho dá, kde a kolik má fotopastí, ví, kdy prasata chodí, o tom se běžně mluví mezi myslivci. Ale kdo se baví o srnčí zvěři? Nová generace myslivců vyrůstá jen v soustředění se na černou, ti mladí už vidí jen hromadu, kazatelnu kousek vedle a to, jestli mu prase přijde nebo ne.
 
Jsou tady problémy s navážením hromad na krmeliště a lov na nich?
MR: Tak to zase ne, tady to není nijak dramatické, to si pohlídáme, krmení se rozváží na místa, kde nejsou posedy, těch míst je navíc takové množství, že se nedá mluvit o nějakém cíleném stahování zvěře na krmeliště za účelem lovu. Vím, že někde jinde vozí do honitby celé valníky krmiva, nám technika a způsob rozvážení umožňuje menší množství na více míst v honitbách. Černá tu je, ale není problémová. Krmelišť je spousta a někdy je problém černou vůbec ulovit.
BOD: Jsem zvědavý, kam až se nechá celorepublikový problém s černou dojít. Pokud se totiž nesáhne lovem do bachyň, tak stavy nepůjdou dolů. Přitom třeba když někdo střelí osmdesátikilovou laň, tak se nic neděje, ale jakmile by se střelila bachyně na naháňce, tak střelec bude za nejhoršího vyvrhele společnosti. Ale je to jediné řešení! Střílí se srny, muflonky a laně, proč by se nestřílely bachyně? Navíc bachyně mají prakticky jen dvě období života, buď za sebou má bachyně selata, a nebo už je plná. Obojí je sice pro myslivce nepříjemné, ale stavy se prostě musí redukovat. Odstřelem jednoho selete z vícečetné tlupy problém neřešíme. A stejně tak jsou jen okrajovými a nefunkčními řešeními snahy a pokyny ministerstev ve vztahu k lovu černé zvěře.
 
Aktuální diskuzí je noční lov a povolení noktovizorů. Co vy na to?
BOD: Já osobně, když už v honitbě nevidím, tak jdu domů. V životě jsem neměl noční vidění, protože i prasata se dají lovit za světla. Jsem proti nočnímu vidění i proto, že jsme česká povaha, jakmile se lov s nočním viděním povolí na jeden druh zvěře, tak to jde napříč, a tak se za pět let bude střílet v noci i srnčí a jiné druhy. A uvědomme si, že i zvěř potřebuje mít v noci klid. Možná se mi to snadno říká, když tady tlak prasat asi nebude nikdy tak velký, protože je tu nižší i úživnost. Chápu, že černá může dělat vrásky myslivcům a zemědělcům třeba někde na Třeboňsku, ale tady jsou v lesích, mají tu klid, nedělají nám tu žádné vážnější škody. V každém případě je chyba, že ČMMJ nevyvíjí sama nějaké úsilí, jen vyčkává, nijak nevede a neovlivňuje myslivce, připadá mi, že snad ani nemá vedení ČMMJ názor, jak s černou zvěří dál.
 
Probrali jsme hlavní druhy spárkaté zvěře, zastavme se na chvilku u zvěře drobné, u predátorů, a u dalších živočichů na Kaplicku žijících…
MR: Zajíci tu jsou, ale neloví se. Zajíc zmizí v lese a je v podstatě neviditelný, ale když v létě naprší a tráva je mokrá, tak jsou zajíci naskládaní po cestách a najednou vidíte, že jich tu zase tak málo není. Dříve tu byl tetřívek, hlavně na Pohoří, ale bohužel zmizel, když jsme začínali v roce 1993, tak jich tu bylo asi patnáct kusů a pak se rok od roku počet snižoval. Nevinil bych pouze prasata, ale především turistický ruch. Například znám situaci v Bělorusku, tam mají tetřívků dost a mají tam i dost prasat, ale hlavní rozdíl je, že tam tetřívci mají v rozsáhlých lesích naprostý klid.
BOD: Dříve tu bývali kolem Žofína i tetřevi, naopak běžný je tu dnes jeřábek, doslova metlou honiteb jsou stohlavá hejna krkavců, hlavně v částech kolem Bělé. Máme tady z pernatých dravců kromě běžných druhů také pochopy a několikrát jsem tu už pozoroval dokonce i orla mořského.
 
A srstnatí predátoři? Lišky, rysi?
BOD: Lišek je tu přiměřeně, občas se nějaká uloví, ale není to žádný zásadní problém, občas přijdou farmáři o čerstvě narozená telata na pastvinách, to jsou asi tak jediné škody od lišek.
MR: Rys tu občas projde, trvale tu asi není, nedávno jsem našel strženou srnu, typicky prokousnuté hrdlo a načatá kýta, během čtrnácti dnů kadaver zmizel, nezbyla ani kostička, napřed hodovaly asi lišky a o zbytek se postarala prasata. Takže ani nemáme asi moc šancí strženou zvěř rysem zaregistrovat. Ale myslím si, že kdyby tu rys byl víc, tak by šel hlavně na ovce než na muflony. Ovce je pro něj méně energeticky náročná lovecká příležitost než mufloni. A neztrácejí se nám tu ani ovce, ani neklesají stavy muflonů. A nemáme tu zatím ani problém s výskytem vlků, o kterých se teď jinde hodně mluví. Dále je tu běžná vydra, bobra jsme nezaznamenali, ani jsem neslyšel, že by se někde v okolí vyskytoval. Momentálně je snaha Jihočeského kraje, že se bobři v jižních Čechách budou lovit, aby se zabránilo škodám na rybniční soustavě, ale zatím tu žádní nejsou. Přitom si myslím, že zrovna zde na Malši by bobr byl úplně ideální a nemusel by to být ani nijak problémový druh.
 
Co se týče zvěře z hlediska zdravotního stavu, odčervujete?
BOD: Já osobně jsem odpůrcem odčervování, příroda si poradí. Pro volné honitby to smysl nemá, my jsme odčervování nedělali, je to těžké organizačně zajistit. V malých obůrkách je potřeba, to ano, ale pod veterinárním dohledem. A to, co probíhá někde jinde, že se to dělá z prevence a zaplatí to krajský úřad, tak to mi přijde úplně zcestné.
 
Jak to máte se zvěřinou? Co se uloví, tak sníte nebo prodáváte? Myslíte, že by byl zájem i mezi nemyslivci, že byste zvěřinu prodali?
MR: Je to tak nějak přiměřeně, nechci říci půl napůl, ale něco si necháme a něco prodáme. Konečnému spotřebiteli jde zvěřinu prodat, to ano, zájem by byl. Máme výhodu v tom, že jeden z našich častějších loveckých hostů má řeznictví, má schválenou porážku, bourací místo, veterinární dohled, je-li potřeba, zvěř zpracuje, zvěřinu připraví, zabalí, je to vše ošetřené a podle všech potřebných předpisů, takže s klidem zvěřinu můžeme odebrat a použít. Lidé ale obecně zatím nejsou zvyklí zvěřinu jíst a připravovat, kolikrát když někomu donesete zvěřinu, tak propadne zoufalství, že neví, jak ji upravit.
 
Sedíme v penzionu, který byl dříve budovou vojenské střelnice, pojďme na chvilku k loveckému střelectví. Jaký je váš názor na to, že myslivci neumí střílet na běžící zvěř, i vzhledem k mnoha naháňkám nebylo by dobré zavést povinné kontrolní střelby?
BOD: Tak za prvé se snížil počet oficiálních střelnic, u nás na okrese je už jen jediná ve Vyšším Brodě, jsem tam členem střeleckého klubu, ale jinak dneska myslivci nemají moc možností, kde střelbu trénovat. A takové ty živelné střelecké závody v honitbě, tak jako to bývalo v dobách minulých, to už dneska nejde, to si jen koledujeme o průšvih. Takže určitě by bylo dobré více na střeleckou průpravu dbát. Ale ono obecně by se na průpravu, respektive celoživotní vzdělávání myslivců mělo více dbát, to by měl být jeden z hlavních úkolů naší jednotné organizace. Obecně v myslivosti totiž vykonáním zkoušky z myslivosti a získáním zbrojního průkazu veškeré vzdělávání končí. Chceme-li být nějaká vážená a respektovaná profese, a myslivost v zásadě profese je, ČMMJ by měla být profesní komora a s jistou periodicitou by mělo nastávat přezkoušení všech členů. Všechno se vyvíjí, někdo udělal zkoušky z myslivosti třeba před třiceti čtyřiceti lety, tam skončilo jeho vědění a dodneška z toho žije. Přitom veškeré tehdejší mýty jsou vyvrácené, poznatky se změnily, věda pokročila dál, změnila se příroda, druhy zvěře, životní prostředí, přišly nové pomůcky, vybavení, přípravky, změnily se zákonné normy, ale velká část myslivecké veřejnosti stále žije z toho, co se naučila už před dávnými lety. I u mysliveckých hospodářů to končí složením hospodářské zkoušky a dál se také většinou nevzdělávají, to je špatně. A ještě mnohem závažnější je to, že ani zkušební komisaři nejdou s dobou, věkový průměr zkušebních komisařů snad ani nebudu komentovat a mnozí žijí jen z poznatků dávno minulých. Měl by být naprosto prioritní zájem ČMMJ s tímto něco dělat, nastavit požadavky potřebných vědomostí úměrné době, sjednotit úroveň zkoušek v celé republice a dát zkouškám nejen adeptů, ale i hospodářů a vyšším odborným zkouškám co největší vážnost a renomé. Protože pak tady ti nevzdělanci šíří mýty u veřejnosti a děláme si tím sami sobě špatné jméno. To všechno by se mělo urychleně nastavit.
 
To ale musíme začít i u okresního mysliveckého spolku …
BOD: Když tam budou aktivní lidé, tak si dokážu představit, že se kurzy adeptů dají dělat i za polovinu peněz, čímž by se nalákali i další zájemci. Ne udělat drahý kurz za „dávačku“, jak to někde bohužel běží, ale za rozumnou cenu udělat kvalitní pořádný kurz, včetně střelby. A nemůže být pořádání kurzu adeptů jediným a rozhodujícím ekonomickým příjmem okresu, není přece možné, že některé okresy dneska žijí jen z adeptů.
 
Pokud je mi ale známo, tak zrovna vaše osobní spolupráce s okresem probíhá vcelku dobře…
BOD: Když mluvím za sebe, tak já s okresem Český Krumlov spolupracuji dost intenzivně, angažuji se ve všech možných činnostech, město Kaplice minulý rok pořádalo mistroství Šumavy, město Kaplice je velice nakloněno spolupráci s myslivci a myslím si, že i z pozice tajemníka městského úřadu a dříve vedoucího odboru životního prostředí mohu myslivcům v mnoha věcech pomoci.
 
Však také když jsem sem jel, tak mne jako první přišly na mysl Kaplické myslivecké slavnosti …
BOD: To máte pravdu, ano, pořádali jsme tu myslivecké slavnosti, ale když byly slavnosti naposled, tak z myslivců jsme šli v průvodu já, starosta a pan Šedivý, přičemž pan Šedivý je radní města Kaplice. Ale kde byli ostatní myslivci? Kde je zájem řadových myslivců, dělalo se to pro ně, aby oni se propagovali, zájem byl přitom absolutně minimální, drtivá většina tu byla nemyslivců. Co vám mám povídat, když i přední představitelé okresního mysliveckého spolku přišli v riflích… Já jsem prostě postrádal iniciativu řadových myslivců a je otázkou, zda má cenu při takovém přístupu ze strany myslivců ke slavnostem se vůbec snažit něco organizovat.
 
To se tady myslivci více neangažují ve společenském dění?
BOD: Ale ano, angažují, pořádá se tu třeba svatohubertská mše na začátku jelení říje na Pohoří, tam je to každoročně tradicí i za účasti Rakušanů. Tam chodí všichni v mysliveckých úborech, to je i příklad přeshraniční spolupráce, tam to funguje dobře. Většina dalších mysliveckých akcí se koná v Kaplici, tam je chovatelská přehlídka trofejí každoroční a při té příležitosti se koná i jarní svod, okresní myslivecký sněm se koná v ten samý termín, kynologická komise je taky dost aktivní, pořádá široké spektrum zkoušek. Neustále se snažím nějaké ty akce pořádat, ale chtělo by to mít víc lidí kolem sebe.
 
A něco pro mládež, návštěvy škol apod.?
BOD: Jsou tu teď čtyři kroužky mladých myslivců, které celkem fungují, začala se vcelku dobře rozvíjet činnost kroužků, snad je to příslib i do budoucna. Vždy je důležité, že se musí najít člověk, který to s mládeží umí, nemůže to dělat každý. Já například dětem neumím podat informace tak zajímavě a přitažlivě jako někdo jiný, já bych prostě kroužek vést nemohl.
 
Úplně na závěr se nemohu nezeptat na historii a plány tohoto krásného, novotou a dřevem vonícího objektu. Je to aktivita soukromá vás několika myslivců? A jaké záměry s objektem máte?
MR: Na tomto místě byla dříve vojenská střelnice, nacházíme se v bývalém hraničním pásmu jen kousek od hranic. Tento objekt je v majetku firmy Pohoří servis, tato firma myslivost neprovozuje, nemá žádnou honitbu, jejími majiteli jsme já, můj bratr a pan Šedivý, Pohoří servis je i majitelem pozemků bývalé střelnice. Snažili jsme se objektu vdechnout nového ducha, zrekonstruovat objekt s použitím hlavně přírodních a stylových materiálů, interiéry budou doplněny mysliveckými artefakty a preparáty. Objekt je těsně před dokončením, bude sloužit k rekreaci, k ubytování mysliveckých hostů, chceme tu pořádat poslední leče, oslavy a porady či schůze, logicky se nabízí možnost pronájmu třeba pro svatební akce, a nebo nějaká firemní školení. Jak sám vidíte, jsme uprostřed krásných lesů v naprostém klidu a soukromí, věřím, že se tu bude všem líbit, pobyt budeme moci spojit i s loveckými příležitostmi a v kuchyni nabídnout i zvěřinu. Paleta možností je široká, sami jsme zvědaví, jak se provoz osvědčí. Jediné, co zatím nejsme schopni vymyslet, je vhodný název, pracovní název je Lovecká vyhlídka, protože se na nároží nachází bývalá věžička na řízení střelby, ze které jsme udělali stylový myslivecký salonek s nádherným kruhovým výhledem. Ale možná to bude jen Lesní vyhlídka, a nebo úplně jiný název.
 
Klikatými lesními cestami jsem odjížděl zpátky s pocitem, že tento nádherný a dosud tak trochu dřímající kout české přírody se společnou péčí myslivců probouzí, ale ne tak, aby se rozeběhl ve zběsilém rytmu turistické komerce, ale svým klidným tempem a střídáním ročních dob poskytoval radost myslivcům, farmářům i zvěři. Čas a běh života je tu totiž stále převážně pod vládou přírody, a je to jen dobře, myslivci a zemědělci na Kaplicku si nechtějí přírodu podmaňovat, ale žít spokojeně v souladu s ní. A základem je jejich dobrá spolupráce a uvědomování si všech potřebných sounáležitostí. Rád budu na tuto návštěvu vzpomínat.
Připravil Jiří KASINA
Zpracování dat...