Časopis Myslivost

Primárním problémem pro praktické přikrmování tedy je velmi rychlá ztráta „zpracovatelů“ živin (bakterie a další mikroorganismy) a nepoměrně dlouhá doba k jejich novému namnožení (asi 2 týdny). Tolik zjednodušené připomenutí složité výživy srnčí (přežvýkavé) zvěře, které je dáno jejím dlouhodobým vývojem a není možné to změnit.
Tato odborná fakta jsou známá již desítky let v celé Evropě, problém spočívá v jejich praktickém naplnění. Denní předkládání jadrného krmiva je v dnešní době ve volných honitbách nemožné a víkendový interval k denní nabídce krmiva obvykle množstevně nestačí. Tam, kde se v honitbě vyskytují i jiné druhy spárkaté zvěře, je víkendové předkládání jadrného krmiva srnčí zvěři v klasických korýtkách nejen zbytečné, ale často i kontraproduktivní (onemocnění).
Popisem našeho způsobu přikrmování, který v praxi respektuje zmíněné zákonitosti výživy, bych chtěl napomoci především těm, kteří by tyto poznatky v honitbě rádi uplatňovali, ale odrazuje je praktická realizace. Musím ale předeslat, že pokud pojmeme změnu přikrmování celoplošně, vyžaduje to kromě jistého zaujetí pro dobrou věc i určitou pracovní a materiální investici.
Protože vím, jak je mnohdy těžké překonat konzervativní přístup v této myslivecké činnosti, tak v závěru zmíním i kompromisní řešení, protože každé řešení je lepší, než žádné.
V naší honitbě jsme s cíleným přikrmováním srnčí zvěře začali v roce 1997 a prvořadým úkolem tehdy bylo ochránit atraktivní jadrné krmivo před černou zvěří (často zničená korýtka). To se nám povedlo výrobou větších, pevnějších a přiměřeně vysoko upevněných koryt, do kterých se vešlo tolik jadrného krmiva, aby vydrželo co nejdéle, nejlépe však do dalšího závozu. Černá zvěř ani po naskočení předními běhy na koryto do něj ryj nemůže ohnout (nemá chobot).
Tato technika přikrmování se ale po čase ukázala neúčinnou, protože se do honitby rozšířila jelení zvěř sika. A tak vznikl první prototyp krmelce, který se osvědčil a kterým jsme postupně za 10 let vyměnili všechny nevyhovující. Tyto krmelce netradiční konstrukce (viz připojený snímek) dokáží ochránit jadrné krmivo před ostatní zvěří a umožňují předkládání takového množství krmiva, aby při jeho neomezeném (ad libidním) braní srnčí zvěří vydrželo celé období, které si sami určíme jeho množstvím.
Znám názory myslivců na neomezené zkrmování jadrného krmiva (velká spotřeba) a pokusím se oponovat. Domnívám se, že v současných podmínkách většiny honiteb, zejména těch s více druhy spárkaté zvěře, to je nejracionálnější způsob využití jadrného krmiva. Všechno spotřebuje zvěř, která ho nejvíce potřebuje, jeho stálým braním je fyziologicky a tedy i ekonomicky využito a nezkrmíme ho celkově více, protože jeho spotřebu lze v těchto krmelcích smysluplně regulovat.
Běžné obiloviny jsme do těchto krmelců předkládali už v časném podzimu (září). V této době ještě honitby většinou poskytují dostatek přírodních zdrojů energetického krmiva (zemědělské produkty, jejich zbytky, zvěřní políčka, lesní semena a jiné), kterým zvěř dává přednost a také v této době intenzivně paství. Proto bývá spotřeba krmiva v krmelcích zpočátku malá a postupem času se zvyšuje.
V krmelcích, jejichž součástí je celoročně doplňovaný solník, zvěř krmivo brzy najde a podle své konkrétní potřeby jej bere. Tím je zajištěna přirozená adaptace zažívacích orgánů na jeho využití (namnožení mikroorganismů) a čím více ho zvěř do začátku zimy spotřebuje, tím lépe. Proto je doporučováno zkrmit raději všechno jádro na podzim, než po troškách v zimě. Dostatek tohoto krmiva v podzimním období pomůže zvěři k dostatečnému zabělení před zimou, které je důležité pro její bezúhonné přečkání a jarní kondici zvěře.
Občasné předkládání jadrných (i jiných) krmiv v zimě zvěři nejen nepomůže, ale často ji naopak zdravotně poškozuje (chronická, nebo akutní acidóza). Je zcela nezpochybnitelně prokázáno, že těžký průběh tohoto zažívacího onemocnění způsobuje trvalé poškození důležitých orgánů zvěře, vede k úmrtnosti plodu srn, nebo k úhynu přímému (úhyny v blízkosti újedišť, „jalové“ srny před začátkem kladení).
Srnčí zvěř „neumí“ být zejména v době nouze v braní jadrného krmiva střídmá, a proto jsme u nás v zimě, kdy jsou zažívací orgány této zvěře v jistém „polospánku“ (snížená kapacita), čisté jádro už nepředkládali. Krmelce jsme zaváželi směsí kvalitních suchých plev s běžnými obilovinami (max. 50 % obilovin, převážně ovsa, nebo obilní zadiny).
Touto směsí lze úspěšně regulovat zmíněnou spotřebu jádra, a je to i prospěšné, protože nemůže dojít k jednorázovému příjmu velkého množství předkládaného obilí se všemi negativními důsledky.
Zvěř bere tuto směs jako celek, čímž je současně zajištěna mechanická funkce trávicího ústrojí (vláknina z plev).
Protože možnost získání kvalitních plev je spíše výjimečná, za praktičtější považuji směs obilí se sennou řezankou z mladého travního porostu, posekaného běžnou zahradní sekačkou a usušeného na plachtě (viz. Myslivost 10/2014).
Podzimní a zimní krmivo jsme v našem systému přikrmování prakticky jen doplňovali. Někde více, jinde méně, to ukazuje konkrétní spotřeba podle počtu zvěře, která krmelec navštěvuje. Tento způsob přikrmování má kromě těch zásadních předností i další pozitivum - stálá dostupnost krmiva v krmelci eliminuje konkurenční tlak, který spotřebu zvyšuje a umožňuje pravidelné braní krmiva i nejmladší zvěři, což je pro její další vývoj zásadní.
 
Nyní krátce k výsledkům naší praxe. Zřejmě není náhoda, že na rozdíl od obdobných honiteb v regionu jsme neměli problém s úbytkem srnčí zvěře, přestože se v honitbě sekají velké plochy travních porostů, část hranice honitby tvoří dálniční přivaděč (časté kolize se zvěří), holou srnčí zvěř jsme zahájenou neměli a černé se v honitbě lovilo opravdu hodně (stávaništní konkurence, případně predátorství na srnčatech). Hmotnost zvěře a trofejová kvalita se zvýšila a zásadně se snížil výskyt ročních paličkáčů.
Jak důležité je v dnešní málo úživné krajině cílené přikrmování srnčí zvěře jsme se přesvědčili po výměně starých krmelců za ty nové. Po dobu 6 let jsme nakupovali profesionálně vyráběnou granulovanou směs se zvýšeným obsahem stavebních živin (20 % SNL) a příměsí základních minerálů. Tuto směs jsme zvěři předkládali až v předjaří (konec února až duben), tedy v době intenzivního růstu plodu a parožení mladších srnců. Chovatelské výsledky pak byly v krátké době nevídané. Průběrní mladí srnci vážili stejně jako ti dospělí, které v mládí „nezasáhla“ tato výživa, dospívající srnci s parůžky „chlubivců“ byli silnější, než ti dospělí a po pěti letech jsme se dočkali i kvalitních trofejí (kolem 100 b. CIC i více).
Pro případné zájemce nyní stručně popíšu náš netradiční krmelec. Je „domečkového“ tvaru o rozměru asi 90 - 100 x 150 cm. Neměl by být širší než 100 cm, protože zvěř pak nedosáhne na krmivo uprostřed. Na jedné kratší straně je opatřen dvířky pro naplňování. Celý uvedený rozměr je využit jako koryto orámované asi 20 cm vysokým řezivem (lepší je silnější).
Dno koryta a střecha s přesahem jsou z prken a svislé žebřiny z půlené kulatiny o průměru asi 10 cm. Šíře mezer mezi žebřinami na prostrčení hlavy do krmelce je závislá na kvalitě srnců v honitbě. Stačí si změřit obvyklou rozlohu trofejí. U nás postačovalo 11 - 12 cm a nikdy se nestalo, že by zde byl srnec zaklíněn. Shozů zde ale najdete dost. V patře nad korytem je možné zhotovit jednoduchý rošt na uložení sena.
Seno ale zvěř raději bere volně předložené v okolí krmelce (krmný stůl, keř). Na tomto roštu lze v omezeném množství sušit letninu z okolí krmelce (běžné letní letorosty, menší větve listnáčů).
Tento krmelec dokáže zcela ochránit krmivo před černou zvěří a až na nepodstatnou výjimku i před ostatní zvěří. V naší honitbě prostrčil hlavu do krmelce i slabý kolouch, a to je spíše pozitivní.
Černá zvěř se samozřejmě snaží ke krmivu dostat, zkouší to „ohryzem“ korytového řeziva, proto je lepší silnější materiál (fošna alespoň 4 cm). U některých krmelců jsme po letech provozu museli korytové řezivo vyměnit, nebo vyztužit z vnitřní strany novým.
Jak jsem již zmínil, krmelce jsme po zavezení první větší dávky už jenom doplňovali. Při dvoutýdenním intervalu tak vyšla služba jen na jedno (max. dvě) víkendové dopoledne za celé krmné období. Tímto způsobem je zároveň zajištěna pravidelná obsluha všech krmelců v honitbě, při menší časové náročnosti mysliveckého kolektivu. V zimním období je pak pro myslivce chovatele potěšením vidět souvisle udupanou sněhovou pokrývku srnčí zvěří v širokém okolí krmelce. Problémem tohoto centrálního způsobu přikrmování může být vlastnictví vhodného dopravního prostředku.
Volná krmeliště – újediště jsme využívali jen na podzim, protože bychom tím degradovali přikrmovací systém a černou zvěř jsme v zimě přikrmovali několika speciálními zařízeními (krmné válce), které naopak umí vyprázdnit jen tato zvěř. Zvěři jelena siky jsme předkládali profesionálně vyrobené balíky sena (senáže) ze zemědělské produkce.
Jsem realista a také vím, že pro mnohé honitby je náš systém přikrmování srnčí zvěře z různých důvodů neakceptovatelný. Pak je i při individuálním přikrmování určitě lepší spojit „dobré s užitečným“ a pro zimní období si obstarat přiměřené množství suchých obilních plev (nevhodné jsou jen ječné), nebo senné řezanky a srnčí přikrmovat objemovým a jadrným krmivem současně. Unesete toho více a zvěři neublížíte, i když směs nevydrží celý týden.
Dobrým počinem s praktickou zkušeností může být třeba jen jeden, nebo několik takovýchto krmelců v autem přístupné části honitby. Za velmi prospěšné považuji využití několika takovýchto krmelců v lesních honitbách, kde srnčí často jen živoří z důvodu nevhodné krmivové preference (zaplísněné hromady) ekonomicky atraktivnějších druhů zvěře.
Pokud se mě podařilo někoho přesvědčit a chce pro srnčí zvěř ve své honitbě něco udělat, má dost času na přípravu krmiva a krmelců do nové přikrmovací sezony. Proto nynější načasování mého příspěvku. V případě zájmu mohu poskytnout upřesňující informace k výrobě krmelců a dalších praktických poznatků na níže uvedené adrese.
František KŘIVANEC
Hlavní 400/118
353 01 Mariánské Lázně
fanyk.ml@seznam.cz