Časopis Myslivost

V těchto dnech přichází na náš trh nejžhavější novinka určená ke zvýšení bezpečnosti účastníků skupinových lovů, detekční systém s obchodním označením IRIS. Na trh ho uvádí firma Eurolamp ze Slavkova u Brna, která ho bude oficiálně představovat v rámci květnové mezinárodní výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem.
Systém IRIS byl vyvinut na novém Zélandu společností Hunter Safety Lab. Sestává z dvou částí - senzoru určeného pro připevnění na loveckou zbraň a detekčních prvků určených pro jednotlivé účastníky lovu. Základní poznatky, z nichž autoři vycházeli při koncipování uvedené pomůcky pro pasívní zvýšení bezpečnosti, jsou založeny na skutečnosti, že drtivá většina poranění loveckou palnou zbraní se přihodí navzájem mezi jednotlivými účastníky lovu a to i přes to, že se jedná o lovce s dlouholetými zkušenostmi. Svoji roli zde sehrává nedbalost, nepozornost, přecenění vlastního úsudku a zkušeností, ale i únava a psychická pohoda střelce. Následky přitom bývají zcela fatální.
Princip činnosti detekčního systému IRIS je podle údajů výrobce založen na vysílání rozšiřujícího se infračerveného paprsku, který vytváří kužel ve směru osy namířené zbraně. Paprsek se v případě kontaktu s detekčním materiálem (musí jím být pochopitelně vybaveni ostatní účastníci lovu) navrací zpět k senzoru, který tuto skutečnost střelci oznamuje vizuálním a zvukovým signálem, čímž jej upozorní na potenciální nebezpečí. Účinný dosah zařízení je uváděn na hranici 100 metrů. Základním detekčním prvkem je zde míněna reflexní vesta vybavená speciálními odrazovými pásky. Jako doplňková může být použita také čepice. Pro konzervativnější myslivce jsou dodávány speciální samolepící pásky, které lze rychle a snadno aplikovat na oděv nebo pokrývku hlavy. Zajímavou bude pro mnohé informace, že veškeré odrazové prvky lze objednat jak v oranžovém výrazném provedení, tak i v nenápadné kamuflážní úpravě. Speciální detekční pásky jsou navrženy tak, aby odrážely infračervené paprsky vysílané IRIS senzorem zpět. Funkčnost zařízení je deklarována za každého počasí, ve dne i v noci a paprsek by měl být schopen šíření mezerami ve vegetaci. Paprsek je pro zvěř neviditelný. Toliko stručný výňatek z oficiálních údajů.
Systém IRIS mi byl zástupci firmy Eurolamp nabídnut s jistým časovým předstihem a žádostí, zda bych se neujal základního odzkoušení. Vzhledem ke skutečnosti, že výrobek podobné koncepce a určení dokáže skutečně spolehlivě prověřit teprve delší čas a desítky pravidelných uživatelů, jsem se uvolil provést toliko několik jednoduchých simulovaných testů, o jejichž výsledky bych se rád nyní podělil se čtenáři Myslivosti.
Součástí zapůjčeného materiálu byla základní sada systému IRIS sestávající z vlastního senzoru, držáku určeného k připevnění na tubus puškohledu, reflexní vesty IRIS a sady samolepících odrazových pásek. Samostatně byla v dodávce přibalena rovněž oranžová reflexní kšiltovka.
Samotný senzor IRIS má vzhled a velikost menší taktické svítilny. Je však výrazně odlehčen a jeho hmotnost se po součtu s držákem pohybuje kolem zanedbatelných 150 gramů. Je napájen jednou AA (klasickou tužkovou) baterií, u níž výrobce udává životnost až 100 hodin v případě použití doporučeného lithiového článku. Zařízení se uvede do provozu stiskem tlačítkového spínače umístěného v zádi senzoru. Tato skutečnost je uživateli oznámena krátkým přerušovaným pípnutím. Další činnost je naprosto nenápadná a je detekována pouze poblikáváním malé zelené diody umístěné na hlavě senzoru.
Pro upnutí senzoru IRIS na zbraň je určena montáž v podobě dvojité podélně dělené kleštiny (v dodaném případě s průměrem obou objímek 1 palec). Po nasazení montáže na spojované prvky se celá soustava velmi pevně fixuje šesti šrouby. Podle schématu v montážním postupu je senzor určen pro umístění na levé straně puškohledu (v případě střelce praváka), v úrovni mírně pod jeho osou. Umístění na straně opačné se nedoporučuje vzhledem k omezení manipulace s klikou závěru, eventuálně s ohledem na blokování výhozu vystřelených nábojnic. Vzhledem k těmto argumentům nelze mnoho namítat, nicméně popsané umístění senzoru na levé straně tubusu představuje drobnou komplikaci při nošení zbraně zavěšené na levém rameni. Osobně bych se proto přimlouval pro použití jiného typu držáku nebo doladění umístění na jiném vhodném místě puškohledu.
Průchod paprsku potenciálně ohroženým místem je indikován výrazným, nicméně nijak nepříjemným přerušovaným pípáním, které je kombinováno s problikáváním červeného obvodového prstence lemujícího spínač senzoru. Setrvá-li zbraň i nadále zamířená v problémovém směru, probíhá varování v kratších seskupeních nepřetržitě.
Vlastní základní test zařízení jsem provedl za pomoci figuranta přímo v honitbě během podmračeného počasí a v ne zrovna ideálních optických podmínkách. Z praktického pohledu mne zajímala zejména rychlost odezvy zařízení, dosah, šíře záběru paprsku a jeho průchodnost porostem.
Senzor fungoval v kombinaci s vestou bez problémů. Na kontaktní vzdálenost řádově 3 metry byl kužel velmi úzký a senzor bylo nutno zamířit přímo na cíl, tedy detekční proužek vesty. Při vzdálenosti kolem 10 metrů se již paprsek začal viditelně rozšiřovat a zařízení fungovalo při zamíření těsně mimo obrys vesty. Od řádově 30 metrů senzor oznámil boční přiblížení osy hlavně k vestě do vzdálenosti odpovídající zhruba jejímu průměru v oblasti trupu a ve 100 metrech činila boční hranice kužele asi trojnásobek této hodnoty.
Detekce nebezpečného prostoru zařízením je ve všech vzdálenostech podle mého subjektivního dojmu poměrně rychlá a hranice detekce není vzhledem k rychlosti pohybu zbraně nijak výrazně odlišná. Při zamíření na pomalu se pohybující cíl, ev. na cíl víceméně statický, nacházející se ve směru dalších osob, tak poskytuje dostatek času na odpovídající reakci.
Otázkou samozřejmě zůstává, jak rychle by byl střelec schopen na signál zareagovat, a zda by dokázal výstřelu zabránit, v případě zvěře pohybující se přes sousedního střelce nebo honce rychlým během. Senzor i v tomto případě sice odraz detekuje, nicméně reakční doba se pro lovce zkracuje na minimum. Při velmi rychlém přetažení přes problémový prostor nebo při „hozené ráně“ šance na zabránění tragédii pochopitelně klesá. Koneckonců, systém si neklade za cíl odstranit všechny úrazy během lovu. To není v silách žádné technické vymoženosti, ale závisí toliko na zodpovědnosti, schopnostech a zdravém rozumu zúčastněných osob. Smyslem nasazení systému IRIS je pouze snížení počtu kolizních situací a přispění ke zvýšení bezpečnosti přítomných. A k tomu je rozhodně schopno přispět.
Z hlediska vzdálenosti dokáže paprsek na lesním průseku detekovat osobu vybavenou IRIS vestou, která je opatřena na přední i zadní straně deseti našitými reflexními pásky, bez problémů a výjimek až na vzdálenost 150 metrů. V případě použití samostatné čepice klesá délka bezproblémově pokrytého úseku na hodnotu kolem 80 metrů. Samostatná čepice se ale pro použití nedoporučuje a je nabízena jako doplněk vesty. Největším překvapením však pro mne bylo použití jednoho jediného reflexního pásku (v provedení kamufláž), který jsme zkusmo nalepili na kapsu myslivecké vesty. Stál-li figurant čelem k zařízení tak, aby byl pásek viditelný, nebyl pozorován rozdíl v reakci zařízení oproti kompletní reflexní vestě, což bylo opravdu zajímavé zjištění. Jestliže se od zařízení odvrátil, signál pochopitelně zmizel. Opatření běžných oděvů páskami by se tedy muselo řešit na více místech a s rozmyslem.
Nejvíce subjektivní částí testu bylo posouzení prostupnosti paprsku otevřenými prostory ve vegetaci. Pouhé naaranžované ukrytí figuranta za jednu smrkovou větev nemělo v žádné testované vzdálenosti na funkčnost zařízení viditelný vliv. Sebemenší problém nebyl pozorován ani v případě pozvolného postupu figuranta vzrostlým otevřeným lesem. V hustší tyčovině byl figurant vizuálně sledovatelný při postupu podél hrany leče do vzdálenosti asi 30 metrů. K chvále zařízení nutno konstatovat, že v této vzdálenosti reagovalo na jeho přítomnost při každé možné příležitosti. Na připojeném snímku jsem se pokusil zachytit mezní situaci, kdy byl IRIS senzor schopen ještě odražený paprsek zachytit. Figurant postupoval směrem zleva doprava. O krok dříve (v zákrytu kmene) detekován nebyl. Jakmile se však objevil okem viditelný segment vesty, zareagovalo okamžitě i zařízení.
Domnívám se, že právě v tomto případě, a ve všech podobných situacích, je význam detekčního systému nejvíce patrný. Lovec čeká na stanovišti na příchod zvěře, která se prodírá porostem. Nebude-li mít honec reflexní vestu, nebo bude-li postupovat v zastíněném prostoru, může být za zvěř dlouhou dobu považován. S detekčními pásky IRIS nikoliv. Vzhledem k již dříve uvedenému však musím na tomto místě zopakovat v podstatě totéž - najde-li se nezodpovědný člověk, který vystřelí „na pouhý zvuk“, nepomůže účastníkům lovu žádné zařízení. K systému IRIS musíme v každém případě přistoupit s rozumem, odpovídající pokorou a následujícími závěry: Němý přístroj mi automaticky nepovoluje bezpečný výstřel. Detekce nebezpečí mi ale na straně opačné vystřelit zakazuje.
Nejen z těchto důvodů bych se osobně přimlouval v případě nákupu systému IRIS za výraznou reflexní verzi doplňků, kterým bych dal přednost před kamuflážním provedením. Bezpečnost to může jenom zvýšit. Rozhodně více než zajímavé bude i avizované brzké rozšíření detekčních doplňků určených pro lovecké psy.
Po setmění jsem provedl jednoduché vyzkoušení senzoru v kombinaci s reflexní vestou, přestože nebyl důvod k domněnkám, že by zařízení nefungovalo. Senzor bez problémů zachytil vestu zavěšenou na stromě ve vzdálenosti asi 50 metrů. Poslední test jsem pak učinil v temném sklepě, kde zařízení zachytilo vestu vzdálenou 10 metrů, jejíž pozici jsem pouze tušil.
Výše popsané testování směřovalo víceméně k ověření funkčnosti systému IRIS v imitovaných podmínkách společného lovu. Na jinou možnost použití, která by mohla být pro některé myslivce určitě zajímavá, mne pak nepřímo přivedl jeden z kolegů, s nímž jsem se o zařízení bavil. Mnoho myslivců provozuje noční lov černé zvěře šouláním. Zejména tam, kde jich tímto způsobem loví více, nebo kde se během šoulání pohybují v blízkosti vnadišť, u kterých může čekat některý z kolegů, vzniká řada potenciálně nebezpečných situací. Jak se již bohužel mnohokrát potvrdilo, dochází i v tomto případě k nechtěným tragédiím. Právě zde by mohlo použití systému IRIS předejít mnoha problémům. Vždyť právě v tomto případě se loví v klidu, cíl se pečlivě obeznává, pečlivě se míří a na včasné varování je možné bez problémů a následků zareagovat.
Podívám-li se na potenciální praktické použití detekčního zařízení IRIS s jistým nadhledem, vyvstává možný prostor pro jeho nasazení v těžkých a nepřehledných terénech. Mohou jím být vybaveni například honci a střelci představovaní v rozlehlejších lečích. Uplatnění může najít v lukrativních, režijních honitbách či oborách, kde se střídá velké množství poplatkových lovců a kde se organizují rozsáhlé naháňky. Možností je určitě více a budoucí potenciální rozšíření bude záležet na mnoha faktorech. Na prvním místě bude zajisté cena samotného zařízení, dále pak cena a dostupnost reflexních doplňků pro honce i lovecké psy. Jak jsme se sami pro zajímavost přesvědčili, na „obyčejné“ reflexní doplňky senzor IRIS nereaguje. Navíc, má-li celý systém skutečně fungovat v plné šíři, je třeba počítat s vybavením většího počtu, nejlépe všech, účastníků jednotlivých lovů. Zda je to z praktického pohledu reálné, to skutečně ukáže teprve čas.
Vývoj se nedá zastavit. Nehledě na to, jak konzervativního oboru se dotýká. Dobře si pamatuji na dobu, kdy se na honech začali objevovat první účastníci vybavení reflexními doplňky. Většinou byli terčem uštěpačných poznámek a připomínek. Dnes, po uplynutí snad jen pouhého desetiletí, je oranžová vesta, čepice nebo alespoň širší proužek na klobouku naprosto samozřejmý a nikdo se nad ním nepozastaví. Řada organizátorů je přítomným sama rozdá hned na nástupu. Nedělám si iluze, že za stejnou dobu budou účastníci naháněk automaticky vybaveni systémem IRIS nebo jakýmkoliv jiným detekčním zařízením. Alespoň v některých případech by ale jeho pořízení stálo za úvahu a věřím, že si svoje zastánce a příznivce určitě brzy najde.
Mgr. Josef DRMOTA