Kulobroková kozlice Brno Combo
Myslivost 1/2015, str. 22 Martin Helebrant
Lovecké kombinované zbraně s lůžkovými závěry patří zcela neodmyslitelně k evropské lovecké tradici. V posledních asi osmdesáti letech se podoba kombinované zbraně ustálila na formě kozlice, v některých případech s výměnnými hlavněmi. To je důsledek vzniku jednotných nábojů, dokud musely mít hlavně zátravku a komínek (piston), převažovaly dvojky, cesta plamene k prachu byla u kozlic delší a s tím klesala spolehlivost.
V prostoru Čech a Moravy éra kombinovaných zbraní byla předznamenaná rakouskými zbraněmi z Ferlachu, na které ovšem zdatně navázaly domácí puškařské závody, například Lebedův, Brandejsův nebo Novotného. Mám ale ten dojem, že skutečný rozmach kulobrokové kultury v Čechách nastal až po druhé světové válce.
Za jeho počátek považuji velmi zdařilé kozlice konstrukce E. Holka, napřed vyráběné v jeho vlastním závodě a pod vlastní značkou, později pod značkou Zbrojovky Brno. Skutečný boom ale nastal v okamžiku, kdy Holek zkonstruoval kozlici ZH (Zbrojovka Holek). Ta prošla dvěma podstatnými modernizacemi (řada 2xx a 3xx) a ve Zbrojovce Brno ji vyráběli neskutečných 40 let.
ZHáčko ve své koncepci výrazně vybočilo z dominantního Browningova řešení, odsuvný závorník je dodnes poněkud netypický, ale byla to koncepce plně funkční.
Zajímavým prvkem byl spoušťový mechanismus. Přední spoušť ovládala pouze bicí mechanismus horní (kulové) hlavně a mohla být osazena francouzským napínáčkem. Zadní spoušť při prvním stisku odpálila dolní hlaveň. Pokud byla následně stisknuta znovu, odpálila horní hlaveň. Fungovala tak jako jednospoušť u brokové kozlice, ovšem neumožnila volbu pořadí odpalování hlavní. Za tuto výhodu uživatel platil potřebou pravidelné údržby a čištění spoušťového mechanismu znalým puškařem. Pokud toto čištění zbrani nedopřál, ZHáčko se majiteli odvděčilo po stisku zadní spouště „tuplem“, odpálením obou hlavní najednou.
Jinak ale považuji ZHáčko za zbraň velmi trvanlivou a spolehlivou a nedám na ní dopustit. Po dlouhá léta to byla prakticky jediná kozlice dostupná československému myslivci a stojí za faktem, že dominantní ráží v českých luzích a hájích je náboj 7 x 57R, kterou sem do značné míry přineslo právě ZHáčko. Dodnes tvoří velkou část, pokud ne rovnou většinu, zbraní, které potkáte na českých společných lovech. Značné počty se jich také exportovaly.
Nástupci ZHáčka, Brno Super a následné Brno 500 nejsou špatné kozlice, jsou podstatně konvenčnější z hlediska konstrukce, Brno 500 má závěr uzamčený dvojím násuvným klínem, Brno Super dvojitým klínem s příčným čepem. Slávy ZHáčka nedosáhl žádný z nástupců. Ani počtu vyrobených kusů.
Po jistou dobu se kulobrokové kozlice vyráběly i v Uherském Brodě pod označením CZ 580. Ani jejich éru ale nelze označit za nějak extrémně slavnou.
Kdysi slavná a velká Zbrojovka Brno prošla po roce 1989 složitým a nelehkým vývojem, nakonec v roce 2006 zakotvila pod křídly České zbrojovky Uherský Brod jako dceřiná společnost Zbrojovka Brno, s.r.o. Ta se dnes snaží vrátit „Z ve vývrtu“ znovu na výsluní. Jako první přišly kozlice řady BO 800, na které navázaly poměrně úspěšné sportovní speciály Brno Competition.
Osobně jsem měl v poslední době dojem, že se kulobrokové kozlice po roce 2000 někam z našich prodejen vytratily. Asi nejsem sám, názor, že mít dostupný a přitom slušný kulobrok, slýchám na lovech od kamarádů lovců již nějakou dobu.
Potěšilo mě, když v roce 2012 nabídla nový kulobrok Duet firma Mannlicher. Bohužel pro většinu našich myslivců je jeho cena neúnosně vysoká. O to větší radost jsem měl, když v letošním roce představila brněnská továrna novou kulobrokovou kozlici – Brno Combo.
Jedná se o zcela novou kozlici, která sleduje nejnovější trendy kombinovaných zbraní. Cílem bylo vyrobit lehkou, kompaktní zbraň, určenou pro výkon práva myslivosti v středoevropské přírodě. Zbrojováci ale nešli cestou odlehčení zbraně použitím lehkých slitin, zůstali věrni oceli, a přišli s novým konstrukčním uložením hlavní do objímky.
Základ je prostý a vychází z tradičních řešení. Závěr je lůžkový, se sklopnými hlavněmi, kulová hlaveň je dole, broková nahoře. Hlavně jsou v lůžku uzamčené pomocí příčného klínu ovládaného temenní kličkou. Vlastní uzavření závěru realizují masivní hranoly po stranách hlavňové objímky a na vnitřních svislých plochách lůžka (na způsob používaný u brokovnic Beretta).
Čep hlavní, „šarnýr“, není průběžný a je posazen téměř do osy kulové hlavně. Tím se snížila výška i šířka objímky hlavní. Baskule je vysoká pouhých 55 milimetrů a široká 34 milimetrů, to je jedna z nejmenších hodnot mezi dnešními kozlicemi, dokonce možná úplně nejmenší co znám. Díky tomu se podařilo udržet hmotnost na pouhých 2,9 – 3,1 kg, podle hustoty dřeva pažby.
Nezvyklá je volba ráží kulové hlavně, zatím se Combo nabízí v rážích 308 Win nebo 30-06 Spr, která sice jsou jedny z nejoblíbenějších, ale bez okraje a tedy ve zbraních s lůžkovým závěrem poněkud nezvyklé.
Combo je lovecká zbraň, takže současně se sklopením hlavní se vždy zajistí manuální pojistka. Pojistka je zcela tichá, jistí spouště a ovládá se šoupátkem na horní ploše krku pažby. Pokud není příčný klín zcela vepředu a spolehlivě nezamyká závěr, blokuje dráhu kladívek, která nemohou dopadnout na úderníky.
Bicí mechanismus používá vnitřní kladívka, energii potřebná k iniciaci zápalek je uložená ve vinutých pružinách. Bicí mechanismus se napíná při sklápění hlavní pomocí výrazného jazyka na zadní spodní části předpažbí.
Spoušťový mechanismus je dvouspoušťový, přední, kulová spoušť je osazená francouzským napínáčkem. Brno Combo je od začátku konstruované výhradně jako kulobrok, takže nemá vyhazovače, ale vytahovače.
Pažbení je ořechové, předpažbí je ploché, štíhlé, s úchopovými plochami pokrytými klasickou kosočtverečnou rybinou, ukončené na konci elegantním tulipánem. Pažba je bavorská, „kapří hřbet“ ale není příliš vysoko vyklenutý, pistolová rukojeť je stranově mírně nesymetrická, na pravé straně je výrazně vyklenutější, aby dobře vyplnila dlaň ruky držící zbraň. Sklon pistolové rukojeti je poměrně kolmý k ose hlavní, díky tomu se zbraň dobře dotahuje do ramene. Také úchopové plochy na pistolové rukojeti jsou zdrsněné kosočtverečnou rybinou.
Pažba má matnou olejovou povrchovou úpravu. Puška má dvě poutka na nosný řemen, obě jsou kotvená do pažbení, takže případný tah za nosný řemen neovlivní nastřelení zbraně.
Základní pomůckou k zamíření zbraně jsou pevná mířidla. Muška je osazená červeným světlovodným vláknem a umožňuje výškovou regulaci nastřelení. Hledí je stranově seřiditelné, plátek je skloněný mírně dopředu a kromě zářezu jsou v něm proříznuté dva poměrně velké otvory. Kromě otevřených mířidel je na horní ploše hlavňové objímky rybinová drážka s vybráním pro příčné pero, která umožňuje instalaci prakticky libovolného zaměřovacího dalekohledu. Není to ale stará „brněnská rybina“, je to11mm rybina používaná západoevropskými výrobci (např. Haenel, Bettinsoli a další). Takže starou montáž ze ZHáčka nepoužijete.
Dobrá zpráva je, že od prvních dnů je ke zbrani možné koupit tuzemskou montáž s 30mm i 25,4mm kroužky. S ohledem na délku instalační lišty na zbrani je základna montáže jednodílná, přesahuje dozadu nad osu temenní kličky a je osazená dvěma dvojdílnými kroužky, které umožňují usadit zaměřovač, aniž by byl tubus nějak ohybově namáhán nesouosými kroužky. Další dobrá zpráva je, že v dohledné době by měl být k dispozici i mezikus umožňující používat montáž s rozhraním MilStd1913 („picatinny“).
To nejlepší ale nakonec. Hlavňový svazek je řešen tak, aby při opakované rychlé střelbě z jedné hlavně tepelné dilatace neovlivňovaly nastřelení celého svazku. Výrobce tomu říká termostabilní uložení hlavně, ale v podstatě se jedná o analogii plovoucích hlavní u opakovacích kulovnic. Lidsky řečeno: hlavně nejsou napevno sletovány, krycí lišty jsou přichyceny pouze na brokové hlavni a mezi lištami a kulovou hlavní je droboučká mezera. Hlavně jsou spojeny zadní objímkou a přední objímkou. Kromě těchto dvou míst je mezi hlavněmi ještě jeden styčný bod: regulační šroubky nesené na objímce ukotvené na brokové hlavni a „prohýbající“ kulovou hlaveň jako luk.
Tohle uspořádání kromě jiného umožňuje při zásadnější změně střeliva (například při přechodu z hodně těžkých střel na hodně lehké) zkušenému puškaři upravit přesně soustřel obou hlavní, aniž by musel komplikovaně rozletovávat hlavňový svazek. Broková hlaveň má pevné zahrdlení, výrobce udává krytí 70 %. Prostě je to normální, univerzální lovecká hlaveň.
Tolik šedivá teorie a propagační materiály výrobce. Dostal jsem k dispozici na několik dní jeden z prvních kusů Brno Comba k testu a také jsem se zúčastnil oficiálního představení nového kulobroku odborné veřejnosti a novinářům ve dnech 4. – 6. 9. 2014 v Kroměříži. Měl jsem tedy alespoň základní možnost si nový kulobrok osahat a ověřit v praxi.
Jako první krok jsem zbraň rozebral na čištění (rozborka je prostá a bez záludností: zkontrolujte nábojové komory, zavřete zbraň, vyklopte západku na spodní ploše předpažbí a odklopte jej od hlavňového svazku, otevřete závěr a vyklesněte háky z hlavňového čepu. Sborka je identická, jen v opačném pořadí) a prohlédl zpracování.
Zbrani není co vytknout, díly jsou vyrobeny čistě, bez otřepů nebo stop po obrábění. Také slícování dřeva s kovem je kvalitní, nikde nebyly vidět spáry nebo otlaky. Následovalo proměření odporu spouští, jeho výsledky shrnuje připojená tabulka.
Poněkud nezvyklé je, že odpor zadní spouště je mírně nižší než přední. Většinou to bývá opačně. Zajímavější než absolutní hodnoty odporu obou spouští jsou zajímavé směrodatné odchylky. A ty má Combo mimořádně nízké, opravdu mimořádně. Většina myslivců dnes chce spoušť s prostým odporem stoupajícím lineárně až do odpálení, s krátkým a hladkým chodem. Jak ukazují naměřená data, Brno Combo tento chod spouště nabízí, hladkost chodu vyjádřená směrodatnou odchylkou je opravdu vynikající. Pokud by se jednalo o moji zbraň, asi bych se plně spokojil se základním odporem kulové spouště, které jsem ani po notném počtu velmi přesně mířených i hozených ran nemohl nic vytknout. Ale pokud chcete napínáček, je zde a je funkční a opravdu jemný.
Pak jsem se vypravil na střelnici. Byl jsem hlavně zvědavý na přesnost, proto jsem se vybavil dvěma druhy kulových nábojů s vysokým přesnostním potenciálem. Byly to náboje Sellier & Bellot s celoplášťovou střelou 11,7 gramu a náboje Geco s poloplášťovou střelou 11,0 gramu. K nim jsem přibral vlašimské náboje 12 x 67,5 s jednotnou střelou o hmotnosti 32 gramů. Měřil jsem rychlosti v2,5 pomocí hradel Oehler 35 se třemi čidly na bázi 609,6 mm (2 stopy). Výsledky vždy 10 měření jsou v připojené tabulce.
Na rovinu přiznávám, že směrodatné odchylky rychlostí kolem 20 m.s-1 mě trochu zaskočily, jsou to asi 3 % úsťové rychlosti, a to bych čekal u zbraně s lůžkovým závěrem lepší. Na druhou stranu musím přiznat, že na papíře jsem nepozoroval žádný problém, tříhranné nástřelky se podařilo držet i pod 2 cm na 50 metrů (stříleno vsedě, s oporou) a to je hodně dobrá hodnota, umožňuje účinnou střelbu až někam ke 300 metrům. Pokud si ale na střelbu na takovou dálku chcete troufnout, musíte mít nastříleno, a proto apeluji na vaši soudnost a sebezapření.
Každopádně je ale příjemné vědět, že máte zbraň, která vám něco takového svým potenciálem umožní. A jak data jasně ukazují, pokud máte v brokové hlavni jednotnou střelu, máte v ruce zbraň nabízející na krátké vzdálenosti do asi 35 metrů účinnost kulového dvojáku.
Soustřel jednotné střely Slug s kulovou hlavní je zcela uspokojivý. Přitom efektivní dostřel je daný přesností normální jednotné střely, přesné jednotné střely s šípovou stabilizací (např. francouzské Sauvestre) nabízí účinný dostřel až někam k 80 metrům, možná i dál.
Kromě kulových střel jsem zkusil i krytí brokové hlavně. Pokus s loveckým nábojem Sellier & Bellot 12 x 76 s 42,5 g broků o průměru 3,5 mm dal krytí 79 %. A střední bod zásahu dobře souhlasil s mířidly.
Dovolte mi nyní podělit se také o subjektivní o dojmy z nové zbraně. Puška je dobře vyvážená a pažba se podle mě, člověka s poměrně konfekční postavou, podařila. Možná, že jsou v ní znát brokařské zkušenosti Brňáků, mám pocit, že tam cítím i poučení z podobně zdařilé pažby kulovnice CZ 557. Nevím.
První pocit z nové zbraně ale je lehkost. Tento pocit je podpořen po otevření závěru, kdy si člověk říká, zda ta šlupička brokové hlavně vůbec namáhání při výstřelu snese. Ona ho snese, díky použité oceli a pevnostními zkouškami ověřenému konstrukčnímu řešení. Ale pro člověka zvyklého na hmotu ZHáčka je ta lehkost až zarážející.
Lehkost ale svádí k nedotažení otevření hlavní, zejména pokud jste vystřelili jen z brokové horní hlavně. K přebití horní hlavně stačí závěr otevřít jen tak napůl, hmotnost hlavní pohyb nemusí dokončit. Pak sklopíte hlavně jen tak napůl a to nestačí na to, abyste napnuli bicí mechanismus. Takže je třeba si zvyknout, že hlavně je třeba rukou sklopit až nadoraz.
O spokojenosti se spouštěmi jsem mluvil. Spokojenost s chodem spouští je podpořená dobrým dosahem na obě spouště a dostatkem prostoru v lučíku, takže není třeba se bát ani zimní střelby v rukavicích.
Pojistka je také ve snadném dosahu, její polohy jsou jisté. Její chod byl trošku tužší, ale to je u nové zbraně běžné a nebránilo to užívání zbraně. Přesto, možná bych ocenil, kdyby hmatník byl trošku vyhrbenější, výraznější. V zimě v rukavicích nebo se zkřehlými prsty by ovládání nemuselo být tak snadné, jako tomu bylo v létě, kdy píšu tento článek.
Puška je velice obratná a příjemná na nošení i střelbu. Jako snad všechny zbraně s lůžkovým závěrem je kompaktní, což oceníte jak v hustém podrostu, tak na uzavřeném posedu. Přitom nabízí 60 cm hlavně, což je víc, než kolik většinou mají dnešní opakovací kulovnice. Možná, že tady je příčina vyšších směrodatných odchylek rychlostí, výrobci střeliva dnes náboje s drážkou optimalizují spíš pro hlavně s délkou kolem 55 cm.
Mimochodem, zpočátku jsem byl nejistý, jak bude fungovat vytahování nábojnic bez okraje. Obavy byly zbytečné, ani během mých testů, ani na oficiálním představení, kde padly desítky a stovky ran v rychlém sledu a bez jakéhokoliv čištění zbraně, jsem nezaznamenal ani jednu závadu. „Děravý“ plátek hledí je nezvyklý, ale plně funkční. Střílím s oběma očima otevřenýma, ale při střelbě na terč běžícího kance jsem si uvědomil, že lépe vnímám i obraz terče uvnitř mířidel. Určitě výrazněji, než kdyby byl plátek plný.
Velký dojem na mě udělala termostabilní kulová hlaveň. Při oficiálním představení zbraně v Kroměříži na střelnici ČMMJ jsem byl svědkem, jak z jedné a té samé hlavně byly stříleny desítky ran (možná několik set, nevím, střílelo se dlouho a opravdu svižně) v rychlém sledu po sobě, hlaveň byla rozpálená tak, že ani k ústí nešlo přiložit ruku. Byla tak rozpálená, že když jsem omylem hlaveň opřel o brašnu s fotoaparátem, hlaveň natavila syntetickou látku brašny. Přesto spolehlivě zasahovala desítkový kruh na redukovaném terči srnce. Přinejhorším devítku či osmičku, tedy pořád spolehlivě ve vitální zóně srnčí zvěře na 100 metrů. A to vše stříleno vstoje s oporou. Systematický posun nástřelu vlivem ohřevu hlavně nebyl pozorovatelný. Těžko si představit lepší vysvědčení. Myslím, že tohle byl nejsilnější zážitek z celého nového kulobroku.
Na závěr mi dovolte vzpomínku na mého učebního pána z mých dávno minulých adeptských let, dnes již zesnulého Slávu Potůčka, skvělého člověka, vášnivého myslivce a vynikajícího střelce brokových disciplín. Ten mi kdysi říkal: „Martine, není nad kozlici, tady u nás je kulobrok nej. Ale musí to být brčko, žádný krumpáč. A musí ti sedět.“ Sám měl ZHáčko, byť s nezvykle štíhlým předpažbím, ale vždycky tak trochu pošilhával po lehounké Holkově kozlici mého táty. A kdo znal Slávu, určitě mi potvrdí, že to nebylo z nedostatku fyzických sil. Dodnes na Slávu vzpomínám, on a můj táta formovali základy mého vztahu k přírodě, zvěři a částečně i ke zbraním. Ačkoliv dnes spíš lovím s kulovnicí, kulobrok má pevně své místo v mém trezoru i na mém rameni.
Od prvních chvil, po celou dobu, kdy jsem měl možnost zkoumat nové Brno Combo, mi stále častěji tanula na mysli Slávova mohutná postava a v duchu jsem slyšel jeho hlas. A chtělo se mi zavolat, vzkázat Slávovi tam někam nahoru, do nebeského revíru, kde s mým tátou dneska loví: „Slávo, tohle je to správný brčko.“ Jak jsem ho znal, nové Combo by se mu moc líbilo. Stejně jako mě.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT
Takticko-technická data:
ráže … 308 Win nebo 30-06 Spr,
celková délka … 1045 mm
délka hlavní … 600 mm
délka záměrné … 320 mm
Co je to napínáček
Napínáček je zařízení, které má za úkol minimalizovat odpor spouště a tím omezit riziko stržení rány. Na druhou stranu je třeba, aby napínáček nebyl tak jemný, že zbraň spustí při náhodném otřesu. Pokud napnete napínáček při zajištěné zbrani, nesmí při odjišťování sám pod sebe spustit. Ani při použití napínáčku nesmí docházet k výstřelu v důsledku něčeho jiného, než stisku spouště.
Zkoušel jsem bezpečnost napínáčku Brno Comba pádem zbraně z výše 50 cm na podlahu pokrytou karimatkou, zbraň padala svisle a dopadala na botku pažby. Nedošlo k nechtěnému výstřelu.
Na druhou stranu odpálení brokové hlavně, zejména těžké lovecké laborace, může svými zpětnorázovými silami způsobit při napnutém napínáčku souběžné, samovolné odpálení kulové hlavně. Výrobce před podobným jevem varuje, já jsem se s tímto jevem setkal u více různých kulobroků. Chovala se tak i některá „zvlášť jemně vyladěná ZHáčka“ ale i Holkovy kulobroky.
U napínáčku se vždycky jedná o kompromis mezi nízkým odporem spouště a mezi praktickou bezpečností. Z hlediska bezpečnosti nemůže žádný mechanismus nahradit pojistku mezi ušima střelce. Pokud už trváte na používání napínáčku – a svět od nich jednoznačně upouští – pak si zvykněte bez výjimky napínat napínáček až těsně před výstřelem. Pokud z jakéhokoliv důvodu ke střelbě nedojde, napínáček neprodleně deaktivujte. Nikdy zbraň nepřenášejte nebo neodkládejte s napnutým napínáčkem.
O tom, že rizika nejsou jen hypotetická, mi vyprávěl můj otec. Ještě jako začínající myslivec seděl na kazatelně s hajným, vyšla tlupa jelení zvěře, hajný si přichystal zbraň, napnul napínáček, ale vystřelit se mu nepodařilo. Čekal na svou příležitost, ale ta nepřicházela. Odložil tedy zbraň, opřel ji o rám okna kazatelny a lavici. Snad si chtěl si otřít čelo. Jak se zavrtěl, zbraň spadla. Jen z té lavice, to je asi těch 50 cm. Přesto vyšla rána, která prostřelila střechu kazatelny. Nikomu se nic nestalo, měli štěstí. Jen byli ohlušení a otřesení. Bylo to zanedbání bezpečného zacházení se zbraní, hajný při odložení zbraň nezajistil. Ale svůj podíl na nechtěné ráně měl i ten napínáček.
Vyrostl jsem s tímhle příběhem a asi logicky nemám napínáčky příliš v lásce. Jsem staromilec, jeden z vymírající generace dinosaurů, kteří dávají přednost dvojímu odporu spouště vojenské pušky z minulého století.
Jsem toho názoru, že lovec se má naučit pořádně spouštět a že určitý odpor spouště pod prstem a nějaký krok spouště je do jisté míry i bezpečnostní prvek. Ale jsem si vědom toho, že to je moje osobní preference a že ji se mnou sdílí jen skromná menšina dnešních myslivců.