Časopis Myslivost

Je to o potu, který z vás vyteče při dvouhodinovém výstupu do svahu příkrého jako střecha, kdy vám nestačí dech, srdce máte až v krku a nohy již neslouží (přitom váš průvodce není vůbec zpocený a nezadýchává se).
Je to o čerstvých stopách medvědů a vlků v bahně a o náhodném setkání se silným kňourem, kterého se bojí vlk i medvěd.
Je to o tom, že jen na vás záleží, jakého jelena ulovíte, protože průvodce vám v rozhodování nepomůže a je vlastně úplně jedno co ulovíte, neboť tam žádné „chovatelské zásady“ neplatí. Je to o radosti z uloveného jelena, kterou má často místní průvodce větší než samotný lovec.
Je to o nočním čekání na koňský potah u složeného jelena za plápolání ohně a svitu měsíce uprostřed nekonečných karpatských lesů, kde nefunguje mobil a civilizace je daleko. Je to o úžasné chuti v ruksaku doneseného špeku, chleba a hltu piva z plechovky. Je to o tom, že v některých oblastech nemusíte nosit vodu v ruksaku, ale můžete se klidně napít z potoka tak, jako váš průvodce. A je to o plamínku v kachlových kamnech, který vám osvětluje cimru celou noc.
Ale hlavně, je to jen pro pravodatné jelenáře! Ti, co jsou zvyklí na naše a maďarské revíry plné zvěře, na školené dobře oblečené a dobře se chovající lovecké doprovody, na neustálý kontakt s civilizací přes mobil, každodenní sprchu a dopravu autem až pod posed, pro ty tento lov není! Dobře si proto zvažte, zda se na jeleny do rumunské Bukoviny vydat.
Abych vám rozhodování usnadnil, přikládám pár užitečných informací:
Nezapomeňte si vyřídit Evropský zbrojní průkaz. Na rumunských hranicích předložíte ke kontrole zbraň, pozvání, doklady ke zbrani a pas nebo občanku.
Cesta do Rumunska je daleká, rozdělte si ji na dva dny. První den dojeďte asi 80 až 120 km za rumunské hranice, zastavte u hotelu s 24hodinovým provozem a přespěte. Rozhodně přes Rumunsko nejezděte v noci. Hotely jsou dobré, parkoviště hlídaná. Před spaním dáte něco dobrého k jídlu, pivko a prohovoříte věci potřebné. Ráno vyrazíte odpočatí na zbytek cesty.
Vezměte si auto, do kterého se vám po lovu trofeje vejdou! Nemusí to být tréňák, je ale dobré mít auto pohodlné – cesta je dlouhá. K ubytování se vždy s autem dostanete, po revíru vás budou vozit. Ale teréňák je výhoda. Před cestou do revíru si natankujte plnou nádrž.
Ubytování v revíru je buď v penzionu (jiná cena než u loveckých chat) nebo na lovecké chatě. Je dobré si vzít jídlo s sebou, ale také je dobré si nechat na chatě uvařit. Jen o salámu a konzervách to vydržíte pár dní. Rumunská kuchyně je dobrá a bude vám chutnat.
Pokud budete trvat na společném ubytování celé skupiny, pak počítejte s tím, že někdo z vás bude poměrně daleko dojíždět či bude nucen některou noc přespat jinde. Revíry jsou sice veliké (15 000 ha), ale loví se na této ploše maximálně dva jeleni.
Navažte přátelský kontakt se svými průvodci. Jsou to slušní lidé, vírou pravoslavní. Jsou rádi za každé dobré slovo a důvěru. Důvěřujte jim. Jsou hrdi na to, že mají tu čest vás doprovázet. Oni znají revír a ví, jak se v karpatských lesích pohybovat. Mají výtečné a civilizací nezničené smysly a dovedou jich využívat.
Uvědomte si, že na lovu jelena v Karpatech nejste ani „bohatý“ podnikatel, ředitel, náměstek, význačný manažer, úředník, doktor, dělník, ale pouze civilizací zhýčkaný „lovec“ a co se pohybu v horách a místních zkušeností týče, jen pouhý zelenáč. Chovejte se podle toho! Bude to dobře pro vás, místní personál i pro lov samotný.
Rumuni tam byli dlouho před vámi a budou tam i dlouho po vás. A ti prostí průvodci vás nedoprovází kvůli penězům. Pro ně je to poslání a doprovázet vás na lov je pro ně čest a ulovení jelena je pro ně otázka prestiže. Při lovu na to neustále pamatujte a podle toho se chovejte!
Lov je nelehký, výstupy do strmých hor jsou několikahodinové, ale nutné. Jeleni jsou nahoře! Když už se tam s námahou vyškrabete, je třeba tam vydržet celý den! Vezměte si proto jídlo a plechovku piva s sebou A také prádlo na převlečení, po výstupu budete propoceni, a tak je dobré se převléct.
Pokud umíte alespoň trochu troubit – vábit, zkoušejte to. Budete tam v době, kdy již část laní je po říji a jeleni neustále hledají laně, kterých, jak sami poznáte, není v karpatských lesích mnoho. Ani je tam neloví, odlov provedou v zimě vlci.
Průvodce má snahu stále šoulat. Vždy po určité době se zastavte, vydržte alespoň půlhodinu na místě a zkuste vábit. Jeleni jsou celý den v pohybu, a tak je šance, že odpoví na troubení. I když netroubí, čekejte a neukvapte se! Nejlepší jeleni, hlavně ti staří, přijdou potichu jako duch!
Průvodce ručí za vaši bezpečnost. Poslouchejte ho. On je místní, on se tam narodil a jen on ví, co v dané situaci udělat.
Na střílení máte zpravidla jen tři vteřiny! Buďte vždy připraveni ke střelbě! Dívejte se na jelena přes puškohled, nepoužívejte dalekohled! Lehký dalekohled noste v ruksaku a použijte ho, jen když je jelen daleko! A to se vám stane málokdy. Většinou je jelen do 100 m a pak je čas jen na rychlé zamíření a výstřel.
Jeleni v Bukovině nejsou hloupí! Pod neustálým tlakem vlků přežijí jen ti nejopatrnější. Jak uvidíte silnějšího jelena, střílejte! Průvodce vám s rozhodnutím zda střílet či ne nepomůže. Neví, jak má jelen velké paroží, kolik paroží váží a kolik má bodů CIC. Rozhodnout se musíte sami. Průvodcova práce končí tím, že vás k jelenovi dovede a jelena vám ukáže.
Potkáte-li vlka, střílejte! Jelena pak stejně ulovíte. A druhá šance na vlka již nebude!
Vezměte si s sebou dostatek peněz. Platit budete na místě. Vezměte si tolik, abyste nemuseli před opravdu dobrým jelenem sklonit hlaveň. Mrzelo by vás to nadosmrti. Většina doposud námi ulovených trofejí byla do 8,00 kg, ale jsou i výjimky. Všichni jeleni však mají „na háku“ hmotnost přes 200 kg.
Vezměte si zbraň, kterou nejlépe ovládáte a u které nemusíte nad ničím přemýšlet! Použijte náboje s co nejtěžší a tvrdou střelou! Já doporučuji ráže 8 x 57S, 9,3 x 62, .375 H&H – prostě zbraně, u kterých se nemusíte bát vystřelit skrz křoví a větve. Dohledávky jsou obtížné a jen dobře střelený, prostřelený a silně barvící jelen se dohledá. Prostřelené plíce žádný jelen nerozchodí. Jak říkají afričtí lovečtí průvodci: „Střílej tak, aby tekla krev a byly zlomené kosti!“ Kvalitního barváře v Rumunsku nepotkáte.
Po lovu, při vyvařování trofeje, pohostěte (nakrmte a napojte) veškerý personál! Je to slušnost a je to tak dobře. Je to zvyk, který praktikujeme již léta a který tam otvírá cestu dalším lovcům.
Platit budete na místě. Po vyvaření se trofej zváží, sejde se komise, která ji oboduje, a sepíše zápis. Platí se podle ceníku podle hmotnosti trofeje. Při placení se usmívejte! Nedohadujte se kvůli několika Eurům. Nejsme nejchudší a můžeme si něco dovolit. Nezapomeňte na spropitné (doprovod 50 – 100 Euro, při vyúčtování také něco šéfovi myslivosti a pár euro kuchařce, která se o vás starala).
Všechny problémy je třeba řešit co možná nejdříve a hned na místě. Buďte však tolerantní a shovívaví. I u nás jsou problémy. Budete v kraji, kde jsou velice dobří lidé, pobožní – pravoslavní ortodoxní. Ochotní vám vždy pomoci. Jediná nevýhoda je jazyková bariéra. Někdy pomůže němčina, mladí zkouší angličtinu. Jednoduchý rumunsko-český slovník také pomůže. Ale kdo se chce domluvit, ten se domluví.
Užijte si lov, ale také několik dní po lovu! Nechvátejte do našeho shonu a blázince! Doporučuji k domovu vyjet brzy ráno, přes den překonat Rumunsko a přespat před Budapeští. Je to tak akorát a druhý den to bez problémů dorazíte až domů.
Lov v Rumunsku budete mít takový, jaký si ho uděláte! Chcete-li lovit jako prof. Komárek, musíte si to s místními domluvit. Oni to umí! Ale ví, že je to náročné, a tak si to často usnadňují. Vy platíte, a tak si můžete také poručit, jaký způsob lovu zvolit Jen z jelena uloveného po dvouhodinovém výstupu strmým svahem, kdy z vás leje pot a plíce vypovídají službu, z jelena stojícího v pasece plné maliníku či v hustém laťáku, z jelena přivábeného pomocí řevnice, jen z takového jelena je ta pravá radost. To vše vám dojde v okamžiku, kdy vedle složeného kusu rozděláte oheň, krájíte z ruksaku vyndaný špek, chléb, cibuli. Fotíte jelena ze všech stran, popíjíte pivko z plechovky a čekáte na průvodce, který odešel dolů pro pomoc a po několika hodinách se vrátí s pomocníky.
Společně se napijete slivovice z placatky a začne transport jelena do údolí. Odříznutá hlava s trofejí vás při snášení dolů tlačí do ramen, ale jste spokojeni a tak šťastní, že to ani necítíte. A to je ten správný lov a nezapomenutelné lovecké zážitky!
A ještě jedna rada. Pečlivě si vybírejte, s kým do Rumunska na lov jelena pojedete. Není to totiž jen o lovu. Je to hlavně o přátelství, toleranci, vzájemném respektu a společné radosti z ulovených trofejí. Tak nashledanou krásná Bukovino!
 
Text a snímky Petr ZIEGROSSER
arev@arev.cz