Myslivecká zařízení jsou vizitkou uživatele honitby
xyslivost 1/2015, str. 54 Jiří Kasina
Při svých redakčních cestách jsem se setkal již s mnoha zajímavými lidmi, kteří se kromě své profese věnují aktivně myslivosti. Vždy je pro mne zajímavé poslouchat poznatky lidí, kteří vidí myslivost mnohdy v jiném, zajímavém úhlu pohledu. Tak jsem se v podstatě náhodou při toulkách Novohradskými horami setkal s Ing. arch. Petrem Šímou. Jako architekt navrhoval celou řadu významných veřejných a komerčních budov i soukromých staveb. Kromě zálib, jakou jsou sporty,
a hudba, je jeho velkou láskou myslivost. Dali jsme se do hovoru o všem možném kolem myslivosti
a lovu, ale brzo se stočil hovor na stavbu mysliveckých zařízení, zvláště kazatelen. No, jak jinak při rozhovoru s architektem! A protože si myslím, že budou pohledy a názory pana architekta zajímat i čtenáře Myslivosti, nahráli jsme na diktafon tento krátký rozhovor.
Která je vaše nejoblíbenější oblast, kam nejraději jezdíte za mysliveckými zážitky?
Protože jsem Jihočech a v tomto smyslu patriot, říkám, že když sednu do auta a do čtvrt hodiny nevidím rybník, jsem „nesvůj“. Takže Třeboňsko, Novohradské hory, a nejraději mám Prachaticko.
Jako architekt jste asi plně vytížený, máte myslivost jako relax? Když sedíte na kazatelně, prochází vám hlavou nějaké projekty nebo naopak zcela od práce vypnete?
Myslivost je pro mě navýsost vznešená záležitost, chápu ji osobně jako vysoce kulturní činnost. Stejně tak pokud se věnuji architektuře, interiéru, designu ve všech kulturních a společenských rovinách této oblasti, tak i myslivost vidím tak, že to není za prvé činnost, kterou může dělat každý, pro ni se musí člověk narodit, a za druhé že se musí člověk postavit do role ochránce přírody a vnímat přírodu v plné šíři a naplno všemi smysly. Ale je pravda, že kromě oddechu si na posedech a kazatelnách občas probírám sám se sebou v klidu přírody svůj vlastní život. Vždyť k tomu tyto chvíle v přírodě přímo vybízí. Samozřejmě mi na kazatelně probíhají v mysli některé pracovní úkoly.
Když jezdíte českou krajinou, procházíte honitbami nebo při jiných mysliveckých toulkách, narážíte na různé typy mysliveckých zařízení. Jaká je z vašeho pohledu architekta úroveň českých myslivců stavitelů nebo budovatelů?
Já mám porovnání v zásadě z lovů nejen v rámci ČR a zejména Jihočeského kraje, z Krušných hor, jižní Moravy, ale i ze zahraničí, konkrétně z Maďarska. Pravda je, že za tu dobu, co se věnuji myslivosti, jsem viděl řadu velice dobrých příkladů mysliveckých zařízení. V honitbách, kde se věnuje péče mysliveckým zařízením, jejich technické i estetické úrovni, si člověk řekne, že tu působí opravdoví myslivci. Prostě jaký pán, takový krám, toto přísloví pasuje i na myslivecká zařízení. A pravda je, že svým způsobem, když odhlédnu od bezpečnostních parametrů a technického stavu, tak je taková kazatelna vizitkou každého myslivce, který ji používá. To není jen sebeprezentační záležitost, souvisí to s kulturou vystupování myslivců, s oblékáním pro lov apod. Když myslivec přijde na naháňku a má na sobě vojenské maskáče nebo montérky, je to neúcta k ostatním a k myslivosti samotné, tak i nevkusné, neestetické a technicky nepovedené myslivecké zařízení je projevem neúcty myslivců jak k přírodě, tak ke spoluobčanům.
Pojďme ale konkrétně ke kazatelnám, což jsou asi zařízení v honitbách nejvíce viditelná, myslivci na nich tráví nejvíce času při lovu. Jaké základní parametry by měla splňovat správná kazatelna?
Na prvním místě je technické hledisko a způsob umístění. Vlastní místo, kde bude stát kazatelna, ovlivňuje řada aspektů, jako jsou tahy zvěře, směry větru, složení porostu, vhodnost nepozorovatelného přístupu apod. To vše patří do myslivecké odbornosti a je vždy dané konkrétním místem a přírodními podmínkami. Ale po zkušenostech, kdy jsem procestoval řadu různých lokalit, bych do popředí dal důraz na bezpečnost. Rád bych se vyjádřil prostřednictvím časopisu Myslivost k tomu, že ne vždy se věnuje otázkám bezpečnosti dostatečná pozornost, nechci ani citovat zprávy, o kterých jsem se doslechl, kdy myslivec spadl ze žebříku, zlomil si nohy, ruce, skončil s poškozenou páteří, a nebo těžkým úrazem hlavy. Když se na to dívám z pohledu své profese, je kazatelna technické zařízení, na které vstupuje člověk, určitým způsobem se na kazatelně pohybuje, navíc ne vždy v ideálních povětrnostních a světelných podmínkách, takže je třeba hlavní pozornost věnovat bezpečnosti.
Jak by měl být řešen vstup na kazatelnu?
Já bych nechtěl, aby toto moje vyjádření vyznělo tak, že chci poučovat kolegy. Já se na to dívám z pohledu stavebního technika. Samozřejmě se do kazatelny leze po nějakém žebříku nebo se vyjde po schodech, obé musí splňovat nějaké ergonomické normy a musí být z materiálu, který vydrží odolávat povětrnosti určitou dobu. Mělo by se dbát na to, že jestliže člověk musí absolvovat cestu do výšky se zbraní, samozřejmě nenabitou, s veškerou zátěží, která je pro lov potřeba, tak je třeba, aby po vertikální cestě vystoupal co nejsnáze a na konci vystoupil na ploché místo ještě před dveřmi, aby se mohl narovnat, odemknout, bezpečně si třeba sundat batoh, očistit si boty od sněhu či bláta a teprve pak v klidu vejít do kazatelny a pohodlně se usadit. A stejně tak, když jde myslivec po čekané z kazatelny domů, odchází většinou ve tmě, musí se zase obléknout, vzít batoh a zbraň, zavřít dveře a hlavně bezpečně sestoupat zase dolů. Však si všichni vzpomeňme, kde všude po otevření dveří kazatelny pod námi zírá ve tmě propast s namrzlými a špatně viditelnými příčkami žebříku. Asi každý z nás zažil při vstupu anebo odchodu, že myslivec stojí na žebříku pod dvířky, jednou rukou se drží a vyklání, zatímco druhou rukou šmátrá po obrtlíku a doslova visí kolem dveří v mnohdy akrobatických polohách. To opravdu nemůžeme dopustit, hazardujeme se svým zdravím. Proto preferuji kazatelny s předsíňkou, teráskou nebo lodžií, nazývejme to, jak chceme, prostě před vstupem musí být alespoň malá rovná plocha. Je třeba věnovat tomuto aspektu konstrukční péči a i finanční prostředky při budování takových zařízení, protože to přináší kromě pohodlí i významný prvek bezpečnostní. A také méně hluku při nástupu.
Zůstaňme u žebříku - dají se použít normy ze stavebnictví tak, aby se dalo pohodlně stoupat i sestupovat?
Schod je podle norem ideální o výšce 17,5 cm, to ale nelze u žebříku dodržet. Já bych doporučoval maximální rozteč příček kolem 25 – 30 cm, určitě není dobré dělat žebříky příliš řídké z toho důvodu, že se po nich nedá pohodlně vystupovat, zvlášť, když má člověk na zádech zbraň, batoh, v ruce svítilnu, nemluvě o tom, jak nepohodlné a nebezpečné je sestupování ve tmě dolů.
U schodů je jistě normou předepsáno zábradlí. Dělat tedy zábradlí nebo ne?
Já bych ho určitě doporučoval, nakonec kdyby myslivecká zařízení podléhala stavebním normám, tak by bylo s podivem, že by někdo něco takového mohl dát do provozu. Bez zábradlí to je riskování. Doporučuji proto minimálně jednu oporu na jedné straně, když už ne klasické dřevěné zábradlí, tak alespoň dostatečně pevnou dlouhou průběžnou tyč, kdy se myslivec může přidržovat alespoň jednou rukou.
Kazatelna, s okny nebo otevřená?
To je zcela individuální, každý jsme jinak starý, jinak fyzicky vybavený, zažil jsem čekání šestihodinové v mínus deseti stupních, ale i v pětadvaceti stupních tepla. Já bych preferoval zavřené kazatelny, ony jednak méně stárnou, neboť je povětrnost prostředí zatěžuje pouze zvenku, a jednak se v nich díky tomu dá udržet i poměrně čisté a komfortní prostředí. Uzavřené kazatelny se dají dovybavit i nějakým polstrováním, pokrýt třeba stěny kobercem, přináší to pohodlí, při pohybu neruší, nic nešustí a nevrže. Základem je ale už při stavbě vše materiálově rozvrhnout a stavebně zvládnout, hlavním aspektem by měla být nehlučnost. Pant nebo petlice se sice namaže, ale s takovými kovovými součástmi bych co nejvíce šetřil, nejlepší službu udělá obyčejný obrtlík.
Čím kazatelnu zateplovat?
Domy zateplujeme v našem oboru většinou materiálem, který hlavně dlouho vydrží, léty se nemění jeho izolační vlastnosti a do materiálu neleze hmyz, myši a další živočichové. Stejné je to u kazatelen. Ne zrovna vhodný je klasický polystyren, který se drolí, volil bych jeho sofistikovanější a pevnější formy. Určitě bychom také neměli používat jako izolaci materiály na bázi skelné drti či podobné materiály, protože se z nich po čase uvolňují drobné částice, které pak myslivci na posedu dýchají. Většinou stačí místo vymýšlení složitého zateplení pobít zevnitř kazatelnu pečlivě silnějším kobercem, ten přispěje nejen k zamezení prostupu větru, ale zároveň přinese do kazatelny teplo, čisto a klidno. Koberec na stěně kazatelny vlastně také funguje jako tlumení zvuků při neopatrném pohybu.
Správnou kazatelnu završuje pořádná střecha. Jaké tedy zastřešení?
Podle daných materiálových možností, určitě ne plech, ten bubnuje jak při dešti, tak když na něj spadne šiška či žalud, nehledě na to, že koroduje. Na střechu lze ale jinak v podstatě použít vše, co se používá ve stavebnictví. Ale ne odpad! Je opravdu nehezké, pokud se nejen střecha kazatelny doslova flikuje z různých zbytků, kombinují se mnohé druhy materiálů, každý kus je jinak barevný, výsledek pak působí jako nějaká bouda ze slumu. Chápu, že velice podstatná otázka při budování mysliveckých zařízení jsou finance, ne každé myslivecké sdružení má sponzora. Pro konstrukci kazatelny se dobře hodí hloubkově impregnované řezivo, nehodí se dřevovláknité desky, protože podléhají vlhkosti.
Z čeho by se tedy podle vás měla ideálně kazatelna stavět?
Jednoznačně preferuji hloubkově impregnované řezivo, to není cenově nějak úplně dramatický materiál, dlouhodobě vydrží, nevyžaduje natírání, povrch působením povětrnosti zestříbří, uzavře se a vypadá dobře řadu let. Je třeba ale vybrat firmu, která garantuje opravdu kvalitní a hloubkovou impregnaci v tlakových komorách a dodá i potřebné certifikáty o ekologické vhodnosti použití v přírodě. Varoval bych před již zmiňovanými dřevotřískovými deskami, ať už se nazývají obchodně jakkoliv, kromě USB desky, která je lepená voděodolným materiálem. Dřevovláknité desky, které se používají na výrobu nábytku, vypadají zpočátku dobře, dobře se s nimi pracuje a dají se sehnat jako odřezky za mnohdy dobré ceny, ale nejpozději do jednoho dvou let naberou desky vlhkost, neodolají povětrnosti ani při sebelepším natření a ztratí pevnost a tvarovou soudržnost.
Jsou nějaké moderní materiály, které by se daly využít?
Já bych se přidržel tradice. Žádné trendy nejsou, držel bych se osvědčeného dřeva, se kterým se dá dosáhnout dobrého výsledku.
Jak velká by měla být kazatelna? Kolik by v ní mělo být místa?
V oboru stavebnictví jsou samozřejmě stanoveny striktní normy a i u firem zabývajících se profesionálně výrobou kazatelen, mají nastudované potřebné ergonomické rozměry. Nechci uvádět obsáhlé konkrétní číselné parametry, aby to nebylo pro čtenáře zavádějící, ale je jasné, že je třeba znát odpovídající střeleckou pozici odvíjející se třeba od průměrné výšky naší mužské populace. Jako příklad lze uvést snad jen některé doporučené rozměry – například přední stěna kazatelny by měla být vzdálená od přední hrany sedáku asi 50 – 60 cm, výška spodní hrany okénka by měla být asi 90 až 100 cm od podlahy. Ale asi chápeme, že v reálu je třeba zohlednit, zda z okénka budu střílet z kopce, a nebo do kopce, podle toho se musí upravit i výška spodní hrany. Já osobně bych třeba spíše zdůraznil, že okénko musí být vysoké alespoň 35 – 45 cm, aby se jednak vešla kulovnice i s puškohledem, a jednak aby při střelbě měl možnost se myslivec podívat na cíl i pohledem nad puškohledem. Profesionální firmy ale jistě znají, jak vysoká má být lavice, vzdálenost pro kolena a třeba jaká má být výška spodní hrany okének. O parametrech žebříků jsme už mluvili. Kazatelna může být pro jednoho, pro dva a taky může být na celonoční čekanou, kde se dá dvě tři hodiny spát. Takové kazatelny pak mohou mít sklápěcí lavice. Jedno z kritérií, které není možné obejít, anebo podceňovat, je bezpečná manipulace se zbraní. A to nejen z pohledu, že by neměl myslivec při manipulaci ťuknout do neobložené stěny hlavní a zradit si zvěř, což je jedno z kritérií, ale také by měl mít možnost zbraň bezpečně přesunovat z jednoho okénka do druhého. Já bych zdůraznil ještě jeden důležitý parametr, a tím je vnitřní výška kazatelny, dostatečná vnitřní světlost. Je potřeba, aby lovec, pokud zahajuje čekanou nebo ji končí, se mohl postavit, připravit se, mohl nabít a vybít zbraň, sbalit si věci. Takže vnitřní světlost kazatelny by měla být asi dva metry, ve skrčené pozici nejenže působíme hluk, ale také porušujeme bezpečnostní zásady.
Už slyším, jak nám staří praktici budou psát, že zbytečně mentorujeme…
Ono se zdá, že tady hovoříme o takových samozřejmých věcech a ti, kdo to budou číst, si řeknou, že nosíme dříví do lesa. Je ale přece řada nových myslivců. Při stavbách mysliveckých zařízení jde vývoj kupředu. Je potřeba na to upozornit a teď se vracím k úvodu našeho rozhovoru. Viděl jsem řadu vzorových příkladů péče o myslivecká zřízení v honitbách, ale zažil jsem také žalostný stav mnoha mysliveckých zařízení až doslova neúctu, nedobrou vizitku místních myslivců. Kazatelen doslova zdraví ohrožujících jsou desítky či stovky, stačí se jen dívat, mnoho existujících mysliveckých zařízení je takových, o které se evidentně nedbá, nikdo se o ně nestará. Jsou třeba na velice nestabilních podpěrách, statici inženýři by se chytali za hlavu, vratké podstavce jsou špatně zavětrované, pokud na takovém podstavci je z nějakého odpadu slepená nedůstojná budka, pak to vzbuzuje možná úsměv, ale někdy spíš politování. Slyšel jsem o případech, že kazatelna padla i s lovcem. Vím, že ne všichni jsme odborníci v oboru stavitelství. Tady se uplatňuje ta česká vlastnost, že všechno umíme, hlavně ať ušetříme, a k lecčemu se nekompetentně hrneme.
Takže jste zastáncem spíše koupit kazatelnu od firmy než ji budovat svépomocí?
Já bych nerad, aby to vyznělo tak, že propaguji profesionální výrobce, ať si klidně stavějí kazatelny myslivci sami. Respektuji, že je to o vůli a ochotě investovat. Určitě by se ale měli myslivci poradit, alespoň si prohlédnout a nastudovat základní rozměry a parametry mysliveckých staveb. A neměli by zapomínat na ještě jednu podstatnou skutečnost. Mladí jsou ještě plni sil a elánu, překonají trochu nepohodlí, ale pokud spočítáte za léta prosezené hodiny na kazatelnách, drobné prohřešky proti správné ergonomii, zkrátka tyto věci se sčítají. Pohled z hlediska péče o zdraví a pohybový aparát je významné hledisko. Vím, o čem mluvím, z mládí z dob sportování si nesu celý život problémy s páteří a hybností končetin, když jsem byl mladý, sedělo se mi dlouhé hodiny jinak než dnes. Ty prosezené noci v mrazu, dešti a v průvanu mi vždycky moje terapeutka připomene, než mi kostru poskládá dohromady a já zase dva týdny normálně chodím. Věnuji-li se celoživotně lovu, tak se sice tělo přizpůsobuje, ale je třeba brát i zdravotnický pohled na věc, není to jen o tom, že spadnu, postřelím se, ale i nepohodlné sezení na kazatelnách má vliv na skelet člověka.
Co byste doporučil - kazatelnu stavět v místě, z materiálu, který je k dispozici, nebo si postavit kazatelnu na dvoře v klidu a pak ji dovézt na místo traktorem?
Vše má svoje klady i zápory, ale já bych preferoval kombinaci obého. Tesařská parta dá na místě dohromady pořádnou základnu, na kterou se pak umístí doma zhotovená vlastní kazatelna. Má to i tu výhodu, že pokud se změní tahy zvěře, mění se porosty, a nebo z nějakých jiných důvodů potřebujeme kazatelnu na jiném místě, vyrobíme zase jen novou základnu a kazatelnu jen převezeme. Pokud je kazatelna vyrobena poctivě z kvalitního materiálu, vydrží bez větší údržby třeba i dvacet let.
Jaké další požadavky na kazatelny vás napadají z pohledu architekta?
Já jsem ze svého oboru zvyklý plnit přání a představy investorské veřejnosti, chci projektovat stavby lidem pro radost a užitek. A je jedno, zda je to stavba pro školství, zdravotnictví nebo soukromá vilka. Takže bych se moc přimlouval za to, aby se péče a pohled na stav mysliveckých zařízení v rámci celé komunity myslivců trošku zlepšila. Ano, jsou honitby, které mají významné ekonomické zázemí, vedou si dobře, mohou si dovolit koupit perfektně vybavené kazatelny, ale i opravdu malé myslivecké sdružení se může rozhodnout vybudovat myslivecké zařízení, které pro ně nebude tak ekonomicky zatěžující, a přitom se ke stavbě dá přistoupit veskrze profesionálně a odpovědně. Chce to jen zdravý rozum a chtít. Vždyť je to radost poskytnout něco účelného, vkusného a přitom praktického a pohodlného pro tak úžasnou věc jako je myslivost. Na takové kazatelny je pak radost chodit. Každý si tam vyřizujeme věci sám se sebou, se svým životem, tráví tam dlouhé hodiny, vnitřní prostor by měl podle toho vypadat, znovu řeknu, že nejlepší je stav je ten, když na pěkné kazatelně stráví myslivec úžasný lov, je úspěšný a po cestě tam a zpět se mu nic nestane, je bezpečno. My se tu bavíme celou dobu o kazatelnách, ale ona není jen kazatelna, je to péče o zařízení pro přikrmování zvěře, veškerá myslivecká zařízení musí nějak vypadat, protože šaty dělají člověka. A taky péče o okolí kolem nich, přístupy k nim, to vše je dobrou vizitkou myslivců. Vždyť co říci, když Vás pozvou na lov, přidělí kazatelnu, ke které se musíte prořezat nožem…. I to se mi opravdu stalo!
Na závěr rozhovoru jen poznámku – jaký je váš názor na přenosné posedy?
Můj pohled je pozitivní z hlediska účelnosti, chápu, že to umožňuje pokrýt i ta místa v honitbě, kde nejsou klasické kazatelny, lze ty různé skládací žebříky využít sezónně, u určitých porostů. Vždy ale, než si něco takového koupím, musím se přesvědčit o snadnosti manipulace, posoudit míru stability, nosnost, vyzkoušet, zda se ve složeném stavu vejde do auta a jak se upevní třeba ke stromu. Nejsem proti používání takových zařízení, ale zcela zásadním požadavkem musí být vždy bezpečnost.
A na úplný závěr mi dovolte otázku, jak na stavbu kazatelny nahlížet z hlediska předpisů a vztahu k majitelům pozemků…
Tak to by bylo na další dlouhý rozhovor, tudy jsem ho dnes ani vést nechtěl, nejsem zkušený právník a vykladač paragrafů. Je ale nad slunce jasné, že kazatelny se staví na pozemku někoho, je třeba s ním stavbu probrat, ujednotit se na postupu, to je ale běžná rutina, která se snad běžně dodržuje. Já jako architekt jednoznačně cítím a vím, že kazatelna musí být bezpečná, praktická, rozměrově vyhovující a hlavně že je vizitkou myslivců, hmatatelným prvkem v přírodě, který svým vzhledem a provedením dnes a denně informuje kolemjdoucí o úrovni a vyspělosti těch, kteří kazatelnu postavili a provozují. Tak jako dům či vilka v ulici ukazuje všem kus vašeho já, tak i kazatelna zrcadlí přístup myslivců k honitbě a zvěři a k myslivosti jako takové.
Asi lepší závěr bych stejně nevymyslel, takže kromě obvyklého poděkování si dovolím pro tentokrát menší výzvu čtenářům Myslivosti. Jelikož mi pan architekt Šíma prozradil, že již vícekrát k velké spokojenosti při svých lovech využil kvalitu kazatelen od firmy Dřevovýroba Wimmer, a protože tato firma je pravidelným inzerentem v našem časopise, propojil jsem všechny jmenované s myšlenkou na malou soutěž.
Budete-li chtít, pošlete prosím do redakce snímky vámi zbudovaných kazatelen, o kterých si myslíte, že splňují všechny praktické a estetické požadavky včetně vhodného umístění v honitbě. Pan architekt Šíma souhlasil, že společně s dalšími kolegy posoudí nejlepší či nejhezčí stavby. Ty nejlépe hodnocené odmění firma Dřevovýroba Wimmer cenou v podobě některého z jimi vyráběných mysliveckých zařízení. Ceny budou předány v květnu na výstavě Natura Viva, některé příklady budou též uveřejněny na stránkách časopisu Myslivost a na webových stránkách.
A chcete-li, pošlete prosím, tentokrát třeba i anonymně, snímky naopak odstrašujících příkladů, snímky nevhodných, nepovedených, a nebo bezpečnost ohrožujících staveb.
Připravil Ing. Jiří KASINA