ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Leden / 2015

Myslivost a škody zvěří, jejich eliminace zimním přikrmováním

Myslivost 1/2015, str. 13  Jiří Kurka
Dne 20. listopadu 2014 se konal již XVII. Sněm lesníků, tentokrát na téma Myslivost a škody zvěří, jejich eliminace zimním přikrmováním. Sněm probíhal stejně jako v loňském roce v rekreačním zařízení Olšina, kde je vždy vytvořena výborná kulisa pro jakékoliv myslivecké či lesnické akce. Sněm lesníků uspořádala Česká lesnická společnost (ČLS), o. s. ve spolupráci s Lesy České republiky (LČR), s. p. a Vojenskými lesy a statky ČR (VLS), s. p. O atraktivnosti i aktuálnosti daného tématu mluvila vysoká účast mnoha posluchačů z řad myslivců i lesníků z celé ČR. V průběhu dne čekala na posluchače řada přednášek a příspěvků od uznávaných odborníků a ze širokého spektra pohledů na škody zvěří. Po počáteční prezenci všech účastníků pronesl úvodní slovo odborný garant akce Ing. Milan Suk, Ph.D. z VLS ČR, s. p. divize Karlovy Vary, a poté uvítal zúčastněné za pořadatele i tajemník ČLS, o. s. PhDr. Ing. Vít Skála, Ph.D. Vlastní sněm tak mohl začít.
 
Jako první vystoupil se svým příspěvkem Ing. Jiří Pondělíček, Ph.D. z Ministerstva zemědělství, který účastníkům vysvětlil pohledy a názory ministerstva k dané problematice. Ve svém příspěvku poukázal na nezanedbatelnou výši částky, které škody zvěří každoročně dosahují. Smutným faktem je, že tato částka má stále rostoucí charakter.
Škody zvěří postihují hlavně lesnické a zemědělské hospodaření; zatímco u lesního hospodářství se dají tyto škody celkem dobře spočítat, v zemědělství je monitorování škod vzhledem k odlišnému hospodaření (střídání plodin, každoroční sklizeň apod.) problém. Ministerstvo sleduje škody zvěří pomocí inventarizace v pětiletých cyklech. Další monitoring proběhne v roce 2015 a přinese nové výsledky. Doufejme, že budou milosrdnější.
Ing. Pondělíček dále vyjádřil zklamání Ministerstva zemědělství, které se domnívalo, že během uzavírání smluv o pronájmu honiteb či změnách jejich vlastníků budou tito noví provozovatelé mít větší zájem např. na snížení početních stavů přemnožené zvěře či efektivnějším mysliveckém hospodaření. Tyto změny se však podle myslivecké statistiky zatím příliš neprojevily a zřejmě ani neprojeví.
Ministerstvo je nadále znepokojeno rostoucími stavy spárkaté zvěře. Výrazně překročené normované stavy jsou především u zvěře černé, jelení a sičí. Toto je dáno zejména velkou potravní nabídkou a příhodným životním prostředím, na které tato zvěř reaguje rychlým nárůstem své populace (obzvlášť černá).
Ministerstvo provedlo několik opatření, která mají napomoci k řešení této situace. Prodloužení doby lovu se však na snížení stavů hlavně u černé zvěře nikterak zvlášť neprojevuje stejně jako např. zavádění pásů mezi lesy a poli pro lepší odstřel. Prase se od prostřeného stolu uprostřed lánů kukuřice nehne a má se příslovečně jako „prase v žitě“.
U siky se prý zdá situace po prodloužení doby lovu lepší. Bylo vysvětleno, že doba lovu laní nebyla prodloužena z biologických důvodů (březost, plod). Přesto se jeví prodloužení doby lovu u vyjmenovaných druhů zvěře spíše jako nedostačující opatření.
Ministerstvo dále zmínilo problematiku noktovizorů. U většiny z nich stačí k pořízení jen souhlasné stanovisko od státní správy myslivosti, pouze u noktovizorů pevně připojených ke zbrani je nutné mít i souhlas Policie ČR. Otázkou zůstává však vysoká pořizovací cena takového doplňku zbraně…
Ministerstvo dále provedlo prodloužení platnosti současných metodických pokynů pro státní správu při povolování odstřelů zvěře do roku 2018.
I nadále běží dotace na pořizování odchytových zařízení, kde MZe přispívá 8000 Kč/ks, zhruba tedy 2/3 ceny.
Velice kladně se ministerstvo vyjadřuje k přezimovacím obůrkám pro zvěř, v nichž se velmi dobře daří účinně redukovat stavy zvěře na příslušný poměr pohlaví, požadované normované stavy (NS) či aplikovat zvěři léčiva. Možná by tedy stálo za to podpořit zakládání přezimovacích obůrek dotací?
 
Druhý příspěvek byl na téma Odpovědnost za škody způsobené zvěří ve světle aktuální judikatury (viz také Myslivost 11/2014) a přednesl jej JUDr. Ing. Martin Flora, Dr. z Mendelovy univerzity v Brně.
Posluchače na sněmu seznámil s problematikou vlastnictví zvěře a následnou odpovědností za škody způsobené zvěří. V základním principu platí, že za škody zvěří zodpovídá její vlastník! Zde je však nutné uvést, že se jinak nahlíží na zvěř ve volné honitbě a jinak na zvěř oborní. Ve volné honitbě je zvěř primárně věc ničí a vlastníka nabývá až po ulovení (zhasnutí). Tím se stává člověk, který má právo myslivosti - tedy uživatel honitby.
O odpovědnosti za škody touto zvěří způsobenou pojednává zákon o myslivosti, kde platí, že u zvěře, která lze obhospodařovat lovem zodpovídá za škody uživatel honitby; u zvěře, která nelze obhospodařovat lovem, zodpovídá za škody stát. Tato odpovědnost je navíc objektivní, tzn. že se jí dotyčný nemůže zbavit ani v případě, že řádně dodržuje veškeré povinnosti podle zákona.
Důležité je také vědět, že pokud vlastník pozemku (majetku), kde došlo ke škodám zvěří, nečinil přiměřená opatření proti škodám zvěří (dle zákona), bude mu tak snížena náhrada škody. To je alespoň malá náplast pro ty poctivé myslivecké hospodáře, kteří dodržují myslivecký zákon ve všech směrech.
Pokud už dojde ke škodám zvěří, musí poškozený uplatnit nárok na náhradu v příslušných lhůtách (jiné jsou pro zemědělství, jiné pro lesnictví). Kdo lhůty nedodrží, ten samozřejmě žádnou náhradu nedostane. Zákon však preferuje především dohodu – pokud se tedy např. zemědělec s myslivci dohodne o náhradě či vyrovnání škod, mohou se tak obě strany vyhnut nepříjemným soudním záležitostem, kdy může soud nakonec rozhodnout úplně jinak, než si kdokoli představoval.
U zvěře oborní je odpovědnost za škody jasnější, protože je znám lépe její vlastník – ve většině případů uživatel obory či držitel obory. V případě škod zvěří a jejich náhrad tak nezbývá nic jiného, než se držet zákona a případných lhůt na uplatnění škody. Lépe je však ovládat umění dohodnout se.
 
Třetí příspěvek přednesl posluchačům Ing. Pavel Zima z ředitelství České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Praze na téma Škody zvěří z pohledu ČIŽP.
V příspěvku bylo vysvětleno, jakými postupy se ČIŽP řídí, hodnotí-li škody zvěří na lesních porostech a jaké možné postihy mohou nedůsledného mysliveckého hospodáře čekat, zanedbá-li své povinnosti se zvěří.
ČIŽP vychází při své práci primárně ze zákona o ČIŽP a opírá se přitom též o lesní zákon či zákon o ochraně přírody a krajiny. Ve spolupráci s různými stupni státní správy se snaží o nápravu vzniklých škod na ekosystémech. V případě škod zvěří je prioritou zachovat zdravý les a všechny jeho funkce! Problémy škod zvěří řeší ČIŽP napříč celou republikou v řadě oblastí např. severní Plzeňsko a jižní Karlovarsko (sika, muflon), Železné hory (jelen, daněk, muflon), Bouzovsko a Svitavsko (sika) aj., kde je snahou docílit snížení stavů zvěře.
Jako odstrašující případ bylo zmíněno šetření v honitbě Líšťany, kde došlo k rozsáhlým škodám na lesních porostech způsobeným ohryzem, okusem i loupáním sičí zvěří. V honitbě bylo totiž intenzivně vnaděno nejen během období strádání a nouze a při kontrolním podzimním sčítání zde bylo napočítáno 800 – 1000 ks oproti jarním 275 ks sičí zvěře! Obrázek si každý dokáže udělat sám, jak to asi muselo v honitbě vypadat.
Závěrem bylo navrženo několik návrhů pro zlepšení situace např. zvýšení pravomocí státní správy, zákaz přikrmování zvěře tam, kde jsou její stavy neúnosné, pokuty za neplnění odstřelů, zapojení ČIŽP jako kontrolního orgánu zákona o myslivosti a další. Třeba by se pak někteří vlastníci začali více snažit…
 
V dalším příspěvku se posluchači dověděli informace z tématu Zkušenosti LČR s přezimovacími obůrkami v Jizerských horách. Příspěvek přednesl Ing. Libor Dostál z LČR, s. p., Krajské ředitelství Liberec.
Účastníkům bylo řečeno, že přezimovací obůrky nejsou v zákoně přesně definovány, a tak LČR řeší tuto věc přesně stanovenými smlouvami o pronájmu honiteb. Důležitý je oboustranný zájem na spolupráci a dosažení smluvních cílů, pak vše funguje bezvadně. Takto se daří v Jizerských horách pochytat skoro normované počty jelení zvěře a dosahovat „téměř“ i stav cílový. Základním předpokladem je však opět stejné smýšlení vlastníků a uživatelů honiteb.
Na vybudování přezimovací obůrky je možné získat příspěvek od SFŽP či EU! Přezimovací obůrky také musí splňovat různá kritéria. Mezi ty zásadní patří klidovost místa, přístup k vodě (není nutný při vytrvalé sněhové pokrývce během uzavření), dobrá přístupnost objektu pro obsluhu, vhodné vybavení (seník, sklad krmiv, krytá pozorovatelna, důsledně ošetřená kostra porostů…) aj. Zvěř musí mít ve zvolené místo klid a důvěru.
Vnadit zvěř do obůrek se začíná hned po říji a platí, že čím dříve začneme vnadit, tím dříve můžeme zvěř uzavřít. Posluchačům bylo také sděleno několik dalších rad, např. že záskoky fungují lépe, vidí-li zvěř přitom na krmeliště. Přichytávací zařízení nabývá na účinnosti, až když už je většina zvěře uzavřena.
Zvěř se v obůrkách denně krmí, nepřikrmuje! Důležité je zvěř z obůrek vypouštět až tehdy, když je na pastvinách alespoň 7 cm vysoký, nový svěží travní porost! Za předpokladu rozumného kompromisu myslivců a lesníků se přezimovací obůrky jeví jako dobré řešení problémů se škodami zvěří.
 
Dalším přednášejícím na sněmu byl Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc. z České zemědělské univerzity v Praze. S příspěvkem na téma Zkušenosti s hospodařením s jelení zvěří v CHKO Slavkovský les. Přednášející uvedl posluchačům výsledky z projektu na LZ Kladská z let 1992 – 1997, kde docházelo k opakovaným škodám jelení zvěří na zde chráněné borovici blatce.
Tyto škody byly důsledkem změn, které měly na zdejší populaci zvěře zásadní význam, a to zejména nevhodným způsobem přikrmování a snížením potravní nabídky kvůli omezení zemědělského hospodaření (zarůstání pastvin invazním bolševníkem apod.).
V rámci projektu byl stanoven zcela odlišný management zvěře a systém přikrmování. Byly oddáleny krmeliště od lokalit s borovicí blatkou a zřízena krmeliště nová ve větším počtu. Přestalo se přikrmovat formou „vysypaných hromad“, kdy zvěř trpěla trávicími potížemi a klesalo její pH v trávicí soustavě. Pro vyrovnání kyselosti v trávicí soustavě pak zvěř přirozeně přijímala více tříslovin z kůry stromů, na kterých tak vznikaly nevratné škody loupáním a ohryzem.
Větší hustota krmelišť také zajistila možnost nalézt dostatek potravy i slabším kusům a nejen dominantním jedincům. Zvěř tak přestala mít potřebu hledat potravu v mladých lesních nárostech a škodit okusem prýtů.
Pro plynulý a stálý přísun zdrojů potravy bylo vybudováno na 45 ha zvěřních políček, okusových ploch a pastvin, kde byl dokonce pro větší klid zvěře zakázán lov. Těmito vybranými postupy byla respektována biologie a potřeby zvěře, která tak není stresována a doháněna k poškozování porostů z nouze. Podíl škod zvěří se v oblasti citelně snížil a problémy se zmlazením borovice blatky vymizely. Pokud tedy má zvěř v honitbách dostatek klidu a potravních možností, nemá potřebu brát si jinde a působit tak hospodářské škody.
 
Následoval příspěvek na téma Fyziologie a patologie trávení u volně žijící spárkaté zvěře. Za omluveného MVDr. Pavla Forejtka, CSc. zaskočil pan docent Hanzal a zdařile tuto problematiku přiblížil účastníkům sněmu.
V příspěvku bylo zmíněno, že trávení přežvýkavců (tedy i spárkaté zvěře) je uzpůsobeno především k trávení vlákniny! Jadrná krmiva mají za úkol zvěři pomoci „nastartovat“ symbiotické organismy v žaludcích pro lepší trávení. Pro výživu zvěře platí v podstatě stejná pravidla jako pro hospodářská zvířata. Je snad správné předhazovat zvěři k potravě nevhodné zbytky, odpady z krmiv, nahnilé ovoce aj., když takové potraviny škodí i domácím zvířatům?
Podobně zhoubné je i přikrmování zvěře na „hromadách“ na volné zemi. Takto podávaná krmiva vydrží v dobrém stavu max 1 týden! Poté jsou již spíše pouze zdrojem plísní a toxinů, které zvěří způsobují nepříjemná oslabení organismu, častěji však deformace trávicího cyklu (klesá pH v trávicí soustavě, odumírá střevní mikroflóra a trvá měsíce, než se obnoví…) a zvěř může nakonec i uhynout! Podobné problémy má zvěř například také z řepky.
Dužnatá krmiva v zimě jsou jistě pro zvěř přínosem, ale nesmí zmrznout! Zkuste sami sníst zmrzlé jablko, jak na vás bude asi působit? A se zvěří je to stejné. Při přikrmování a výživě zvěře stačí přitom používat selský rozum a zdravou úvahu. V žádném případě tak nic nezkazíte, podáte-li zvěři kvalitní čerstvé luční seno…
 
Příspěvek na téma Vliv přikrmování na prostorovou aktivitu zvěře přednesl účastníkům sněmu Ing. Zdeněk Macháček z VLS ČR, s. p.
Posluchačům byly prezentovány prozatímní výsledky probíhajícího výzkumu v Doupovských horách, kde za pomoci technologie GPS je sledována aktivita zvěře ovlivněná přikrmováním. Bylo zmíněno několik zajímavých postřehů, kdy se během přikrmování okrsky zvěře znatelně snižují (do 600 m od krmeliště). Tyto menší okrsky zvěř opouští jen v případě vyrušení či ukončení přikrmování, kdy začíná znovu migrovat do větších vzdáleností.
Výstupy z projektu ukazují, že lze zvěř udržet pomocí dostatečného přikrmování a klidu dál od porostů, kde by mohla napáchat škody. Základem má být především kvalitní krmivo a intenzivní přikrmování až do konce dubna (roste již tráva na loukách). Důležité je také omezit vstup lidí se psy do míst krmelišť. Za těchto předpokladů pak lze účinně redukovat škody zvěří…
 
V dalším příspěvku se na sněmu představil Ing. Ivo Vicena, CSc., který přednášel na téma Vliv loupání zvěře na stabilitu proti polomům. Ve svém příspěvku posluchačům vesměs obecně shrnul problematiku škod zvěří, které jsou čím dál častějším jevem v lesním hospodářství vlivem neustále rostoucích stavů spárkaté zvěře v ČR.
Přednášející zmínil podíl škod zvěří v nahodilých těžbách a uvedl i další možné důsledky, které hrozí záhy poté. Stromy poškozené loupáním postihuje hniloba, která má za následek snížení stability stromu proti větrným polomům, zátěži mokrým sněhem apod. V rozvinuté fázi hniloby pak dochází ke zlomům a poškození nejcennějších sortimentů dřevní hmoty, což vede samozřejmě k nižším výnosům v lesním hospodářství a zvyšování nákladů na vynucené rekonstrukce rozvrácených porostů. Je tedy žádoucí docílit výrazného snížení škod zvěří ve prospěch lesa jako ekosystému plnícího nejen hospodářské funkce.
 
Závěrečný příspěvek zněl na téma Přezimovací obůrky v Krkonoších jako základní prostředek ochrany před škodami zvěří. Téma přednášel Bc. Jiří Tureček z KRNAP.
V příspěvku bylo účastníkům řečeno, že v KRNAPu je myslivost čistě nekomerční činnost a je plně podřízena ochraně přírody. Na území 6 honiteb je v KRNAP umístěno 18 přezimovacích obůrek, kam se správě daří na zimu pochytat až 90 % zdejší populace jelení zvěře. Významně tak poklesá možnost napáchání škod zvěří. Škody se vyskytují většinou pouze v místech migračních tahů.
Díky přezimovacím obůrkám se daří v KRNAPu dosahovat přirozené rovnováhy mezi zvěří a přírodou. Průměrná velikost přezimovací obůrky se zde pohybuje kolem 7 ha.
Při využívání obůrek se ukázala řada výhod např. snížení škod zvěří na nárostech, minimální odpad z krmiv, nasytí se všechna zvěř (mladé i staré kusy), je účinnější možnost medikace aj. Naproti tomu je nutné počítat s určitou náročností na logistiku a provoz. Náklady na přezimovací obůrky se však i zde vyplácí. Možnost redukovat škody zvěří pomocí přezimovacích obůrek tak byla opět potvrzena.
 
Na konci sněmu pronesl závěrečné slovo a shrnutí odborný garant akce Ing. Milan Suk, Ph.D. a XVII. Mně nezbývá než opět smeknout před pořadateli a organizátory za jejich pečlivou a obětavou práci, vhodně zvolené a aktuální téma i výbornou pohostinnost a poděkovat tak jménem nás všech zúčastněných za pěkné setkání a možnost dozvědět se nové a zajímavé zkušenosti. Věřím, že se řada zde navržených a osvědčených řešení brzy objeví i v myslivecké praxi. Myslivosti zdar!
Za časopis Myslivost Jiří KURKA
Zpracování dat...