Preparace - Historie, vývoj a postup
Myslivost 1/2015, str. 68 Psavel Višňák
Co je to preparace neboli taxidermie? Toto starověké řemeslo, ve správných rukou umění, nejlépe vystihuje jeho překlad. Taxi znamená pohyb a derma kůže. Kořeny sahají hluboko do lidské historie. Už pravěcí lidé primitivně konzervovali kůže, ze kterých si poté zhotovovali přístřeší a oblečení.
V době starověkého Egypta byla domácí zvířata považována za posvátná a byla mumifikována, stejně jako lidé vládnoucích vrstev. Modernější forma taxidermie, tedy umění zachování a navléknutí kůže zvířete na formu (kopyto), tak aby vypadalo jako živé, byla poprvé zaznamenána v průběhu středověku.
Nejstarší známou publikaci o preparaci napsal v roce 1555 přírodovědec Pierre Bellon. Během viktoriánské éry začala být taxidermie velice populární, zejména díky objevným výpravám, při kterých cestovatelé přiváželi do své domoviny velké množství zvířat. Ta byla preparována do muzeí po celém světě, nebo skončila v soukromých sbírkách.
Na začátku 20. století se kvalita taxidermie podstatně zvýšila. K tomu vysokou měrou přispěli umělci jako Carl E. Akeley, William T. Horneday, Colomas Jonas, Leon Moldete, kteří vyvinuli na tu dobu průkopnický způsob preparace zvířat. Oblékali je totiž na předem zhotovené, velmi zdařilé modely.
Od 70. let 20. století tyto modely začaly pomalu vytlačovat doposud nepřekonané polyuretanové náhražky těl. Podle originálu kostry zvířete se z modelovací hlíny vytvoří tělo, které se následně laminuje, anebo se z těla i se svalovinou vytvoří pomocí speciální odlévací hmoty forma, do které se nalévá polyuretan. Tato hmota přesně okopíruje tvar formy. Odlitky se následně upravují podle velikosti zvířete, popřípadě do jiných pozic. Světla se imitují skleněnými nebo akrylovými. Slechy, zuby a lízáky savců jsou nahrazeny umělými komponenty.
V České republice byl pojem „polyuretanový model“ ještě donedávna neznámý. Stejně tak jako množství moderních materiálů, které byly na západě dávno objeveny a úspěšně používány. Po devadesátých letech se k nám tyto materiály začaly postupně dostávat z Německa, později z USA.
Avšak i když tyto materiály mají dnešní preparátoři k dispozici, neznamená to, že kdokoliv může tuto činnost provozovat. Dobrý preparátor musí perfektně znát anatomii a výraz zvířat, modelovaní, odlévaní, a mnoho dalších dovedností. Také musí být ochoten se celý život vzdělávat a rozvíjet. V neposlední řadě je stále nutné sledovat nové trendy v taxidermii, vyvíjející se hlavně na severoamerickém kontinentě velmi rychle.
Ne všichni čeští preparátoři tyto moderní trendy následují, a proto je úroveň české preparace, až na pár výjimek, špatná. Možná i proto, že český zákazník je stále zvyklý na nízkou kvalitu preparací (protože nemá porovnání), a nesprávně zhotovené preparáty odebírá bez jakýchkoliv námitek.
Důležitý je už ale samotný počátek, jakým způsobem připravíme ulovenou zvěř pro následnou preparaci. Proto mi dovolte uveřejnit několik nejdůležitějších zásad.
Ošetření zvěře na preparaci - pernatá
Na preparaci vždy vybíráme kvalitní kus ulovené zvěře. Tedy zvěř, která je dobře opeřená, a není poškozená nešetrným zacházením. Nejčastější chyby, kterých se myslivci dopouštějí, jsou nevyspělost zvěře (pera jsou nevyvinutá), potřísnění peří barvou, vystavení zvěře vysokým teplotám (dojde k zapaření, a tedy znehodnocení trofeje). Konkrétně - když například zvěř po ulovení leží dlouhou dobu na jednom boku, poté často dojde k uvolnění per z pernic na zapařené straně. Není také úplně vhodné, aby zvěř určenou k preparaci přinášel pes. Pernatou nosíme za stojáky, nozdrami propíchneme izolovaný drátek, a takto ji vyvěsíme.
Po dosažení posmrtné strnulosti vložíme do mikrotenového obalu, ze kterého vytěsníme veškerý vzduch a dobře uzavřeme. Pokud vzduch vniká dovnitř, dojde k vysychání končetin, což není žádoucí. Takto zabalenou pernatou vložíme do mrazničky.
U velkých hrabavých, jako je například tetřev nebo krocan, provedeme vývrh dutiny břišní, následně ji můžeme zasolit nebo vystlat smrkovými větévkami nasáklými lihem či stejně ošetřenou vatou. Do klovce vložíme kousek lihem nasáklé větévky nebo vaty.
Ošetření zvěře na preparaci - srstnatá
U malé zvěře srstnaté jako je například kuna, postačí vyvěšení za běh, po vychladnutí zabalíme zvěř stejným způsobem jako pernatou a vložíme do mrazničky.
U větší zvěře, jako je například zvěř srnčí, provedeme malý vývrh a pokud chceme preparovat pouze poprsí, vedeme hlavní řez po páteři, směrem od hlavy ke kohoutku až do necelé poloviny kusu. Z tohoto bodu následně obkroužíme úlovek druhým řezem kolem dokola. Třetí řezy směřujeme okolo kolenních kloubů předních běhů a napojíme se na druhý řez. Zvěř stáhneme a v posledním obratli odřízneme lebku.
U zvěře černé nevedeme hlavní řez po páteři, nýbrž jí stahujeme do pytle. Takto staženou deku odvezeme preparátorovi, nebo zamrazíme již popsaným způsobem.
Jestliže chceme preparovat celý kus, opatrně provedeme malý vývrh tak, abychom zbytečně nepotřísnili kus barvou, vyvěsíme ho a necháme vychladnout. Poté transportujeme k preparátorovi. Nikdy neodřezáváme střapec s rážemi a nerozřezáváme zámek.
Nejčastější chyby, kterých se myslivci dopouštějí, jsou dlouhodobé ležení úlovku na jedné straně, a hlavně krátká deka (tzn. lovec deku uřízne před běhy).
Pokud se chcete dozvědět více informací o „polní“ přípravě zvěře na preparaci nebo o mně a mé práci, podívejte se na mé nové webové stránky www.preparace-visnak.cz
Bc. Pavel VIŠŇÁK