Časopis Myslivost

V současné době na území bývalého okresu  jsou vytvořeny tři celky spadající pod správu pověřených obcí, chovatelské přehlídky se organizují společně, takže celková plocha, ze které je zvěř soustřeďována na přehlídky, je stále stejná. Státní správa (pověřené obce) jmenují společnou hodnotitelskou komisi.
V tomto sdělení jsou zahrnuty pouze trofeje srnců fyzicky předložených hodnotitelské komisi, aby byl zachován shodný názor na stanovení věku, bodové hodnoty a udělení červeného bodu za nesprávný odlov. Nehodnoceny jsou trofeje předložené ve formě fotografií nebo hodnotících tabulek. Pro sjednocení názorů na stanovení chovnosti, tj. přidělení červeného bodu za nevhodný odstřel, byla v osmdesátých létech minulého staletí vypracována kritéria chovnosti.

V souladu s údaji o výši slovitelnosti srnčí zvěře na Pardubicku (Myslivost 8/2012, Myslivost 9/20142014), od roku 1975 se neustále zvyšoval počet předložených srnčích trofejí  na přehlídky, z původních 234 trofejí v roce 1975 na 835 trofejí v roce 2009, tj. o více než 257 % (Graf č. 1.). V následujících letech v souladu s poklesem stavů srnčí zvěře, poklesl i počet předložených trofejí, takže v roce 2013 jich bylo předloženo jen 566, tj. snížení za pouhé 4 roky o 269 trofejí, což představuje pokles o téměř 70 %.
Věkové rozvrstvení předložených trofejí je zobrazeno na grafu č. 2.  Jak je patrno, do 80. let minulého století bylo loveno více srnců starších na úkor nejmladších. V následujících letech již došlo k optimalizaci lovu, průběrný odlov byl hlavně soustředěn na I. věkovou třídu.
Za celé sledované období byly z celkem předložených trofejí ve 47 % zastoupeny trofeje srnců I. věkové třídy.  Přes 24 % představovaly trofeje srnců II. věkové třídy a trofeje nejstarší věkové skupiny byly zastoupeny téměř ve 29 %.
Nečas ve své monografii (Srnčí zvěř, SZN, 1975) udává jako optimální poměr lovu srnců v jednotlivých věkových třídách: 50 % I. věková třída, 20 % II. věková třída a 30 % III. věková třída. Z porovnání je patrné, že tento poměr lovu byl i v našich podmínkách zachován.
Trofeje srnců označených červeným bodem, představující nevhodný odlov z důvodu chovnosti daného srnce, jsou soustředěny na grafu č. 3.  Za celých hodnocených téměř 40 let průměrný výskyt chovných srnců dosáhl hodnoty mírně přesahující 8 % z celkem hodnocených trofejí. Rozptyl v jednotlivých letech do roku 1996 se pohybuje mezi 6 až 12 %, v následujících letech se prudce zvýšil až na hodnoty přes 14 % a naopak po roce 2008 prudce poklesl až ke 4 %.
Rozebereme-li výskyt chovných srnců v jednotlivých věkových třídách, zjistíme, že pouze nepatrné procento se objevuje ve skupině nejstarších srnců, v průběhu let, po sepsání kriterií chovnosti, byly zaznamenáni červení  srnci ve III. věkové třídě pouze šestkrát. Nevhodný odlov byl soustředěn hlavně na I. věkovou třídu, ve které bylo za celé sledované období označeno červeným bodem téměř 14 % předložených trofejí. Ve II. věkové třídě bylo pro nevhodný odlov označeno přes 8 % trofejí.
Nárůst počtu chovných srnců po roce 1996 je patrný nejen u mladých srnců, ale i ve skupině srnců III. věkové třídy, v letech 1997 až 1999 byly červené body přiděleny 2 – 3 % trofejí.
Tvorba parožní hmoty je vázána hlavně na dostatečný příjem  vhodné potravy v době parožního růstu.  Vach M. (Srnčí zvěř, Silvestris 1993) ve své monografii cituje několik autorů, kteří jasně prokazují závislost  prostředí na  tvorbu paroží.  U srnčí zvěře růst paroží probíhá v zimních měsících, je tedy právě kvalita potravy a přístup k ní určujícím faktorem pro tvorbu paroží a to hlavně v období ledna a února.
Zjistil jsem, že právě po roce 1996 v měsících lednu a únoru se začínají na Pardubicku velmi často a na delší dobu objevovat  vyšší teploty a dlouhodobě se sněhová pokrývka udržovala okolo pouhých 2 cm. Navíc v tomto období byla skladba plodin na polích ještě relativně dosti pestrá, takže umožňovala přístup k různorodé potravě. Je tedy velmi pravděpodobné, že tyto velmi vhodné podmínky umožnily kvalitní tvorbu parožní hmoty, parůžky u mladých srnečků dosahovaly vyšší výšku i hmotnost a při snaze splnit plán lovu často docházelo k tomu, že bylo obtížné nalézt  srnečka s méně kvalitním parožím, a tak byli loveni i srnci velmi nadějní.
Podobné podmínky prostředí můžeme nalézt i v letech po roce 2005. Postupné oteplování planety se opět projevilo relativně vysokými teplotami v lednu a únoru, teplota se opakovaně a dlouhodobě držela na teplotách  přesahující +2 °C a sněhová pokrývka byla minimální. V tomto případě již ale nepozorujeme stejný efekt jako v předchozím období, naopak výskyt chovných srnců se výrazně snížil, hlavně ve II. věkové třídě. 
V tomto období již došlo k výrazné změně zemědělské výroby. Z polí zmizela pestrost různých pěstovaných plodin a zemědělství se soustředilo na pěstování tzv. energetických  plodin.  Na obrovských lánech je vysévána kukuřice a řepka olejná a po jejich sklizni zůstávají přes zimu prakticky holá pole. Nedostatek vhodné a různorodé potravy se projevil i na tvorbu parožní hmoty u srnčí zvěře, takže ačkoliv byly klimatické podmínky relativně velmi příznivé, přesto byla tvorba parožní hmoty silně redukována. Stejné závěry vyplynuly i z hodnocení kvality srnčí zvěře (Myslivost 9/2014).    
Ukazuje se jasně, že v důsledku současné zemědělské výroby dochází nejen k likvidaci drobné zvěře, ale i ke snižování stavů zvěře srnčí a současně i její kvality. Ohrožování kvality naší přírody v kulturní krajině se neodráží pouze na početnosti lovné zvěře, ztrácí se ale i polní ptactvo, drobní hlodavci, motýli apod. Kulturní krajina silně postrádá přírodní zelené travnaté plochy, keřová pásma apod. Půda je maximálně využívána, ale není zajištěna její stálá obnova, zlikvidována byla živočišná výroba, a tím i dodávání organické hmoty do půdy.
Navíc nejsou zajištěna žádná protierozní opatření (vodní erozí je v ČR ohroženo až 50 % orné plochy a větrnou okolo 14 %), takže ročně mizí vodní a větrnou erozí až neuvěřitelných 21 miliónů tun ornice.
Z mnoha míst se již požaduje, aby se situací začaly reálně zabývat nejvyšší státní orgány, protože hrozí devastace kulturní krajiny a není možno se spoléhat na to, že se vše potřebné doveze z ciziny.
RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.