Časopis Myslivost

 
Jeřabiny
Velice opomíjeným a přesto nutričně velice vydatným doplňkovým krmivem, které v oblasti přikrmování stále více upadá v zapomnění, jsou sušené malvice jeřábu sladkoplodého a všech jeho mutací. Plody obsahují vysoký podíl vitamínu C, organické kyseliny, cukry, třísloviny, pektinové látky, karotenoidy a další vysoce účinné látky.  V jeřabině je významným podílem zastoupen vápník, železo, jód, hořčiny a zvláště velmi cenný antioxidant rutin. Jeřabiny působí na zažívací trakt zvěře velice příznivě a dieteticky.
V rámci celosvětové flóry se jeřáb obecný vyskytuje přibližně ve sto padesáti druzích. Jen v České republice se vyskytuje kolem dvaceti druhů jeřábů. Jeřáb má spoustu lidových názvů: jeřáb ptačí, jeřábek, jeřabina, korálek a další. Plody kulturní variety jeřábu mají lesklou, oranžovou až tmavě červenou barvu a v době biologické zralosti mají příjemnou sladkokyselou, mírně nahořklou chuť.
Jeřáb není příliš náročný na geografickou polohu ani na péči. Dobře snáší i poměrně kyselé půdy, nemá však rád vápenitou půdu, v níž se dožívá nižšího biologického věku. Dává přednost sušším stanovištím, byť se v přírodě běžně vyskytuje i u horských potoků nebo ve vlhkých pahorkatinách, kde často roste jako keř.
Jeřáby se dobře adaptují na různá prostředí, jsou odolné vůči emisím v ovzduší, proto jsou vhodné k vysazování stromořadí kolem cest a silnic, do městských parků, mezi domy na sídlišti či podobná exponovaná místa. Mohou se pěstovat i na plantážích. Jeřáby se mohou pěstovat v podobě zákrsku, čtvrtkmenu, polokmenu i vysokokmenu.
V České republice se vyskytuje kolem dvaceti druhů jeřábů. Nejčastěji se u nás pěstuje jeřáb obecný, kterému botanici dali příznačný název „Moravský sladkoplodý“ (Sorbus aucuparia varieta edulis).  Plody (malvičky) tohoto jeřábu jsou oranžovočervené, mírně lesklé, trpkokyselé a mají vysoký obsah vitaminu C, dokonce vyšší než běžně dostupné citrusy. Rozpoznat od divoké formy je můžeme na základě tvaru listu, zejména jeho krajkování. Listy sladkoplodé mutace mají pilovitý okraj pouze do poloviny listu, zatímco u divoké formy „jeřábu ptačího“ se zubatí po celém obvodu listové čepele. Rozeznat je lze také na základě smyslového posouzení. Dozrálé plody jeřábu sladkoplodého mají specifickou sladkokyselou, nepatrně nahořklou chuť, zatímco plody plané formy mají chuť svíravě trpkou a výrazně hořkou.
 
S ohledem na skutečnost, že neexistuje žádný ucelený návod či všeobecně platný manuál, jak jeřabiny zvěři správně připravit, a stále obtížněji se získávají praktické informace a zkušenosti z oblasti přikrmování, musím konstatovat, že se myslivci nevědomky stále častěji dopouštějí různých chyb a přehmatů.
Jednou z potenciálních chyb je i to, že myslivci při sklizni jeřabin často olamují či ořezávají celé větve s trsy plodů. Je nutno si uvědomit, že tímto destruktivním způsobem se výrazně snižuje produkce stromu pro následující období. Těsně za plodovým hroznem se totiž nacházejí větší pupeny, což jsou v podstatě plodonosné zárodky malvic pro následující období. Absencí větví a zároveň pupenů si významně snižujeme úrodu malvic pro příští rok. Bylo by proto dobré naučit se trhat či stříhat pouze malvice se stopkou a větve s plodonosnými pupeny každopádně zachovat!
 
Oproti přípravě „klasické“ letniny, která se připravuje v první polovině vegetačního stadia (květen červen), se jeřabiny sklízejí výrazně později, většinou až na samém konci druhé poloviny vegetačního období (srpen - září). U této plodiny platí více než kdy jindy, čím později, tím lépe.
Plody se sklízejí v době biologické zralosti, kdy malvičky obsahují největší podíl nutričních látek, zejména pak vitamínu C. Plody jeřábu se však mohou sklízet i výrazně později, v některých výše položených oblastech klidně až v říjnu či dokonce listopadu. Někdy se účelově nechávají přejít prvním mrazíkem, aby si zachovaly co nejvíce vitamínů.
Výhodou této plodiny je, že malvice vydrží na stromě bez nutriční degradace hodně dlouho a pro zvěř jsou atraktivní i tehdy, když začnou fyziologickou cestou sesychat a scvrkávat se.
V myslivecké praxi je obecným pravidlem, že důležitější než doba sklizně je výběr toho správného stromu. Nejednou jsem slyšel tvrzení, že srnčí zvěř konzumuje jen ušlechtilé formy jeřábu a divoké mutace ignoruje. To je však velký omyl! Tato tvrzení je nutno v myslivecké praxi považovat za pouhý mýtus, který naprosto postrádá objektivity a obecného charakteru.
Na základě mých pozorování a cílených experimentů, které jsem v oblasti výživy prováděl, musím konstatovat, že srnčí zvěř nepohrdne žádnými druhy jeřábu, a to i těmi „divokými“. Je tedy úplně jedno, který druh jeřábu si pro sklizeň zvolíme.
Podle mého názoru důležitější než výběr toho správného stromu je správné načasování sklizně, která v oblasti preference hraje klíčovou roli. Malvice musí být bezpodmínečně sklízené v době jejich biologické zralosti, tedy v době kdy mají nejhodnotnější a co do obsahu nejprospěšnější látky. Pak už jen záleží na správném sušení, uskladnění a zejména správném předložení.
 
Jak sušit jeřabiny?
Správné postupy při sušení a uskladnění jeřabin významně ovlivňují jejich kvalitu a zejména pak preferenci v době zimního přikrmování. Jeřabiny je dobré sušit na půdách, volně rozvěšené na předem připravených šňůrkách. Proces fyziologického vysychání malvic je z důvodu vysokého podílu vody poměrně dlouhý, a vzhledem k diametrálně odlišným charakterům počasí, může trvat až do konce podzimu či začátku zimy.
Nikdy však malvice nevyschnou takzvaně „na troud“! Mají schopnost udržovat svoji vlhkost v rovnovážné poloze, která je závislá na okolní vlhkosti a teplotě. Malvice jeřabin mají při spontánním vysychání fyziologickou schopnost zmenšit svůj objem o polovinu až dvě třetiny své původní velikosti.
Za velikou chybu při sklizni jeřabin považuji skutečnost, že je někteří myslivci začínají sklízet příliš brzy, tedy ještě v době, kdy plody nedosahují biologické zralosti a malvice nemají optimální konzistenci a viskozitu.
Jednou z dalších z chyb, kterou jsem měl možnost na vlastní oči pozorovat, je skutečnost, že myslivci nechávají jeřabiny natrhané v pytlích i přes celý proces vysychání. Někteří si totiž chybně myslí, že malvice, natrhané do vzdušných jutových pytlů vyschnou přirozenou cestou. To je však velký omyl. Tímto způsobem sušení dojde brzy k samovolnému záhřevu a v důsledku rozvoje nežádoucích bakterií, plísní a mykotoxinů k následnému mikrobiálnímu znehodnocení. Takové jeřabiny jsou pak pro zvěř nezkrmitelné a zejména zdraví škodlivé.
Plody jeřabin se musí každopádně rozvěšovat na předem připravených šňůrkách, anebo je sušit na rámech potažených vzdušnou síťovinou. Jedině tak zachováme jejich vysokou nutriční hodnotu, přirozenou barvu a specifickou (výraznou) vůni. Je nutno mít stále na paměti, že správné technologické postupy při přípravě krmiv pro zvěř významně ovlivňují jejich kvalitu a v oblasti preference pak hrají klíčovou roli!
Srnčí zvěř sušené jeřabiny velice ráda přijímá, a to i včetně zdřevnatělých stopek. V průběhu čtrnáctiletého výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v oblasti výživy nikdy nezaznamenal, že by srnčí zvěř jeřabinami pohrdala. Ba naopak! Jsou pro ni vždy vítaným zpestřením jídelníčku. Zejména v zimním a předjarním období působí na celý zažívací trakt velice příznivě a zejména dieteticky. Nikdy nezpůsobí zvěři zažívací potíže, a to i přesto, když budou předloženy nárazově, tedy ve vztahu k bachorové mikroflóře, bez potřebného fyziologického navykání.
V souvislosti s tímto krmivem bych rád ještě sdělil jednu významnou a praxí ověřenou skutečnost. Jeřabiny působí velice příznivě nejen na celý zažívací trakt zvěře, ale především působí protiprůjmově. Mohou tedy účelově sloužit jako „léčivo“ při potenciálních dietetických potížích v důsledku příjmu nevhodné potravy. Vždy, když u zvěře v honitbách pozorujeme vleklé odvodňující průjmy či jiné patologické formy konzistence exkrementů (v důsledku zažívacích potíží), je dobré zvěři co nejdříve předložit sušené jeřabiny. Pokud onemocnění nemá chronický charakter, plody jeřábů postiženému jedinci vždy významně pomohou. Dokáží zcela zastavit či alespoň významně tlumit průjmy v důsledku zažívacích potíží.
Plody jeřábu sladkoplodého nejsou jen významnou složkou potravy pro spárkatou zvěř, ale mají i nedocenitelný léčivý účinek. V lidovém léčitelství se používají jako prostředek snižující vysoký krevní tlak, pomáhají při sklerotických potížích nebo při poruchách štítné žlázy. Různě upravené plody jeřábu také slouží jako podpůrné prostředky při léčbě nechutenství či úpravě žaludečních šťáv. Díky svému složení se jeřabiny používají při regulaci střevních pochodů, způsobují vydatnější vylučování žluče a zrychlují střevní peristaltiku. Léčivé účinky plodů i listů se uplatňují při poruchách močového ústrojí (mají močopudné účinky), samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi. Jsou nápomocné při poruchách činnosti štítné žlázy, tlumí také horečku, střevní a revmatické potíže. Diabetici jistě znají důležitou náhražku za řepný cukr, extrahovanou právě z plodů jeřábu - sladidlo Sorbit. Jeřabiny jsou tedy produktem vhodným i pro diabetiky!
V domácnosti můžeme z plodů jeřábu připravit například výtečné kompoty, zavařovat je můžeme i v kombinaci s hruškami nebo jablky čímž získávají zajímavou a nenapodobitelnou příchuť. Kromě džemů, past či kompotů z nich můžete uvařit čaj, připravit víno či vypálit destilát. Nejen pro spárkatou zvěř ale i pro ptactvo jsou plody jeřábu vítanou a významnou potravou. Pokračování v dalším čísle.
Text a snímky Pavel SCHERER
724 218 513, www.scherer.cz