Časopis Myslivost

77. ročník Memoriálu Karla Podhajského

Myslivost 11/2015, str. 46  František Kerda
Pořádáním Memoriálu Karla Podhajského, vrcholné mezinárodní soutěže konané v ČR již od roku 1932, byl pro rok 2015, kdy se konal již 77. ročník, pověřen Okresní myslivecký spolek Olomouc, který má v oblasti lovecké kynologie bohatou tradici. Každoročně se zde pořádají téměř všechny typy zkoušek loveckých psů, od zkoušek vloh až po zkoušky všestranné.
Mezi kynologickou veřejností je zdejší OMS velmi dobře známý i jako pořadatel vrcholných zkoušek a soutěží, namátkou mohu jmenovat Moravskoslezský pohár, Memoriál Dr.Kuhna, Memoriál Jiřího Michálka, Memoriál profesora Svobody a konaly se tady i naše nejprestižnější národní a mezinárodní soutěže – Memoriál Richarda Knolla a Memoriál Karla Podhajského.
Ten, kdo se těchto vrcholných akcí zúčastnil, zná zdejší myslivce a kynology jako zdatné organizátory, kteří spolu s uživateli honiteb úrodné Hané a pověstnou hanáckou pohostinností jsou tou největší zárukou vynikající úrovně vrcholných kynologických akcí.
O účast na 77. ročníku MKP, pořádaného ve dnech 2.-4.října 2015 byl nezvykle velký zájem ze strany zahraničních vůdců. Přihlášky poslalo celkem 19 zájemců, z toho jeden ze Spolkové republiky Německo, dva občané Maďarska a 16 vůdců ze Slovenska. Tříčlenná komise, složená ze zástupce KK ČMMJ, z.s., Ing. Františka Kerdy, ředitele memoriálu a jednatele OMS Olomouc RNDr. Jiřího Zbořila a vrchního rozhodčího Jana Nastoupila, měla nelehkou práci vybrat 10 startujících a dva náhradníky. Hlavním kriteriem výběru byla kvalita přihlášených psů, prokázaná úspěšným absolvováním zkoušek a soutěží či memoriálů.
U vůdců z ČR byl výběr jednoduchý, právo startovat na MKP si úspěšným absolvováním MRK zajistilo 10 vůdců. Z těch, kteří neuspěli na MRK v ceně, ale absolvovali celý MRK, byli vybráni dva náhradníci s nejvyšším počtem dosažených bodů. Na startovní listině bylo tedy celkem 20 vůdců, z toho 10 z ČR, 7 ze SR, 2 z Maďarska a 1 ze SRN.
Ale jak to bývá při práci s živými tvory, nakonec zasáhla matka příroda, dvě feny se rozháraly. Zatímco vůdce z ČR tuto skutečnost pořadateli neprodleně ohlásil, aby mohl být povolán náhradník, jeden vůdce ze SR přivedl háravou fenu k prezenci a při veterinární prohlídce byl z účasti na MKP vyloučen. Tím, že tuto skutečnost neohlásil pořadateli předem a chtěl „to zkusit“, zda náhodou neprojde, připravil kolegy vůdce ze SR svým nezodpovědným přístupem o jedno místo na MKP. Pořadatelům, aby dodrželi zásadu, že na memoriálu může startovat pes, který se zúčastní veterinární prohlídky a pátečního losování, nezbylo z časových důvodů nic jiného, než povolat dalšího, v pořadí druhého náhradníka z ČR, který byl schopný se dostavit včas, aby byl dodržen časový harmonogram soutěže.
K pátečnímu losování tak nastoupilo 11 vůdců z ČR, 6 vůdců ze SR, 2 vůdci z Maďarska a 1 vůdce ze SRN. Celkem bylo zastoupeno 8 plemen ohařů, z toho: 8x KO, 3x CF, 2x DO, 2x POI, 2x MOK, 1x MOD, 1x SHS a 1x NDO.
Porada rozhodčích a organizátorů, které jsem měl čest se zúčastnit, proběhla podle časového harmonogramu, uvedeném v propozicích věcně, jasně a stručně. Vrchní rozhodčí Jan Nastoupil jasně formuloval svoje požadavky na posuzování na jednotlivých pracovištích, představil rozhodčím vedoucí jednotlivých pracovišť a vysvětlil systém střídání vůdců mezi jednotlivými pracovišti na poli, vodě a v lese.
Ředitel RNDr. Jiří Zbořil nezapřel ve svém vystoupení, že je jednatel OMS Olomouc a že svůj prokazatelný organizační talent při přípravě této mezinárodní soutěže využil v míře větší než velké. Vše má po administrativní stránce perfektně připraveno a organizačně zabezpečeno. Losování může začít.
Všichni zúčastnění se shromažďují v prostoru před chatou „U Lumpíka“ ve Slatinicích, ředitel vítá vůdkyni a vůdce, hosty, rozhodčí, vrchní rozhodčí představuje rozhodčí s uvedením pracovišť, na kterých budou posuzovat. To vše za doprovodu Trubačů z Doubravy při OMS Olomouc. Napjatí vůdci předstupují podle abecedního pořadí před sbor rozhodčích, představují své svěřence, nezávazně oznamují způsob vedení psa na barvě a eventuální požadavek na střelce. Někdo je spokojený, někdo zklamaný. Ale přece jen je znát, že vědomí, kam zítra nastoupí, je první jistotou na soutěži a chvějící se kynologova dušička se přestává o trošku méně obávat věcí příštích.
Po pravdě řečeno, účast na takovéto soutěži je vždy adrenalinová záležitost. Jak říkával můj přítel, František Horel, chovatel a mnohonásobný a uznávaný vůdce na vrcholných soutěžích, účast na takovéto soutěži je jako droga, jak to jednou to zakusíš, uděláš vše pro to, abys to zakusil znovu.
Zbytek večera tráví účastníci při přátelském posezení a občerstvení a rautu pro všechny účastníky v chatě u Lumpíka. Tahle kynologická chasa se navzájem zná a tak je vždy o čem povídat a na co vzpomínat a leckdy i vysvětlovat. Ale co naplat, rozhodčí a vůdce čeká zítra plno práce, je čas odebrat se do ubytovacích zařízení. Zde musím podotknout, že jak vůdci, tak rozhodčí si ubytování v nově zrekonstruovaných penzionech v lázeňském městě Slatinice nemohou vynachválit, a to nejen proto, že jim ho celé hradí pořadatel….
 
Městys Náměšť na Hané se probouzí do prosluněného sobotního rána a do jeho zámku na kopci přijíždí po dobře značených trasách ze všech stran velké množství aut, přivážejících návštěvníky 77. Memoriálu Karla Podhajského. V těsné blízkosti zámku je na rozlehlé louce připraveno parkoviště, kam se všichni pohodlně vejdou. Cestou na nádvoří zámku se potkávají známí, srdečně se zdraví a debatují.
V určený čas nastupují vůdci podle vylosovaných čísel ke špalkům, na kterých jsou štítky s číslem a vyobrazenou hlavou psa plemene, které vůdce předvádí. Tyto velmi vkusně provedené štítky si po závěrečném vyhodnocení mohou vůdci odnést domů jako milou pozornost od pořadatele.
Uprostřed půlkruhu tvořeného vůdci se prezentují skupiny sokolníků a dívek a chlapců v hanáckých krojích. Rozhodčí a čestní hosté jsou rovněž na svých místech a po všeobecném vítání v podání skupiny Trubači z Doubravy při OMS Olomouc, může ředitel RNDr. Jiří Zbořil slavnostně zahájit 77. ročník MKP.
Po představení čestných hostů a jejich zdravicích předává slovo vrchnímu rozhodčímu panu Janovi Nastoupilovi, který představuje početným divákům rozhodčí a vůdce a seznamuje je s organizací prvního soutěžního dne.
Po ukončení slavnostního zahájení se vůdci i početná korona mohou rozjet na jednotlivá pracoviště. Divácky atraktivní disciplina – přinášení lišky přes překážku, která je zkoušena jako první z lesních prací, je zkoušena v těsné blízkosti zámku. Ohrádku pořadatelé vybudovali na louce na kraji lesa za parkovištěm, takže ji mohou shlédnout všichni přítomní a potom se rozjet na jednotlivá pracovitě v lese, na poli a na vodě.
V sobotu předvedlo osm psů z deseti perfektní práci, a tak nejčastější gesto rozhodčích, když se domlouvali na hodnocení, byla zdvižená ruka se čtyřmi prsty. Padla i jedna dvojka a jedna trojka, shodou okolností tito dva zahraniční vůdci na dalších disciplinách neuspěli, jeden na barvě a vlečce s liškou, druhý na chování na stanovišti a soutěž nedokončili.
V neděli už měli rozhodčí na ohrádce více práce se zdůvodněním známek, z devíti startujících obdrželi známku 4 pouze čtyři vůdci, známku 3 jeden, známku 2 tři a známku 1 jeden.
Na velkém poli v sobotu se měla velmi početná korona asi 200 diváků skutečně na co dívat. Pět vůdců nastoupilo na společný hon ve dvou skupinách. Tato disciplina probíhala v porostu cukrové řepy, která byla důsledkem sucha v letních měsících pro tento účel ideální. Vysoká tak akorát, aby se v ní zvěř jak pernatá, tak srstnatá ukryla a po jejím ulovení byla dobře dohledatelná. Pernatá zvěř byla vyspělá, velmi dobře létala, nebylo výjimkou, že někteří bažantí kohouti vytáhli až nad chmelnici, která byla hned vedle řepniště, a jen v ojedinělých případech se snažila uniknout mezi řádky řepy. Každý vůdce měl možnost lovit pernatou (někteří i několik) a mnozí i srstnatou zvěř.
Individuální hledání probíhalo hned vedle lánu řepy na podrostlém podmítnutém strništi po obilí, dostatečně vysokém, aby se v něm ukryl zajíc. A těch tam bylo požehnaně! A přitom podle místních je to jen třetina stavů, na které byli zvyklí! Nebylo výjimkou, že zkoušený pes přišel do styku během zkušební doby i se třemi zajíci.
Bylo radost se dívat, jak zkušení psi dokážou udržet loveckou vášeň na uzdě a zůstat absolutně klidní. Každý rozhodčí potvrdí, že v takovýchto podmínkách je radost posuzovat. Odpovídaly tomu i výsledky – v sobotu absolvovali polní práce na velkém i malém poli z deseti startujících tři s plným počtem bodů, dva s jednou trojkou, tři se třemi trojkami, jeden si zajistil II. cenu třemi dvojkami, jeden obdržel dvakrát známku 0.
V neděli zhruba poloviční korona mohla vidět už jen jednoho vůdce s plným počtem bodů, a to vítěze MKP, Ing. Jaroslava Novotného, jehož fenka českého fouska z vlastního chovu, Faty z Lovčických tarasů, předvedla vskutku excelentní výkon a získala si obdiv a uznání všech přihlížejících i rozhodčích, kteří později vyhodnotili její práci v poli jako nejlepší.
Velkým kladem tohoto memoriálu byly krátké přejezdové vzdálenosti. Nejdelší vzdálenost asi 10 km byla mezi velkým polem a malým polem a vodní prací. Pořadatelé tento lehký handicap vyřešili tak, že rozdělili skupinu zkoušenou na polní a vodní práci tak, že skupiny na malém poli a vodě se nejprve vystřídaly mezi sebou a pak společně absolvovaly největší vzdálenost, čímž vůdcům ušetřili jeden delší přejezd, ale hlavně čas.
Při plnění vodních disciplin představovala největší problém ochota k práci v hluboké vodě. Z osmnácti psů, kteří tuto disciplinu absolvovali, bylo pouze devět hodnoceno známkou 4, šest známkou 3, jeden známkou 2 a dvakrát padla známka 1.
S přinášením kachny z hluboké vody zkoušení psi až na malé výjimky (dvakrátx za 3, jinak samá čtyřka) problémy neměli.
Nahánění v rákosí se zkoušelo, díky letošnímu suchu, v rákosí, kde sice nebyla voda, ale zazvěřený kachnami byl velmi dobře. Diváci mohli v několika případech vidět vytlačení kachny z rákosí na vodu v přilehlém písníku. Dokonce se několikrát v hustém rákosu, ve kterém nebyl vidět pes ani z posedu a o jehož pohybu se dalo usuzovat jen podle pohybu rákosí a lámání v rákosí, podařilo zkoušenému psu dokonce kachnu i ulovit. Dohledávku pohozené kachny v rákosí, jakkoli nebyla nijak lehká, zvládli všichni zkoušení psi po oba soutěžní dny na výbornou. Na tomto pracovišti absolvovalo s plným počtem bodů celkem 8 vůdců, rozhodčí se shodli na názoru, že nejlepší práci na vodních disciplínách předvedl pointer, pes, Král z Dolnic, vedený Pavlem Rathouským.
Lesní práce probíhaly v lesním porostu v blízkosti zámku Náměšť na Hané. Při pátečním losování nahlásilo celkem šest vůdců úmysl předvést svého psa na barvě jako hlasiče, dva oznamovači a 12 vodičů. Jako hlasiči předvedli perfektní práci čtyři psi, jeden dokončil jako vodič za 3 a pro jednoho účastníka se barva stala osudnou a obdržel známku 0. Oba dva vůdci, kteří na pobarvené stopě spárkaté zvěře vedli svého psa jako oznamovače, předvedli koroně velmi dobrou a spolehlivou práci.
Jako nejlepší za předvedenou práci v lese byla vyhodnocena vítězka letošního ročníku MRK, fena krátkosrstého ohaře Era z Břízské cihelny, vedená Janem Švábkem.Všichni, kdo sledovali její práci hlasiče u dosledovaného kusu, nešetřili slovy chvály a uznání.
Ostatní discipliny v lese, až na málo početné výjimky, kdy padly dvojky i jedničky, zvládali zúčastnění psi celkem bez problémů a hodnocení jejich výkonů lze označit za nadprůměrné.
Nedělní pozdní odpoledne je ve znamení dokončování prací na jednotlivých pracovištích a počítání výsledků.
K samotnému slavnostnímu vyhlášení pořadí dochází krátce před devatenáctou hodinou. Na osvětleném nádvoří vrchní rozhodčí vyhlašuje vítěze 77. ročníku MKP, Faty z Lovčických tarasů, fenu českého fouska, vedenou mladým, ale přesto již zkušeným vůdcem, ale i chovatelem, Ing.Jaroslavem Novotným. Kromě kulovnice, kterou za ČMMJ, z.s. předává vítězi jednatel Ing. Josef Orlovský, který byl přítomný po celou dobu trvání memoriálu, dostává se mu hojných cen a darů od sponzorů a samozřejmě slavnostní fanfáry od trubačů a potlesku od publika. S poděkováním za prezentaci českého fouska přichází i zástupce Klubu chovatelů českých fousků, výcvikář Josef Tinka, který ocenil jeho zásluhu na tom, že, cituji: „po loňské absenci našeho národního plemene na této vrcholné mezinárodní soutěži vrátil českého fouska tam, kam právem patří“.
Na druhém místě, se ztrátou jednoho jediného bodu na vítěze, se umístila fena krátkosrstého ohaře, Era z Břízské cihelny, vítězka letošního Memoriálu Richarda Knolla, vedená Janem Švábkem. Tohoto vůdce dělil ten jediný bod od toho, aby se mohl zařadit mezi nepočetnou elitu vůdců, kteří v jednom roce dokázali zvítězit jak na MRK, tak i na MKP.
Zástupce Lesů České republiky Ing. Tomáš Pospíšil, mu se slovy: „k lesu patří zvěř a k myslivci patří pes“, předává další hodnotnou cenu – odlov spárkaté zvěře v oboře Židlochovice. S poděkováním a věcnou cenou za Klub krátkosrstých ohařů přichází zástupce klubu Václav Maňhal.
Třetí místo obsazuje zástupce plemene dlouhosrstý ohař, pes, Erik z Ka-Mir Bohemia, vedený Václavem Hejnou. Zástupci tohoto plemene se jak vloni, tak i letos velmi dobře prezentovali na MRK i MKP a jak podotkl předseda klubu, Ing. Jiří Kec, při předávání ceny nejlepšímu dlouhosrstému ohaři, při produkci asi 50 štěňat ročně to svědčí o kvalitách jedinců tohoto plemene.
Na 77. ročníku MKP startovalo 20 psů, z toho uspělo 16 psů. Z toho 9 psů v I. ceně, dva ve druhé ceně a 5 psů v ceně třetí.
Po vyhlášení všech výsledků zhodnotil průběh memoriálu ředitel a jednatel OMS Olomouc RNDr. Jiří Zbořil a poděkoval jmenovitě jak sponzorům, tak i celému organizačnímu týmu a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na jeho uskutečnění podíleli. Všichni přítomní rádi z jeho úst slyšeli příslib, že po čase by se mohla tato prestižní mezinárodní soutěž na Olomoucko vrátit.
Při dlouhé noční jízdě domů přemýšlím, jak letošní Memoriál Karla Podhajského charakterizovat.
Rozhodně jako velice dobře finančně zabezpečenou akci. Rozhodčí i vůdci měli ubytování i stravu v rozsahu snídaně, svačina, oběd a večerní raut po celou dobu trvání zajištěnou a hrazenou pořadatelem.
Velice dobře vybrané terény na jednotlivých pracovištích, minimální vzdálenosti mezi nimi, zorganizované přesuny na jednotlivá pracoviště, viditelně značené trasy.
Velmi dobré zazvěření, vyspělá zvěř, dobré výkony psů.
Bohaté hanácké občerstvení na pracovištích, vydařený společenský večer s hudbou.
Perfektní administrativní i organizační příprava.
Klidná a přátelská atmosféra, sázka na spokojenost účastníků pořadatelům dokonale vyšla.
Nezbývá, než řediteli memoriálu a jednateli OMS Olomouc RNDr. Jiřímu Zbořilovi a jeho realizačnímu týmu vyslovit uznání a poděkování za uskutečnění této prestižní soutěže, za její vysokou organizační a společenskou úroveň, za prezentaci české myslivosti a lovecké kynologie a v neposlední řadě za přátelskou atmosféru, kterou dokázali svým profesionálním přístupem a příslovečnou hanáckou pohostinností doslova vykouzlit.
Ještě se mi do mysli neustále vtírá myšlenka, aby se nenaplnilo pořekadlo: „to nejlepší nakonec“. Je to proto, že do dnešního dne stále ještě ČMMJ, z.s., neregistruje žádného zájemce z řad pobočných mysliveckých spolků o pořádání MKP v roce 2016.
Memoriál Karla Podhajského má dlouholetou tradici a je pořádán již od roku 1932. Do roku 1942 byl pořádán jednou za dva roky, v roce 1944 a 1945 se kvůli válce nekonal, od roku 1946 se koná každoročně. Během 83 let, od 1932 do 2015 proběhlo tedy 77 ročníků. Měli bychom být na tuto krásnou tradici hrdí a nedopustit, aby po tolika letech došlo k přerušení.
Chtěl bych touto cestou požádat všechny pobočné spolky ČMMJ, z.s., aby ještě jednou přehodnotily svoje možnosti a tam, kde mají schopné organizátory z řad aktivních kynologů a vhodné terény, se ujali pořadatelství 78. ročníku MKP v roce 2016 nebo případně dalších ročníků v letech příštích.
České myslivosti, lovecké kynologii a 78. ročníku MKP zvlášť, ZDAR!
František KERDA
Snímky Eva Pavlíková
 
 

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...