ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Myslivost je víc než jen pouhá regulace populací volně žijící zvěře

Myslivost 10/2015  Jiří Kasina
Ve čtvrtek 3. září se v židlochovickém zámku konala již tradiční mezinárodní konference pořádaná Středoevropským institutem ekologie a zvěře a Ministerstvem zemědělství, která si letos za téma diskuze stanovila otázku, zda je myslivost víc než jen pouhá regulace populací volně žijící zvěře. Však také podtitulem hlavního tématu bylo konstatování, že ten, kdo zužuje poslání a úlohu myslivosti pouze na regulaci potenciálních škůdců v zájmu zemědělských subjektů, přehlíží řadu společensky významných aspektů myslivosti. Toto vše v úvodu shrnul hlavní organizátor těchto každoročních konferencí, MVDr. Miroslav Vodňanský. O souhlasu s hlavní tématem nebylo od začátku pochyb, tento názor sjednotil v podstatě všechny přítomné bez ohledu na rozdílnost národností a státních příslušností.
Převahu měli účastníci z Rakouska, kdy přijeli vrcholní zástupci většiny zemských mysliveckých svazů, reprezentativní bylo zastoupení i z Německa, poprvé přijel i H. Fischer, prezident Německého spolkového svazu. Své zástupce měli i slovinští a švýcarští myslivci, stejně tak přijel i M. Ebner z Jižního Tyrolska (Itálie). Slovenské myslivce a zároveň i CIC zastupoval Imrich Šuba, z české strany se za MZe zúčastnil Martin Žižka a ČMMJ reprezentoval Roman Urbanec.
 
V prvním impulsním referátu Hubert Zeiler ze Slovinska přinesl zamyšlení, resp. konstatování, že myslivost a lov znamená více než jen pouhý kontakt s přírodou. Konstatoval, že dnes lidé obecně vnímají přírodu jako již člověkem upravenou a ovlivněnou, připravenou k sportovním a jiným aktivitám. Myslivci jsou dnes snad už jediní, kteří vidí přírodu v celé své šíři, ochranáři dávají na rozdíl od myslivců do popředí jen ekologické aspekty bez vědomí dalších souvislostí. Dnes má příroda hlavně nemateriální hodnotu, ale většina obyvatel přírodu využívá či dokonce zneužívá jen pro vytváření materiálních hodnot.
Jak H. Zeiler konstatoval, člověk je součástí i oponentem přírody zároveň a myslivci jsou jedni z mála, kteří vidí obě strany mince. Proto je třeba ve společnosti zdůraznit, že je třeba vyrovnat vztah mezi etikou a ekonomikou. Pokud bychom myslivcům ponechali jen ekonomické a regulační povinnosti, vzali bychom jim citové aspekty, proč své aktivity realizují právě v myslivosti. Právě v mysliveckých kolektivech jsou zakotveny vztahy a emoce, je to identita této skupiny obyvatel – myslivců, kteří jsou tak zakotveni v přírodě a společnosti zároveň.
Myslivost se momentálně nachází v období hledání identity, myslivci se nesmějí nechat zatlačit společností do kouta a stát se jen regulátory stavů zvěře.
Na závěr svého vystoupení zmínil také nešvar poslední doby, kdy je snaha některých o tvorbu abnormálních trofejí, což je právě špatný příklad toho, kdy honba za trofejemi vlastně zosobňuje jen a jen ekonomické aspekty. Stejně tak jako horolezectví není jen zdolání vrcholu, tak i myslivost není jen pouhé ulovení rekordní trofeje.
 
Pravidelným účastníkem židlochovických setkání je Peter Lebersorger, generální tajemník rakouských mysliveckých svazů. Ve svém referátu názorně doložil, že výkon myslivosti a lov jsou účinnou podporou biodiverzity v současné kulturní krajině a že účelové úpravy stanovišť zvěře a péče o životní prostředí, které myslivci provádějí ve prospěch lovných druhů volně žijících živočichů jsou ve své podstatě prospěšné pro celé ekosystémy v celé šíři spektra živočišných druhů.
V Rakousku vznikaly první ochranářské zákony před více než padesáti lety, ochrana přírody byla chápána jako konzervace, ochranáři si osobovali a stále ještě osobují právo, že jen oni mohou přírodu chránit. Ale jenom chránit a hájit nestačí, příroda má svoji dynamiku a se změnou přírody a agrární krajiny se mění i populace volně žijících druhů zvěře, rozšiřují se i do míst, kde dochází ke konfliktům se zemědělstvím a lesnictvím. A právě myslivci musí být partnerem vlastníků půdy, partnerem a spolupracovníkem lesníků a zemědělců.
V přírodě ale nejde chránit jednotlivé druhy, vždy jen komplexně určité území či oblast jako celek. A zde se musí myslivci snažit o domluvu se všemi, kteří v přírodě mají své aktivity, musí se snažit se se všemi uživateli domluvit a dlouhodobě spolupracovat. Přitom ale nesmí být myslivci ziskuchtiví, musí umět svoji úlohu vysvětlit, ale také ji zodpovědně zastávat. Myslivci musí svoji činnost prezentovat jako každodenní péči a úsilí, nesmí se skrývat se svými aktivitami či se dokonce za svoji činnost stydět, je třeba se naopak co nejvíce otevřít a jednat přímo a čestně s ostatními subjekty
 
Heiko Hornung, šéfredaktor německého časopisu Wild und Hund pohovořil ve svém referátu o tom, jak vnímá v Německu veřejnost myslivce. Jeho referát byl natolik zajímavý, že bychom podrobnější výtah rádi publikovali v některém z dalších čísel Myslivosti.
Stručně zmiňme to, že ani v Německu zatím neumějí myslivci zcela správně zargumentovat, že jsou také odborníci na ochranu přírody. Zajímavý byl údaj, že v Německu každoročně podle průzkumů odpracují myslivci ve prospěch přírody neuvěřitelných 3,2 mil pracovních hodin! Přitom ale ochránci dostávají příspěvek na svoji činnost 66 milionů Eur, zatímco myslivci si musí za možnost vykonávat myslivost platit, a to nemalé částky.
Dalším zajímavým údajem, vyplývajícím z průzkumů je to, že jen 21 % německých občanů si myslí, že jsou o myslivosti a činnosti myslivců dostatečně informováni, přičemž ale 80 % občanů si myslí, že je myslivost nutná a potřebná. Už jen samotné porovnání těchto dvou čísel evokuje myšlenky, co vše je ještě potřeba vykonat, aby se správně oslovila nemyslivecká veřejnost, je v tom skryt velký potenciál ve prospěch obhajoby myslivosti. Jak by asi vyšla tato čísla při průzkumu v České republice?
 
Michael Ebner z jižního Tyrolska se ve svém referátu zaměřil také na ekonomické aspekty, na to, že myslivost a lov vytváří značné ekonomické hodnoty. I jeho referát se budeme snažit přetisknout v dalších číslech Myslivosti. Jen pár údajů – na grafech a tabulkách M. Ebner doložil, že jen na daních přinese ročně v Evropě myslivost  více než 7 miliard Eur, nemluvě o dalších poplatcích a souvisejících platbách a tržbách.
Velmi zajímavý byl údaj, který vyplynul z celoevropských statistik – v průměru 65 myslivců vytváří jedno pracovní místo, sedm milionů evropských myslivců tedy zosobňuje mimo jiné sto tisíc pracovních míst, navíc většinou v oblastech venkova.
Podobné téma zpracoval před několika lety ve své knize za Českou republiku Josef Feuereisel, škoda, že nebyl na konferenci přítomen, bylo by více než zajímavé porovnání „českých“ a „evropských“ čísel.
V závěru svého vystoupení M. Ebner konstatoval, že bohužel myslivci stále neumí svoji činnost zkomunikovat a přenést do svého okolí, neumí dát konkrétní fakta a čísla k dispozici. A je bohužel skutečností, že neumí s těmito fakty seznámit a poskytnout je politikům, kteří rozhodují o zákonech.
V bezprostřední diskuzi reagoval Martin Žižka za MZe na tato konstatování tím, že myslivci u nás stále spoléhají na dobrovolnost, na venkově se tolik nekalkuluje a myslivci tedy zatím neumí převést svoji činnost na vypovídající jasná čísla, na rozdíl třeba od ochranářů.
Toto podpořil za slovenskou stranu i Imrich Šuba, který navíc konstatoval, že se musí nejenom myslivci učit argumentovat, ale že by bylo nanejvýš potřebné, aby se vytvořila jednotná mezinárodní metodika, jak počítat přínosy, vstupy a výstupy myslivosti.
 
Za velké vlastníky pozemků vystoupil Franz Meran, o jehož aktivitách na panství ve štýrském Stainzu jsme podrobně psali již před několika lety. Obhospodařuje panství o rozloze 2500 ha a je příkladem, kdy se vhodně snoubí zemědělství, lesnictví a myslivost. V Rakousku provozuje myslivost na cizích pozemcích 75 % myslivců. F. Meran je jednoznačným zastáncem zapojení vlastníků pozemků a provozování myslivosti regionálně na velkých plochách, kdy je nutné spolupracovat se všemi složkami a z hlediska stavů zvěře konzultovat dlouhodobé plány managementu zvěře s erudovanými biology.
 
V panelové diskuzi pak zaznělo více zajímavých podnětů. K zamyšlení je třeba informace německých zástupců, kteří konstatovali, že před několika lety bylo v Německu jen několik jedinců vlků, momentálně je německá populace vlků odhadována na více než tisíc jedinců s potenciálem růstu více než 30 % ročně. Vlci se šíří od východu,  jsou už i v Hesensku a zajímavé je, že aktuálně přišly ostré protesty proti rozšiřování vlků od chovatelů masných plemen skotu, kdy jsou v oblastech výskytu vlků stáda neklidná, dobytek se špatně paství a je už více případů, kdy neklidný dobytek překonal ohradníky a způsobil střety v dopravě.
Problémy jsou blízké i slovenským myslivcům, kde je kvóta lovu 120 vlků za rok, populace se odhaduje na 600 kusů. Vytvořil se sice nový managementový plán chovu vlka, ale je třeba k populacím velkých šelem přistupovat přeshraničním pohledem a více mezinárodně spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti.
Zajímavá byla také diskuze o nových technických pomůckách, konkrétně noktovizorech a tlumičích výstřelu.  Zatímco z celoněmeckého pohledu jsou tlumiče v podstatě akceptovány, názory na používání noktovizorů a nočního vidění se liší v jednotlivých spolkových zemích, stejně tak v Rakousku. Bude třeba iniciovat ještě mnohé diskuze a provést potřebné průzkumy a sledování.
Někteří v diskuzi také otevřeli téma, že myslivci neumí zatím příliš využívat nové možnosti komunikace, zvláště elektronická komunikace mezi mladými je velmi potřebná. Před myslivci je široké pole možností, jak oslovovat mladou generaci, což by bylo na samostatnou konferenci, ale hlavně musí myslivci, jak trefně konstatoval Steffen Liebig, prezident Duryňského loveckého svazu, vyjít ven z myslivecké klece, otevřít se a komunikovat podstatně více moderními prostředky se svým okolím.
Na závěr snad jen perličku, kdy poté, co Martin Žižka za českou stranu informoval o problému šíření jelena siky a plodném křížení s jelenem evropským rakouští myslivci kroutili jen hlavou a popírali, že by takové křížení bylo vůbec možné. Vyžádali si tedy odborné podklady a výsledky výzkumů, jak je vidět, i pro takový přenos informací jsou podobné mezinárodní konference potřebné.
 
Na závěr je třeba konstatovat poděkování organizátorům židlochovických setkání za možnost mezinárodního tříbení myšlenek a pohledů na myslivost. Škoda jen, že z tohoto mezinárodního fóra se stává stále více fórum „německojazyčné“, zvláště letos bylo rakouské a německé zastoupení výrazně převažující. Věřme, že si české myslivecké organizace a subjekty v čele se zástupci Českomoravské myslivecké jednoty vybudují po změně vedení pevnější pozici a početnější zastoupení, určitě máme co s našimi sousedními partnery diskutovat, určitě se najde celá řada myšlenek a podnětů, kterými se můžeme navzájem obohatit a inspirovat.
Připravil Jiří KASINA
Zpracování dat...