Časopis Myslivost

Biopásy, dříve remízky

Myslivost 8/2015, str. 10  Martin Mohelský
Hluboká a výrazná změna krajiny, která proběhla v několika obdobích minulého století ve prospěch intenzivního zemědělství je už v našich očích téměř přirozeným stavem. Ať se nám to líbí nebo ne, produkce potravin a krmiv je pádným důvodem k současné intenzivní, velkoplošné rostlinné výrobě. Na počátku devadesátých let proběhl naivní a neúspěšný pokus o návrat k drobnému, zcela soukromému zemědělství. Vývoj ale dál pokračuje k velkým plochám polí (půdním blokům, honům) 100 – 300 ha. Důvodů je mnoho. Využití výkonné mechanizace a zároveň výživy a chemické ochrany rostlin, tlak odběratelů na jednotné partie sklizených plodin, organizace a ekonomika i genetické schopnosti plodin přinést maximální výnosy pouze ve výkonných podmínkách.
Hlavně v oblastech do 350 m n. m. téměř neexistují tradiční remízky, ztrácí se dlouhodobě sloužící polní cesty. Kdysi pestré složení polních plodin bylo nahrazeno smutnými a jednotvárnými monokulturami.
Ekonomický tlak a složité obchodní vazby včetně vlivu EU přehodnotily poptávku po zemědělských plodinách. Změnila se struktura pěstovaných plodin ve prospěch obilovin a olejnin s převahou řepky, nutně tedy i osevní postupy.
Z úrodných nížinných rovinatých oblastí se vytratila živočišná výroba, poslední relativně nezávadný zdroj krmiv pro volně žijící zvěř s možností využití po většinu roku. Úspěšný boj se hmyzími škůdci a plevely vyčistil pole a zvýšil výnosy, ale také úplně zlikvidoval významnou potravinovou složku bažantů a koroptví. Tento způsob hospodaření je charakteristický nejméně pro 50 % podíl na zemědělském půdním fondu ČR.
Alespoň ve výše položených oblastech, většinou nad 400 m nadmořské výšky s částečně zvlněným reliéfem terénu, zůstává zachována pestřejší struktura polních plodin a se zvyšující se nadmořskou výškou přibývá porostů trvalých pícnin a lesnatosti.
Základní funkcí zemědělství je produkce potravin. Ale také tvorba krajiny. To je už něco zcela jiného. Pokud bychom jen část příkladné péče o ekonomicky atraktivní plodiny a jejich vysoké výnosy dokázali vložit do vytváření skutečně kulturní krajiny, výsledku práce a rozumného a myslícího člověka – hospodáře ve prospěch dalších generací lidí i zvěře, pak bychom nemuseli s reálnými obavami sledovat počínající razantní úbytek srnčí zvěře. Jen tak by se do naší krajiny postupně navracely koroptve a křepelky, byly by vyšší stavy bažantů a zajíců.
V současných podmínkách jsou ohroženy prakticky všechny funkce krajiny vzhledem k přežívání zvěře. Mění se i vlastnosti půdy. Utužení vlivem mechanizace a bezorebných systémů zhoršuje vodní režim a vyplavování dusičnanů a fosfátů do vodních zdrojů.
Jarní přihnojení rychle působícími dusíkatými hnojivy je dalším negativním faktorem ve výživě srnčí zvěře. Nedostatečné či chybějící zaorání organických zbytků, na které se v minulém století pečlivě dbalo, vytváří podmínky pro přežití a pomnožení obrovského množství plísní i patogenních bakterií. Dochází tak ke snadnému přenosu na následné kultury a velmi neblahé dietetické působení raných vývojových stádií ozimé řepky je zhoršeno narušenými tkáněmi rostlin. V nížinných oblastech se téměř vytratilo použití chlévská mrvy po fermentaci na polních hnojištích, což byl zdroj hodnotného organického hnojení a humusu. I to je důvod, proč se snižuje vodní kapacita půdy s následkem splachů a větrné eroze. Následkem jsou také tzv. rychlé povodně, protože zemědělská půda dokáže vázat jen část srážek.
Půdy sebou nesou i negativní zátěž v podobě těžkých kovů a řady reziduí chemických látek (DDT, PCB). Kadmium se do půdy dostalo s nekvalitními africkými superfosfáty, dále je v půdách jako následek dalších civilizačních vlivů, ale i jako přirozená součást.
Vymizení remízků, křovin, solitérních stromů a starých selských sadů mezi ornou půdou neznamená jen likvidaci přirozených krytů, orientačních bodů a řady dalších pro zvěř životně nutných funkcí. Zajíci potřebují k fyziologickému průchodu tráveniny trávicím traktem včetně funkční cékotrofie přiměřené procento lignifikované vlákniny (asi 5 % z celkového objemu přirozené otravy). I když dokáží přežívat v mimořádně nepříznivých podmínkách, právě potravní zdroje s nedostatkem vlákniny jsou jejich hlavním likvidačním faktorem.
Podobně jsou přirozené porosty bez zásahů proti plevelům a hmyzu životně důležité pro bažanty a koroptve. Pro jejich kuřata do 3 – 5 týdnů věku je nutná živočišná složka tvořící asi 80 % potravy, která se postupujícím věkem snižuje ve prospěch složky rostlinné. Dospělí bažanti a koroptve mají mít ve své potravě živočišnou složku zastoupenou v průměru 20 %. I to je v polních honitbách nereálné.
Významným potravním zdrojem jsou mladší vegetační stádia plevelů i jejich semena. Opět – v čistých kulturách již nejsou. Před dobou snášky se poněkud zvyšuje živočišný podíl v potravě slepic. To je hlavní důvod, proč nemůžeme reálně očekávat prosperitu bažantů ani koroptví v podmínkách současné velkoplošné rostlinné výroby.
Myslivci zemědělství nezmění. A je otázkou, do jaké míry jsou ochotni změnit vlastní přístup a nazírání na příkrmy a účinné způsoby, jak zlepšit podmínky volně žijící zvěře.
 
Existuje cesta jak dál?
Ukončeme smutný výčet záporných a likvidačních vlivů současného zemědělství na naši zvěř a hledejme, jak jí můžeme pomoci.
Jednou z cest je alespoň malá změna v jejich přírodním areálu, který má ovšem do skutečné přírody velmi daleko. Jedno z řešení, i když jen zčásti a podle místních podmínek, je vysazení a vytvoření trvalých porostů, pásů keřů a stromů, které se podle současných názorů nazývají biopásy.
K jejich realizaci bude nutné projít složitým procesem vyhledání legislativy o vlastnictví, legálních možnostech zásahů do práv majitelů pozemků a jak je v Česku zvykem, nekonečnému počtu jednání s vlastníky, komplikovanému kolektivním rozhodováním v mysliveckých sdruženích.
Biopásy mají v krajině řadu funkcí. Podmínky pro zlepšení stavu zvěře nastanou pouze tehdy, pokud je doopravdy splňují všechny. Pro vytvoření reálné představy postačí v nezvykle teplém květnovém dni vstoupit do kraje lesa z plochy pole. Přivítá nás stín, příjemné klima, pestrost rostlin a život mezi nimi.
Protože biopásy zakládáme jako doplněk, či spíše protiváhu polních kultur, nemá smysl uvažovat pouze o nízkých křovinách, rákosí či porostech topinamburu. I když políčko s porostem kukuřice, slunečnice nebo pečlivě založená louka je mimořádně hodnotným živinovým přínosem, poskytuje hodnotnou pastvu vždy jen část roku a kryt ještě časově omezeněji. Skutečný úkryt poskytují souvislé porosty křovin doprovázené skupinami vzrostlých stromů.
Na velikosti jejich plochy záleží, do jaké míry poskytnou zvěři alespoň minimální a nutnou náhradu základních funkcí lesa. Les jako takový nikdy nahradit nelze. Příklad jsou polní honitby na jižní Moravě, kde kryt poskytují porosty v okolí velkých řek, malé plochy akátových lesů či spíše rozlehlejších remízků a nejčastějším zpestřením krajiny jsou sady a vinohrady. Tedy opět místa, kde zvěř není žádoucí nebo má stejně bídné podmínky, jako na poli.
Osamělé solitérní stromy či malé skupiny keřů vytvářejí sice úkryt pro zvěř, poskytují ale výhody i dravcům a srstnatým predátorům. Rovněž ve větších remízcích je třeba sledovat výskyt predátorů a provádět odlov.
Krytový význam mají pouze cílevědomě založené porosty. Umístění a rozloha biopásů jsou zásadními podmínkami pro jejich funkci. Minimální rozloha na 1000 ha polní honitby je 25 ha mozaikovitě rozprostřených prvků. Ideální je kombinace pásů stromů a keřů s pásy trvalých travních porostů.
Založení jednoletých porostů je třeba volit s ohledem na druh zvěře, jejíž podpoře má dominantně sloužit. Koroptvím ideálně poslouží dlouhé a úzké remízky z keřů, vyhovují jim i menší plochy s jižní orientací či slunné svahy nebo vyvýšené meze. Bylinný porost pro koroptve má být maximálně pestrý. Nejen pro samotnou rostlinnou složku, ale právě druhově bohatý porost bylin mimo zásah pesticidů poskytuje podmínky pro rozvoj hmyzu a další živočišné potravy. Součástí takového biopásu by měly být na zimní období koroptví boudy nebo alespoň rohatiny či jiný způsob vytvořeného závětří. Existuje názor, že okolí místa s rohatinami by nemělo zároveň poskytovat kryty pro predátory. Koroptve pak váhají taková místa využívat.
Bažanti, podobně jako koroptve vyžadují v prvních třech týdnech života minimálně 2/3 živočišné složky v potravě. Vhodné jsou pro ně porosty bylin s vysokou bílkovinnou hodnotou (vojtěšky, jetele, řepka, kapusta, lupina) a vhodným krytem jsou husté keře nebo trnité živé ploty, popř. rákosové kryty v okolí vodních ploch.
Také pro zajíce a králíky znamená křovinatý kryt výhodnou pozici krytovou, klidovou i potravní. Vhodná jsou pro ně místa orientovaná na jih, s lehkou a propustnou půdou. Keře a stařina zajícovcům poskytují „tvrdou vlákninu,“ pro jejich trávicí trakt stejně důležitou jako mladý, šťavnatý porost.
S ohledem na pernatou zvěř je krytová a klidová funkce posílena návazností remízků a biopásů na trvalé porosty pícnin. Ideální je, pokud plochy trav nebo jiných porostů nejsou součástí intenzivně využívaných ploch pro produkci krmiv a jejich sečení se může přizpůsobit podle doby hnízdění pernaté zvěře. Zároveň tak vzniká výrazné posílení potravního potenciálu, ať už se jedná o hmyz nebo rostlinnou složku. Klid při hnízdění zvyšuje počet vajec na hnízdo a zároveň snižuje ztráty kuřat.
Většina zvěře potřebuje vnímat krajinné prvky jako orientační body. Tzv. vtištění si (imprinting) je obvyklý jev u řady živočichů. V širší souvislosti je známý u kachňat či housat, která se naučí následovat jakýkoliv pohyblivý objekt, prezentovaný jim krátce po narození, jako by to byla jejich matka. Orientace v terénu nebo fixace zvířete na konkrétní místo, vytvoření obrazu rodiště, to vše je dáno nebo alespoň usnadněno výraznými krajinnými prvky. Uvádí se i význam méně dominantních prvků pro orientaci při hnízdění či usnadnění vyhledání hnízda.
Klimatický a ochranný význam krajinných prvků je známý i z běžné chovatelské praxe. Zastínění má významný vliv na mikroklima v době hnízdění zejména v současné době extrémně teplých jarních měsíců. Kromě vlivu na zvěř samotnou zastínění zlepšuje podmínky pro hmyz a ostatní složky potravy. Výpar vlhkosti listnatými stromy a keři zvyšuje vzdušnou vlhkost o 5 – 10 % a ve večerních hodinách až o 20 %.
Připomeňme si, že vlhkost vzduchu je jedním z parametrů v líhních, neboť má zásadní vliv líhnivost a také je podmínkou rozvoje živočišné i rostlinné potravy.
Ostatně, jednoduchým příkladem je zapojený porost obilovin i dalších plodin, které si dokáží udržet vlhkost v půdě i dlouho po deštích.
Ovlivnění proudění vzduchu vysazováním větrolamů je v našich podmínkách tradiční a bylo propagováno i v padesátých letech minulého století, době příznačně surové a kruté vůči tradičnímu zemědělství. Paradoxem je, že ani tento prospěšný „výdobytek socializmu“ v naší krajině většinou nezaznamenal podporu po obnovení soukromého hospodaření v očích skutečných majitelů polních ploch a více vidíme jeho devastaci a zánik, než cílevědomou obnovu, natož zřizování nových.
Větrolamy a jejich stín omezuje i závažný zdravotní faktor vysoké zvěře – střečky. Mohutné mouchy s charakteristickým zvukem letu kladou vajíčka v červnu a červenci v poledních hodinách, k letu potřebují vysoké teploty. Nosní střečci (čeleď Oestridae) napadají jelenovité a muflony, společným parazitem koní, jelenovité zvěře a skotu jsou podkožní střečci (čeleď Hypodermatidae).
Ohrožení nalétávajícími mouchami je aktuální od května do srpna, vajíčka kladou na spodní části těla pasoucí se zvěře. Po 3 až 5 dnech se z vajíček líhnou drobné larvy (1 mm), které po průniku přes kůži a podkožím migrují do krajiny hřbetu nebo do okolí páteře a zůstávají zde přes zimní období. Počátkem jara vytvářejí vazivové útvary s dýchacím otvorem, kde dorostou až do velikosti cca 3 cm. V březnu a dubnu opustí hostitele, na zemi se zakuklí, a v teplých letních dnech se páří a oplodněné samičky vyhledávají a napadají další hostitele.
Obecně je jedním z důvodů rozšíření střečků zásadní zanedbávání zdravotní péče o volně žijící zvěř. I tento problém lze řešit v souvislosti s biopásy a remízky. Preventivním opatřením jsou stromy poskytující stín a přímým je zdravotní péče.
Funkční krmítka by měly být nedílnou součástí remízků a biopásů. Pouze pravidelně podávaný příkrm vytváří návyk a spolehlivý příjmem krmiv. To je pro účel podávání krmiv s antiparazitiky (medikovaných krmiv)zásadní a nutnou podmínkou, lze tak dosáhnout účinného přeléčení i v letním období.
Další zdravotní funkce remízků a biopásů spočívají v omezení příjmu reziduí pesticidů či spíše omezení příjmu zelené hmoty v období aplikace látek chemické ochrany a také v době přihnojení polních plodin dusíkem. Keře a stromy zachycují prachové částice. Není to bez významu, protože snížení humusu v půdě znamená podstatné zvýšení větrné eroze. Suchá a teplá jarní období posledních let znamenají značnou prašnost v okolí polních kultur. Nálet prachu znamená i zvýšené mikrobiální ohrožení.
Řada stromů a keřů má významné zdravotní působení na své okolí. Ořešák černý a královský, lípa malolistá, bříza bradavičnatá, sibiřská jedle bělokorá, bez černý a hloh obecný mají fytoncidní účinek, neboli produkují silice a pryskyřice, které zastavují množení a růst mikroorganismů.
Repelentní působení mají břízy, jalovce a topoly, střemcha hroznovitá a ořešák královský, který pro svůj výrazný repelentní účinek málokdy chyběl na tradičním selském dvoře.
Specifické je také zdravotní působení většiny vrb, zejména vrby bílé výraznými antivirovými účinky i antimikrobiálními účinky. Jejich mladé letorosty by mohly být velmi účinným přídavkem k letnině pro bílkovinnou hodnotu i dietetické působení vlákniny.
Vybudování biopásů znamená značné pracovní úsilí a finanční náklady. Samotná technika výsadby stromů a keřů a volba jejich druhů je práce pro odborníky, ztížená extenzivními podmínkami. Také vysetí trvalých travních porostů neboli založení kusu louky znamená nesnadnou volbu složení osiva podle podmínek stanoviště a účelu.
K realizaci biopásů (nebo remízků) lze doporučit vynikající publikaci „Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb, Petr Marada a kolektiv, Granada Publishing. a.s.,“ Kniha je podrobným návodem nejen po stránce technické a biologické, ale řeší i právní a dotační problematiku. Je z ní také z části čerpáno pro účel tohoto příspěvku.
Martin MOHELSKÝ
 
 
 
Zpracování dat...