Časopis Myslivost

Co přinese a vyřeší novela zákona o myslivosti?

Myslivost 8/2015, str. 32  Pavel Štěpán
K napsání příspěvku mě inspiroval článek MUDr. Miroslava Krejčího (Myslivost 7/2015). Autor zaujatě popsal, co vše zemědělci dělají pro to, aby úspěšně udržovali vysoké stavy černé zvěře. S tím souvisejí škody a přijatá „opatření“ k jejich snižování a náhradě. Pokud by se zákon o myslivosti měl novelizovat pouze kvůli černé zvěři, ukazovalo by to spíš na ztrátu soudnosti či vhození ručníku do ringu. Díky mediální masáži, díky rozličným kauzám v souvislosti se škodami zvěří, díky početné populaci i díky někdy téměř hororovým příběhům ze společných lovů se černá zvěř dostala na první místo do povědomí jak myslivců, tak zemědělců i veřejnosti. Ale v honitbách je přece mnoho dalších druhů zvěře, jen jsou momentálně trochu ve stínu.
Miroslav Krejčí jednoznačně vidí příčinu vysokých stavů černé zvěře v pěstování atraktivních plodin. To je sice pravda, ale na druhou stranu stavy černé zvěře nenarostly během noci. To jsem zmínil v Myslivosti 2/2014. Po roce 1989 probíhala několik let transformace zemědělství, spousta ploch zůstala ladem, než začaly být opět intenzívně využívány díky dotačním titulům. K razantnímu nárůstu osevních ploch kukuřice došlo až po roce 2000. V té době se již úlovky černé pohybovaly nad číslem 100 000 ulovených kusů za rok. Nic není černobílé a myslivci svůj díl na současné situaci nesou, ať se jim to líbí nebo ne. A znovu opakuji, že atraktivní plodiny nejsou na polích 365 dní v roce.
Co mě zaskočilo více, je autorovo tvrzení – cituji: „… také argumenty Ing. R. Urbance v Myslivosti 6/2015, že ani sebelepší zákon a sebedokonalejší státní správa za nás nevyřeší narušené mezilidské vztahy, závist a bezohlednost… a jedině cesta vzájemné komunikace může vést k přiměřeným počtům zvěře... jsou v dané souvislosti bohužel jen nic neřešící frází…“ Zde bych hledal příčinu současného stavu. Dům se staví také od základů. A základem dobrých mezilidských vztahů jistě nejsou závist a bezohlednost. Pouze vzájemnou komunikací lze narušené mezilidské vztahy oprášit, opravit a pozvednout na úroveň, kdy je možné spoustu věcí vyřešit, aniž bychom jako na spásu čekali na novelu zákona o myslivosti.
Sebelepší novela totiž za nikoho komunikovat a jednat nebude. Vše zůstane opět na lidech a na jejich schopnosti se sejít, hovořit spolu a domluvit se. Že to jde, o tom svědčí mnoho příkladů z praxe. Podle autora slušnou společnost formují dobré zákony. Zákon ale sám nic nevyřeší. Do praxe zákony opět uvádějí lidé. Buď zákon respektují, nebo ne.
V poslední době řada lidí zjistila, že paragraf je pokroucený a lze s ním různými způsoby otáčet. I samotná justice to dokazuje občas tak, až se nestačíme divit. Nakonec se člověk znovu vrátí na zem a dá se na cestu vzájemné komunikace, protože je to zpravidla levnější a rychlejší i účinnější, než spoléhat na justiční moloch postižený „palácovým efektem“.
O legalizaci zakázaných způsobů lovu, o „účinném“ snižování stavů černé zvěře pomocí odchytových zařízení (zcela jistě v ukázkovém souladu s mysliveckou etikou) a dalších zhůvěřilostech nemá smysl pojednávat, jsou to jen zoufalé výstřely do tmy a voda na mlýn prodejců těchto drahých „nepostradatelných“ doplňků. Mimochodem, kdo z mnohých majitelů „levných“ nočních vidění (do 50 000 Kč) do té doby používal nebo se někdy večer a v noci alespoň podíval přes špičkovou loveckou optiku?
A dostávám se k autorovu zásadnímu tvrzení, že …platíme v honitbách vysoké nájemné, a proto je naprosto oprávněné naše očekávání, že za své peníze obdržíme určitou kvalitu zazvěření… Zde vidím největší rozpor v argumentech Miroslava Krejčího. Na jedné straně volá po alespoň udržení recentního ekosystému a vzápětí toto přebije konstatováním, že za své peníze požaduje určitou kvalitu zazvěření. To, jestli ono zazvěření odpovídá úživnosti zmiňovaného ekosystému, či je alespoň v přijatelné rovnováze, již najednou neřeší. A kde je ještě péče o kvalitní genofond? Je to šíření druhu sika s tichým souhlasem mnohých uživatelů honiteb (pochopitelně také nejspíš v rámci „určité“ kvality zazvěření)?
Otázka genofondu by vydala na samostatnou vědeckou práci. Křížení jelena evropského a siky časem nebude nikoho překvapovat, neboť i my žijeme v multikulturní společnosti a jsme o tom denně prostřednictvím médií ujišťováni.
Samostatnou otázkou je pak krmení zvěře. Zákon sice hovoří o přikrmování v době nouze, ale dobu nouze dosud žádný soud myslím nedefinoval, podobně jako termín přikrmování. Je lepší v zájmu zkvalitňování a udržování genofondu založit například remízky, sady, políčka vhodných plodin a dřevin v závislosti na místních klimatických podmínkách nebo je lepší univerzálně téměř celostátně používat k „přikrmování“ granulované krmné směsi? Jak se tyto projeví na genofondu zvěře například za padesát či sto let? Budou zde „univerzální“ srnci? Nebo bude stále rozdíl mezi srncem z Beskyd či z úživné jižní Moravy?
V citaci …Platíme v honitbách vysoké nájemné, a proto je naprosto oprávněné naše očekávání, že za své peníze obdržíme určitou kvalitu zazvěření… spatřuji jednu z příčin současného stavu. Ač zákon o myslivosti definuje celkem jasně myslivost a její cíle, praxe je odlišná. Otázce nájmů, zejména v lesních honitbách (zde bych se nebál použít spíš slovo „výpalné“), jsem se věnoval v jiném článku. Skutečnost je dnes totiž taková, že zvěř je na mnoha místech limitujícím faktorem přirozené obnovy lesa. A přesto se stále investují obrovské částky do ochrany uměle založených kultur. Neřeší se tím příčina, ale následek. Protože …platíme v honitbách vysoké nájemné, a proto je naprosto oprávněné naše očekávání, že za své peníze obdržíme určitou kvalitu zazvěření…
Autorova úvaha, že …reagují-li někteří myslivci na dnešní stav nežádoucími vzorci chování, není primární příčina v jejich „vadném“ charakteru, ale ve špatně nastaveném zákonu. To je další důvod k jeho novelizaci… pak podle mě vyplývá z jistého stupně frustrace anebo z bezbřehé víry v současný nepřehledný a těžkopádný právní systém. Žádný zákon nedokáže postihnout všechny modely lidského jednání a chování. Nelze definovat každou situaci a zároveň stanovit její „správné“ řešení. Opět přichází na řadu již zmíněná cesta vzájemné komunikace.
O novelizaci zákona o myslivosti se hovoří dlouho. Téma škod zvěří se během té doby stalo nosným. A do pozadí ustoupilo téma jiné, ale neméně důležité – otázka vlastnických vztahů. Současný zákon totiž neřeší jednoznačně vztah vlastnického práva k pozemkům a výkonu práva myslivosti. Nejasnou formulaci § 32/6 vyložil až Nejvyšší soud v Rozsudku 28 Cdo 364/2005. Přesto se soudy nižších stupňů v podobných případech tímto rozsudkem neřídí a světlo světa spatřují jiné právní názory, mnohdy pokroucené stejně jako paragraf. Případná úprava znění § 32 zákona č. 449/2001 Sb. je však zařazená mezi otázky s nižší prioritou na jednáních Kulatého stolu myslivosti k novele zákona o myslivosti.
A jaké jsou otázky s vysokou prioritou? Pro jednání 12.5.2015 v Brandýse nad Labem to byly tyto: Škody na lesních a zemědělských kulturách, Početní stavy spárkaté zvěře, Lovy na nehonebních pozemcích, Krmení, přikrmování, Myslivecká stráž, Usmrcování poraněné zvěře.
O poměrně tristní situaci kolem novely zákona svědčí perlička z „kulatého stolu“ k novele, kdy zástupce státní správy zvolal „a kdo to bude dělat?“ v reakci na návrh, že by státní správa kromě administrativní činnosti prováděla dohled nad myslivostí i přímo v terénu. Samotný zákon vymezuje pouze hřiště a určuje pravidla hry. Avšak o způsobu hry a taktice rozhodují trenéři (myslivečtí hospodáři) a hráči (myslivci). Nad dodržováním pravidel bdí rozhodčí (státní správa). Hra podle pravidel a v duchu fair play je plynulá a přináší radost a zábavu. A o to by mělo jít především.
Mám pocit, že Ministerstvo zemědělství si dalo za úkol novelizovat zákon o myslivosti za každou cenu. Za každou cenu dojít k jakémukoliv přijatelnému kompromisu, zpracovat důvodovou zprávu, předložit novelu a vybarvit políčko „splněno“. Pokud vše půjde podle plánu, obávám se, že s novelou  vyšle do světa ministerstvo i trojského koně ve formě neřešeného § 32 a s tím i související minimální výměry honiteb. To je téma na samostatnou diskuzi. Vlastnické právo však s minimální výměrou honiteb úzce souvisí. Jestliže se dnes v některých případech odvoláváme na prvorepublikové tradice, nelze toto téma v tichosti obejít a pominout.
Na závěr přidám ještě zajímavý postřeh ze sousedního Německa ve věci škod zvěří. Rozsudek okresního soudu (1 C 425/13 – rechtskräftig AG Plettenberg) ze dne 15. 12. 2014. Soud zamítl náhradu škody na kukuřici způsobené černou zvěří zemědělci s tím, že se jednalo o kukuřici pro bioplynovou stanici. Produkce kukuřice pro bioplynovou stanici či řepky pro bionaftu jsou činnosti komerční (podle německých daňových předpisů) a neslouží k produkci potravin, nejedná se proto o ryze zemědělskou produkci a není důvod k náhradě škody. Detaily lze snadno dohledat na internetu.
Co tedy přinese a vyřeší novela zákona o myslivosti? Podle mě v podstatě nic. Nic zcela zásadního, co by myslivost posunulo lepším směrem.
Pavel ŠTĚPÁN
stepanpavel@seznam.cz
Zpracování dat...