Časopis Myslivost

Zaměřovací dalekohled Zeiss Victory V8 1,8–14x50

Myslivost 8/2015, str. 26  Martin Helebrant
Poprvé jsem zaměřovací dalekohled Zeiss řady V8 viděl na veletrhu IWA v roce 2014 a ten samý rok jsem měl možnost otestovat i jeho největší provedení, verzi 2,8-20x56. Buďme upřímní, je to skvělá optika, ale není to optika, která by z mého individuálního pohledu byla ideální. Nelovím v horách, ani v rozlehlé stepi, většina výstřelů, které vystřelím na zvěř, není dál než na 150 metrů. Lovím v průměrně zalesněné krajině na rozhraní středočeského a západočeského kraje, velmi rád šoulám, dokonce bych řekl, že šoulání je můj preferovaný způsob lovu.
Zaměřovací dalekohled s průměrem objektivu 56 mm je pro moje účely zbytečně rozměrný a těžký, navíc mám pocit, že mi jeho hmotnost neustále kácí pušku na bok. Navíc nemám pro svoje lovecké potřeby rád příliš velká zvětšení – ať chci nebo nechci, omezují mi zorný úhel a jsou citlivé na dodržení správného odstupu oka od okuláru.
Osminásobný rozsah zoomu ale (aspoň teoreticky) nabízí možnost postavit skutečný „univerzální zaměřovač“, minimálně pro potřeby mého loveckého prostředí. A tak jsem požádal dovozce, firmu KOZAP, o nové zapůjčení Vé osmičky, tentokrát ale v provedení 1,8-14x50. Prosbě bylo vyhověno a záhy jsem si nesl zaměřovač i s montáží domů.
Na rozdíl od velké V8 z předchozího testu měla zkoušená 1,8-14x50 spodní rybinovou Zeiss lištu, ale to nepovažuji za podstatný rozdíl. Spodní instalační lišta je jedním z možných způsobů upevnění zaměřovače na zbraň, je to způsob spolehlivý, dobrý, ale je jen jeden z mnoha. S ohledem na 36mm tubus a problémy se sháněním kroužků jsem toto řešení uvítal. Montáž jsem použil z nabídky KOZAPu.
Stejně jako velká V8, ani střední verze nijak na první pohled zvenku nenaznačuje, že by mělo jít o nějakou výjimečnou záležitost. Naopak, na tubusu 36 mm vypadá 50 mm objektiv hodně civilně. Nebýt vysoké balistické věžičky a stavítka intenzity přisvícení na horní straně okuláru, skoro bych řekl, že je to hezké retro. Jednoduchý, tradiční design a matný černý povrch.
Změna zvětšení se ovládá prstencem na přední části okuláru, na střední stavbě zaměřovače jsou stavítka výškové a stranové korekce nastřelení (nahoře a vpravo), na levé straně je stavítko korekce paralaxy. Stavítko umožňuje nastavení paralaxy od 50 metrů do nekonečna, v poloze odpovídající 100 metrů je v chodu stavítka citelný malý schůdek, takže i v šeru tuto hodnotu najdete. Pod čelní krytkou je ukrytá baterie osvitu.Tedy identická koncepce jako u velké V8.
Záměrný obrazec je umístěn v druhé rovině, tj. se změnou zvětšení se jeho velikost nemění. Osnova je maximálně prostá, trámkový kříž s tenkými nitěmi bez pomocných rysek. Je to logické, pomocné rysky ztrácejí při „cvakání“ smysl a byly by jen matoucí.
Středový bod je přisvícený. Zdrojem energie je baterie CR2032. Přisvícení se vypínalo po necelých 2 hodinách bez aktivity samo, šetří se tím baterie. Osvícení zapnete krátkým stiskem tlačítka na horní ploše regulátoru jasu, dlouhým stiskem vypnete.
O kvalitě optických komponentů v přístrojích Zeiss asi není třeba diskutovat, osobně soudím, že lepší optické sklo než jako nabízí Schott dnes na světě nenajdete. Jeho spojení s antireflexními a povrchovými vrstvami ZEISS T* pak dává světelnou propustnost na úrovní 92 % a více. Při rozsahu zoomu blízkém 8 je to opravdu úctyhodné.
Zaměřovač Zeiss V8 1,8-14x50 je osazen balistickou věžičkou ASV s kroužky kalibrovanými v metrech dálky střelby. Již v základní sadě jich máte na výběr habaděj, tedy přesně 9, a pokud vám to pořád nestačí, lze si nechat vyrobit kroužky na míru.
Dodnes jsem si nevyjasnil svůj vztah k balistickým „cvakacím“ věžičkám. Chápu jejich pro a mám v hlavě i nějaká proti, osobně dávám přednost „chytré“ záměrné osnově, ale balistická věžička je legitimní a účinné řešení, umožňující skutečně využít plný potenciál systému náboj, zbraň, optika a střelec. Ve spojení s kalibrovanými kroužky je to řešení jednoduché a poměrně intuitivní.
Již první pohled odhalil, že zaměřovač patří do nejvyšší Zeissovy kategorie Victory. Obraz je jasný, perfektně čitelný, pochopitelně i bez aberací a barevné podání je přirozené. Je ostrý až do kraje a ani na okrajích zorného pole jsem okem nezjistil ani poduškovou, ani soudkovou vadu. Obraz se celkově vyznačuje jakýmsi rozjasněním, rozsvícením, které je pro mě znakem soudobých špičkových optik.
Ke zkoumání světelné propustnosti jsem použil zkušební obrazec ISO 12233, pro účely „okometrického“ zkoumání kvality prostupu světla mi plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou. Střední Zeiss V8 1,8-14x50 má průměr objektivu 50 mm, takže použití mého binokuláru Leupold 10x50 Tactical byla logická a skoro automatická volba.
Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak měl zaměřovač Zeiss V8 nad Leupoldem převahu asi 15 minut (velká V8 2,8-20x56 měla převahu asi o 5 minut déle). Při používání obou očí jsem došel k převaze zaměřovače pouhých asi 5 minut, tedy čas shodný jako pro velkou, tak pro střední Vé osmičku. Myslím, že tahle shoda velké a střední V8 je daná faktem, že dvě oči vidí prostě víc a lépe. V každém případě ale pořád měl zaměřovač navrch. Můj milovaný, věrný Leupold prostě začíná zastarávat a nic na tom nemění fakt, že je to pořád ještě hodně dobrá optika a dokáže vše, co od něj požaduji.
Asi nemá moc velký smysl, abych se dopodrobna rozepisoval o testu mechanických vlastností seřizování. Zkoušel jsem stavítka přibližně ve středu jejich regulačního rozsahu, „krabičkou“ o délce 30 kroků, dále pětinásobným přesunem o 20 kroků v jedné ose a zase zpět, provedeno na výškových i stranových stavítkách. Kříž se vracel vždy spolehlivě zpět na výchozí bod. Stejně tak dobře dopadl test kolmosti pohybu obou stavítek. Ze zvědavosti jsem zkusil chování stavítek v levém dolním rohu jejich rozsahu. Výškové stavítko občas v rozmezí prvního kroku zakolísalo, stranové bylo zcela přesné. Tohle kolísání na hranicích rozsahu je běžné, velká V8 ho měla také, jen v opačně – kulhalo stranové stavění.
Můj „sprchový test“ těsnosti zaměřovače, tedy jeho vystavení odstřikující vodě a následné hluboké podchlazení neprokázaly žádný průnik vlhkosti dovnitř zaměřovače. Ani zmrazení na -18 °C nevyřadilo zaměřovač z funkce. Jistě, ovládací prvky zatuhly, ale pořád ještě byly použitelné i pro ruku v pletené rukavici.
Stejně jako u velké V8 mi vadilo, že stavítko paralaxy je hladké a prokluzuje v ruce, ale budiž. Funkce zachovaná byla. Možná bych uvítal, kdyby stavítko paralaxy bylo kalibrované alespoň v krocích po 50 metrech, ale to má skutečný význam pokud opravdu chcete lovit na hodně velké vzdálenosti, přes 300 metrů. Ale bylo by to milé, zejména dnes, kdy se mezi lovci šíří dálkoměry.
Nastavení zvětšení fungovalo bez problémů, prsty se mohou opřít o „nos“ na obvodu stavěcího prstence. Zcela bez problémů bylo i u promrzlého zaměřovače ovládání jasu záměrného bodu.
Zaměřovací dalekohled jsem naistaloval na svoji loveckou kulovnici ZKK 600 v ráži 7x64. Zaměřovací dalekohledy s 50 mm objektivem nejsou v našich krajích nic mimořádného, takže V8 1,8-14x50 nijak vzhledem nevybočoval z toho, na co jsme zvyklí. Hmotnost nenabité zbraně s namontovaným dalekohledem vzrostla na 4,75 kg (u velké V8 to bylo 4,86 kg, ten rozdíl v celkové hmotnosti zbraně asi není příliš znatelný). Je to dost, když je kulovnice osazená mým lehkým Leupoldem VX 3 2,4-8x32, váží o dobrého půl kg méně a to už je znát.
Zbraň se díky větší hmotnosti zklidnila při střelbě, ale při hozených ranách jsem cítil, že jde „jinak za cílem“. Je to o zvyk, určitě to není nic, co by bránilo použití zbraně na naháňkách nebo do pohybu. Záměrný obrazec je sytý a kontrastní, nitě jsou vlasové – to není ideální pro rány do pohybu, ale mohu si pomoci dobře regulovatelným přisvícením záměrného bodu.
Minimální zvětšení 1,8 umožňuje i pohodlné použití zaměřovače na pohyblivý cíl, zejména ve spojení s velkým zorným polem zaměřovače – pokud nenajdete unikající zvěř v zorném poli 23 metrů širokém, pak opravdu zvažte, zda na pohybující se zvěř chcete střílet.
Ovládací prvky jsou dostupné, regulace jasu umístěná na horní straně okuláru je stranově neutrální, ale přece jenom – musím měnit polohu rukou držících zbraň. Osvit si při vypnutí zapamatuje naposledy nastavený jas a při zapnutí se rovnou nastaví na poslední použitou hodnotu. Pokud je přisvícení vypnuté, může regulátorem točit klidně kolem dokola, nic se neděje.
Stejně jako v případě velké V8 nemohu neprskat nad mrňavými písmenky návodu k použití a nad dosti bídnou kvalitou a srozumitelností české verze. Nastřelení balistické věžičky ASV není úplně jednoduchá činnost a dobrý návod by ji jistě zpříjemnil. Ale návody jsou už asi vytištěné a náprava bude v nedohlednu, pokud mohu doporučit a máte tu možnost, držte se anglické nebo německé verze. Je to škoda, zaměřovač sám je vynikající.
Dovolte mi konečné slovo k Zeiss Victory V8, jak k 1,8-14x50, tak k 2,8-20x56. Oba jsou zaměřovači nepochybně špičkových kvalit. Střední Vé osmička je přitom mému srdci určitě bližší než ta velká. Je obratnější, kompaktnější. Je i lehčí. Ne o tolik, jak jsem doufal, na tom možná má podíl i instalační lišta a montáž jako taková, ale je lehčí. Při dlouhých šoulačkách je milé každé deko.
Victory V8 jsou drahé – špičková optická i mechanická kvalita nikdy nebudou laciné. Pokud pracujete opakovatelně s tisícinami milimetru, s rozměry mnohonásobně menšími než je tloušťka lidského vlasu, tak prostě nemůžete být z laciného kraje. Ale za tu cenu dostanete opravdu dokonalý optický přístroj. Myslím, že Zeiss řadou V8 postavil něco, co bude v nejbližších letech vnímáno jako etalon, vzor, jak má (nebo může) vypadat soudobý, moderní zaměřovací dalekohled.
Ing. Martin HELEBRANT
 
 
 
Zpracování dat...