Časopis Myslivost

 
Jaké myslivecké funkce jste doposud vykonával?
Jsem předseda okresního mysliveckého spolku v Děčíně, člen krajské koordinační rady Ústeckého kraje, lektor a zkušební komisař, myslivecký hospodář, honební místostarosta, starám se o několik mysliveckých kroužků.
 
Každý má svá oblíbená místa, kde Vy se nejčastěji nebo nejraději myslivecky vyžíváte?
Mám trochu širší záběr, ale opravdu nejlépe se cítím doma v Lužických horách a ve školní honitbě Knížecí ve Šluknovské pahorkatině.
 
Jste jeden ze členů Rady, kteří nemají svěřenu odbornou komisi. O kterou z oblastí myslivosti se nejvíce zajímáte?
Jako učitel myslivosti chápu myslivost jako celek. Stále rád pracuji s dětmi, které umí člověka úplně vyždímat, ale i znovu nabít a postavit ho na nohy. Baví mne s nimi organizovat chovatelské přehlídky OMSu Děčín v překrásných prostorách Šluknovského zámku. Na nich se snažím stále rozšiřovat doprovodný program nebo vymýšlet nové expozice trofejí zvěře atd.
Dobře se také cítím ve správném kolektivu mysliveckých kamarádů, mám dobrý pocit při přikrmování zvěře, rád strávím chvilku na střelnici.
K myslivosti mě přivedl můj tatínek, po něm jsem zdědil lásku k zoologii, která mne baví nejvíc a o které tvrdím, že je základním kamenem myslivosti. Vyrostl jsem v myslivecké rodině. U nás se neříkalo, jdu lovit, kam jdeš sedět, nebo co máš na hromadě? Ale jdu do lesa! Tak co jsi viděl? Tak už jsou tu sluky, táhnou husy, nejstarší srnci vytloukají atd. Každý kus jsem doma musel popsat, odhadnout věk, chování, nejlépe vyprávět nějakou zajímavost nebo krátký příběh, který jsem v přírodě zažil. Proto mne nejvíc naplňuje už samotný pobyt v přírodě, cítění různých vůní lesa během roku, sledování vývoje květin, bylin, stromů, lesních porostů a všech obyvatel lesa. Při tom všem mám rád doprovod čtyřnohých kamarádů, černých hladkosrstých jezevčíků ze žlutým pálením.
 
Tak jsem tedy zvědav na otázku, jaký je Váš nejsilnější myslivecký zážitek?
Jak jsem již trochu předeslal, už samotný zážitek je pro mne třeba to, když po zralé úvaze a vyhodnocení všech různých variant a kombinací si našoulám, nebo mi vytáhne obeznaná zvěř. Ať se rozhodnu pro lov nebo ne, už tento stav mě naplňuje uspokojením. Zážitkem je pro mne ale i to, pokud mohu se svým psem pomoci kamarádovi dosledovat postřelenou zvěř a dosled je spojen se štvaním, zaštěkáváním a úspěšným ulovením postřelené zvěře, jsou to pro mne velmi silné zážitky.
 
Jaký byl hlavní impuls nebo důvod, proč jste kandidoval do Myslivecké rady?
Impuls vznikl na zasedání Okresní myslivecké rady v Děčíně. Důvody jsme formulovali v Otevřeném dopise OMR Děčín předchozí Radě ČMMJ před několika lety. Jednoduše, pokud něco učím, nebo tvrdím, a pokud mám důvěru ostatních členů, nemohu nabídku odmítnout. ČMMJ již beru jako tradici české myslivost, která je pro mne vším, a proto tvrdím, pokud nebude ČMMJ, nebudeme mít ani českou myslivost, určitě ne v současné podobě.
 
Stručně několika slovy či větami, čím se může současná myslivost chlubit?
Především se může česká myslivost, jako zatím jediná na světě, chlubit tím, že byla zapsána do seznamu nehmotného kulturního dědictví, České republiky a sokolnictví dokonce do seznamu UNESCO. Máme kvalitně propracovanou organizaci a metodiku dětské soutěže Zlatá srnčí trofej na lokální i republikové úrovni, stále více okresů se začíná věnovat práci s dětmi a laickou veřejností, sleduji větší nárůst obliby některých mysliveckých zvyků a tradic, nevymizely myslivecké plesy a zábavy. Měli bychom si uvědomit, že ČMMJ je stále silnou organizací, která má mezi sebou mnoho významných osobností, odborníků, ze všech odvětví lidské činnosti.
 
Nechci nijak chladit optimismus, ale přece i mráčky na mysliveckém nebi se najdou. Buďme realisté, čím dnešní česká myslivost strádá?
Myslím si, že současná česká myslivost stále nenašla po společenských změnách minulého století svoji tvář. Bylo by prospěšné mít silnou jednotnou mysliveckou organizaci, která bude mít jasný program, stabilizovaný kádr, ekonomické zázemí, důvěru a pevnou podporu svých členů, aby si organizace mohla vybudovat stabilní pozici na politické scéně v prosazování zájmů myslivců. K tomu je ale zároveň nutná spolupráce se všemi ostatními organizacemi, kterých se myslivost, alespoň okrajově týká. Teprve potom můžeme očekávat zlepšení postavení myslivosti u sedmé velmoci a tím i u laické veřejnosti.
 
Jaké hlavní cíle jste si tedy ve své funkci stanovil, jaké změny chcete v rámci ČMMJ prosazovat?
Jsem členem kulturně-propagační komise. Mojí hlavní náplní je práce s dětmi. Chtěl bych se pokusit o vytvoření výukového programu, který by stal součástí nebo alespoň doplňkem výuky základních škol. Domnívám se, že dnešní myslivost i ČMMJ si potřebuje vychovat nejen nástupnickou generaci, ale laickou veřejnost, která by měla mít alespoň základní vědomí o myslivosti, lesnictví, rybářství, včelařství atd., bude vědět, co kdo v přírodě provádí a proč.
 
Co chcete na závěr vzkázat členům ČMMJ, resp. čtenářům časopisu Myslivost?
Abychom všichni s plnou vážností měli na paměti, že Československou mysliveckou jednotu, dnešní ČMMJ, založili naši předchůdci už téměř před sto lety, samotný vznik a následující vývoj nebyl vůbec jednoduchý a osud organizace několikrát visel na vlásku, ale zásadní bylo, že všichni vždy v minulosti rozuměli slovu jednota, uvědomovali si onu základní myšlenku, proč se myslivci takto spojili. Totiž jenom když budeme jako myslivci jednotní, dokážeme prosadit legislativně nejpřijatelnější podmínky pro výkon práva myslivosti, dokážeme obhájit postavení nás myslivců ve společnosti. Pokud jednotní nebudeme, nemusí se v budoucnosti o myslivosti mluvit vůbec. Což už známe například z některých švýcarských kantonů, kde byla myslivost zrušena úplně.
připravil Jiří KASINA