Nebojte se Sherwoodu!
Myslivost 6/2016, str. 11 Jaroslav Šprongl
aneb Jak se potkal zámek s honitbou
Když se řekne Sherwood, většina lidí si asi vybaví tajemný les plný zbojníků vedených Robinem Hoodem. Pražáci si možná vzpomenou ještě na prostým lidem stejně nazývaný park před pražským Hlavním nádražím, kde se děly věci snad ještě horší, než v onom anglickém strašidelném lese. A jen opravdovým zasvěcencům se vybaví jedna zajímavá středočeská honitba.
Když se řekne Liblice, myslí se tím hlavně nově zrekonstruovaný zámeček nedaleko Mělníka.
Co asi spojuje tyto dva pojmy – Sherwood a Liblice? No přece myslivost! A jak? To už nám povědí Jan Vozáb, vrchní lovčí a statutární ředitel firmy Agrofinance CZ, a.s., a Mgr. Bc. Vratislav Minár, MBA, ředitel Divize konferenčních a hotelových zařízení Akademie věd České republiky.
Tak páni myslivci, jak jste se vůbec potkali?
V. Minár: Náhodné setkání to nebylo, spíše osudové, a to v tom dobrém slova smyslu. Jak se říká „pod svícnem je tma“, a to se v tomto případě potvrdilo na sto procent. Služebně již více než deset let působím v obci Liblice, kde jako divizní ředitel zodpovídám za chod Konferenčního centra Akademie věd České republiky – zámku Liblice. Ač znalý místního regionu, vůbec jsem netušil, že jen kousek od Liblic, v obci Hostín, má Agrofinance své jedinečné myslivecké království.
Všemu předcházela má otázka k našemu šéfkuchaři zámecké kuchyně Romanu Rendlovi: „Kde nakupujeme tak skvělou zvěřinu?“ A jednání s Janem Vozábem bylo domluveno. Honza je člověk velmi společenský, rozumí myslivosti, úzkostlivě dbá o bezpečnost při lovu a nadevše ctí myslivecké tradice a zvyky. Přeji všem lovcům zažít ten krásný pocit, když čerstvě zasněženou Hlubokou při společném lovu, po výloži i u výřadu, je daleko široko krajinou slyšet jeho zvučný forte hlahol nebo jeho doprovod loveckých signálů.
Můžete blíže představit objekty, o nichž bude dál řeč? Začněme třeba zámkem a jeho oborou. Mimochodem, mne velice zaujalo na jedné straně skutečně „zámecké“ prostředí, co se týče exteriérů i interiérů, a na druhé straně perfektní nejmodernější technika sloužící konferenčnímu středisku.
V. Minár: Ano, citlivé skloubení moderních technologií se všudypřítomnou historií je pro našeho zřizovatele naprosto prioritní. Akademie věd vlastní Konferenční centrum Liblice téměř šedesát let. Po rozsáhlé rekonstrukci se zaměřuje nejen na pořádání mezinárodních vědeckých konferencí, ale „žije“ i pro širokou veřejnost: svatby, jubilea, koncerty, výstavy, zámecké bály... Skvělá a často oceňována zámecká kuchyně se zaměřuje mimo jiné na zvěřinu. Ostatně zámky byly a jsou spjaty s myslivostí. Byla by tedy škoda nevyužít tak atraktivního „souseda“ a v kombinaci s mysliveckým spolkem, vlastní oborou a zámeckou jízdárnou nenabídnout lovcům bohatý program – včetně té gastronomie.
Zámek rekonstruován, zámecký park upraven. Co vás vede k úsilí o dotažení řešení zbylého pozemku, bývalé zámecké obory či bažantnice, a to řešení mysliveckého?
V. Minár: Předně je to návrat k tradicím. Obnova toho, co tady již před mnoha generacemi bylo. Zámecký park Liblice, zvláště chráněné území, v minulosti známý spíše jako Bažantnice či Obora, o rozloze 35 hektarů s přírodní památkou Slatinnou loukou plnou vzácných orchidejí je přírodním skvostem regionu. Území se přitom nachází v honitbě Mysliveckého spolku Byšice. Návštěvníci mohou projít zajímavou naučnou stezkou v délce tři kilometry s dvanácti zastaveními. V posledních letech park procházel díky evropským dotacím významnou rekultivací flory. Aby však nemalé finanční prostředky nepřišly vniveč, je potřeba především opravit stávající oplocení. Následně přijmout vhodný provozní režim umožňující sice volný vstup turistům a rekreantům, avšak již jejich řízený pohyb. Také selekci průchodnosti parku pro spárkatou zvěř ohrožující nyní cenná bylinná společenstva – tak, aby zde v symbióze mohla žít tradiční zvěř typická pro tuto českou krajinu a aby přitom nedocházelo k devastaci výsadby. Vše pak chceme směřovat k přitažlivosti parku pro návštěvníky, a to i pro rodiče s dětmi, k podpoře cestovní ruchu v regionu.
Pojďme teď zpátky do Shervoodu. Můžete honitbu stručně představit? Rozloha, ráz krajiny, stavy zvěře …
J. Vozáb: Honitba Liblice s oborou Sherwood má zhruba 1400 ha, nachází se v katastru obcí Liblice, Hostín, Byšice a již zmiňovaný zámek leží v jejím srdci. Staráme se v této lokalitě převážně o zvěř spárkatou – srnčí, daňčí, černou – a také samozřejmě zvěř drobnou. V oboře chováme daňky, jeleny Dybowského, muflony a černou zvěř. Dále jsme zrekultivovali bývalou obecní skládku v Hostíně, kde jsme postavili pro širokou veřejnost dvě farmy s naučnou stezkou a vyhlídkou, která je v dnešní době vyhledávanou lokalitou, kde mohou lidé a hlavně děti pozorovat a studovat zvěř.
Co mě při návštěvě doopravdy zaujalo, byla supermoderní linka na zpracování ulovené zvěře. Když to trochu přeženu: lovec střelí kus, ten se dopraví na linku a snad za hodinu, při zachování maximálních hygienických požadavků, „vypadnou“ balíčky zvěřiny.
J. Vozáb: Naší myšlenkou byla regionální příležitost při vlastním výkonu práva myslivosti, kde se vám samozřejmě nabízí nádherná surovina, kterou je zvěřina.
Naše společnost Agrofinance v obci Hostín zakoupila bývalý hospodářský objekt, který se nám podařilo zrekonstruovat a vybudovat tam zázemí společnosti. Naše společnost působí v celé České republice, například v Hluboké nad Vltavou, kde máme krásnou bažantnici, nebo na Žatecku, kde provozujeme oboru Rokyta. A když máte zvěř, tak máte taky zvěřinu, a když ta zvěřina je prostě skvělá, stojí za to postavit zvěřinový závod. Tak jsme opravdu postavili závod Maxmilián. V tomto nejmodernějším závodě na zpracování zvěřiny se již od ulovení daného kusu až po jeho zpracování dodržují ta nejpřísnější hygienická opatření, aby zvěřina byla v nejvyšší kvalitě. Potvrzením kvality je fakt, že dodáváme naší zvěřinu nejen do Liblického zámku, ale i do předních luxusních restaurací v Praze a okolí. Zvěřina od nás, kterou si kuchařka doma rozbalí, se na ni jen usměje.
Protože máme i certifikovanou veterinární laboratoř, můžeme myslivcům z okolí, kteří chtějí černou zvěř jen pro svou potřebu, poskytnout servis – přivezou kus černé a odvezou si ho po vyšetření a zpracování už v balíčkách.
Jsme regionální závod s omezenou kapacitou a pár zaměstnanci. Myslivost tady ale celkově zaměstnává dost lidí z okolí a všichni se snažíme o co nejlepší výsledek ...
„Nabízíme lov muflona, daňka, černé,“ to řekne každý oborník. Ale co dál? Není například „předaňkováno“? A máte program pro případný „rodinný“ doprovod poplatkového lovce? Jaká klientela zájemců o lov u vás vůbec převažuje?
J. Vozáb: To máte pravdu. Lov dnes nabízí kde kdo. O klienty se starám a na lovu je doprovázím většinou osobně já sám. Důležité pro mě jako pro myslivce je to, aby klient, který přijede, zažil nádherný lovecký zážitek se všemi mysliveckými tradicemi a poctami, které jsou nedílnou součástí lovu. Loví se u nás buď individuálně, šoulačkou, na čekané, nebo se pořádají naháňky se slíděním na černou zvěř pro nejvýše patnáct střelců. Máme dokonce jednu bezbariérovou kazatelnu!
Klientela k nám jezdí z celé Evropy, nejvíce ruská, slovenská, německá. A o případný rodinný doprovod, který jste zmínil, se také umíme postarat, mimo jiné i ve spolupráci se zámkem ...
Máte honitbu, bažantnici, oboru i farmu. Plynou z toho nějaké výhody pro chov zvěře?
J. Vozáb: Ano. Stojí to sice mnoho úsilí, ale když jste dobrý hospodář a dobře se o zvěř staráte, tak vám to vrátí.
Vy ovšem máte ještě další místní aktivity než jen myslivost. Jak „funguje“ spolupráce s obcí a sousedními mysliveckými sdruženími?
J. Vozáb: Toto téma je mnohde značně problematické. Ale musím říci, že tady se snažíme udržovat vztahy na velmi dobré úrovni. S ostatními sdruženími, nebo teď již spolky, máme velmi dobré vztahy a spolupráce funguje. V obcích podporujeme školy, programy pro děti, například organizujeme sběry kaštanů, které pak vykupujeme. Pořádáme i kulturní, naučné a společenské akce.
Spolufinancovali jsme také, jak už jsem zmínil, vybudování Hostínského parku jako komplexní řešení pro obec, přírodu a volný čas, včetně nového rybníčku nebo naučné stezky, která vede až k farmě s kozorožci.
Mluvíme zatím o Sherwoodu a tedy angažovanosti vaší firmy ve Středočeském kraji. Vy jste ale rozkročeni i do dalších krajů.
J. Vozáb: Ano, jak jsem již zmínil, máme oboru na Žatecku, kde lovime muflonní a dančí zvěř, a také jednu z nejkrásnějších bažantnic v Česku, a to v Hluboké nad Vltavou, kde provádíme společné hony na pernatou zvěř, které jsou vždy významnou společenskou událostí umocněnou nádherným prostředím tohoto starobylého jihočeského města.
Vraťme se z Hluboké nad Vltavou do Liblic. Jak se díváte na snahu najít využití vycházející z myslivosti a ochrany přírody pro pozemky patřící zámku, a mimochodem začleněné do honitby Honebního společenstva Byšice?
J. Vozáb: Vím o tom dost, protože jsem byl pozván vedením Akademie věd České republiky ke konzultaci ohledně škod způsobených spárkatou zvěří na porostech v zámeckém parku. Bohužel celková rekonstrukce zámku proběhla až po důležitých změnách zákona, kdy ještě bylo možno vrátit výměru Liblické bažantnice do původního stavu. Dnes je výměra menší, než požaduje zákon, a je tudíž nemožné vrátit zámeckému parku historický statut bažantnice. Nyní se rozhodlo vedení akademie opravit stávající plot, díky kterému jsme se mimochodem blíže seznámili a který nebyl bohužel při celkové rekonstrukci objektu opraven. Problémem parku jsou hlavně divočáci a také další sparkatá zvěř, která likviduje novou výsadbu a působí škody i na ostatních vzácných porostech, které se bez ochrany neobejdou.
Myšlenkou vedení je navrátit parku po provedení oplocení vzácnou pernatou zvěř, která by se volně pohybovala po těchto prostorách, kde by jí mohli sledovat návštěvníci zámeckého parku, a také významně zredukovat spárkatou zvěř, a to tím, že by se zamezilo vnikání černé zvěře.
To vše by nám vlastně umožnilo vytvořit v této lokalitě jakousi komoru pernaté zvěře, což by při důsledné péči mohlo časem vést i jejímu postupnému šíření do okolních honiteb, kde je dnes ve velmi nízkých stavech.
Jelikož je tento park významnou krajinnou lokalitou, je záměr průběžně konzultován s odborem životního prostředí v Mělníku, tak aby vzniklá studie, kterou zpracovává doc. Havránek, splňovala veškeré požadavky na tuto lokalitu.
A co vy na to, pane řediteli? V jakém stadiu teď vlastně jste?
Minár: Věci jdou pomaleji, než bychom si přáli, ale já věřím, že se z nově upravených lokalit budou těšit již naši vrstevníci a nikoli až příští generace. Myslivost je pro nás velkou výzvou a zároveň i obchodní příležitostí. Domnívám se, že nejen pro nás, ale také pro okolní obce, místní podnikatele, živnostníky. Jsou to i nové pracovní příležitosti. Chov zvěře, lov, zpracování zvěřiny, starostlivost o rozsáhlá přírodní území, ubytování, stravování, místní střelnice ... toť možná perspektiva regionu a obcí Kokořínska. A pokud slovo „lov“ je pro někoho málo přijatelné, tak vězte, že myslivost je hlavně o přátelství, kamarádech a přírodě.
Páni myslivci, já vám děkuji za „dvojrozhovor“ a budu vám upřímně držet palce, aby se dobrá věc podařila. A našim čtenářům doporučuji navštívit webové stránky (www.sherwood-hunting.eu; www.zamek-liblice.cz) – třeba vás inspirují, abyste se tam rozjeli ...
Připravil Jaroslav ŠPRONGL