Časopis Myslivost

  
Jak jste se dostala k myslivosti?
Jsme myslivecká rodina, tatínek je myslivec, sestra dneska už také myslivec, vyrostli jsme v mysliveckém prostředí, protože náš otec byl dlouholetým jednatelem na okresním mysliveckém spolu v Uherském Hradišti. Taťka byl aktivním jednatelem, byl na okrese pětadvacet let, pořádal výstavy, ve spolupráci s ČMMJ Praha, časopisem Myslivost, s Petrem Šeplavým, akcí dělal na okrese velkou spoustu. Však z některých akcí se přece známe i my dva už tak dlouho.  Od malička jsme se sestrou chodily na všemožné myslivecké akce, a k tomu nás posílali na dětské letní soustředění národního finále zlaté srnčí trofeje, kam už dnes jezdíme se sestrou jako vedoucí. Když tak počítám, tak jsme v kontaktu se ZST přes dvacet let. Proto, když se před několika lety uvolnilo místo na kulturním oddělení na sekretariátu ČMMJ v Praze, tak jsem se šla vlastně jen na zkoušku zeptat a za měsíc jsem nastupovala, asi i díky tomu, že jsem věděla, o co jde.
 
Po pravdě ani nevím, jak to bylo u Vás se studiem…
Zkusila jsem, bohužel ale nedokončila, čtyřleté studium na Lesnické fakultě MZLU v Brně, momentálně studuji myslivost na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
 
Poznal jsem vás nejen jako zapálené dítě do myslivosti, následně jako studentku, ale i jako velmi dobrou trubačku. Co dalšího Vás na myslivosti přitahuje?
Doma jsme měli vždy spoustu jezevčíků, takže první musím jmenovat asi loveckou kynologii, k troubení jsem se dostala právě na škole v Brně, dodnes troubím, jsem aktivním trubačem, jsem schopna zahrát na honech, hubertských mších, troubení mi nedělá problém, spíš radost. Díky táborům a práci s mládeží si už dnes troufám radit ostatním, jak postupovat v kroužcích, jak uspořádat okresní kolo zlaté srnčí trofeje, obrací se na mě spousta lidí. Musím zmínit manžele Vaníčkovy, ti mi byli dlouholetým vzorem. Velmi ráda aktivně provozuji myslivost, i když v poslední době opravdu mnoho času nezbývá, ale mám to štěstí, že můj koníček se stal mým povoláním. Vzhledem k událostem v české myslivosti mám bohužel toho volného času, kdy můžu strávit čas v lese a jít s flintou, stále méně. A v posledních týdnech se to eliminovalo už pouze na společenské události, kam jsem pracovně pozvaná, doufám ale, že se to změní a zase se najde čas na mnou spíše preferovaný individuální lov.
 
Když tedy přece jen najdete nějaký ten čas, kde se nejraději myslivecky vyžíváte? Nebo kde je Vaše vysněné místo?
Doma obecně na Moravě, mám tam všude spoustu přátel, třeba i díky známostem z táborů, ale nejvíc mě to logicky táhne domů, k Uherskému Hradišti, kde momentálně pomáhám svojí sestře, která je aktivní členkou jednoho mysliveckého sdružení, snažím se zapojit i do jejích činností. Nejsem sice jejich řádným členem, ale pomáhám jim ať už brigádně, nebo prostřednictvím troubení, protože zatím nemají trubače, tak se snažím jim obohatit jejich lovecké nebo myslivecké akce.
 
Jste v historii první žena na postu postu jednatele, logicky se dere na jazyk otázka co žena a myslivost? Jak vůbec vnímáte postavení žen v myslivosti?
Já jsem to takto nikdy nebrala, nebo nerozdělovala, ale v poslední době je to pravda velmi diskutovaná otázka. A to nejen u nás, ale všude okolo i v zahraničí se dostává do popředí otázka zapojení žen v myslivosti. U nás fungují dva dámské kluby, které oba dva mám velmi ráda. V jednom jsem aktivní místopředsedkyní, kde mám na starosti zahraniční vztahy, protože máme blízké vztahy nejen se Slovenskem, ale dnes už můžu říct, že máme styky s ostatními dámskými kluby po celé Evropě,  dokonce až za oceán. Ale žena a myslivost, o tom se můžeme bavit dlouho, je to příjemné spojení.
 
Je to obohacení myslivosti?
Určitě nemám takový pohled, že v myslivosti je žena jen doplňkem muže, to opravdu ne, ale mám mnoho zkušeností, že když je žena na společné myslivecké akci s muži, tak se pánové spíš drží, je to celé hned nějak kultivovanější.
 
V nové funkci budete jednat asi spíš s  muži, byť je pravda, že je hodně jednatelek na okresních mysliveckých spolcích, ale předsedkyní momentálně žádná není. Nebojíte se nějakých rozporů nebo jiných pohledů na Vás, jako na ženu, ze strany mysliveckých funkcionářů?
Samozřejmě, že to bude jiná pozice jak pro ně, tak pro mne, uvědomuji si to, ale mám velkou výhodu v tom, že tu pracuji již šest let a většinu lidí z okresů znám, nejsem ta, která přišla odněkud jako neznámá osoba. A tím, že mne všichni znají, byly snad i reakce zatím většinou pozitivní, snad je to pro mě známka toho, že by spolupráce mohla fungovat a že bychom spolu mohli vycházet. Každoročně jsme se setkávali na Sboru zástupců, bývala to někdy těžká jednání, pokud je taková masa lidí dohromady, někdy není snadné najít společné pohledy, pokud budu jednat individuálně, tak věřím tomu, že se vždy dokážeme domluvit a najít společnou řeč.
 
Jako jednatelka budete ale chodit i na jednání státních orgánů, institucí a firem, budete jednat se sponzory, asi není zcela běžné, když bude zastupovat to obecné povědomí organizace chlapů s flintou mladá a sličná žena. Jste připravena na překvapené pohledy? Myslíte si, že Vás budou brát? Použijete třeba ženské zbraně?
Znova říkám, že pro mě je přirozené pracovní prostředí mezi muži, na nějaké jiné pohledy jsem nikdy nepomýšlela, je pro mě přirozená věc jednat s chlapy i za chlapy. Díky svému zaměstnání jsem už měla možnost spoustu jednání vidět, slyšet a dostat se tam. Teď si budu uvědomovat asi jen tu větší zodpovědnost, kterou jako jednatelka mám, ale z hlediska forem jednání jen plynule přecházím dál, nic zásadního měnit v tomto pohledu nehodlám.
 
Ale je přece jen rozdíl mezi ženskou a mužskou logikou? Je třeba možnost využít ženského přístupu, aby se prolomily bariéry při jednáních? Už jste se s tím setkala?
Stoprocentně, spoustu věcí to mnohdy urychlí, někdy naopak ztíží, ale musíme najít ten kompromis. Ale baví mě jednat, a pokud máme společné cíle a společné cesty, dohodu jistě najdeme. Pánové zatím ke mně byli možná milejší, určitě se to teď s novou funkcí vyostří, bude to možná složitější než dosud, bude se jednat o důležitých věcech, ale styl jednání z pohledu ženy nemíním měnit, změní se s funkcí asi hlavně důležitost jednání.
 
Vašim nadřízeným orgánem bude nejen pan předseda a místopředsedové, ale všichni členové Myslivecké rady. Jak vidíte váš vztah k myslivecké radě? Co by se dalo v komunikaci s Mysliveckou radou zlepšit?
Na úvod musím říct, že bych nikdy neuvažovala o tom, že si podám přihlášku do výběrového řízení, pokud by mě několik členů Myslivecké rady neoslovilo. A tím, že mě znají a znají už i moji práci, tak mě oslovili a následně přesvědčili.
 
Dostala jste na starost sekretariát, který, jak víme oba, není v ideálním stavu z hlediska personálního a nakonec i početního obsazení. Jaké budou vaše první snahy o změnu, co jak by se mohlo změnit ve spolupráci s Mysliveckou radou, jaké první kroky by se měly udělat?
Již v minulých rozhovorech se členy Myslivecké rady na stránkách časopisu se vždy diskutovalo o sekretariátu, jaký je současný a jaký je žádaný stav. I to, že mě Myslivecká rada zvolila, beru tak, že znají moji práci a názory, co by se mělo nebo nemělo dělat. Znají moji představu, budeme se snažit o lepší fungování, ne všechno dělá sekretariát špatně. Musí se zachovat činnosti, které fungují, případně některé formy zjednodušit nebo urychlit. Každopádně chybí personální obsazení, abychom byli schopni zajišťovat všechny funkce sekretariátu ČMMJ, aby se mohly služby dále rozvíjet. Souvisí to s tím, že je málo lidí, odešel jednatel, právník, i když jsou dnes právní služby zajišťovány externě, tak tu pořád chybí fyzická síla, která tu být musí, a minimálně dva lidi musí posílit kulturní oddělení. To je ten základ, ze kterého by se činnost sekretariátu měla vyvíjet, je naší podstatou zajišťovat a realizovat úkoly Myslivecké rady. Jsme ale i organizací myslivců, musíme se zabývat myslivostí a potřebami našich myslivců.
 
Už jsem se i v minulých rozhovorech ptal, že jestliže je sedm odborných komisí, tak by minimem mělo být sedm odborných tajemníků, aby každá komise měla svého člověka. Souhlasíte?
Ano, je to běh na dlouhou trať, ale to by byl ideální stav.
 
Proč ten ideální stav není?
Protože není dostatek finančních prostředků. Pokud nejsme schopni z členských příspěvků vybrat dostatek finančních prostředků na zajištění chodu sekretariátu a nejsou žádné jiné zásadní zdroje příjmů, které se dnes hledají, tak nemůžeme zajistit kvalitní servis členům a celé Jednotě.
 
Asi bude potřeba začít diskutovat o tom, že by se měla změnit výše členského příspěvku, ale není potřeba zároveň prolomit bariéru, aby členové mohli vidět, co dělá sekretariát? V minulosti se moc neinformovalo, moc informace dolů do členské základny nešly, sekretariát přece dělá řadu činností, ale málo jsou vidět. Co Vy na to?
Jednoznačně nám chybí účinná a srozumitelná prezentace, co děláme, chybí nám tato prezentace nejen navenek, ale i uvnitř vlastní organizace směrem k okresním spolkům a řadovým členům. Možná stačí málo, ale je třeba nastartovat pravidelnou informovanost, dostat se ke členům s informacemi, aby viděli, že sekretariát něco dělá a že je tady neskutečné množství mravenčí práce, která se opravdu vykonává ve prospěch našich myslivců. Ale problém je, že tyto informace se zatím nedostanou přímo až k členům, nedostává se zatím asi ani dostatek informací z centra na okresy. Je pak nasnadě, že se říká, jak v centru pro myslivce nic moc nedělají. 
 
Pamatuji ale doby, kdy se setkávali jednatelé několikrát za rok, dnes je jedna velká porada jednatelů ročně, předsedové se sejdou vlastně jen na Sboru zástupců. Nemáte v úmyslu více s nimi komunikovat a více se setkávat?
V dnešní uspěchané době je to prakticky nemožné, ale to je smysl jednoty a další komunikace, osobní setkání je něco jiného, než když mluvíte s někým jen po telefonu, a nebo mailem. Pokud se osobně vídáte víckrát do roka, poznáte se víc, víc domluvíte. Pokud se dá celá republika dohromady a domluví se na společných postupech, tak to je něco jiného, určitě bych to uvítala. Považuji za jeden z hlavních úkolů sekretariátu, aby dokázal zajistit jednotu, výměnu informací, ovšem opět jsme u toho, napjaté jsou finanční prostředky.
 
Jednota ale přece propaguje partnery, spolupracující firmy, myslíte si, že je možnost, že by se s novým vedením objevily nové spolupracující firmy nebo noví sponzoři, kteří by podpořili činnost?
Budeme s nimi jednat, chtěli bychom pro členy ČMMJ dojednat například nějaké výhody, slevy u obchodních partnerů, aby řadoví myslivci viděli, že pro ně Jednota dokáže něco udělat a dokáže jim vyjít vstříc. Je to o službách pro členy.
 
Realita je ale taková, že je z celkového počtu držitelů loveckých lístků je členy ČMMJ odhadem tak polovina, je tu tedy potenciál oslovit a získat myslivce, aby se znova stali členy naší organizace. Jak je oslovit?
Podle mě právě jen komunikací a otevřeností a poskytnout jim takové služby, za kterými by oni rádi přišli. Určitě o tom budu s Mysliveckou radou diskutovat, určitě je tu velká šance něco nabídnout.
 
Které konkrétní nabídky máte třeba na mysli?
Víme o kynologii, o střelectví, tam se dá nabídnout řada služeb pro naše členy. Ale základem pro naši budoucnost jsou mladí, zaměřit se musíme na práci s mládeží, kterou se musíme pokusit oslovit a získat je na naši stranu. Pořádá se řada mysliveckých a dětských dnů, máme tu myslivecké kroužky, bohužel organizátoři se mají právo cítit jako nedostatečně podporovaní z centra. Chybí nám systém soustavné práce s kroužky a s mládeží. Je to jeden z úkolů, který musíme začít lépe plnit. Souvisí to i s předchozí otázkou, řadoví členové se musí dozvědět o tom, že ČMMJ a sekretariát za nimi stojí, že je podporuje jak při konkrétních akcích, tak za myslivce jedná například s ministry, poslanci a premiérem, že proběhla nějaká jednání, která byla ve prospěch našich myslivců.
 
Asi my dva si to zrovna vysvětlovat nemusíme, ale celá Jednota by se měla více objevovat na výstavách a akcích v rámci republiky…
Samozřejmě, prezentovat činnost organizace by se nejen mohla, ale měla, výstav je spousta, nedá se stíhat vše. Tady bych očekávala pomoc a spolupráci s regiony, s okresními mysliveckými spolky, měly by se spojit se sekretariátem a musíme dát dohromady hlavy, jak dál, vytvořit nějakou koncepci. Můžeme udělat regionální malé výstavy, ty ale bezezbytku sama nemůže zaštiťovat centrála v Praze, je třeba, aby si organizaci vzal na starost okresní myslivecký spolek v místě a domluvilo se, jaké vstupy a formy pomoci z Prahy půjdou, ale aby prezentace byla pod jednou hlavičkou a bylo by vidět, že spolupracujeme.
 
Zase je to jen a jen o komunikaci …
Ale samozřejmě, stále se točíme kolem dokola, a já bych chtěla ten kruh rozetnout. Cítím, že se s okresy a kraji dostatečně v minulosti nekomunikovalo, chci se víc setkávat s jednateli, získávat od nich informace a zkušenosti, chci prorazit tu pomyslnou bariéru. Bude dobré, pokud se sejdeme třeba v rámci krajů, ráda bych pravidelně slyšela jejich zkušenosti a námitky. Pořádají se sice krajské koordinační rady, ze kterých vycházejí stanoviska, které jdou pak na ústředí, ale potkat se ještě předtím osobně s jednateli, kteří by vznesli vlastní náměty, poznámky, požadavky, kritiku, by bylo mnohdy účinnější, rychlejší a já se budu snažit najít pro takové diskuze v nabitém programu prostor.
 
Vím, že se připravuje změna z hlediska moderních komunikačních médií, facebooku, tam by se taky mohlo komunikaci pomoci.
Máme už několik let v rámci našich webových stránek intranet, který je určen pro jednatele okresních mysliveckých spolků, doposud jej ale využívali jednatelé jen částečně. Chtěla bych po dohodě s Mysliveckou radou přejít hlavně na tuto formu komunikace, jednatelé by tam měli mít veškeré dostupné materiály, interní předpisy, které jsou pro ně důležité, měli by mít všechno na jednom místě a mohli se po jednom přihlášení dostat k veškerým informacím. Chystá se ale i zásadní změna struktury a vzhledu celého webu ČMMJ, aby se zjednodušil, zpřehlednil a byl logický, navazoval na oblasti různé v myslivosti, jelikož máme sedm odborných komisí, aby web byl rozdělen podle odborných oblastí. Facebook ČMMJ je už nezbytnou součástí každodenního zpravodajství, kde se okamžitě promítají novinky a informace, které jsou také umístěny na webových stránkách ČMMJ, jsme i na Twiteru a používáme samozřejmě jako informační médium časopis Myslivost. Časopis je naše měsíční periodikum, kterého si musíme vážit, že ho ještě dnes máme, buďme za to rádi a využívejme prostoru, který se nám dostává, a publikujme, přenášejme naše názory, včetně sekretariátu, od odborníků k řadovým členům, protože to je stále největší médium, které se dostává ke členům. Říkám to i v souvislosti, že na Slovensku před několika lety vedení SPZ prodalo časopis Polovníctvo a Rybárstvo a dnes nové vedení má problém dostat informace ke svým členům, závidí nám náš časopis.   :-) :-)
 
Děkuji za podporu, ne že by nebyla příjemná, ale pojďme raději jinam, aby to nevypadalo, že si lacině navzájem pochlebujeme. Zeptám se Vás na závěr, kolik Vám už volalo kamarádů a známých, kteří vám buď gratulovali, a nebo kteří vás litovali?
Vůbec nechci, aby to vyznělo jako vychloubání, ale volalo nebo psalo mi spousta lidí, kontaktovalo mnoho kamarádů a zatím je odezva kladná a povzbuzující. Nevím o tom, že by mě některý telefonát a nebo mail  vyloženě zrazoval. I když ti, kteří nesouhlasí s mým zvolením se neozvou přímo mě, ale budou své názory šířit mezi myslivci. To už je naše česká povaha. Počítám přirozeně.i s kritikou. Ale víte, co mě nejvíce potěšilo? Že bylo ne zrovna málo kontaktů, kdy mi někdy už i dlouholetí nečlenové řekli, že ve mně vidí záruku změny, že očekávají obrat k lepšímu, a že se tedy zase po nějaké době vrátí a stanou se znova členy ČMMJ.  Budu se tedy snažit jejich důvěru nezklamat a pokusím se třeba i s podporou nových členů a ve spolupráci s Mysliveckou radou osvěžit tvář naší organizace tak, aby všichni členové cítili podporu a zázemí.
Připravil Jiří KASINA