Časopis Myslivost

Je žádoucí existence velkých srstnatých predátorů ve volnosti v kulturní krajině České republiky?

Myslivost 5/2016, str. 18  Pavel Rohon
Změněné přírodní podmínky v naší středoevropské krajině jsou významným ekologickým faktorem pro rozvoj a existenci živočišných a rostlinných společenstev. Zároveň platí, že přírodní prostředí je pod neustálým lidským tlakem, takže člověk a jeho činnost je jedním z nejvýraznějších ekologických faktorů.
Během dlouhodobé činnosti člověka se přírodní prostředí výrazně mění, ovšem s různou intenzitou. To se projeví samozřejmě v podmínkách pro život a existenci organismů, tedy i živočišných s jeho významnou složkou, kterou je zvěř. Využívání části fauny - zvěře a péči o tento významný přírodní zdroj formovalo disciplínu, kterou je myslivost.
V historickém pohledu se myslivost stala významnou činností, a to jak z důvodu hospodářských, ale také z důvodu uspokojování přirozené a geneticky podmíněné vlastnosti člověka. Toto se pak pozvolna transformovalo v část určité seberealizace.
V současnosti se jedná o záležitost jednak společenskou, a jednak i formu využívání volného času. Především se ale jedná o významnou roli ekologickou, protože člověk-myslivec nahrazuje predátory, kteří udržují rovnováhu v přírodním prostředí. Je smutné, že tuto skutečnost ti, kdo kritizují myslivce úmyslně (či spíše z neznalosti), zamlčují.
V současné době se činností tzv. ochránců přírody rozšiřují druhy, které náležely do přirozené druhové skladby živočichů, ale byly vyhubeny. Jedná se zejména o velké šelmy, jako je vlk a medvěd a nakonec i rys. Současný výskyt vlka v Čechách je prezentován a téměř glorifikován jako velký úspěch s odůvodněním, že tato šelma bude vykonávat funkci jakési „zdravotní policie“, protože se bude zaměřovat především na lov nekvalitní či jinak poškozené zvěře. Jako další argument je tvrzení, že zde bude přirozený nástroj ke snižování stavu černé zvěře, která je označována za zvěř přemnoženou. Rovněž výskyt medvěda v lesích Beskyd a Jeseníků je podobně hodnocen. Dovoluji si vyslovit několik kritických poznámek k tomuto tématu.
 
Zkušenosti odjinud
Ze své více než šedesátileté praxe lesnické, myslivecké a ochranářské mám poznatky, které vedou k pochybnostem o účelnosti podporovat výskyt vlka v naší české krajině. Ve svých lesnických začátcích při studiu lesnické fakulty jsem trávil opakovaně dlouhou dobu na nejvýchodnější severovýchodní části naší tehdejší republiky v místech, kde se setkávala slovenská, polská a sovětská hranice, kde byl tehdejší lesní závod Ulič. Z hlediska kvality životního prostředí zde byly ještě málo dotčené přírodní podmínky radikálními zásahy do krajinného systému. Navíc pod vlivem událostí II. světové války došlo ke značné redukci zvěře, takže nejvýznamnějším druhem užitkové zvěře tohoto území byla zvěř černá. Z užitkové zvěře pernaté se vyskytovaly sporadicky jeřábci lesní a tetřevi, hojní byli pernatí dravci, kde vévodilo káně, jestřábi a ojediněle orli. Ze srstnatých dravců to pak byly lišky, z velkých predátorů vlk, medvěd a rys.
Soukromé zemědělství vytvářelo mimo lesní komplexy typickou mozaikovitou krajinu tvořenou malými plochami s hlavní plodinou kukuřicí, bramborami, méně dalšími obilninami. Zemědělská krajina se vyznačovala velkým množstvím pastvin a zároveň mimolesní dřevinné vegetace. Živočišná výroba se soustředila především na pastevectví a chov koz, ovcí a hovězího dobytka, ale i koní. Krajina byla značně kopcovitá s obrovskými rozsáhlými lesními porosty.
Převažujícími lesními formacemi byly bučiny s příměsí jedle, javoru, a ostatních listnatých doprovodných dřevin. U horní hranice lesa pak se objevovala zelená olše. Pastviny ve vyšších polohách – poloniny - byly po celou vegetační dobu využívány k pastvě ovcí a skotu a polodivokého chovu koní.
Složení fauny, a hlavně zvěře, bylo, dosti chudé, hlavní zvěří byla zvěř černá. Zvěř srnčí a jelení, dříve jinak hojná, prakticky neexistovala. Zvěř černá byla skutečně rozšířena v množství, které se vymykalo představám tehdejší myslivecké veřejností z českých zemí a podstatné části Slovenska.
Dalo by se tedy předpokládat, že vlk bude věnovat svoji pozornost především lovu černé zvěře. Opak ale byl pravdou. Hlavní nápor pro lov vlka nebyly letošáci, lončáci a dospělé kusy černé, mladé jalovice, popřípadě ovce, které byly na pastvinách střeženy pasteveckými psy, ale stáda koz, která byla denně vyháněna na pastvu na urbárních pastvinách v okolí vesnic. Odtud také pocházely v podstatě všechny úlovky vlků. Podle tehdejších předpisů bylo také vypláceno zástřelné za jejich ulovení. Důsledky výskytu vlka v Čechách se již projevují podobným způsobem, což potvrzuje současnost například z Broumovska!
V této souvislosti je třeba upozornit na medvědy. Jsou všeobecně známé situace z národních parků v USA, kde na parkovištích se nesmí otevřít okno u aut, protože kolem se pohybují potravu loudící medvědi. Tato situace ovšem není jenom specifikem USA. Dnes jsou ve Slovenské republice lokality, kam chodí pravidelně medvědi k nádobám na odpadky a vybírají svoji potravu.
 
Jaký vyslovit závěr?
Byl bych nerad, kdybych byl obviňován jako nepřítel revitalizace přírodního prostředí nebo člověk, který bojuje proti snahám ochránců přírody. Bylo by to nespravedlivé, protože jsem věnoval ochraně přírody mnoho své odborné působnosti.
Domnívám se, že v kulturní krajině, kde jsou značně změněny ekologické podmínky, nemají v nepřirozených podmínkách velcí predátoři místo. A to z toho důvodu, že se velmi brzo přizpůsobí vysoce civilizovanému prostředí a změní své chování. Ztratí strach a respekt z člověka a začnou s ním soutěžit o prostor, který budou považovat za své teritorium. Jistě by se málokomu líbilo potkávat vlka pobíhat kolem odloženého batohu s potravinami (příkladem může být situace se zdivočelými populacemi norka kolem vodné nádrže Trnávka poblíž Červené Řečice), či medvěda dobývajícího se popelnic a kontejnerů na odpadky, popřípadě do auta, kde cítí potravu, stejně tak rysa potulujícího se v těsné blízkosti zemědělských usedlostí, kde doufá ve snadný úlovek nějakého hospodářského zvířete.
 
Je třeba si ujasnit, co od revitalizace krajiny očekáváme.
Chceme krajinu, která se bude podobat ve vhodných lokalitách krajině přirozené, ale bude k tomuto směřována činností člověka, který je profesionálem, nebo krajinu, která je výsledkem dílčích představ jednostranně zaměřených odborníků, popřípadě laiků, který mají jako hlavní kvalifikaci jen nadšení? Dá se předpokládat, že první varianta je významnější.
Pochybuji o oprávněnosti programů dlouhodobé obnovy výskytu predátorů jako je rys, vlk, medvěd a programů s neúměrnou ochranou pernatých dravců na úkor ochrany jiných druhů fauny v typicky kulturní a antropogenizované krajině České republiky, které mají také nezastupitelné místo v krajinném ekosystému, ale pozornosti ochranářů unikají. Příkladem může být klesající výskyt původního druhu typického pro naši krajinu, kterým je zajíc polní a koroptev polní a řada jiných druhů, za které tzv. ochranáři nebojují.
Kdybych byl dotázán na odpověď na otázku „Je výskyt velkých šelem v České republice úspěch ochrany přírody?“ odpověď by byla následující: „Jedná se o záležitost značně polemickou a současné skutečnosti, které plynou z existence těchto druhů v kulturní krajině, formulují jasnou odpověď - nejde o úspěch, ale nebezpečný experiment. Snaha o jejich navrácení do volné přírody v našich podmínkách je hazardováním finančními prostředky a silami specialistů, kteří se na tomto podílí. Kvalita přírodního prostředí a tudíž i prostředí životního se rozhodně nezlepší!“
Doc. Ing. Pavel ROHON,CSc.
 
 
Zpracování dat...