Časopis Myslivost

Nové využití pro ohaře

Myslivost 5/2016, str. 93  Milan Cihelka
Snad už si toho všiml každý, kdo provozuje myslivost delší čas anebo se myslivcem narodil, případně s myslivostí vyrůstal. Mění se krajina, zemědělství, lesnictví, zvyky a zastoupeni zvěře. A na změny je třeba v myslivecké legislativě reagovat. Ještě pamatuji nádherné společné lovy na zajíce s bohatými výřady. Mému honci jsem musel v leči uříznout kmínek břízy, aby si ho dal na ramena a já mu na kmínek navlékal za zadní běhy svázané ulovené zajíce, jinak se úlovek nedal odnést. Psi, většinou ohaři, měli práce moc, proto i na vesnici měl ohaře skoro každý myslivec. Využití pro psy bylo mnoho, v listopadu a prosinci se při honech doslova nezastavili. Bohužel toto je již dnes jen historie, drobná zvěř prakticky i v mnoha dříve výborně zazvěřených honitbách skoro není, staré časy se už asi nevrátí.
I proto se neustále snižuje počet ohařů, snad jen s výjimkou dnes módních plemen jako je výmarák a krátkosrstý maďar. Tyto psy ale s překvapením vodí jako doplněk krásně nalíčené dlouhonohé slečny a paní, které ale o myslivosti nevědí zhola nic. Mnohdy je mi ohařů opravdu líto.
A ti zbývající myslivci, kteří ohaře ještě drží, mnohdy uvažují, zda je potřebné držet, cvičit a udržovat ve schopnostech psa na jeden společný hon za rok, kde se uloví jen pár bažantů, možná nějaký ten zajíc. Samozřejmě, jsou tu ještě kachny, ale to není to pravé ořechové.
Napadla mne ale možnost, jak podpořit chov a využití ohařů v myslivosti. Co tak povolit v době lovu individuální lov drobné zvěře samotnému myslivci s ohařem? Tedy myslivec, držitel psa, brokovnice, možná třeba i omezit maximální počet kusů drobné zvěře, kolik může myslivec takovýmto způsobem ulovit. Pro oba - myslivce i ohaře - by to byl pěkný myslivecký zážitek, v klidu, bez rozptylování ostatními účastníky společného honu, by držitel psa viděl a mohl korigovat ohařovu práci, jeho hledaní, vystavování, postupování, byl by klid a soustředění na střelbu atd. Práce psa by se zkvalitnila a věřím i tomu, že tento způsob provozování myslivosti by se mohl zalíbit i potenciálním novým držitelům ohařů.
Samozřejmě, že vše by chtělo prodiskutovat a dotáhnout legislativně do konce s přesně stanovenými pravidly. Zatím je to jen myšlenka na uvažování, vím, že se nezačne hned pracovat a dojednávat nějaká legislativní změna, ale vždy je třeba někde začít, zkusit otevřít prostor na uvažování. Tak jako se vyvíjí celá společnost, stejně tak se vyvíjí i myslivost a kynologie a náhledy na tyto obory lidské činnosti a zájmového vyžití. Pokud vím, tak se v některých zemích takto individuálně se psy loví, je tam takový lov považovaný za zcela normální a respektovaný. Proč by to nemohlo jít i u nás? Ale jsem si také vědom toho, že by to mnohde a mezi mnohými myslivci vyvolalo spoustu závisti a pomluv od členů sdružení, kteří ohaře nemají.
Věřím tomu, že navzdory všem těmto prvotním nesnázím by se využitelnost pro ohaře za současných pro ně nepříznivých podmínek zvýšila a zájem myslivců by vzrůstal. Ohař je krásny pes a kdo má cit pro eleganci, je pro něj pohyb a chování ohaře při práci v honitbě velkým zážitkem, stejně tak jako pohled na krásné umělecké dílo.
Milan CIHELKA
Zpracování dat...