Časopis Myslivost

OMYL A TREST

Myslivost 5/2016, str. 12  Štěpán Neuwirth
Jediným živočišným druhem na planetě Zemi, který se nekontrolovatelně množí a stále zvyšuje nároky na svůj životní standard, je – člověk. V důsledku této sobecké rozpínavosti stačilo lidstvo za neuvěřitelně krátkou dobu několika století zlikvidovat, znehodnotit, zdevastovat a exploatovat většinu obnovitelných i neobnovitelných zdrojů, ať už se jedná o půdu, lesy, vodstva všeho druhu, a v této souvislosti dokonale zničit tisíce druhů představitelů flóry a fauny. Prakticky dnes už je planeta Země ochuzena natolik, že nemůžeme hovořit o biodiverzitě, o na sebe navazujících společenstvech rostlin a zvířat, které vznikaly díky evolučnímu vývoji miliony let.
 
Je lidská rozpínavost a nenasytnost omluvitelná?
V žádném případě není a stejně tak není pochopitelná, byť je zřejmé, že v mnohých státech si jednotlivé struktury společenského systému uvědomují nebezpečí, které nabývá stále konkrétnější podoby.
Lze vůbec sladit zájmy dnes totálně roztříštěné lidské populace, kdy zanedbatelně malá skupina, která však má v držení prakticky veškeré finanční prostředky, pokračuje v ničivém procesu devastace planety?
Než dospěji k odpovědi na tyto zásadní otázky, pokusím se na triviálním příkladu dokázat, k čemu přivedly snahy určité skupiny lidí vrátit alespoň část živočišných druhů zpět do přírody.
Jedná se například o vydru říční (Lutra lutra) a bobra evropského (Castor fiber). Oba druhy byly v našich zemích původní, ale s postupující agresivitou člověka vůči všemu, co mělo vliv na jeho pojetí využívání přírody, byly vyhubeny, nebo – v případě vydry – téměř vyhubeny.
Po jejich opětovnému vysazení a přísné ochraně se oběma druhům začalo dařit. Dnes už vydra i bobr začínají být problémem. Mnohde velkým. Dochází totiž k jejich přemnožení (opět hodnoceno lidskými měřítky), takže jejich přítomnost začíná být citelná.
Zejména vydry působí značné škody na rybích obsádkách, ať už se jedná o volné toky nebo rybochovná zařízení. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že dokázaly v řekách a potocích zdecimovat rybí druhy natolik, že sportovní rybáři marně čekají na záběr. Navíc – což si nemohu vysvětlit – často rybu jen uloví a nechají ležet na břehu, aniž by ji pozřely. Kolik škody pak působí na rybnících, si netroufám odhadnout.
A co se týká bobra evropského, pak třeba na Hlučínsku jejich stavby považují nejen vodohospodáři za neúnosné. Na rybnících bobři dokonce ničí dřevěné zábrany ve výpustích, takže je rybáři pobíjejí plechem, aby nedošlo k vypuštění rybníků.
Chránění dalších druhů, k nimž patří např. straka obecná (Pica pica), vrána šedivka (Corpus corone cornix), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), způsobuje rovněž nemalé, ba skoro si troufám říci fatální škody na jiných druzích fauny.
Straky mají na svědomí pokles stavů drobného ptactva, ničí hnízda přízemních hnízdošů, kachen, husí a dalších druhů. Stejně tak i vrána šedá.
Kormorán velký, třebaže v posledních letech ochranáři dospěli k názoru, že je třeba povolit regulovaný odstřel, decimují rybí obsádky ve zdárné spolupráci s vydrami.
Krkavec černý (Corpus corax), který rovněž je pod plnou ochranou zákona, se v našich zemích úspěšně množí a ničí zejména drobnou zvěř včetně mláďat zvěře srnčí.
Když si položím otázku, kdo má největší podíl na narušení rovnováhy v přírodě, pak dojdu k jednoznačné odpovědi – člověk!
Zastávám názor, že bohatství přírody – chápáno ze všech pohledů – musí být zachováno. Jak však docílit rovnováhy a únosnosti v zastoupení veškerých druhů tak, aby byl přírodní řád, který staví na existenci a provázanosti řetězců všeho živého, v souladu s nároky člověka, který krajinu i nadále bude vytěžovat ke své obživě a ke svému užitku?
Lidská společnost drobí, zmenšuje a devastuje volnou přírodu téměř bez rozmyslu, bez odpovědnosti. Přírodní celky jsou každodenně okrádány o další výměru, zvěři ubývá životní prostor, dochází k její kumulaci, je stresována, protože člověk do zbývajícího prostoru volné krajiny vstupuje stále bezohledněji, surověji.
 
Dnes je už zřejmé, že stav volné krajiny – když pomineme povrchovou těžbu nerostů, rozvoj průmyslu, stavbu komunikací, montážních hal, obytnou zástavbu, atd. – nejvíce ovlivnila zemědělská, lesnická a vodohospodářská činnost. Zacházení se zemědělskou půdou, charakter lesů ve formě plantáží, vysoušení krajiny spolu s narovnáváním toků a marná snaha zadržet vodu v krajině vodními díly všech forem dnes nesou jedovaté ovoce. Jinými slovy: kam vstoupí člověk, byť i v dobrém úmyslu, sto let tráva neroste!
 
Existuje vůbec nějaká možnost nápravy?
Pokud ano, pak zřejmě jen ve formě zákonů, jejichž kvalita a existence vůbec je v moci politiků. Těch především!
Může být však lidský činitel ve svých rozhodnutích objektivní, spravedlivý?
Asi ztěžka, když si uvědomíme politické rozdělení v parlamentu, vliv lobbingu, ať už se jedná o zájmy developerů, těžařů, průmyslníků, stavbařů aj., osobní zájmy poslanců nevyjímaje. A tak je jasné, že příroda jako celek dnes čelí lidské populaci, která ji pojímá spíše jako prefabrikát, na němž buduje svoje dílo zkázy.
Lidské prohřešky vůči přírodě, jediné a ničím nezastupitelné, kterou člověk využívá jako jediný z mnoha živočišných druhů dravě, sobecky a bezohledně, trvají po celou dobu naší přítomnosti na Zemi. Stále a stále se dopouštíme omylů, jež se kupí jeden na druhém a zvyšují tak svou ničivou působnost.
Jsme-li si vědomi svých prohřešků, svých omylů, pak bychom měli také vzít v potaz, že nás čeká trest.
A příroda je a bude soudcem neúplatným, nemilosrdným, ale navýsost spravedlivým!
Štěpán NEUWIRTH
 
Zpracování dat...