Stojím na severní straně Jablunkovské brázdy, na vrcholu Čantoryje, na nové rozhledně smontované ze železných dílů, spojených stovkami šroubů. Postavili ji před desítkou let dva bratři Lubojatčtí, podnikatelé a také myslivci. Jeden z nich nedávno, ještě v mladém věku, zemřel.
Vidím celý Jablunkovský průsmyk, Lysou horu, Bílý kříž, Kněhyni, Radhošť, a také jižní část Moravskoslezských Beskyd, Smrk i Ondřejník, až k Hukvaldům. Na východ, pak daleko na Slovensko. Na straně Polské, celé naše historické území bývalé Těšínské komory až po Babí horu.
Je to moře lesů protkané malými i většími enklávami. Jsou to historické louky, které činí tento kraj pestrým a krásným. Kdybychom se chtěli dozvědět, jak vznikaly, jak se postupně vynořovaly ze zeleného moře lesů, museli bychom se vrátit o několik století.
Píše se o nich v historických dokumentech, jako o Zadních horách. Po Černou Ostravici patřily Habsburkům. Od Bílé Ostravice na jih, pak biskupství Olomouckému.
Více >