Zasedání mezinárodní komise CIC za účelem vypracování mezinárodní metody pro hodnocení trofejí bylo uspořádáno při jarní výstavě trofejí pořádané Československou mysliveckou jednotou (dále jen ČSMJ) v Praze. Organizace zasedání byla svěřena přípravnému výboru IV. Celostátní výstavy trofejí při Hospodářské výstavě v Praze, konané pod záštitou prezidenta republiky Dr. E. Beneše. Pozváním zahraničních delegátů na zasedání komise byly pověřeny organizace ČSMJ a Hubertusverband.
Zasedání této komise, které proběhlo ve dnech 24. až 26. května 1937 se účastnili zástupci téměř všech evropských států - Belgie, Dánska, Francie, Jugoslávie, Lucemburska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Švédska a Československa v čele s prezidentem Dr. E. Benešem. Zasedání předsedal prezident CIC Maxim Ducrocq.
Československou delegaci na jednání komise zastupovali předseda ČSMJ prof. Ing. Antonín Dyk, předseda myslivecké rady při ČSMJ prof. PHDr. Julius Miloš Komárek, MUDr. Václav Rubeška, generální ředitel státních lesů a statků Ing. Dr. Karel Šiman (autor metody pro hodnocení mufloních toulců), Jan Pálffy, Pavel Pálffy, Dr. Bedřich Strachwitz, vrchní lesní rada Jan Mayer, jednatel ČSMJ Ing. Jiří Sekera, Viktor Schick-Ferber, ministr zemědělství ČSR JUDr. Zadina, ministr obchodu ČSR J. V. Najman,
Hlavním bodem zasedání bylo projednat podmínky pro sjednocení metod hodnocení trofejí jelena evropského, srnce obecného, daňka evropského, losa evropského, soba evropského, kamzíka horského, muflona, kozorožce alpského, zbraní prasete divokého, zubra evropského, bizona prérijního, pižmoně grónského, lebek a kůží šelem.
Pro hodnocení jeleních parohů byla přijata maďarská metoda podle ředitele ZOO v Budapešti prof. Huberta Nadlera, která se poprvé ověřila v Budapešti na výstavě trofejí v roce 1927 a používala se až do listopadu 1937, kdy se částečně upravila a je platnou metodou CIC bez názvu původního autora metody.
Na zasedání se přijal návrh Wilda pro hodnocení trofejí daňků, Biegera pro hodnocení srnčích parůžků a pro hodnocení kamzičích růžků se uplatnil návrh rakousko-německý. Pro hodnocení dalších druhů trofejí vznikly nové metody, které nejsou spojeny se jménem konkrétního autora.
Za vzornou přípravu zasedání poděkoval prezident CIC Maxim Ducrocq československému prezidentu Dr. E. Benešovi. Ocenil úroveň československé myslivosti, která právem patří vedle německé k vrcholům péče člověka o přírodu.
Baron Sommaruga jménem všech hostů poděkoval československé vládě a generálnímu řediteli Československých lesů a statků Dr. K. Šimanovi za dokonalou přípravu jednání a uspořádání programu dílčích porad. Říšskoněmecký nejvyšší lovčí Scherping zdůraznil historický význam pražského zasedání pro vznik mezinárodních metod hodnocení trofejí, které se poprvé uplatní při hodnocení trofejí před berlínskou Mezinárodní mysliveckou výstavou v listopadu 1937.
Navržené metody se s úspěchem odzkoušely v Berlíně při hodnocení trofejí v říjnu 1937. Tyto metody se podle potřeb aktualizují. První úprava byla provedena v Madridu 1952.
Stojí za zmínku, že v Teheránu v roce 1974 bylo zasedání CIC, na němž došlo ke změnám hodnocení parohů siky japonského a siky Dybovského. Prakticky byly převzaty metody Boone and Crockett Clubu, za což se zasloužil hlavně K. Whitehead z Anglie.
Další objektivní úpravy metod byly provedeny v Bruselu (1976), Marseiles (1977) a v Mnichově (1981).
Obdobná změna metody postihla v roce 1983 toulce muflonů. Příčinou byla trofej muflona uloveného v Jugoslávii, který měl naprosto nestandardní rozlohu špiček toulců. Tato trofej připomínala trofej asijských ovcí (Marco Polo). Tohoto muflona ulovil jugoslávský prezident J. B. Tito v roce 1979, a proto byla této trofeji věnována na zasedání CIC (1983) v Dubrovníku velká pozornost.
Komise expertů CIC pro hodnocení trofejí v čele s V. Varičakem, K. Whiteheadem a W. Trensem rozhodla, že se bude do budoucna měřit největší rozloha toulců bez ohledu na to, jestli je na zadní kulise toulců nebo na špicích toulců.
Tato úprava způsobila, že Československý primát v nejsilnějších trofejích muflonů na světě ustoupil před nestandardními trofejemi s velkou vytáčivostí špiček toulců (jugoslávský muflon se stal neoprávněně prvním na světě). K dalšímu upřesnění metod došlo v Brně v roce 1987, kde se opravila metoda pro měření mufloních toulců tak, aby se preferovaly trofeje standardní a postihovaly trofeje s velkou vytáčivostí špiček toulců.
Předposlední úpravy metod byly odsouhlaseny v roce 1996 ve Vídni.
Poslední úpravou metod pro hodnocení trofejí malého rozsahu, je usnesení Valné hromady CIC v Miláně (2014).
 
Hodnotitelské metody se považují za normy a jsou pevně zakotveny v manuálu Die Jagdtrophäen der Welt (1981), kde jsou v trojjazyčné verzi (němčina, francouzština, angličtina) popsány metody pro hodnocení všech trofejí na světě.
V roce 2014 byl vydán aktualizovaný manuál hodnocení trofejí s podrobným popisem jednotlivých metod. Manuál je upraven jako flexibilní příručka, která se bude podle potřeby doplňovat o novely tak, že se původní svazek pozměněné metody vyjme z kroužkové vazby a bude nahrazen novou verzí. Manuál pro hodnocení trofejí bude vydán nejenom ve světových jazycích (angličtina, němčina, ruština, francouzština), ale také v češtině.
 
Základní informace o hodnocení trofejí metodou CIC
Trofeje pocházející ze zvěře ulovené ve volných honitbách (ve volnosti) jsou evidovány v centrální databázi CIC. Podle Limassolské deklarace 2006 nebudou trofeje pocházející ze zvěře ulovené v oborách (evropská chovatelská zařízení) nebo na farmách (africké, novozélandské, argentinské, texaské, skotské a další obdobné umělé chovy) evidovány v centrální databázi CIC a mohou být archivovány pouze v národních záznamech (katalogy z výstav trofejí). Trofeje získané z ulovené zvěře ve volnosti dosahující hladiny pro udělení zlaté medaile, mohou získat zlatou medaili CIC, pokud je oficiálně ohodnocena podle regulí CIC a vlastník trofeje o medaili zažádá.
Pokud trofej pochází z uhynulé zvěře nebo usmrcené jiným způsobem než lovem, musí to být uvedeno v záznamu o trofeji.
V záznamu o hodnocení trofeje musí být uveden platný zoologický název druhu, případně poddruhu zvěře. Fenotypy se mohou uvést jako doplňující údaj. U druhů zvěře, kde je trofej u samců i samic, je nutné v záznamu uvést tuto skutečnost, protože hladiny pro získání medailí se u některých druhů liší tak, že hladina pro dosažení medaile je u samce o několik bodů vyšší (kamzík, paovce hřivnatá). Pokud má hodnotitel pochybnosti, že trofej pochází z křížence, odmítne ohodnotit předloženou trofej. Kříženci se v rámci mezinárodní databáze CIC ani v národních databázích hodnot o trofejích nearchivují.
Trofej, která dosahuje hladiny zlaté medaile, musí mít celou lebku a musí být předložena i se spodní čelistí pro posouzení věku ulovené zvěře.
Výsady jsou
Oficiální měření lze provést až po vysušení trofeje v pokojové teplotě, nejméně 90 dní poté, co byla zvěř ulovena. V případě, že preparace trofeje byla odložena a trofej dočasně uskladněna do mrazicího boxu, bude termín vysušení trofeje počítán až ode dne, kdy byla trofej preparována.
Doplňující informace se vyplňují pouze u trofejí, které splňují limit pro přidělení zlaté medaile. Bez vyplnění této tabulky nelze žádosti o přidělení mezinárodní zlaté medaile CIC vyhovět. Specifikace těchto dat se může využít při monitoringu trofejových hodnot jednotlivých druhů zvěře. Jsou to především tyto charakteristiky: a = maximální délka lebky, b = maximální šířka lebky, g = největší rozloha, t = vzdálenost špicí lodyh mezi sebou; nemusí být kolmo na osu, w = hmotnost paroží, c = počet výsad, m = odhad věku.
Věk se určí u parohaté zvěře přibližně; pokud je nezbytné, provede se expertní určení věku laboratorní metodou; hodnotitel určí, jakou metodu použije pro odhad věku; pokud nebude v tabulce uveden věk, nebude zlatá trofej evidována.
U zvěře rohaté se věk určí podle ročních růstových vrubů s přesností na jeden rok.
K zlaté trofeji musí být dodány tři fotografie.
Na straně 2 formuláře pro hodnocení trofejí je nutné vyplnit všechny otázky o majiteli trofeje, lokalitě, kde byla zvěř ulovena, a hodnotitelích. Vlastník trofeje, který žádá o zlatou medaili, předá centrále CIC v Budakézsi řádně vyplněný formulář, na jehož základě může dostat diplom a zlatou medaili; žádost může být přijata pouze tehdy, pokud je vyplněna a podepsána.
 
Trofeje oceněné mezinárodní zlatou medailí, certifikovaný hodnotitel (CCM), nebo starší mezinárodní trofej rozhodčí (SITJ) označí na patře lebky kódem, který je složen z čísla identifikační karty hodnotitele např.: 2014–CCM–07, dalším údajem je číslo trofeje např. 123, další údaj je koncové dvojčíslí letopočtu hodnocení např. 14 a posledním údajem kódu je pořadové číslo, které udává, kolikátou trofej hodnotitel v daném roce ohodnotil. Výsledný kód má tuto podobu: např.: 2014-CCM-123-14-09; stejný kód zapíše hodnotitel do tabulky na straně 2.
 
Nejvyšší cena CIC Grand Prix
Může být udělena pouze ve výjimečných případech na požádání národní delegace. Tato cena je udělena na základě posouzení tří členů SITJ, zda lov zvěře odpovídal etice, tradici, respektoval zájmy ochrany druhu a ulovená zvěř byla dospělá na vrcholu svých reprodukčních funkcí.
Cenu Grand Prix CIC nedostane lovec nejsilnější trofeje, ale zástupce národní delegace té země, kde bylo dosaženo tak významných chovatelských úspěchů.
 

Předkládání loveckých trofejí na hodnocení

Každý lovec by měl předložit trofej k ohodnocení, pokud předpokládá, že dosahuje minimálně hodnoty pro udělení bronzové medaile. Předložená trofej je vizitkou lovce, jeho etické úrovně, a proto by měla vykazovat i standardní úpravu dobrou preparací. Měla by být čistá, dobře vybělená, bez zbytků tuku, s kompletním počtem zubů, všech lebečních kostí a kůstek včetně spodní čelisti.
Mezi nezbytná opatření, která má lovec provést, aby se trofej nepoškodila, patří přilepení všech volných kůstek a zubů. Na spodinu patra je zapotřebí napsat černým popisovačem (fixem) jméno lovce, rok ulovení a oficiální název honitby, nikoliv spolku.
Spodní čelist je třeba připevnit k horní čelisti dvěma gumičkami. Takto připevněná čelist se neoddělí a při odhadu věku ji lze čelisti rozevírat. Připevnění spodní čelisti gumičkou přes nosní kůstky nebo čelní kost je nevhodné, a to ze dvou důvodů: spodní čelist lze v tomto případě otevřít až po sejmutí gumičky, což zvyšuje pracnost při odhadu věku a hlavním důvodem je skutečnost, že se kost pod gumičkou zbarví. V místě, kde byla gumička přetažena, vznikne neodstranitelný pruh takové barvy, jakou měla gumička.
K trofejím je nezbytné připevnit jednotnou visačku, vyplněnou ve všech bodech, a trofej uložit, pokud je lebka dostatečně suchá, do mikrotenového sáčku. Takto připravená trofej se předkládá hodnotiteli ÚHKT (pokud je význačnou), nebo na chovatelské přehlídky a na výstavy.

 

Zavedený systém hodnocení trofejí v České republice
Primární, neoficiální měření trofejí se provádí následně po ulovení trofejové zvěře uživatelem honitby, pokud je to vynuceno oceněním trofeje pro komerční účely. Toto hodnocení je nezávazné a může být pouze určitou informací pro následné odborné ohodnocení na chovatelské přehlídce trofejí. Oficiálním ohodnocením se považuje měření trofeje provedené členem Ústřední hodnotitelské komise trofejí, který má platnou licenční kartu CIC hodnotitele (měřiče) trofejí.
Ústřední hodnotitelská komise trofejí byla zřízena na základě ustanovení v § 6 odst. 2 a § 58 odst. 2 písm. f) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Komise byla ustavena pro hodnocení význačných trofejí a dále pro hodnocení trofejí na celostátních výstavách nebo výstavách s mezinárodní účastí.
 
Kvalifikační předpoklady pro člena ÚHKT:
Absolvent dvoudenního kurzu pro měření trofejí metodou CIC
Platná certifikovaná karta hodnotitele CCM nebo SITJ  
 
Plomby pro označení význačných trofejí zvěře
Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 6 odst. 2 upravil statut „význačná trofej“, která přesahuje bodovou hodnotu stanovenou pro zlatou medaili podle metodiky mezinárodní myslivecké organizace CIC, a to jelen evropský 215 b., sika japonský 260 b., sika Dybowského 400 b., daněk evropský 190 b., srnec obecný 140 b., jelenec běloocasý 300 b., muflon 225 b., kamzík horský 110 b., prase divoké - kňour 125 b.
Význačné trofeje se evidují v centrální databázi a označují se plombami. Plomba pro označování význačných trofejí zvěře se upevňuje na vybělenou lebku:
- u parohaté zvěře za levý oblouk jařmové kosti,
- u rohaté zvěře se plombovací strunou ovinou toulce nebo růžky tak, aby nebylo možné rohy sejmout a připevnit je na jinou lebku. Strunu je nutné zavléknout za jařmovou kost, kde se oba konce struny provlečou otvorem na konci plomby, a plomba se zacvakne za oblouk jařmové kosti.
Na dermoplastický preparát (trofej preparovaná s krkem a částí hrudi) se plomby připevňují pomocí plombovací struny nesnímatelným způsobem:
- u rohaté zvěře k plombovací struně, kterou je třeba ovinout kolem toulců nebo růžků, aby nebylo možné rohy sejmout a připevnit je na jinou lebku. Konce struny se poté provlečou otvorem na konci plomby a plomba se zacvakne,
- u parohaté zvěře se plombovací struna ovine kolem pučnic, oba konce struny se pak provlečou otvorem na konci plomby a plomba se zacvakne.
Na plastový samozavařovací sáček pro zbraně kňourů se zavlékací pásek plomby provleče kruhovým otvorem a zacvakne se do kleštin. Sáček je opatřen identifikačními daty, která vyplní hodnotitel ÚHKT.
Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.
 
Opravy a doplňky
Doplnění údajů do seriálu: Prezentace chovu černé a dutorohé zvěře Natura Viva 2015 (Myslivost č. 11/2015). V tabulce „Nejsilnější trofeje muflonů ve světě a v České republice (část tabulky věnovaná „Nejsilnějším trofejím na světě - obory „a „Nejsilnějším trofejím České republiky“) nebyly údaje o trofejích, které byly ohodnoceny při přehlídkách trofejí (nikoliv na národních, nebo mezinárodních výstavách) v Mimoni v roce 2013, 2014 a v Levici 2009. Hodnocení těchto trofejí je platné, protože bylo provedeno oficiální komisí pod garancí CIC. Tyto údaje autor článku neměl k dispozici, protože nebyly publikovány v běžně dostupném katalogu. Za tyto doplněné údaje autor článku velice děkuje Ing. Milanu Novotnému, u jehož článku na jiném místě tohoto čísla jsou uvedeny tabulky nejsilnějších mufloních trofejí.
 
V tabulce „Pořadí zlatých trofejí kňourů podle bodů CIC (volné honitby)“ vlevo nahoře (str. 39) nebyla zařazena trofej kňoura s hodnotou 120,30 b. CIC uloveného v honitbě Svatoňovice, okr. Opava, lovec Miroslav Šlégr. Autor článku děkuje za upozornění na chybějící údaj.
V článku: Prezentace trofejí (lebek) šelem a bobra na výstavě Natura Viva 2015 (Myslivost č. 12/2015) chybí v tabulce „Mýval severní“ na str. 18 údaj o hodnocení lebky mývala severního uloveného v honitbě Nezamyslice, okr. Prostějov, lovcem Antonínem Vévodou, s bodovou hodnotou 20,62 b. CIC. Touto hodnotou se řadí trofej na první místo v České republice a druhé místo na světě. Je velkou škodou, že tento údaj nebyl začleněn do katalogu, a proto nemohl být ani ve zmíněné prezentaci v časopise Myslivost. V současné době je tato chyba napravena a vydavatel katalogu vydal dvojlist s doplňky, kde je údaj o mývalu severním začleněn.