Časopis Myslivost

Předmět je povinný od pátého do devátého ročníku, s časovou dotací jedna hodina týdně. S dravci se však setkávají už i caparti z mateřinky. Škola se profiluje k lesnickému vzdělávání a pozitivnímu chápání myslivosti a ochrany přírody, ale také k cestovnímu ruchu vyučováním nového předmětu Geografie cestovního ruchu.


Průvodcem po škole nám byl člověk nejpovolanější, ředitel Základní školy s mateřskou školou Maximiliána Hella Mgr. Pavel Michal. „Předmět Sokolnictví, lesnictví a myslivost vyučujeme už osm roků, a to, že je již pevně zakotven v učebních osnovách, dokládá i fakt, že je včetně dosaženého prospěchu konkrétního žáka uvedený na vysvědčení,“ říká sympatický a věčně usměvavý ředitel školy. „Předmět samozřejmě prošel určitou evolucí, nejprve to bylo jen sokolnictví, poté jsme hledali jak jej obohatit, což se nám nakonec podařilo, nejprve spojením s lesnictvím a myslivostí, později když jsme jej spojili s chovem koní. První rok jsme tento nový předmět svým způsobem testovali, byl to předmět volitelný, když jsme však poznali, že zájem dětí je značný, požádali jsme ministerstvo školství o jeho zařazení mezi povinné předměty a to naší žádosti vyhovělo.“
Jak konstatuje ředitel školy, sokolnictví je specifická, historická forma lovu. A byť dominantní v předmětu je právě chov a péče o dravé ptáky, jejich biologie, zákonitě nemůže chybět vazba na myslivost a lesnictví, životní prostředí těchto živočichů. „Myslím si, že tento projekt máme velice dobře nestartovaný, už proto, že naše škola je školou venkovskou, nacházející se v překrásném prostředí Štiavnických vrchů, pod bájným Sitnem, v místech, kde lov, lesnictví, sokolnictví vždy bylo součástí života místních obyvatel. Ostatně v nedaleké Banské Štiavnici existovala v minulosti lesnická škola, resp. akademie a blízký Svätý Anton je s těmito odvětvími lidské činnosti spjat prakticky od středověku po současnost. Vyučování předmětu Sokolnictví, lesnictví a myslivost je tedy výrazně kontinuální.“
Demograficky by byl problém školu naplnit, samotná obec Štiavnické Bane nemá aktuálně potřebný počet dětí pro základní školní docházku. „Zařazení atraktivního předmětu však vytvořilo rodičům i dětem zajímavou alternativu a do školy dojíždějí i děti z okolních obcí, resp. měst. Další a další nás stále objevují,“ říká Pavel Michal. „Pochopitelně vyvstává otázka, jak se k nám dostávají. My sem děti vozíme vlastním školním dopravním systémem, vlastním autobusem a auty, což se v současnosti dotýká přibližně poloviny všech našich žáků. Novinkou je minibus jednoho dopravce na trase Banská Štiavnica – škola a zpět. Obecný trend je, že venkovské děti jezdí za vzděláváním do měst, u nás je tomu naopak. Dnes má škola „rodinného typu“ přibližně sto třicet žáků v základní škole a více než padesát v mateřské škole.“
Vyučovat sokolnictví pochopitelně znamená mít k dispozici dravce. Proto je při škole vybudovaný moderní sokolnický areál, kde se žáci starají o přibližně čtyři desítky dravých ptáků, od poštolek přes káňata, jestřáby, sokoly až k orlům či dokonce supům. Praktická výuka péče o dravce, jejich chov či létání s nimi apod. je provozovaná prostřednictvím kroužkové činnosti. Před časem ve škole vybudovali rovněž moderní voliérový areál pro exotické ptáky, čímž spektrum žákovských činností rozšířili o chov těchto „krasavců“, například jihoamerických papoušků ara a papoušků žako. „Naši žáci se prostřednictvím péče o konkrétní druhy ptactva seznamují s jejich přírodními biotopy, a to nejen domácími, ale rovněž světovými, především jihoamerickými a africkými tropickými biotopy, které jsou nenahraditelné pro veškeré lidstvo. Přispívá k tomu i nově zbudovaný interiérový tropický prales s trojicí velkoplošných akvárií, simulujících prostředí jezer Tanganjika a Malawi, resp. řeky Amazonky a jejich přítoků. Akvária pojmou přibližně tři tisíce litrů vody a jejich plný provoz zahájíme s novým školním rokem. Mimo to máme v areálu školy překrásné zahrady. Máme zde zahradu japonskou, anglickou, dešťovou, bylinkovou.“
Unikátem je exteriérová vertikální zahrada na hlavní budově školy, dosud jediná na celém Slovensku. Škola na její vybudování získala prostředky z tzv. Norského finančního mechanismu a Evropského finančního podpůrného projektu. „Nejde však jen o zahradu jako takovou. Speciálním systémem zachytáváme dešťovou vodu, která se shromažďuje v dvojici záchytných okrasných jezírek. Tato voda se následně používá na zavlažování vertikální zahrady a bylinkové zahrady. Celý tento projekt je vlastně klimatický projekt, díky jemuž udržujeme vzácnou dešťovou vodu v terénu a nevypouštíme ji bez jakéhokoliv efektu do kanalizace. Tím napomáháme udržování našeho mikroklimatu. Je to modelová situace, na níž žáci školy poznávají, jak je možné reálně zpomalovat proces oteplování naší planety,“ konstatuje Mgr. Michal.
Podle ředitele školy mají ve Štiavnických Baních ještě mnoho nápadů, ale samozřejmě je to záležitost nemalých finančních prostředků. „Rozhodně bychom však z areálu školy rádi vytvořili moderní vzdělávací a relaxační centrum, a to nejen pro naše žáky a jejich rodiče, ale i pro širokou veřejnost. Aktivně se zde věnujeme canisterapii a světové novince avesterapii. Už dnes to u nás funguje tak, že v době letních prázdnin připravujeme řadu volnočasových aktivit, při nichž naši žáci fungují jako průvodci případně přímí aktéři, například při ukázkách práce s dravými či exotickými ptáky. Každoročně naši školu v rámci těchto činností navštíví až čtyři tisíce turistů, zejména z řad mládeže, ale třeba i seniorů. Má to oboustranný přínos, pro turisty ten poznávací, kdy často zůstávají nemálo překvapeni, co všechno může dělat jedna malá venkovská škola, pro naše žáky pak ten, že se reálně učí komunikovat z očí do očí, ne prostřednictvím sociálních sítí,“ uvádí ředitel.
Psát o této vpravdě originální škole a školce bezprostředně spjaté s lesem a přírodou není možné bez toho, abychom se nezmínili o osobě ředitele. Zapáleného, mladého člověka, pedagoga, sršícího energií a nevšedními nápady, který pro ně umí strhnout učitelský kolektiv, rodiče a samozřejmě i žáky. Pavel Michal je rodákem z Banské Bystrice. V deseti letech se prostřednictvím svého staršího bratra, tehdy studenta střední lesnické školy, poprvé dostal do kontaktu s dravci. Sokolnictví mu doslova učarovalo.
Po maturitě na střední lesnické škole však nepokračoval ve studiu lesnictví, ale dal se na pedagogickou dráhu. Jako začínající pedagog se podílel na vzniku prvních sokolnických kroužků při centru volného času Junior ve svém rodném městě. „Jednalo se vlastně o první kroužky tohoto typu ve vazbě na základní školní docházku, a to nejen na Slovensku, ale i ve světovém měřítku,“ konstatuje skromně, nicméně s hrdostí v hlase. „Poté jsem dostal šanci pracovat jako ředitel Centra volného času Pod Sitnom na Počúvadle, přímo v terénu byla škola v přírodě, kterou navštěvovaly děti nejen ze Slovenska, ale i z Čech, Polska a dalších zemí. Zde jsem působil osm let a stále víc a víc jsem pronikal do tajů sokolnictví, které se pro mne již dávno stalo vášní. Externě jsem pár hodin týdně učil na Základní škole s mateřskou školou Maximiliána Hella. Když po čase došlo k prodeji školy v přírodě a její přeměně na komerční zařízení, musel jsem odejít, neboť jsem zastával názor, že podobné zařízení má sloužit dětem, ne soukromým podnikatelským aktivitám. Posléze jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele naší školy. Uspěl jsem…“
Začátky na pozici ředitele nebyly jednoduché, neboť nad školou visel jeden velký otazník. Vzhledem k malému počtu dětí, neúplnému stavu pedagogického sboru a dalším potížím to ve své době vypadalo, že bude zařízení uzavřeno. Pavel Michal však učitelský kolektiv v relativně krátkém čase stabilizoval, přišel s novou vzdělávací vizí a dokázal o její správnosti přesvědčit své okolí i nadřízené orgány. Do školy se začaly vracet děti a nový, atraktivní učební předmět Sokolnictví, lesnictví a myslivost učinil ze školy zakrátko zařízení, které výrazně reprezentuje nejen banskoštiavnický region, ale i celé Slovensko. „Velice mne těší, že se nám daří jít cestou vštěpovat dětem lidskost, člověčenství, posilovat v nich morální hodnoty a vazby na přírodu a vše tradiční. To není v dnešní uspěchané, globalizované době málo. Naše děti při odchodu ze školy nemají problém uplatnit se vzhledem ke svým vysokým odborným znalostem, volním vlastnostem, návyky na systém a pocit osobní zodpovědnosti, na pozici nejen v sokolnictví a práci se zvěří, v lesnictví či myslivosti a ochraně přírody, ale i v řemeslných oborech, jejichž základy se při terénní práci ve škole, voliérách, zahradách a podobně seznámily a naučily. Vědí, co je reálný život,“ shrnuje ředitel stručně svůj osobní příběh i pracovní filozofii.
Systém vzdělávání na Základní škole s mateřskou školou v Štiavnických Baních přímo i nepřímo ovlivňuje i jiná vzdělávací zařízení, a to nejen na Slovensku. Po jejich vzoru se začalo sokolnictví a ochrana přírody vyučovat ve škole v Častej nedaleko Bratislavy, k podobnému kroku se v současnosti chystají v Piešťanech. Nedávno se škola prezentovala na velké sokolnické akci ve Velké Británii a Irsku, kde rovněž uvažují o začlenění tohoto předmětu do učebních osnov některých venkovských škol. Podobný zájem je v Mexiku, odkud dokonce jeden z pedagogů přijel pod Sitno na několikatýdenní praktickou stáž.
Zdejší základní škola s mateřinkou je skutečný unikát především díky lidem, kteří vědí, čeho hodlají v pedagogické práci s nejmladší generací dosáhnout a jsou ochotni tomu věnovat veškerý čas a především srdce. Jelikož jsou zde dveře neustále dokořán, přijeďte se přesvědčit sami, udělejte si sem výlet, neboť sebelépe napsaný článek nedovede vykreslit reálnou scenérii této školy v zeleni úžasných zahrad, kde vedle dětí do školních lavic obrazně řečeno zasedají také draví ptáci a papoušci…
Text a snímky Oldřich KOUDELKA