Tipování loveckých míst v honitbě
Myslivost 9/2016, str. 70 Ondřej Izsóf
Kde ta zvěř chodí? Kdy vychází ven? Proč trávím čas na místě, kde neuvidím ani chlup? Pokud vás podobné otázky napadly, tak čtěte dál. Popíšeme vám tipování loveckých míst, tak, abyste si poradili ve vašich konkrétních podmínkách.
V současnosti je minimální plocha honitby 500 ha, bažantnice a obory mohou být menší, naopak některé honitby jsou velké i přes 3500 ha. V každé oblasti, v každém mysliveckém spolku platí pravidla lovu v rámci zákona a vnitřních pravidel. Jsou ale místa, kde se loví pravidelně, naopak jsou místa, kde se dlouhodobě neloví. Jak ale místa k lovu vytipovat?
Samozřejmě je dobré mít v honitbě území, které je lovecky nevyužívané i přesto, že zde zvěř je. To je klidová část, podstatná součást správného mysliveckého hospodaření. Umožnit zvěři nerušeně odpočívat a odsud vycházet do ostatních částí teritoria. Většinou se této části honitby říká komora, je ale i řada dalších místních či lidových názvů. Z loveckého hlediska je to strategická záležitost. Pokud chceme lovit celoročně, tak musíme taktizovat. Protože, ať už o tom přemýšlíte nebo ne, tak vaši sousedi to promyšlené mají.
Proč bych měl?
Ať už chodíte do honitby z jakéhokoliv důvodu, tak je potřeba plnit plán lovu. Pokud máte plnit plán lovu, tak je potřeba lovit bezpečně a efektivně. Máte na to jen část roku, stanovenou dobu lovu. Zvěř nestačí jen vidět a slyšet, ale taky ji spolehlivě rozpoznat a popřípadě ji co možná nejšetrněji ulovit a následně zvěřinu co nejrychleji, hygienicky a důstojně zpracovat.
Jak na to?
Začněte postupně. Promyslete si časový harmonogram lovu. Nejde jen o to, kdy můžete lovit který druh zvěře, potažmo věkovou skupinu. Lov si lze rozfázovat více způsoby, zejména podle zvyků zvěře, na kterou se chcete zaměřit.
Vezměme nejprve v úvahu chování zvěře. Každý druh má svá specifika. Srnčí je teritoriální, husy jsou tažné. Černá zvěř putuje za potravou i několik kilometrů (nejen přímou čarou), vysoká se stahuje na říjiště. Od pradávna toho lovci využívají. Budují lovecká zařízení na ochozech nebo blízko přirozených stanovišť. Vašim úkolem je najít spády a cílové lokality, kde se zvěř koncentruje.
Faktory, které ovlivňují nahodilost a pravidelnost výskytu zvěře musíte rozluštit jako mozaiku indicií. Propojte tedy informace z terénu, jako například pobytové znaky, informace od kolegů a pamětníků s informacemi z veřejných zdrojů. Důležitá je také znalost o úlovcích v konkrétních místech v honitbě v období několika let zpět.
Až si dáte dohromady vlastní teorii, tak ji uveďte do praxe. Věřte, že to je ta nejsprávnější varianta pro aktuální situaci. Jinak budete pochybovat a přešlapovat. Zapomeňte na pochyby. Pokud vaše strategie nevyjde, tak jste to alespoň zkusili. A to je stokrát lepší než jen pochybovat a nic neudělat.
Co vám usnadňuje lov a co naopak komplikuje? Lovíte v zajetých kolejích, nebo si šlapete vlastní stezku? Faktory, které zvyšují efektivitu lovu jsou tři základní. Mapy, předpovědi počasí, etologická fakta.
Etologie
Obecně nauka o chování je nejpodstatnější ze všech tří faktorů. Nároky na stanoviště se mění každým dnem, každou hodinou. V mnoha případech jsou zvyky zvěře naopak stabilní bez ohledu na cokoliv. Například vystřelíte na škodnou a za 20 minut vám vyjde na volné pole skupina sekáčů. Tento případ lze očekávat v lokalitě, kde se delší dobu nelovilo. Naopak na místě, kde se lovu intenzivně věnuje více členů, to vyjít nemusí.
Nebo zemědělec položí pachové ohradníky a prasata stejně na to pole půjdou, i přesto, že se navíc opakovaně s lovci setkává. Čím to je? Odpověď - tato lokalita nabízí více podvědomého bezpečí, než ta o kus vedle.
Přirozeně zvěř musí hospodařit s energií. Vyhledává stanoviště, která ji chrání před nepříznivým počasím. Vítr, slunce, voda (déšť, vlhkost vzduchu) jsou živly, které mají vliv na spotřebu energie. Energii si zvěř doplňuje potravou. Proto zvěř vyhledává závětří, prosluněné krytiny a houštiny poskytující stín.
Černá zvěř je původně denní druh. Vyznačuje se vysokou mírou přizpůsobení okolí. Tam, kde se na ni párkrát vystřelí, mění trasy a návštěvní hodiny. Pozorujte kraje porostů a teréní zlomy důsledně. Nejspíš to bude otázka několika chvil, kdy můžete proměnit loveckou vycházku v úspěch.
Předpovědi počasí
Jak podle vás počasí ovlivňuje aktivitu zvěře? Kdy můžete očekávat, že se s ní potkáte? Bude to pokaždé? Dobrou zprávou je, že podle počasí můžete naplánovat strategii lovecké vycházky.
Osobně ověřuji počasí z několika zdrojů. Jsou to předpovědi maximálně na několik hodin dopředu. Sledujte sílu a směr větru. Srážky a vlhkost vzduchu. Pokud je měsíc na ústupu, nebo čekáte oblačnost, tak sledujte i výšku mraků. Od mraků se odráží světlo z městské aglomerace, takže je v honitbě dobře vidět i v noci. Když dáte tyto veličiny dohromady, uděláte si představu odkud a na jakou dálku můžete zvěř čekat. Respektive si tím zvyšíte pravděpodobnost na úlovek.
Termika (konvekce) je velmi zajímavá záležitost. Můžete si ji představit jako vzdušné proudy, které využívají ptáci, nebo třeba paraglidisté. Díky ní lze pochopit faktor větru. Představte si napouštění vody do bazénu. Je to jednoduchá demonstrace, jak si představit proud vzduchu na rovině. Tento se žene dopředu a fyzikální síly způsobují jeho brzdění a vířivý pohyb do stran. Postavte do proudu překažku. Za ní vznikne slepé místo a vír, který se vrací, s sebou unáší nečistoty z překážky. Voda se dostane ke stěnám a zvedá se její hladina. Vzdušné proudy se podobně lámou o překážky. Když sedíte na pasece, ve stěně lesa, na cestě, nebo na volné ploše, vzduch kolem vás proudí a unáší molekuly vašeho pachu. Tam, kde zvěř není zvyklá na pohyb lidí, je dobré se nad tím zamyslet a využít toho. Například, když si sednu na židli a chci lovit divočáka, tak by nebylo příjemné, aby mě překvapil zezadu. Proto se nasměruji proti větru a zadní stranu se nebojím selektovat pachem. Pokud sedím na žebříku na pasece, je nízký tlak a vír se točí, tak si na dávám pozor i na to, aby oděv, ve kterém jdu, nebyl vypraný aromatickým saponátem a podobně.
Mapy
Na mapách lze pozorovat nejkratší spojky mezi souvislým lesními porosty a poli. Paseky, louky, vodní toky, remízky, to vše tvoří v krajině mozaiku, ze které si můžeme vydedukovat spády a stávaniště zvěře. Dokonce dnes na elektronických mapách, kde jsou i letecké či družicové snímky, můžete v detailním pohledu nalézt vlhá místa s kališti černé zvěře a nebo poničené lokality v porostech polních plodin. To už naznačuje velmi silnou frekvenci návštěv černé zvěře a zároveň je to pro vás výzva, tato místa obsazovat a lovit na nich. Dále můžete z map vyčíst vrstevnice, které jsou důležitější pro vás než pro zvěř, protože si ušetříte jednak námahu při zdolávání svahů, a jednak můžete využít výškových rozdílů v krajině k nepozorovanému se přiblížení ke zvěři. Můžete si prohlédnout i historické mapy a na nich pozorovat vývoj krajiny. Podle toho si lze představit, jak zvěř přizpůsobuje svoje stanoviště. Můžete si domyslet, kde měla původně trasy a podle toho vydedukovat umístění loveckého zařízení v honitbě.
Co s tím?
Dodnes je základní myslivecká výchova zamlžena mnohými pořekadly, které víceméně platí a vycházejí z praxe. Na základě toho jim přikládáme význam. Když loví vítr, myslivec je doma. Za úplňku je zvěř opatrnější, než obvykle. Když je mokro, zvěř lépe drží na loži. Vždy mějte na paměti, že výjimka potvrzuje pravidlo a doma divočáka neulovíte. Navíc je možné, že ti, kteří tato pořekadla předávají tak věrohodně dál, jsou možná natolik pohodlní, že se jim prostě do lesa nechce. Jen chtějí odradit všechny ty, kteří by v tu či onu dobu bez váhání vyrazili. Ruku na srdce – ne všichni jsou přející. Proto se nenechte odradit ničím a nikým. Použijte představivost. Jednejte podle svých nejlepších zkušeností, zkuste vzít v potaz co nejvíce souvislostí a znalostí z honitby. Jděte si to užít. Lovu Zdar!
za Loveckou ExpEdici
Ondřej IZSÓF