Časopis Myslivost

Momentálně mám tvůrčí období obrazů zvěře

Myslivost 6/2017, str. 78  Jiří Kasina
Při přípravě letošních Národních mysliveckých slavností jsem na loveckém zámku Ohrada objevil v nových výstavních prostorách v severním křídle výstavu obrazů, které mne hned na první pohled zaujaly. A to jak barevností, tak i rozměry, obrazy koní se tu střídají s obrazy zvěře. Pro mne zatím neobjevená malířka RNDr. Helena Grocholová žije v Lysé nad Labem, doslova na dohled všem myslivcům známého výstaviště. Proto jsem neváhal a zazvonil u dveří s žádostí o krátké popovídání.
 
Zatím jste ve světě myslivců tak trochu nový objev, koňáci už vaší tvorbu znají, jak jsem pochopil při procházení internetem. Zkuste se prosím nyní i pro čtenáře časopisu Myslivost trochu sama představit…
Když se vrátím do vzpomínek na mládí, tak musím konstatovat, že jsme sice bydleli s rodiči v paneláku, ale jezdili jsme na chatu nad soutokem Vltavy a Sázavy. Kdykoliv jsme tam jeli, tak maminka šla na zahrádku, tatínek do dílny a já do lesa. Sbírala jsem peří a srst, odlévala stopy, nahrávala jsem si hlasy ptáků, všechno co se hýbalo, bylo pro mne zajímavé, volná příroda mne doslova fascinovala. Malovat přírodu jsem začala už na základní škole, na gymnáziu jsem k tomu začala i preparovat živočichy. Jeden čas jsem dokonce docházela do Národního muzea k úžasnému preparátorovi panu ing. Bohumilu Pražanovi. Malovala jsem v podstatě jakákoliv zvířata, ježky, zajíčky, srnce, vše, co jsem viděla v přírodě.
 
Vím o vás, že jste ale i velmi dobrá fotografka…
V jednu dobu mne zaujala kniha fotografa Jaromíra Holečka Barevné léto, tak jsem se vrhla na fotografování. Nejdřív jsem fotila na Praktiku, pak vystřídala Olympus a Nikon. Fotografie se stala mým hlavním zdrojem inspirace pro malování obrazů.
 
Takže fotografie je inspirací pro budoucí obraz?
Fotografování a tvůrčí zpracování a fotografie mě stále drží. Jezdím s cestovkou zaměřenou na fotografování zvířat, jen pár fotografů, dva jeepy, na místa, kde se nevyskytuje moc turistů. Procestovala jsem tak Keňu, Tanzánii, Zanzibar, Botswanu, Namibii, Madagaskar, Aljašku, Yellowstone, Pantanal. Na takových výpravách nadšeně fotím a pak doma většinou v počítači skládám třeba ze tří autentických fotografií fotoobraz. Toto skládání a prolínání fotografií nazývám photo-blending. Výstavy takovýchto fotografií jsou pro mne typické. „Jednosnímky“ nevystavuji. Mne láká právě ten autorův tvůrčí přínos. Samozřejmě pro photo-blending využívám pouze vlastních autorských fotografií.
Jinak tomu je, když chci podle fotografie namalovat obraz s částí těla zvířete, které na mé fotografii chybí. Pak si s vděčností nastuduji snímky mých fotografických kolegů. Třeba zrovna obraz jelena na výstavě na Ohradě vznikl inspirací ze dvou různých záběrů různých jelenů. Ten jeden byl desaterák, paroží nic moc, ale měl hezký výraz, ten druhý nebyl tak zajímavý na malování, ale zase měl krásné korunové paroží. Tak jsem oba záběry skloubila do jedné malby. Zvolené barevné pozadí zvířete a létající tráva je uměleckým přínosem autora a dotváří emotivnost obrazu.
 
Zaznamenáváte si zážitky na fotografii, ale scénu snad máte i v paměti?
Jelikož maluji už dlouho, tak už nějakou tu zkušenost a představu mám, samozřejmě si náměty odnáším z přírody ve své mysli. Ale zvěř je hrozně plachá a různorodá, když chcete něco vyfotit, tak musíte mít pořádnou techniku a spoustu času musíte čekat, ale pak to pořízení záběru je dílem krátkého okamžiku. Takže až teprve v klidu doma, když si prohlížím záběry, si mohu beze spěchu vybavit atmosféru místa a zakomponovat ji do obrazu. Proto je pořizování vlastních snímků pro mne nezastupitelné, nestačí jen shlédnout dobrý přírodovědný film, nebo se pokochat hezkým snímkem. K autorskému rukopisu malíře patří i vlastní vklad zážitku a představivosti.
 
Dneska jsou ale dost populární fotoworkshopy, kde je možnost fotit zvířata. Jezdíte na ně?
Ano, nezakrývám, že i takové příležitosti využívám, dneska se pořádá celá řada workshopů, kde si můžete nafotit dravce, poloochočená zvířata. To víte, koně já mám odpozorované a nakoukané, navíc koně, i když se jedná o různá plemena, tak je to v podstatě jeden živočišný druh se stejným svalstvem, kostrou a pohyby.
Ale zvěř, ta je nesmírně pestrá a rozmanitá, plno druhů, zvěř drobná i vysoká, srstnatá i pernatá, tam takovou zkušenost ještě nemám. Potřebuji třeba detail spárků, detaily paroží, typický postoj či pohyb, to právě dohledávám z vícero fotografií a skládám si v mysli finální obraz. Snažím se jezdit po ZOO a navštěvovat obory, kde se dají snadno jinak plachá zvířata nafotografovat.
 
Jak jsem zjišťoval na internetu, vaším hlavní objektem ale byli řadu let koně, to byly jednu dobu vaše v podstatě hlavní náměty. Ač jste popisovala mládí a vycházky do přírody, co bylo tím zlomem, a nebo impulsem k přechodu od koní ke zvěři?
Asi vás potěším, ale impulsem pro mne byla vaší redakcí pořádaná soutěž Zlatý kokršpaněl Jaroslava Bézy. Tady na výstavišti v Lysé nad Labem jsem viděla vystavené práce a vyhlášení soutěže a v tu chvíli mě napadlo, že koní už mám hodně a mohla bych zkusit zase něco dalšího.
 
Tak to jste mě opravdu velmi mile potěšila…
Sice jsem dřív přírodu malovala, pak bylo poměrně dlouhé a výtvarně plodné „koňské období“, pak jsem se pustila do vytváření velkoformátových designových plastických obrazů určených do moderních interiérů. Při jejich malování jsem objevila kouzlo akrylových barev, velmi rychle schnoucího media, které kromě toho nabízí širokou škálu zářivých barev. Práce s akrylem je mnohem obtížnější než s olejovými barvami, ale něco za něco a je to výzva. A výzvy mám ve výtvarné tvorbě ráda.
 
Říkáte, že jezdíte do zahraničí, jak byste porovnala, co je vám srdci bližší, naše zvěř nebo zvěř třeba africká?
Když jsem byla malá, snila jsem o malé ZOO, kde budou žít zvířata, která, až budu dospělá, budou už třeba v Africe vyhubená. Jsem velmi šťastná, že i když jsem už dlouho dospělá, zvířata ve volné přírodě v Africe ještě žijí a dokonce mám to štěstí, že se za nimi mohu přijet podívat. Zároveň s tím si na cestách po světě uvědomuji, jaké nesmírné přírodní bohatství máme, pestrou, druhově bohatou přírodu, která nám nabízí klid, regeneraci, poučení, že naše lesy, louky oplývají bohatstvím zvěře a ptáků. Není to tedy o tom, která zvěř je mi bližší. Nelovená africká zvířata v národních parcích jsou prostě lépe fotitelná i průměrnou fototechnikou a impozantnost nebezpečné „velké pětky“ je velmi působivá. Každý druh zvířete je něčím pro výtvarníka zajímavý.
 
 
Kterými „zvířecími obdobími“ jste prošla?
Pro každého jsou asi atraktivní velké exotické šelmy. Je jsem na velkých formátech začala malovat i já. Lev, leopard, jaguár. S nimi si ale v oblíbenosti nezadají naše šelmy, hlavně medvěd, vlk, rys a liška. Tyto, ale i jiné druhy našich šelem jsem začala malovat předloni v rozměrech kolem 50x60cm a jsou k vidění na Loveckém zámečku Ohrada.
Speciálně pro Ohradu jsem malovala naší spárkatou, jelena, srnce a muflona. Nestihla jsem divočáka, na toho se právě chystám a svojí majestátností a elegancí na mne působí daněk, na toho se také těším.
Na Ohradě vystavuji celkem čtyřicet obrazů. Spárkatou jsem započala kolekci naší zvěře, velkoformátových pláten, tj. minimálně jeden metr čtverečný plátna speciálně pro tuto výstavu. Muflona jsem vezla až na vernisáž, pár dní po instalaci. Už mám nápady na další šelmy, barevné bažanty, souboj jelenů při západu slunce atd. Něco mám už rozkreslené, něco v poznámkách, ještě promyslet pozadí, okolní krajinu, traviny, každý obraz by měl být něčím zajímavý, světlem, barevností, situací, akčností, prostě něčím.
 
No z mého pohledu je pravda, že na výstavě na Ohradě jsou na obrazech motivem vlastně detaily zvěře, hlavy, celé postavy, ale jiní umělci dávají oproti vám do obrazů krajinu, snaží se o realistické obrazy…
Ano, to je dobrý postřeh, já zatím volím jako hlavní motiv zvířata, která zabírají většinu plochy plátna, ale už se snažím a připravuji díla, kde bude motiv zvěře součástí výseku krajiny na obraze.
Přesto se ale budou moje obrazy od klasické realistické olejomalby lišit. Rychleschnoucí vodnatý akryl neumožňuje pozvolné přechody barevných odstínů, tak jako mazlavá olejová barva. Této specifičnosti využívám kladením akrylových čar s hustou barvou vedle sebe, čímž vzniká zcela jiný dojem. Říkám tomu dekorativní realizmus. Takový obraz působí zajímavě i z relativní blízkosti, tedy nepotřebuje takový odstup, jako jiné obrazy stejných rozměrů.
 
Zaujalo mne, že na svých webových stránkách uvádíte, že jste vystudovala přírodní vědy. Takže máte vlastně odpovídající odborné vzdělání…
Já jsem vystudovaný ekolog, na Přírodovědecké fakultě UK v Praze jsem vystudovala ochranu přírodního prostředí, jsem tedy doktorka přírodních věd. Po škole jsem pracovala na ONV Praha – západ jako inspektorka ochrany přírody.
 
Jak vám do malování pasuje myslivost? Jaký vůbec máte názor na myslivost?
Já osobně nemám lov ráda, mnohdy si říkám při focení, tak vidíš, kdybych měla pušku, tak už by bylo chudáku po tobě. Ale aby bylo jasno, myslivce nějak šmahem neodsuzuji, jsou řádní a poctiví myslivci, chovatelé, dělají řádný odstřel, o zvěř a přírodu se celoročně vzorně starají. Ale pak jsou ti bouchalové, kteří chtějí hlavně trofeje, ale do krmelce v zimě zvěři nenasypou. Když se myslivec chová zodpovědně, řádně a slušně s úctou ke zvěři a přírodě, tak to pak dělá hodně ve prospěch obecného povědomí o myslivcích.
 
Pojďme zpět k malování. Setkala jste se na výstavách třeba s tím, že myslivci přijdou a řeknou to je fajn, to jste krásně namalovala nebo to je hezký obraz?
Výstava na Ohradě je mojí první výstavou, kde ukazuji obrazy zvěře! Předchozí výstavy jsem měla v podstatě jen koně, krajinky okolí Lysé nad Labem a abstraktní obrazy.
 
Ale na Ohradě máte kromě koní a zvěře i kytičky, drobné ptáčky…
To jsou všechno docela letitá díla. Kdysi jsem malovala také hodně psy, jsem bývalá dlouholetá chovatelka plemene dobrman a rozhodčí exteriéru tohoto plemene na výstavách, ještě za socialismu jsem jezdila třeba na psí výstavy v Brně a nabízela jsem tam malby psů na prkýnkách.
 
Jsem člověk uměním bohužel nepolíbený, zkuste prosím nejen mně vysvětlit, co to je photo-painting
Mluvili jsme o malbě, o prolínání fotografií photo-blendingu a photo-painting je digitální počítačová kombinace vyfotografované olejomalby a fotografie. To mi umožnilo zobrazit zvíře, převážně koně v libovolném prostředí, bez ohledu na namalované pozadí. Výsledkem jsou opět fotoobrazy.
 
Dočetl jsem se někde, že jste ale zkoušela i perokresby?
Kresba je, podle mého názoru, základem malířského umu. Zvláště pak figurální kresba, tedy podle živého modelu, nebo kresba zátiší. Tam se teprve ukáže, zda je výtvarník schopen zvládnout kompozici, tedy dobře umístit objekt do formátu a jestli si je objekt podobný. Při kresbě neobstojí tvrzení „já to tak vidím“.
Když jsem byla malá, tak jsem dělala hodně kolorovaných perokreseb, převážně psů. Dnes s oblibou kombinuji figurální kresbu aktu s fotografií, tedy podle mého názvoslovného popisu photo-drawing. Může být barevný, nebo černobílý a je tedy ideální například pro ilustrace knížek.
 
Uvidíme vaše díla na nějakých dalších výstavách?
Vzhledem k tomu, že nám oba synové vystudovali a dospěli, tak se mi uvolnily ruce pro moje záliby. Takže teprve teď jsem se řádně dala do malování a do prezentace svých děl ve výstavních galeriích.
 
Kde by vaše obrazy po skončení výstavy na Ohradě mohli zájemci vidět? Kam půjdou dál?
Mám na mých webových stránkách www.OBRAZY-HELEGRO.cz napsaný plán výstav na letošní a příští rok. Obrazy zvěře budu letos uceleně vystavovat ještě v srpnu a září na zámku v Novém Městě nad Metují. V příštím roce v listopadu v České televizi v budově zvané Rohlík na Kavčích horách. Samostatných i společných výstav mne čeká ještě hodně, ale vzhledem k rozměrům pláten budu asi obtížně hledat umístění.
 
Máte nějaký obraz, který byste nikdy neprodala?
Visí mi zde pár koníků, které nenabízím, to jsou ty obrazy, které byly na první výstavě Kůň v Lysé. K nim mám srdeční vztah. Mám samozřejmě i nějaké další své obrázky na stěnách, které tvoří součást domova, které také nikdy nenabízím.
 
A kdyby někdo přišel, že chce namalovat jeho konkrétního koně nebo jiné zvíře?
To ano, to je možné a stává se to. Většinou mi lidé s takovou žádostí posílají ne příliš vydařené fotky. Pak třeba k objednávce připojuji upřesňující popis. Ale jsem i schopná někam dojet, vyfotit a podle toho namalovat. A u zvěře, nebo psů by také neměl být problém. Dobrá domluva je základem každé spolupráce.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
 
Jeden rozhovor nemůže zprostředkovat autentický dojem z návštěvy výstavy. Pokud byste chtěli vidět díla malířky Heleny Grocholové, můžete dojet na Ohradu ještě v červnu, kdy výstava končí. Výstava nazvaná Příroda v obrazech představuje díla věnovaná přírodě v pěti tematických okruzích: Šelmy naší krajiny, Predátoři světa, Naše příroda, Koně a Spárkatá zvěř našich lesů. Část maleb se vyznačuje výrazným plastickým povrchem, kterého se návštěvníci mohou dotýkat, a odnesou si tedy kromě vizuálního vjemu i zážitek haptický.
Zpracování dat...