Časopis Myslivost

Z důvodu snahy napravit některé nedostatky a především podle oficiálního vyjádření, z důvodu zvýšení tlaku na snížení přemnožení některých druhů zvěře, přistoupilo Mze k formulaci novely zákona o myslivosti, kterou schválila vláda a předala ke schválení do Parlamentu České republiky. A byť se novela už nestačila dostat na jednání Parlamentu, je otázka, kdy se po volbách objeví na stole novela nová, zda bude projednávat v podstatě znovu novela v současném navrženém znění,  nebo bude předložena zcela nová. Jedna jistota, o které nelze pochybovat, existuje, novela zákona o myslivosti rozhodně bude projednávána, protože tlaky a zájmy na změnu zákona jsou značné z několika stran. Dnes lze jen těžko předpovídat, jaké změny budou ve finálním znění prosazeny, v každém případě by ale měla být ČMMJ, resp. další myslivecké subjekty tím, kdo už dnes začne zcela jasně a srozumitelně utvářet konzistentní pohledy a názory na novou podobu zákona o myslivosti. I zde bohužel platí, že včera už bylo možná pozdě!
Před formulováním současného znění novely zákona Ministerstvo zemědělství pořádalo několik jednání všech subjektů a institucí, kterých se zákon o myslivosti dotýká. Na jednáních byli zástupci lesnických organizací a podniků, organizací sdružujících zemědělce a podnikatele v zemědělství (byl jsem překvapen, kolik zemědělských organizací ve skutečnosti existuje). Jednání se konala v Brandýse nad Labem v ÚHÚL.
Cílem několika jednání, kterým se vžil pracovní název „jednání u kulatého stolu“, bylo to, že každý zástupce zúčastněného subjektu mohl rovnocenně vyjádřit názor k předem připravenému problému nebo souboru otázek s cílem hledání konsensuálního řešení vyhovujícímu všem subjektům.
Záměr a myšlenka organizace uvedených jednání byla výborná. Setkání bylo nanejvýš užitečné, už jen z důvodu dozvědět se skutečné cíle a zájmy jednotlivých účastníků jednání v oblasti myslivosti. Cíle, kdy by došlo ke shodě všech, však dosaženo nebylo. Objektivně lze konstatovat, že v některých případech jsou zájmy zemědělské výroby, lesnictví a myslivosti v tak antagonistickém vztahu, že hledání jakéhokoliv konsensu nebo alespoň zdravého kompromisu je nanejvýš obtížné ne-li nemožné. Nicméně novela zákona byla nějak formulována a vládou schválena.
Jeví se mi, je to můj osobní názor, který nijak nevnucuji, že novela zákona poněkud unikala pozornosti myslivecké veřejnosti i přes to, že je v ní řada velmi problematických ustanovení. Uvedu příklad: Mimo oboru je zakázáno ponechat v přikrmovacím zařízení krmivo přístupné zvěři mimo dobu nouze nebo ponechat mimo přikrmovací zařízení krmivo přístupné zvěři, nejedná-li se o vnadivě, jinak se jedná o přestupek. Osobně, zase nikomu svůj názor nevnucuji, s tímto ustanovením mám problém, protože je v rozporu se zásadami přikrmování nejen srnčí zvěře, kterou je třeba, pro získání dobré kondice, začít přikrmovat už po skončení sklizně polních plodin.
Nejsem přítelem hromad na krmelištích a vnadištích, které se postupně změní na nevábně hnijící hmotu, ale omezení na 2 kg, což požaduje další ustanovení, se mi nejeví jako praktické stejně tak omezení počtu vnadišť - jedno vnadiště na 50 ha. Myslím si, že jen uživatel honitby nejlépe zná spády a stávaniště zvěře a tedy i nejlépe může optimalizovat počet vnadišť z hlediska co nejúčinnějšího lovu.
V novele značně posílila jak byrokratická, tak sankční část. Poněkud byrokratické se mi jeví nařízení, kdy v případě pronájmu honitby musí být v nájemní smlouvě uvedeno, kdo a jak bude za držitele honitby kontrolovat uživatelem honitby ulovenou zvěř. Možných přestupků, které můžete spáchat je celkem 35 s tím, že pro fyzické osoby byly za přestupky zvýšeny pokuty až na 100 000 Kč a u právnických až 200 000 Kč.
Novinkou je následující ustanovení. Názor ať si učiní každý sám, zda je to opatření pro myslivce, respektive pro myslivecké spolky nebo proti nim. V případě přestupku podle § 63 odst. 4 nebo § 64 odst. 2 písm. u), a pokud současně dojde ke škodě způsobené zvěří, uživatel honitby vystaví povolenku k lovu pro poškozeného vlastníka honebních pozemků nebo osobu určenou vlastníkem; v případě právnické osoby statutárnímu orgánu této osoby, pokud ten nebude moci lov uskutečnit, tak uživateli sousední honitby nebo jeho zástupci a pokud ani ten nebude moci lov uskutečnit, určí adresáta povolenky k lovu splňujícího podmínky podle zákona o myslivosti orgán státní správy myslivosti.
Přiznám se, že ale ani ustanovení §45 písm. e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm, poněkud nerozumím.
Ale abych jenom novelu nehaněl. Novela například obsahuje ustanovení povinnosti rozdělení monokulturních lánů na díly po 30 ha 12 m širokými pruhy s jinou plodinou. Je mi jasné, že to bude také předmětem vzrušených diskuzí.
Jak jsem již uvedl, je otázka, zda nové znění novely zákona bude v nové sněmovně projednáváno v podobě předložené, nebo bude nějaké zcela nové znění. Rozhodně však novela zákona o myslivosti přijde v dohledné době na pořad dne. Vzhledem k tomu, že jsem se zúčastnil osobně všech jednání v Brandýse nad Labem a všech dalších týkajících se novely zákona o myslivosti na různých úrovních a v různých sestavách účastníků, mohu tvrdit naprosto odpovědně, že bude jen otázka, co se kterým lobujících skupinám podaří ještě do novely prosadit a zcela určitě bude předložen požadavek několika subjektů na snížení výměry honiteb.
Existuje i návrh, aby součástí pachtovní smlouvy bylo současně přenechání práva rozhodování o využití honitby. To znamená, že by podle tohoto požadavku nájemce honebního pozemku například k zemědělské činnosti vykonával práva v zastoupení vlastníka honebního pozemku na valné hromadě honebního společenstva. V důsledku by situace mohla být taková, že by HS tvořil jeden velký pronajímatel a drobní vlastníci by vlastně o ničem nerozhodovali. Taková situace by vznikla ve většině honebních společenstev složených z drobnějších vlastníků, kteří svoje pozemky pronajímají k zemědělské činnosti jinému subjektu. Ten má většinou v pronájmu i okolní pozemky, a tak by vlastně rozhodoval o využití honitby. Pro mnohé spolky, kde je úzké propojení drobných vlastníků pozemků, kteří jsou současně členy mysliveckého spolku, a tedy vytváří shodu mezi MS a HS, by znamenal tento návrh v podstatě tristní osud.
Podle vyjadřování některých účastníků na proběhlých zasedáních jistě bude snaha zvýšit tlak na snadnější vymahatelnost úhrady škod způsobených zvěří ze strany uživatelů honiteb. K tomu bych uvedl, že vlastně myslivci mají platit škody za živou zvěř, která ve skutečnosti podle zákona není jejich vlastnictvím. Jejich majetkem se stává až po jejím ulovení.
Jiným aspektem je často zmiňovaná přemnožená černá zvěř. Jenže hlavní příčinou zvýšených stavů černé zvěře je enormní potravní nabídka s vysokou nutriční hodnotou v pěstovaných plodinách na extrémně velkých plochách. Takže bez účinných opatření ze strany zemědělství je redukce stavů černé zvěře mnohde těžko řešitelným problémem. A v této souvislosti je pro mne zásadním poznatkem vcelku průlomový rozsudek soudu v Rakousku ohledně úhrady škod na plodinách pěstovaných k výrobě energie jako kukuřice a řepka. Rozhodnutí je takové, že úhrada škod způsobených zvěří na energetických surovinách se neposkytuje.
Pokud bych mohl a směl být poněkud prognostikem ohledně projednávání novely zákona o myslivosti v Poslanecké sněmovně, vycházeje z poznatků z řady jednání a různorodých požadavků subjektů, jichž se myslivost dotýká, troufám si tvrdit, že jednání o novele zákona o myslivosti bude jedním z nejkonfliktnějších. Výsledek zásadně rozhodne o budoucnosti české myslivosti a především o životaschopnosti mysliveckých spolků.
Proto bychom už dnes, i v situaci, kdy nevíme, jaké bude složení nové Sněmovny a ze které vládní strany bude který ministr, měli svoje názory na další osud myslivosti jasně formulovat, utvářet konzistentní a jasné návrhy ve prospěch zachování tradiční české myslivosti.
Dr.Ing. Jiří HANÁK