Vliv věkové struktury populací
Asi se všichni shodneme na tom, že prase divoké je bezkonkurenčně nejplodnějším druhem naší spárkaté zvěře. Každá bachyně, která se dožije jara, představuje přírůstek až osmi selátek a přes mnohé rady a doporučení odborníků se je proto již několik desetiletí snažíme všemožně chránit před nárůstem počtu divokých prasat. Výsledkem této naší snahy jsou sice rekordní úlovky za poslední roky, ale se všemi jak pozitivními, tak i negativními důsledky.
V tomto příspěvku se podíváme se na to, jak se na každoročním přírůstku podílejí různě staré bachyně.
Poměr pohlaví v populaci a věková struktura bachyní významně rozhodují o velikosti přírůstku. Ve většině našich populací je to tak, že po dosažení prvního roku života zůstávají v populaci bachyně, které na jaře vodí selata. Jejich sourozenci samčího pohlaví, kteří jsou vyhnaní z mateřských tlup, svůj krátký život končí v polích nebo na vnadištích a druhé narozeniny slaví v kančím nebi. S převahou bachyní je tak potřeba počítat při odhadu přírůstku a určitě by mělo smysl upravit naše plánování a nepočítat s poměrem 1:1, který ve volnosti existuje jen v našich statistických výkazech. Kdybychom ovšem prasata lovili rovnoměrně bez ohledu na pohlaví, tak bude přírůstek mnohem menší, zato budeme svědky soubojů dospělých kňourů u tlup.
Pokud se jedná o reprodukční schopnost mladých a starších bachyň, tak nám trochu překvapivě vychází, že rozdíly nejsou až tak velké. Dnes zkrátka můžeme počítat s tím, že na jaře porodí (met) každá bachyně, která má živou hmotnost více než 30 kg. Samozřejmě existují přestárlé bachyně, které jsou již neplodné, a slabá nedospělá selata, ale v dobrých úživných podmínkách (a ty jsou díky polím a vydatnému krmení prakticky všude) bude většina bachyní reprodukčně aktivních.
Proto je při plánování přírůstku nutno počítat se všemi bachyněmi, případně s celkovou populací, byť dospělé bachyně mají větší potenciál selata úspěšně donosit a postarat se o ně v kritické době po narození.
O tom, jak jsou jednotlivé věkové kategorie bachyň významné, nepřímo svědčí i naše zhodnocení věkové struktury selat ulovených na námi sledovaných podzimních naháňkách v různých částech ČR. Z přesného určení věku selat podle vývoje chrupu jsme dopočítali termín metán. Z přiloženého grafu je na první pohled patrné, že nejvíce selat ulovených na podzimních naháňkách se narodilo v květnu.
Pokud bychom předpokládali, že mladé bachyňky metají od května dále, zatímco starší bachyně do konce dubna, tak nám vyjde, že podzimní výřady jsou minimálně z 55 % dílem bachyněk a jejich vliv na přírůstek populace je zásadní. V podstatě by tak pro výraznou redukci početnosti prasat stačilo jeden rok ulovit celý přírůstek bachyněk a v dalším roce by následoval propad počtu narozených selat.
Chytání selat na jaře v řepkách by tak mohlo být docela významné opatření pro snížení stavů prasat, ovšem pokud bychom byli ochotní se tomu věnovat.
Interpretace těchto našich zjištění ovšem není zcela jednoznačná. Především je potřeba si uvědomit fakt, že naše výsledky vypovídají o skutečnosti na podzim a u většiny sledovaných populací nemáme údaje o selatech ulovených během vegetační sezony. Zde může docházet k podhodnocení reprodukce dospělých bachyní, které selata metají brzo. Tato vyspělá selata jsou lovena ještě před začátkem sezony naháněk, protože již během letních prázdnin dosahují pro lovce příznivých rozměrů a hmotností, čímž se stávají nejatraktivnějšími kusy při čekaných v období žní, strnišť a časného podzimu. Tento nepodchycený letní lov tak může zkreslovat plodnost dospělých bachyní.
Další neznámou je i mortalita raných vrhů v lednu až březnu (viz např. článek Bc. Ladislava Holeše v časopise Myslivost 9/2017) a četnost druhých vrhů dospělých bachyní.
V našich datech se objevuje malé procento selat metaných ve druhé polovině roku, které lze přikládat právě bachyním, které o selata přišly (ať již lovem či jiným způsobem), přestaly kojit, vstoupily znovu do chrutí a byly oplodněny na jaře či v létě.
Při velmi rychlé reakci bachyně na ztrátu mláďat by ovšem selata z druhých vrhů mohla splynout se slabšími selaty od mladých bachyněk, protože pokud by bachyně metala již začátkem února a hned jí selata uhynula, tak hned ještě na konci února může jít do chrutí a druhé metání uskutečnit v polovině června. Její selata by tak byla jen o měsíc starší než selata většiny ročních bachyněk, a taková selata na výřadu je nerozlišíme. Na tyto otázky zatím neznáme přesné odpovědi.
Závěr
Výše uvedené výsledky ukazují, že na reprodukci prasat se podílejí všechny věkové kategorie bachyní a doba metání selat je dnes rozložena minimálně na šest měsíců v roce.
Mladé bachyňky mají významný reprodukční potenciál, a pokud je dostatečně neredukujeme, tak mohou produkovat polovinu i více z každoročního přírůstku.
Z našich dosavadních údajů vyplývá, že na výřadech je menší podíl selat narozených v únoru a březnu, což může být způsobeno lovem během letních měsíců, úhyny brzy narozených selat, nebo jinými faktory.
Bez ohledu na ostatní faktory, které na přírůstek prasat působí, je zásadní přítomnost dostatečného počtu bachyní, a ten máme zcela ve svých rukách, jak nastavením celkové výše lovu, tak rozložením lovu na obě pohlaví. I jen upřednostnění lovu bachyní před kňourky u ročních lončáků by znamenalo citelné snížení přírůstku a upravilo poměr pohlaví do přirozených hodnot.
Samozřejmě jsou naše data ovlivněna dostupností materiálu, ze kterého čerpáme, a tak s tím můžeme nesouhlasit a debatovat nad příčinami a odpovědností. Přesto je jen na nás, jak budou populace prasat v honitbách vypadat.
Ing. Jakub DRIMAJ
doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Mendelova univerzita v Brně
