Časopis Myslivost

 
První seznámení se zbraní proběhlo v olomoucké prodejně na Slovenské ulici. Přiznám se, že mě poněkud zaskočil počet nabízených variant zbraně, a to jsem viděl jen nabídku na prodejně skutečně fyzicky přítomnou. Brokovnice ATA Arms, model ATA SP výrobce nabízí na svých webových stránkách v celkem 13 variantách.
Podstatný je podle mého názoru zejména výběr materiálu baskule. ATA nabízí baskule buď ocelové, nebo z hliníkové slitiny. Ocelová je těžší, ale je to jistota. Hliníková je lehčí a v exponovaných částech (čelo baskule, čepy) si pomáhá ocelovými vložkami. Do Čech se zatím dovezly pouze kozlice s ocelovou baskulí.
Dalším rozlišovacím prvkem je délka hlavní. Tady zdrcující většina provedení nabízí čtyři délky: 61 cm (24“), 66 cm (26“), 71 cm (28“) 76 cm (30“).
Kozlice ATA jsou dodávané buď v ráži 12 nebo 20, obě ráže mají komory dlouhé 76 mm.
V nabídce jsou tři sportovnější modely provedení, která se vyznačují výškově stavitelnou lícnicí: SPORTER se nabízí buď s hlavněmi 71 nebo 76 cm, provedení SPORTING s hlavněmi 71 a provedení Trap má hlavně 76 cm. Sporter má ventilovanou lištu a krycí plechy, Sporting a Trap mají ventilované krycí plechy hlavňového svazku. Mám ten dojem, že (aspoň na obrázcích výrobce) má provedení Trap mohutnější pažbu, s kolmější pistolovou rukojetí.
Další speciální variantou je provedení „Youth“ (anglicky mládež) s kratší pažbou, baskulí z hliníkové slitiny a nejkratšími hlavněmi.
Podobně jako mnozí jiní výrobci brokovnic i ATA Arms nabízí specializované provedení pro střelbu jednotnou střelou, má hlavně dlouhé 61 cm a je osazené otevřenými mířidly.
Tak trochu matoucí název má varianta COMBO – člověk zvyklý na běžné jazykové uzance by tady očekával kulobrok, ale ve skutečnosti se jedná o sadu se dvěma brokovými hlavňovými svazky – jeden v ráži 12 a druhý v ráži 20.
Brokovnice ATA SP se nabízejí buď s černou baskulí, nebo s bíle niklovanou (lesklou) baskulí, nebo s bíle polomatnou kadmiovanou baskulí, nebo jako model bronze s bronzovým povlakem na ocelové baskuli. Zkrátka je z čeho vybírat a je to nabídka opravdu mimořádně široká.
Přiznám se, že když mi majitel obchodu a autorizovaný zástupce ATA Arms pro ČR Milan Sentivani začal nosit na prohlédnutí jednu brokovnici za druhou, překvapením mi až poklesla čelist.
 
Konstrukce zbraně
Pojďme se nyní na brokovnice ATA SP podívat z technického hlediska. Výrobce se nechal inspirovat lůžkovým závěrem, který v meziválečném období navrhl Tullio Marengoni pro italskou Berettu, konkrétně jeho provedením, které Beretta dodnes používá i svých kozlic šestistovkové řady (viz článek o Berettě 686 v Myslivosti 6/2017), které má uzamčení pomocí dvou kuželových čepů, vysouvaných podélně z baskule do výstupků po stranách horní hlavně.
Hlavňový čep je neprůchozí, má podobu dvou krátkých výstupků na obou vnitřních stranách lůžka hlavní. Neprůchozí čep umožnil snížení výšky baskule a je to dnes možná už převažující řešení sklápění hlavní.
Hlavňový svazek je osazený vyhazovači. Hlavňový svazek je klasický, pájený, různé varianty mají rozdíly v rozsahu ventilování lišty a krycích plechů. Svazek je osazen výměnnými zahrdlovacími nástavci – čoky, plně skrytými v ústí hlavní. Hlavně všech brokovnic ATA SP jsou vnitřně tvrdě chromované.
ATA Arms vyváží do celé Eurasie, včetně Ruska, na Balkán, do Indie, Pákistánu. Na mnoha místech se ještě střílí střelivem s korozivními zápalkami, dokonce i přebíjeným střelivem laborovaným černým prachem. Má-li za takových podmínek zbraň mít dlouhou životnost, je tvrdochrom v podstatě nutností.
Ohledně volby koncepce závěru můžeme diskutovat, jak a čím byla ovlivněná. Od roku 2000 podle firmy ATA existuje nějaká forma joint venture mezi ATA Arms a Berettou. Na druhou stranu, materiály firmy ATA ukazují první kozlici z roku 1973 a již ta má Marengoniho závěr. Víc se mi zjistit nepodařilo, jak jsem koupil, tak prodávám.
Stejně jako u Beretty je i bicí a spoušťový mechanismus ATA SP napínaný sklopením hlavní. Je to skříňkový zámek, který používá vnitřní kladívka poháněná vinutými pružinami. Kladívka jsou v napnuté poloze zachytávaná spoušťovými pákami za ozuby na patách kladívka. Na této koncepční úrovni ale technická shoda mezi Berettami a ATA SP končí.
Konstrukční provedení spoušťového mechanismu mají turecké brokovnice zcela svébytné, vlastní. U provedení Trap a Sporting je bicí a spoušťový mechanismus uložen na pomocném, snadno vyjímatelném rámu a tvoří tedy spušťadlo. To je řešení, které nacházíme dnes u sportovních brokovnic vyšší cenové kategorie. Jeho smyslem umožnit snadnou kontrolu a údržbu bicího a spoušťového mechanismu, který je u sportovních zbraní střílejících i tisíce výstřelů ročně mnohem namáhanější než u lovecké zbraně.
Při vyjmutém spušťadle je také možné seřídit odpor spouště, továrně se nastavení pohybuje u první hlavně kolem 12 N, u druhé hlavně kolem 16 N. Sportovní modely se spušťadlem také mají v rozsahu 15 mm seřiditelný dosah na spoušť.
Pořadí odpalu hlavní je volitelné, volič je sdružený s šoupátkem pojistky na krku pažby do jednoho dílu (Beretta má podélné šoupátko pojistky a na něm příčné druhé šoupátko voliče hlavně). Posunem šoupátka dopředu se zbraň odjišťuje, v poloze odjištěno se pod šoupátkem objeví červená tečka. Zatlačením šoupátkem doprava nebo doleva lze volit pořadí odpalu hlavní. Pojistka se u loveckých modelů s každým otevřením závěru zajišťuje, u sportovních modelů zůstává v poloze, jakou jí naposledy určil střelec. Zbraň nelze odpálit, pokud není závěr zcela uzavřen a uzamčen.
Pažba je u většiny variant americká, poměrně přímá a symetrická. U sportovních modelů je náznak lícnice a hlaviště je výrazně mohutnější. Předpažbí je poměrně hodně robustní, s oblým předkem a přímou spodní linií. S výjimkou modelu SP Camo jsou všechny pažby z kvalitního tureckého ořechu. U většiny modelů je povrch dřeva chráněn matným olejem, u luxusních provedení lesklým šelakem. Botka je dvojdílná z pevné pryže, což umožňuje jednoduchou základní regulaci délky pažby.
Jak už jsem řekl, povrchová úprava kovových částí zbraně je buď lesklá nebo matná černá nebo elegantní provedení s bílou-nerezovou baskulí. Z této linie pak vybočuje model Engraved, který má bílou baskuli pokrytou hlubokou strojní rytinou vyplněnou černou barvou. Aby na ni bylo víc místa, má baskule prodloužené boční desky a má tak vzhled zbraně s postranními zámky. Boční desky jsou opravdu v jednom kusu s baskulí, nikoliv jenom „ozdobné“ boční plechy.
Engraved má šelakový povrch pažbení a botku z ořechového dřeva. Výsledný dojem není úplně středoevropský, spíše anglický, ale s velkým, výrazným vzorem. Cítíte, že zbraň je z jiného kulturního okruhu, ale určitě to není dojem špatný. Je to docela noblesní puška.
 
Rozborka je prostá jako u většiny kozlic s lůžkovým závěrem. Zkontrolujte nábojové komory a zavřete závěr. Na předku předpažbí stiskněte tlačítko, vyklopte předpažbí směrem dolů a sejměte jej ze zbraně. Nyní otevřete závěr a vyklesněte hlavňový svazek z čepů baskule.
Pokud je zraň v provedení s odnímatelným spušťadlem, pak stiskněte západku těsně za lučíkem a tahem za lučík směrem vpřed a od pažby vyjměte spušťadlo.
Ačkoliv výrobce tvrdí, že je poměrně snadné i další rozebrání bicího a spoušťového mechanismu, soudím, že tuhle činnost je rozumné přenechat znalému puškaři. Pokud již se rozhodnete čistit bicí a spoušťový mechanismus vlastními silami, pak doporučuji napřed v petroleji rozpustit silikonovou vazelínu (a musím říci, že s ní výrobce na mnou zkoumané zbrani opravdu nešetřil), obzvlášť úporné zbytky rozpustit třeba i v benzínu, vytrvalým nečistám pomoci tvrdým štětcem nebo kartáčkem, celé spušťadlo vyfoukat stlačeným vzduchem a nakonzervovat dobrým olejem na zbraně.
Pokud chcete skladovat zbraň a spušťadlo odděleně, pak je dobré spušťadlo mít uložené v nějakém prachu těsném obalu a také zakrýt (třeba kusem plátna) otvor po spušťadle.
 
Střelecký test
Než jsme se vypravili na střelnici, prohlédl jsem si na několika zbraních kvalitu výroby. Vnějším povrchům není co vytknout, také slícování dřeva s kovem je precizní. Dřevo není luxusní (s výjimkou zbraní Engrave a Fonex), ale vždycky je to kvalitní turecký ořech.
Trochu méně péče je věnováno nepohledovým, nefunkčním plochám. Tady jsou ponechané stopy po obrábění, sice jemné, ale jsou tu. Pokud to porovnám s Berettou, jsme trošku někde jinde, ale to platí i o ceně. Poněkud hrubší zpracování na nefunkčních a skrytých částech se ale nijak neprojevuje na funkci zbraně. Funkční a venkovní plochy jsou provedené čistě a kvalitně.
Pak již jsme jen zvolili zbraň – los padl na SP v provedení Sporter s ventilovanou lištou i krycími plechy a se stavitelnou lícnicí a s hlavněmi dlouhými 71 cm. Stříleli jsme na olomoucké brokové střelnici Lazce na trapové střelnici.
K testu jsem použil celkem čtyři laborace nábojů – v ráži 12x70 sportovní Sellier & Bellot Trap 24 Super s navážkou 24 gramů broků o průměru 2,4 mm, lovecké Sellier & Bellot Mark III s 32 gramy broků o průměru 3,75 mm a španělské lovecké náboje Saga High Speed 36 s 36 gramy broků o průměru 3,25 mm. Na závěr jsme vybrali italské 12x76 RC Magnum Steel Atomic Line s 36 gramy ocelových broků o průměru 3,8 mm. Ani tak jsem nebyl zvědav na spolehlivost, vícehlavňové zbraně fungují vcelku spolehlivě s každým slušně vyrobeným nábojem, bez ohledu na laboraci. Spíš jsem byl zvědav, jak bude zbraň ovladatelná při rychle opakovaných výstřelech.
Zkouším si nasucho zbraň, upravuji výšku lícnice. Pažba je mi trochu delší (a to je dobře, nejsem čahoun a pažba se vždycky snáz zkracuje, než nastavuje). Vyvážení se mi zdá být neutrální, možná trošičku těžší na předek. Spoušť je krátká a hladká, subjektivně mám pocit, že je lehčí než jak ukazuje měřidlo. Chod nového závěru je tuhý.
Jako první nabíjím vlašimské Trap 24 Super a nastupuji na první stanoviště trapové střelnice. První holub vylétne ze zákopu, hážu zbraň k líci (omlouvám se sportovním střelcům trapu, ale dodnes jsem se nenaučil střílet z postoje se zalícenou zbraní), zakrývám holuba a prásk, pažba žďuchne do ramene a holub se roztříštil na kousky.
Je podmračené, vlhké počasí a holubi jsou proti temnější obloze pěkně vidět. Světlovodná muška přirozeně vede oko, výrazná křížová rybina na ploše lišty vytváří lehounce našedlý, ale přitom opravdu nereflexní povrch.
Otvírám závěr a vyhazovač mi pošle v ústrety prázdnou nábojnici. Nabiju nový náboj a zaujmu postoj. Další holub ulétá navzdory dvojímu zahřmění brokovnice. Tak znovu – a zase nic. Potřetí zase nic. Kolega stojící za mnou říká: „Myslím, že jsi pod ním“.
Zamýšlím se a snažím se vybavit si založení pažby do ramene; asi má pravdu. Při dalším holubovi se snažím vědomě natáhnout krk a pořádně zabořit lícnici do tváře. Jóóó, to je vono! Holub se rozprsknul a další taky.
Měníme střelivo. Střelba je příjemná i při použití loveckých laborací s 32 gramy broků. Nakonec zkouším italské Magnumy s ocelovými broky. Teď už vím, že z hlavně něco letí, ono je to jedno s druhým, hodně broků a vyšší rychlost, takže zpětný ráz je jasně zřetelně silnější. Ale pořád ještě stíhám i dvojstřely, rozbíjím holuba a druhou ranou ještě i jeden z velkých střepů.
Beru poslední náboje z krabičky a střílím na poslední terč. Musím nechat, že to byla docela radostná střelba. Zpětně si uvědomuji, že s délkou pažby bych možná mohl něco zkusit udělat i posunutím spouště trochu dozadu, ale na to už je pozdě.
Když vracím zbraň, rovnám si celkové dojmy z kozlice ATA SP. Určitě byla funkční a solidně vyrobená. Je pravda, že výroba je místy přísně účelová, ale to cti netratí a promítá se příjemnou cenou.
Inspirace Berettou je jednoznačná a jasná, vlastní bicí mechanismus mě mile překvapil.
Nepřestávají mě překvapovat povrchové úpravy tureckých zbraní obecně. Černá je opravdu černá, sytá a lesklá. Šelakový povrch pažby Engrave mě docela v dobrém smyslu dostal. Turci prostě povrchovky umí, někdo mi říkal, že není divu – mají měkčí ekologické normy a levnou pracovní sílu. Možná to tak opravdu je, nevím.
Ať už to byl kterýkoliv kus a kterékoliv provedení, vždycky se vyznačovalo příjemným chodem spouště a jistotou ovládání pojistky.
Pokud začínáte s vážnější střelbou na asfaltové terče, jsou sportovní verze SPéček s vyjímatelným spušťadlem zajímavou volbou. Pokud máte potomka, kterého láká broková střelba, pak je námětem na zamyšlení varianta Youth, stejně jako pokud jste drobnější tělesné konstituce.
ATA SP bude dobrá volba i pokud hledáte šikovnou pracovní kozlici. Modely Engrave a Fonex míří do vyšší cenové skupiny, ale ani ty vám nezruinují rozpočet. Turecko se prostě naučilo dělat dobré brokovnice za dobrou cenu a ATA SP není v tomto směru výjimkou.
Ing. Martin HELEBRANT