Časopis Myslivost

POČÁTKY
Svítilny používané k nočnímu lovu černé zvěře se začaly častěji objevovat v nabídce prodejců řádově před patnácti lety. Většinou myslivců byly automaticky odsuzovány a odsouvány do pozadí jako neetická (a samozřejmě nelegální) pomůcka. Dodnes mám v živé paměti vášnivé diskuse vedené na toto téma na nejrůznějších úrovních.
Bez uzardění se rovněž přiznávám, že i můj tehdejší postoj byl spíše odmítavý. Zastával jsem obvyklý názor, že když na zvěř nevidím, tak ji nelovím. Nutno ovšem poznamenat, že při příchodu milénia byly stavy divočáků v regionu jihovýchodní Vysočiny nízké, setkání s nimi nebývala ani zdaleka pravidelná a nikdo neznal problémy, které se měly teprve začít objevovat.
Jak šel čas, a nemuselo se koneckonců ani příliš dlouho čekat, začaly počty černé zvěře narůstat. Důvodů bylo více a na tomto místě je není nutné rozvádět. V každém případě byly zaregistrovány první viditelnější škody na zemědělských kulturách i na lesní výsadbě.
Na souběžné zvyšování loveckého tlaku, ale také na enormně vzrůstající celkový neklid v honitbách, zareagovala černá zvěř přechodem na striktně noční režim a větší aktivitě se začala vyhýbat i během jasných nocí kolem úplňku. Připočteme-li chybějící sněhovou pokrývku, byl další vývoj zřejmý.
Pokud uživatelé honiteb chtěli odpovídající procento zvěře i nadále lovit, a pokud chtěli v co největší možné míře omezit vznikající kolizní situace, museli nutně zareagovat změnou strategie lovu. Na scénu se jako první v řadě nových pomůcek propracovaly právě lovecké svítilny.
 
DALŠÍ VÝVOJ
O tom, že se v dané oblasti situace nepodcenila, svědčí i rychlá reakce orgánů státní správy myslivosti, které začaly bez větších okolků použití svítilen, tedy ve smyslu zákona zakázaného způsobu lovu, uživatelům honiteb povolovat k tlumení stavů černé zvěře.
Můj osobní vztah k loveckým svítilnám se vyvíjel velmi zvolna, přestože jsem si svého prvního pomocníka v této kategorii pořídil přesně před osmi lety. Změna přišla v okamžiku, kdy jsem byl shodou několika náhod osloven, zda bych se nepokusil o jednoduchý uživatelský test svítilny značky Fenix, pro mne do té doby naprosto neznámého výrobku.
Po důkladném seznámení se s TK15 (viz. Myslivost 11/2011) a jejím příslušenstvím jsem začal na celou problematiku pohlížet novým úhlem pohledu. Zejména jsem se byl nucen hlouběji zamyslet nad otázkou etiky použití svítilen při lovu.
Postupně mi rukama prošly také výrobky Nextorch, Nitecore i některé další, s nimiž jsem v honitbě i při jiných příležitostech strávil stovky hodin.
V každém případě mohu zodpovědně konstatovat, že daná kategorie svítilen patří k nejužitečnějším a nejšikovnějším pomůckám myslivecké praxe. Při jejich hodnocení jsem nikdy nepovažoval za primární několik lumenů světelného výkonu navíc či deklarovaný dosvit posunutý o pár desítek metrů. Tyto hodnoty ve svých maximech již dávno přesáhly mez reálně využitelnou v myslivosti. Spíše mne vždy zajímala celková filosofie výrobců, jejich přístup ke konstrukci ovládacích prvků, jednoduchost samotného ovládání, dobíjení zdrojů, případně doplňky. A zejména trendy, kterými se lovecké svítilny vyvíjely.
 
TRENDY
Máme-li v obecné rovině rámcově popsat změny, které lovecké svítilny za poslední desetiletí prodělaly, vysledujeme snadno několik směrů, na které se pokusím v krátkosti zaměřit.
 
Světelný výkon
Na prvním místě musíme v každém případě jmenovat světelný výkon (tok) a dosvit (dosah) svítilen. Tok je udáván v lumenech, které umožňují porovnání jednotlivých svítilen, nicméně nejsou bez zkušeností a z hlediska praxe dobře představitelné. Z tohoto pohledu je pro uživatele přijatelnější hodnota teoretického dosvitu (v nejzazší hranici odpovídá množství světla dodávaného měsícem v úplňku).
Obě záležitosti spolu přímo souvisí, nicméně dosvit je kromě světelného toku ovlivněn například šířkou výstupního kuželu. V každém případě je v této oblasti trend patrný - snaha o zvyšování uvedených hodnot. U běžné lovecké svítilny porovnatelných parametrů se od počátků mého testování (původní TK15 měla maximální dosah 215 metrů a výkon 330 lumenů) posunul dosvit o více než sto metrů a výkon vzrostl v podstatě trojnásobně.
 
LED diody a regulace světelného toku
Světelný výkon souvisí logicky s posunem v oblasti elektroniky a zejména s použitím stále výkonnějších LED diod. Jako na dobu téměř zapomenutou vzpomínám na svoji první loveckou svítilnu s xenonovou žárovkou, dosvitem kolem sta metrů a výdrží zdroje jedna hodina, kterou jsem si pořídil jako první.
Když jsem lehce zapátral mezi prodejci taktických svítilen, podařilo se mi dát dohromady rámcovou časovou posloupnost nástupu kvalitních LED diod do svítilen. Ty se v nich začaly objevovat zhruba před patnácti lety. O pět let později začaly postupně převládat nad xenonovými žárovkami, které po dalších pěti letech v podstatě vytěsnily.
Příchod výkonných LED diod umožnil další posun týkající se kontrolovaného ovládání světelných režimů (regulace světelného toku). Ten učinil svítilny nejen univerzálnějšími, ale zejména prodloužil výrazně životnost zdroje napájení.
Většina svítilen dnes díky tomu dokáže pracovat při maximálním výkonu v řádu dvou hodin. Při nastavení na nejúspornější režim se tato hodnota posouvá do řádu celých dnů. V praxi to znamená, že běžné dobíjecí zdroje vyžadují oživení v podstatě několikrát za sezónu.
 
Odolnost a příslušenství
Kapitolou samou pro sebe je fyzická odolnost svítilen. Odolné slitiny hliníku používané na jejich pláště a tvrzená skla čoček jsou dnes naprostou samozřejmostí. Většina kvalitních svítilen vyhovuje standardu ANSI/NEMA FL1.
Mnohokrát jsem si měl možnost ověřit nejen běžně deklarovanou pádovou odolnost z výšky jednoho metru na různý povrch, ale i pády z vysokého posedu, přejezdy terénním automobilem aj. Stejně tak se mi opakovaně potvrdila pro myslivce aktuální odolnost proti pronikání vody. Testované svítilny obstály bez problémů nejen při zkrápění vodou, ve vlhkém prostředí, ale také při delším ponoření (testy odolnosti viz. např. Myslivost 5/2014).
Zvláštní kategorií jsou doplňky, které výrobci ke svítilnám dodávají. Z hlediska myslivosti patří mezi nejžádanější nejrůznější montáže na zbraně. Uživatel dnes v tomto směru nemá problém volit z různých konstrukčních principů, které zaručují pevné a stabilní spojení svítilny s libovolným typem zbraně i soulad osy hlavně s osou světelného kužele. Stranou zájmu nestojí ani opasková pouzdra zjednodušující praktické nošení svítilny.
Z mého pohledu jsou velmi zajímavé difúzní kužely a lucernové nástavce, které z taktických svítilen činí užitečné pomocníky při kempování, rybaření, v automobilismu, při drobných nečekaných opravách apod.
 
Barevné světlo
Pozvolné pronikání svítilen do praxe s sebou přineslo negativní zkušenosti černé zvěře, která začala po počátečních loveckých úspěších reagovat na intenzívní bílé světlo spojené s výstřelem. Zde se projevily poprvé požadavky uživatelů, na které reagovali výrobci v první fázi barevnými filtry a v dalším kroku vývojem svítilen s výkonnými barevnými (červenými a zelenými) diodami.
Výhody diod jsou oproti filtrům zjevné, nehledě na jejich nižší světelný výkon při porovnání s diodami bílými. Při jejich použití ubývají další nutné doplňky a především - výstupní světelný kužel je výrazně čistší a poskytuje prokreslenější scénu. Tento posun patří zajisté mezi nejnovější a u některých uživatelů i nejvíce žádanou inovaci (viz. např. Myslivost 3/2017).
 
Svítilny a etika
Mezi vývojovými trendy nesmíme opomenout ani postoj myslivců k názoru na etičnost použití svítilen. Podobná diskuse je na dlouhé povídání a určitě by vydala na samostatný příspěvek. Mám-li stručně vyslovit svůj názor, nedomnívám se nyní, po delší genezi celé problematiky, že by použití svítilen při lovu černé zvěře bylo ve sto procentech případů nepřijatelné. A to i přesto, že budu za svůj postoj pranýřován. Hovořím samozřejmě o regionech, kde nelze situaci řešit klasickými způsoby.
Na prvním místě bych chtěl vyvrátit obavy z neúměrného lovu černé zvěře za použití světla. Její učenlivosti a inteligence je dostatečně známá a někteří uživatelé svítilen již zažili nemalá zklamání. Vystřelíme-li na stejnou tlupu dvakrát po sobě, mizí nám v následujícím případě úprkem již při prvním náznaku záblesku a bachyně jenom nerada zapomíná.
Případný cílený přednostní odstřel dospělé černé nebo snad jiné spárkaté zvěře „pro zvěřinu“ je především o morálce každého myslivce a ne o svítilně. Pytlák má už dávno lepší pomůcky než je svítilna a žádné povolení nevyžaduje.
Jako opravdu poslední si na tomto poli neodpustím poznámku, která zřejmě měla zaznít jako první. Co je podle rozumného myslivce méně etické? Krátké posvícení na cíl, jeho obeznání a správné umístění zásahu, nebo víceméně náhodná rána na černý nezřetelný stín? Kolik divočáků bylo podobným způsobem pouze poraněno? Kolik z nich mohlo obohatit výřad a nezůstat nezužitkováno? A kolik neštěstí poznamenávajících aktéry na celý život se nikdy nemuselo stát? Odpověď nechť hledá každý sám u sebe. Stačilo málo. Jen bliknutí výkonné svítilny…
 
ZOOM světelného kužele a FD41
Posledním hitem ve vývoji loveckých svítilen je zoom světleného kužele. Podle rozhovorů s prodejci byla právě tato možnost zákazníky velmi žádaná. Netvrdím, že by se mezi kvalitními svítilnami nevyskytovaly již dříve výrobky s podobnou funkcí. Nicméně v námi sledované kategorii středně velkých výkonných svítilen připojitelných na loveckou zbraň jich bylo poskrovnu a začaly se častěji objevovat teprve nedávno.
Přestože mezi jednotlivými výrobci kvalitních svítilen nenacházím až tolik dramatických rozdílů a zoomovacích loveckých svítilen nalezneme několik, pokusím se čtenářům představit výhody (i nevýhody) podobného řešení na příkladu typu FD41, náležejícímu k rodině svítilen Fenix.
Jeho výkon a použití bych si dovolil porovnat s typem TK09, který patří k nejrozšířenějším loveckým svítilnám s porovnatelným světelným tokem (obě 900 lumenů) i dosvitem (310 metrů u TK09 a 340 metrů u FD41).
Na úvod musím zdůraznit, že porovnání se týká pouze individuálního pocitu ze samotného světelného výstupu, protože obě svítilny se jinak liší filosofií ovládání.
FD41 vychází z řady další oblíbené svítilny TK15, která má kromě klasického taktického zapínání v zadní části přídavné tlačítko umístěné na hlavě svítilny. Slouží k přepínání jednotlivých světlených režimů. FD41 disponuje čtyřmi režimy od 10 po 900 lumenů. Jim odpovídá výdrž zdroje v rozmezí 150 až 1,6 hodiny. S tímto řešením je spojen nesporný klad, kterým je paměť naposledy použitého režimu.
Zoom světleného kužele je realizován prostřednictvím prstence umístěného na obvodu hlavy svítilny. Přestože se nejedná o vysloveně rušivý prvek, získává díky němu svítilna na mohutnosti a elegantní tvary původních modelů se tím vytrácí (obr. 1).
Ovládání zoomu prostřednictvím tohoto prvku je snadné, plynulé, bez skokových kroků a funguje cyklicky. Prstencem tedy můžeme otáčet donekonečna v jednom směru. Výhodou, ale svým způsobem i nevýhodou tedy je, že během změny průměru světelného kužele nenarazíme na fyzicky ohraničený mezní stav.
Z hlediska určité ztráty kompaktnosti těla svítilny se u mne zrodilo drobné podezření, nebude-li mít další vnější rotační prvek vliv na vodotěsnost. Svítilnu jsem proto ponořil na půl hodiny do nádoby s vodou (obr. 2). Po této době jsem ji vyjmul, osušil, zchladil a hledal případný průsak či stopy kondenzace uvnitř svítilny. Ty se nepotvrdily.
 
Výhody a nevýhody zoom efektu
Protože nejsem obecně zastáncem univerzálních řešení, a po zoomovací svítilně jsem nikdy netoužil, přistupoval jsem k novému výrobku neutrálně. Musel jsem se s ním nejdříve vnitřně vyrovnat, důkladně si jej osahat, přinutit se k objektivnímu přístupu a k nestrannému zamyšlení nad jeho přínosem. Na pomyslnou misku vah jsem stále kladl běžně používané svítilny s fixním nastavením světelného kužele.
Po několikaměsíčním používání FD41 však mohu konstatovat, že se z hlediska uživatele jedná o výrobek naprosto adekvátní a záleží jen na jeho vkusu a potřebách, kterou variantu zvolí. Proti zoomovací svítilně hovoří v podstatě a pouze větší objem hlavy, který je pod oblečením na opasku (svítilna je dodávána s otevřeným textilním pouzdrem) celkem znát.
Obrovským plusem této kategorie svítilen je samozřejmě možnost volby optimální vzdálenosti pro nasvícení cíle. Zde může být u roztržitějších uživatelů lehkou nevýhodou, resp. komplikací, další prvek nastavení. Zvyšuje totiž šanci, že si svítilnu pro konkrétní situaci, která může v případě lovu trvat pouze několik sekund, předem vhodně nenastaví.
Výhodu proměnlivého nastavení šířky kužele ovšem naplno oceníme například při dosledu na pobarvené stopě, kdy nás úzký ostrý kužel klasické svítilny velmi limituje zejména při pohybu v hustém porostu, nutí nás neustále pracovat s osou svítilny a výrazně zužuje naše zorné pole.
Mimo honitbu nachází zoom ještě větší využití. Jedná se zejména o obvyklé přesuny neosvětlenými prostory, práce v garáži, cykloturistiku, táboření, pobyty na chatách apod. Všude tam je ostrý, úzce stažený kužel klasické svítilny omezujícím faktorem a vyžaduje další doplňky a prostředky.
 
Světelný výstup
Provedeme-li subjektivní posouzení kvality a intenzity výstupního světelného kužele, dojdeme ke zhruba následujícímu. Mechanické prvky implementované do oblasti paraboly se logicky odrážejí v čistotě světla. Budeme-li sledovat pouze jádro kužele (korona je u obou posuzovaných svítilen, tedy TK09 a FD41, z praktického pohledu bez podstatných rozdílů), je jádro u FD41 méně výrazně ohraničené a méně jasné (obr. 3, vlevo TK09, vpravo FD41).
Při přechodu mezi jednotlivými stupni zoomu nastává jistý kritický interval, kdy je střed světelného kužele zastřen stínem nepravidelného, přibližně kruhového tvaru. Ten mizí při dosažení maximální možné hodnoty zoomu (série obr. 4). Zdánlivě nepříjemný stín však lze v praxi celkem elegantně vyřešit přepnutím svítilny do vyššího světelného výkonu.
Při úplném stažení šířky světelného kužele dosahuje svítilna špičkového výstupu (obr. 5 - sloup je od pozorovatele vzdálený asi 70 metrů, keř v popředí asi 50 metrů). Při maximálním roztažení kužele nasvěcuje velmi široký prostor před uživatelem (obr. 6).
Z tohoto pohledu jsme se shodli na konstatování, že hranice použitelného dosvitu porovnávaných svítilen je téměř identická. Pouze u TK09 se potvrdilo očekávané, o pomyslný stupínek jasnější, prozáření scény, které však nebylo běžnými prostředky fotograficky zdokumentovatelné.
Na závěr jsme se ještě pokusili o přibližné určení šířky jádra výstupního kužele ze vzdálenosti 10 metrů. Obrazec jsme promítali na stěnu budovy široké 12 metrů. Stažený kužel vytváří neostře ohraničený obraz o průměru zhruba 2,5 metru. Při maximálním zoomu nebyla tato hodnota vzhledem k šířce budovy změřitelná, protože přesáhla její šířku. Po přiblížení na vzdálenost 5 metrů dosáhlo jádro maximálně roztaženého kužele šířky 9 metrů. Konstatovali jsme rovněž, že při maximálním výkonu svítilny je pro takto nastavený zoom nejlepší prokreslení scény právě ve vzdálenosti asi 5 metrů od uživatele.
K tomuto problému ještě poslední věcná poznámka. Předpokládám, že si každý potenciální uživatel dobře uvědomuje, že „dávka“ světla vystupujícího ze svítilny je neměnná a při „rozprostření“ světla do širšího kužele klesá nejen vzdálenost pozorovatelného cíle, ale také jas celé nasvícené scény.
 
ZÁVĚR
Trend směřující k univerzálnosti loveckých svítilen je pochopitelný a technologie zoomu světelného kužele je jeho logickým vyústěním.
Na úplný závěr mohu konstatovat, že podobné řešení nesnižuje nijak podstatně, jak jsem se mohl alespoň v případě FD41 přesvědčit, použití podobného výrobku v lovecké praxi. Naopak z něj činí mnohem univerzálněji použitelného, téměř celorodinného, pomocníka. Vezmeme-li navíc v potaz ne zrovna nízké pořizovací ceny skutečně kvalitních svítilen, může být právě tato skutečnost rozhodující v případě finální volby vhodného produktu.
Text a snímky Josef DRMOTA