Za dvacet let jich ubylo devadesát procent!
Není tomu tak dávno, co byl sýček obecný naší nejhojnější sovou, kterou mohli lidé zcela běžně spatřit, jak posedává na střeše kdejaké stodoly. Se změnou hospodaření ale zmizelo pro sýčky vhodné prostředí – pastviny ležící v těsné blízkosti stavení – a s nimi z naší krajiny téměř vymizel i sýček. A přestože v současné době pastvin přibývá, sýčci mizí dál. Jen za posledních dvacet let se jejich početnost zmenšila o více než devadesát procent, odhadem na pouhých 130 párů. Nyní je proto potřeba urychleně jednat a chránit zbylou populaci těchto ohrožených sov.
Sýček obecný (
Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako
„půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou v dostatečně malé vzdálenosti od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu.
Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v ČR k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích, Ústí nad Labem nebo Chomutově. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky.
Sýček je jedním z mnoha druhů zemědělské krajiny, které doplatily na intenzifikaci zemědělství. Tyto změny v hospodaření vedly k výrazným změnám v kulturní krajině a například sýčkové tak přišli o vhodná loviště v podobě pastvin s hojnou nabídkou velkého hmyzu, a tím i o zdroj potravy.
Nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mláďata, kterých při nízké nabídce potravy vyvádějí méně.
„V posledních desetiletích sice prostředí vhodné pro sýčky přibývá, ale počty samotných sýčků tomu neodpovídají,“ upozorňuje Martin Šálek z České společnosti ornitologické a dodává:
„Stejně alarmující je ale i zmenšení oblasti výskytu sýčků a pokles hustoty jednotlivých populací, které jsou u nás nyní řídce roztroušené na několika posledních lokalitách a jsou tudíž mnohem více náchylné k vyhynutí.“
U nás stálé sýčky v současné době decimují také tuhé zimy s velkým množstvím sněhu a tím, že k hnízdění využívají téměř výhradně lidské stavby, je ohrožuje také člověk.
„Množství sýčků, kteří uhynou na následky lidské činnosti, je vysoké. Časté jsou například případy, kdy sýčka srazí auto. Sovy se také mohou ocitnout v pasti, kterou pro ně představuje například komín, fukar, sud nebo napajedlo s hladkými okraji, ze kterého se sýček nedokáže sám dostat,“ vysvětluje Šálek.
Česká společnost ornitologická se proto od letošního roku věnuje v rámci projektu ATHENE monitoringu a ochraně sýčka, společně s Centrem životního prostředí Drážďany, Muzeem města Ústí nad Labem a Ústavem biologie obratlovců AV ČR. Prvním krokem pro záchranu tohoto ubývajícího druhu je dokonalé poznání jeho rozšíření, což dále poslouží k cílené ochraně na zbývajících lokalitách jeho výskytu. Pokud i Vy víte o výskytu sýčka, oznamte ho koordinátorovi ochrany sýčků Martinovi Šálkovi (email:
martin.sali@post.cz). Každý záznam o výskytu sýčků má ohromnou hodnotu. Předem za poskytnuté informace děkujeme. Více informací můžete také získat na
http://new.birdlife.cz/sycek/
Úbytek sýčků se netýká jen České republiky, ale zasáhl i celou střední Evropu a v některých zemích západní a severní Evropy je situace dokonce ještě kritičtější. V sousedním Polsku, východním Německu, Rakousku i Slovensku se populace sýčků dramaticky snížily a v Dánsku nebo Lucembursku je sýček dokonce na pokraji vyhynutí. V některých zemích už se ochraně sýčků věnují v rámci záchranných programů a nezbývá než doufat, že stejná pozornost bude věnovaná i našim sýčkům. Rozhodně by si ji zasloužili.
Martin ŠÁLEK
Česká společnost ornitologická
martin.sali@post.cz
Projekt ATHENE je založen na spolupráci Centra životního prostředí Drážďany, České společnost ornitologické, Muzea města Ústí nad Labem, p. o. a Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Kooperační partneři se v česko–saském příhraničí věnují péči o zbytkové populace sýčka a podporují jeho další šíření pomocí monitoringu, výzkumu a konkrétních opatření na jeho ochranu. Projekt ATHENE funguje v rámci přeshraničního Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014–2020. Tento projekt je podpořen Evropskou unií v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj