Časopis Myslivost

Dobře si uvědomuji, že naši myslivci ji ve většině případů okamžitě odsunou jako nepoužitelnou. Jinak se k ní ale možná postaví fotografové přírody či ornitologové, jelikož jeřábek je na tom z hlediska výskytu ze všech lesních kurů relativně nejlépe. Nehledě na skutečnost, že vábení jeřábka zůstává pro většinu myslivců nedostupné, by měli na tomto místě zpozornět skalní vábiči drobných šelem. Vysoký, pískavý zvuk, který vábnička vydává, stojí určitě minimálně za vyzkoušení a mohl by být úspěšný zejména v kombinaci s jinými druhy vábení.  
Přestože se severský výrobce specializuje především na výše uvedený sortiment, objevují se v jeho nabídce také další praktické pomůcky pro myslivce. I v tomto směru se mohou uživatelé těšit na jednu novinku. Je jí drobný nůž nesoucí označení Nordik Knife, který je primárně určený pro vyvrhování zvěře a stahování kůží.
Poslední uvedenou skutečnost bych rád předem zdůraznil. Podle vyjádření samotných konstruktérů nebyl jejich cílem vývoj univerzálního loveckého nože, ale úzce specializovaného nástroje určeného k řezům v oblasti kůže, měkkých partií a zejména vnitřku hrudního koše a břišní dutiny, kde větší rozměry obvykle překážejí. Zaoblený tvar ostří pak dobře vyhovuje požadavkům na uvolňování podkožního vaziva během stahování ulovené zvěře.
Svoje hodnocení začínám tímto konstatováním z logického důvodu. Velikost nože je totiž tím prvním, co potenciálního uživatele doslova a do písmene uhodí do očí, a co možná na okamžik zbrzdí jeho zájem o uvedený výrobek. Nůž má hmotnost pouhých 79 gramů, s pouzdrem 109 gramů. Celková délka činí 14 centimetrů, z toho připadá na čepel 6,5 centimetru. Nůž je vybaven oboustrannými šroubovanými plastovými střenkami (použitý plastový materiál důvěrně znají všichni uživatelé vábniček Nordik), na povrchu lehce zdrsněnými. Šířka čepele s dutým výbrusem činí ve hřbetní části 3 milimetry.
Materiál použitý na výrobu nože nese podle údaje uvedeného na výrobku označení AUS-8. Na základě dohledaných údajů by se mělo jednat o nožířskou ocel, která se vlastnostmi blíží známé oceli 440C. Na krabičce je udávána tvrdost 58-61, předpokládám, že HRC (zkratka chybí). Nůž byl již z výroby perfektně naostřen, bez většího tlaku holil a prošel i obvyklým primitivním „samonosným“ testem na vlasech a nehtu.
Rozměry činí z nože kompaktního společníka, kterého lze bez problémů nosit prakticky ve všech situacích. Vzhledem k pouzdru a ke způsobu zavěšení mne ihned, samozřejmě poněkud nadneseně, napadlo, že si jej klidně můžeme vzít i k plavkám. Protože určitě nepředpokládáme, že by určením podobného nástroje bylo bodání, je délka čepele pro práci sice hraniční, nicméně přijatelná.
Co je ovšem limitující, je velikost rukojeti, na kterou zbývá pouhých 7,5 centimetru. Z praktického pohledu to znamená, že v mojí, rozhodně ne obří, dlani sahá při sevření nože její konec zhruba do úrovně prsteníku. To samozřejmě nezaručuje extra pevný úchop a například otevírání hrudního koše nebo zámku bude s výjimkou lehčí zvěře problematické.
Když jsem vnesl tuto zásadní námitku, bylo mi opakovaně sděleno totéž, co již zaznělo v předchozích odstavcích - podobné úkony se od výrobku neočekávají, v severních zemích nepatří k terénnímu ošetření a provádějí se pomocí jiných pomůcek až po svozu zvěře.  Budiž. Jiný kraj, jiný mrav.
Český myslivec se s touto skutečností bude muset vypořádat po svém. Případný zájemce si podobný nůž zařadí do své základní výbavy nejspíš jako šikovný doplněk masívnějšího nástroje. Podobné omezení mne nicméně přinutilo zamyslet se o to více nad jeho výhodami. Mají společného jmenovatele, jímž je výše zmíněná kompaktnost a univerzálnost nošení.
Nůž Nordik Knife je opatřen pro lovecké nože atypickým plastovým pouzdrem obdélníkového tvaru složeným ze dvou částí. V jeho zaoblených rozích se nachází nýtované otvory (nýty spojují obě poloviny pouzdra k sobě). Otvory je po celém obvodu provlečen splétaný řemínek. Toto uspořádání umožňuje zavěšení pouzdra na opasek buďto ve svislém nebo ve vodorovném směru rukojeti. Další dvojicí otvorů je opatřená dolní strana pouzdra. Slouží k připevnění jednoduchého řemínku za účelem zavěšení nože na krk s rukojetí směřující dolů.
Obě poloviny pouzdra jsou uzpůsobeny k zasunutí čepele včetně dolní čtvrtiny rukojeti. Proti vyklouznutí jsou obě střenky opatřeny trojicí vystouplých žeber ve tvaru půlměsíčků, které zapadají se slyšitelným cvaknutím do obdobně tvarovaných prolisů na vnitřní straně pouzdra.
Jelikož bývám od přírody nedůvěřivý, zaměřil jsem se zejména na pevnost spojení pouzdra se zasunutým nožem, které se mi nejdříve poněkud „nezdálo“. Obával jsem se především, jak pevně bude nůž držet v pouzdře v případě zavěšení na krku, tedy střenkou dolů, kdy musí popsaný systém bojovat s gravitací i pohyby těla. Nůž jsem poctivě nosil zhruba měsíc prakticky při všech možných příležitostech, střídavě ve všech typech závěsu. Za celou dobu se mi nestalo, že by se z pouzdra samovolně uvolnil. Po cíleném zatěžování a zkoušení pevnosti spojení mohu konstatovat, že nůž zasunutý do pouzdra, držený rukojetí směrem dolů, vydrží bez problémů běžné houpání a třesení za nosný řemínek. Stejně se chová i v případě uchopení pouzdra do ruky při snaze o vytřepání nože. V tomto případě jsem byl úspěšný teprve při opravdu silném pohybu a zpětném cuknutí, eventuálně při úderu spodní hrany dlaně o druhou ruku nebo o desku stolu.
Za poznámku stojí rovněž provedení pouzdra a střenek z hlediska použitého materiálu. Tvrzený plast se zde jeví jednoznačně jako vhodné řešení z hlediska hygieny i údržby loveckého nože, který je vystaven vysokému znečištění minimálně barvou vyvrhované zvěře. Jediné slabší místo představují v tomto směru hlavy oboustranných šroubků použitých ke spojení střenek, které se po zaschnutí čistí obtížněji.
Po několika týdnech, které jsem měl možnost s daným nožem strávit, si dovolím stručně shrnout výhody i nevýhody jednotlivých způsobů nošení.
Při zavěšení nože „nastojato“ na opasku kalhot se jako nejlepší místo pro upevnění jeví poloha mírně vzadu na boku. Zde je nůž naprosto přirozeně umístěný, nenápadný a není vidět pod žádným typem svrchního oděvu. Pro jeho překrytí postačuje svetr, vesta nebo jen tričko povytažené přes kalhoty. Zavěšení je spolehlivé, pevné a nijak výrazně nepřekáží ani při usednutí do křesla nebo do auta. Jedinou nevýhodou je drobný tlak, který působí horní konec tvrdé rukojeti v případě, že je delší dobu v kontaktu s tělem přes slabší látku.
Osobně mi jako nejpohodlnější způsob nošení vyhovuje umístění nože „naležato“ v oblasti břicha, vlevo od přezky opasku. Zde o něm coby uživatel prakticky nevíte. Pouze musíte počítat s tím, že i krátká rukojeť mírně odstává směrem dopředu, poodhrnuje svrchní oděv a občas má tendenci o něj zachytávat.
Poslední, již nastíněnou možností nošení nože, je závěs na krku. Přestože tento způsob myslivci zřejmě příliš neocení, dovoluji si jej považovat za minimálně zajímavý. V letních měsících se často pohybujeme „nalehko“ a pro vybavení se nožem občas chybí pevnější kapsy nebo opasek. Stejně tak podobnou „ozdobu“ přivítají například rybáři, trampové či další uživatelé, kteří potřebují mít šikovného pomocníka rychle po ruce. Nebo se pouze chtějí vybavit vhodným doplňkem vizáže. Z pohledu praktické myslivosti mi byla jako výhoda podobného zavěšení nože prezentována skutečnost, že se během přerušení práce nůž nikde nepovaluje, nešpiní, ani neztrácí.
Jedinou skutečnou výtku, kterou si dovolím vzhledem k celkovému dojmu vznést, představuje samotné provedení splétaných a jednoduše svázaných závěsných řemínků. Filosofii řešení můžeme ještě přijmout. Vlastní provedení už je ovšem mnohem horší, a jak příznačně poznamenal kamarád: „Vypadá to trochu jako na pět špejlí ze střelnice…“. Dovedl bych si dobře představit například kvalitní, šikovně sešitý či snýtovaný, silnější proužek kůže, nebo jakýmkoliv jiným způsobem řešená pevná poutka.
Pro praktické vyzkoušení řezných vlastností, trvanlivosti ostří i ovládání nože jsem měl možnost využít uloveného lončáka o hmotnosti kolem 45 kilogramů. Dobře si uvědomuji, že podobné hodnocení je vždy zatíženo značnou dávkou subjektivity. Pokusím se proto pocity z práce popsat podrobněji.
Jelikož bývám občas nejen nedůvěřivý, ale také zarputilý, nedal jsem na rady ohledně primárního určení nože a použil jsem jej na kompletní ošetření ulovené zvěře, stažení i následné rozdělení zvěřiny na díly.
Přestože jsem se v další fázi pokoušel také o vykostění zvěřiny, nůž jsem po chvíli odložil. Jeho tvar, velikost a šířka čepele zkrátka neposkytovaly pro tuto práci ten správný komfort.
Prvotní dojem během vedení řezu od kratin po hrudní koš byl vynikající. Ostří hladce protínalo tkáně a kůže se i s podkožím bez problémů doslova rozevírala.
Jediné, na co si uživatel musí zvyknout, je specifický způsob úchopu kratší rukojeti. Po naříznutí břišní stěny, které proběhlo bez nutnosti většího tlaku nebo dlouhého tahu, a po vyhřeznutí prvních střevních kliček, se projevila výhoda kratší čepele. Ostří bylo možné snadno směrovat linií řezu mezi dvěma zasunutými prsty odsouvajícími obsah břišní dutiny.
Při uvolňování zámku a rozevírání hrudního koše se projevila již zmíněná absence delší rukojeti a pevného úchopu. Při troše námahy a opatrnosti si ale s tímto problémem dokážeme poradit. Nůž vpichujeme opakovaně špičkou kolmo dolů, tlakem na ostří zvětšíme řez a chrupavčité spoje následně oddělíme páčením do strany. Ten, kdo loví pouze několik kusů za sezónu, vesměs velikosti srnčí zvěře nebo selete, by si s Nordik Knife v honitbě v případě potřeby tedy víceméně vystačil.
Po rozevření hrudního koše, zámku a otevření krku až po bradu, se již opět uplatnily přednosti menších rozměrů čepele a práci s měkkými tkáněmi nebylo možné nic podstatného vytknout. Po vyvěšení kusu nebylo ostří nože samozřejmě stejně výstavní, jako na začátku, nicméně při zvýšeném tlaku ještě holilo. Bez větších komplikací probíhal i začátek následného stahování, uvolňování podkožních vrstev, tuku a blan. První průběžné „osvěžení“ si ostří vyžádalo po uvolnění kloubů na bězích a oddělení hlavy. Po nich již začal nůž při řezu viditelně „tahat“ za volnější blány. Pro uvedení do odpovídajícího stavu postačovalo několikeré obtažení klasickou ocílkou. Další úprava již nebyla až do konce práce potřeba.
Myslivci s nožem Nordik Knife dostávají do rukou především zajímavý doplněk svojí dosavadní klasické výbavy. Záleží jen na nich samých, jak dokážou ocenit spojení kompaktnosti, použité oceli, možnosti alternativního nošení a pokrytí specifických úkonů při ošetření ulovené zvěře. Jsem přesvědčen, že si podobná novinka svoji skupinu zastánců zajisté brzy najde.
Josef DRMOTA