Časopis Myslivost

 
Kdysi dávno, milé děti, se kravičkám vozilo čerstvé zelené krmení přímo z pole. Když bylo hezky, bylo to v pořádku. Když dlouho pršelo, bylo plné bláta a taky samá voda. To se kravičkám moc nelíbilo, ale co jim zbývalo. Nebo bylo sucho a ostrouhaly, jenže pak nedojily. Tak někdy, když to šlo, dostaly trochu sena.
 
Co bylo, bylo… Dojený skot má stabilizovanou krmnou dávku sestavenou z konzervovaných krmiv, žádné výkyvy, vyrovnaný je poměr bílkovin a energie i minerálních látek, všechno jak má být.
Masný skot se pase na loukách a pastvinách s kvalitním porostem trav. Když bílkovinné složka v krmné dávce převládá, lze ji kukuřičnou siláží i doplňkovými směsmi, lizy a obilnými šroty vyrovnat na potřebné parametry. Takže-jde to. Ale plochy krmných plodin i technologické zázemí chovu skotu je pro převážnou většinu obor nedosažitelné. Faremní chovy mají důvod investovat do mechanizace a zařízení pro přípravu skutečně kvalitní krmné dávky, otázkou je doba návratnosti a využití genofondu chované zvěře.
Zvěř ve volnosti, zejména v polních honitbách, má potravní zdroje dané stádiem vegetace, způsobem či intenzitou hospodaření, momentální situací podle použití látek chemické ochrany rostlin. Na zdravotní stav srnčí zvěře silně negativně působí nepříznivé dietetické poměry většiny polních plodin, nejhorší je příjem mladých rostlin řepky, kdy se spojuje nadbytek bílkovin a nedostatek vlákniny s toxickými účinnými látkami herbicidů a specifickou toxicitou řepky samotné.
Plochy kulturních plodin jsou kromě nich samotných v přeneseném slova smyslu téměř sterilní, což znemožňuje přirozený život drobné a pernaté zvěře závislé na hmyzu a ostatní živočišné složce potravy, dále na přirozené botanické bohatosti naší původní přírody a kdysi dávno rozumně a maloplošně obhospodařované kulturní krajiny.
Biopásy jsou pro zvěř (kromě políček) téměř jedinou rozumnou i reálnou možností zlepšení potravních možností objemných krmiv. Význam a skutečný přínos spočívá ve vysetí plodin, jejichž výživné hodnoty mohou alespoň zčásti napravit strádání v objemu i živinách včetně nepříznivého dietetického působení monokultur. A také alespoň částečně vyrovnat poměr bílkovin a energie včetně doplnění tolik potřebné vlákniny.
Zlepšení spočívá ve skladbě vysévaných plodin v biopásech a rovněž v možnosti vysévat v termínu, který umožní zvěři příjem v době, kdy je monokultura pro zdraví zvěře nejnebezpečnější, nebo je monokultura sklizena.
 
Jaké plodiny do biopásů?
 
V úvodu nadčasově zmiňované využívání přírodního potenciálu čerstvých zelených krmiv mělo výhody i nevýhody. Kritická bývala přímá závislost na průběhu počasí a také požadavek na dostatečnou plochu půdy. Protože rozložení srážek bývalo před třiceti lety a dříve méně extrémní a spíše pravidelné, byly velkým krmivářským „hitem“ jednoleté jarní, letní či posklizňové směsky. Sely se ihned po sklizni obilovin nebo dříve sklízených technických plodinách. Vyplňovaly dobu mezi fenofázemi vhodnými ke sklizni hlavních krmných plodin, převážně vojtěšek a jetelů. Výběr by byl široký, reálně ovšem omezený místními klimatickými a půdními podmínkami. Tyto zkušenosti se nám nyní velmi dobře hodí při zakládání biopásů.
 
První možností jsou směsky vysévané v brzkých v jarních termínech (jarní rané). Tabulka 1 Základem je oves a luskoviny, termín setí je stejný jako jarní obiloviny, v nižších polohách co nejdříve v březnu, ve vyšších a chladných počátkem dubna, aby se co nejlépe využila zimní a jarní vláha. Jsou vhodné do vyšších a chladnějších poloh. Drsnější klimatické podmínky snáší nejlépe vikev huňatá, naopak vikev panonská je vhodná pro teplé a suché oblasti. Vikev setá je ozimá, ale jarní výsev je rovněž vhodný. Bob není vhodný pro příliš drsné podmínky, dobře prosperuje ještě v mírnější bramborářské oblasti. Peluška je vhodná do podhorských oblastí (snáší mráz -4 až -6 ^oC).
Pokud bychom chtěli mít porost s co nejnižší bílkovinnou hodnotou, pak je možná kombinace ovsa s jednoletým jílkem (tetraploidní varianta). Ovsa je vhodné vyset 140-150 kg/ha, jílku 25-30 kg/ha. Tato kombinace je velmi vhodná do vyšších oblastí. Její nespornou výhodou je možnost pastvy po celé vegetační období. Kromě toho porost brání zaplevelení a také erozi. Výnos může dosahovat až 12 t zelené hmoty/ha.
 
Do teplejších podmínek nebo pro pozdní výsev jsou vhodné směsky s kukuřicí. Tabulka 2 Zvěř ale kukuřici dokáže více zdevastovat, než spást, což se týká muflonů a hlavně daňků. Tyto směsky jsou zralé ke krmení podstatně později, v srpnu až září, tedy po sklizni obilovin.
Doba setí kukuřice je dána teplotou půdy. Pro rychlé klíčení semene je optimální teplota 8–10 °C. Tomu odpovídá termín setí od poloviny dubna do 10. května. Sedláci říkají: když kvetou třešně. Tyto směsky v dobrých podmínkách poskytují výnos 30-40 t zelené hmoty/ha.
Varianta kukuřice + sója je vhodná do teplých oblastí a dostatku vláhy.
 
V současných klimatických podmínkách musíme počítat spíše se suchem. Dříve se několik méně tradičních plodin využívalo právě pro schopnost překonat suché období.
Čirok cukrový: Je to 2-3 m vysoká rostlina, náročná na teplo, pod 10 ^oC stagnuje v růstu, ke klíčení potřebuje 10-12 ^oC. Snáší přísušky, ve velikém suchu zastavuje vegetaci, ale po skončení i delší doby sucha pokračuje ve vegetaci. Vhodný je do podmínek jižní Moravy, vysévá se v polovině května, výsevek 20-30 kg/ha. Vyžaduje kvalitní, teplé, neutrální, hluboké a živinami bohaté půdy. V dobrých podmínkách lze očekávat 30-50 t zelené hmoty/ha. Pro vysoký obsah cukrů má velmi dobrou energetickou hodnotu. Po spasení je schopen jednou obrůstat.
Súdánská tráva: Je nižší a celkově méně mohutná, výška 1,5-2 m. Nároky jsou podobné jako u čiroku. Snáší písčité, živinami méně bohaté půdy. Pokud by byla spásána ještě před vymetáním, velmi dobře obrůstá. V minulosti se osvědčila odrůda HYSO a plodina byla známa pod tímto názvem. Výsevek 30-60 kg/ha, využívala se ve 2-3 sečích. Je možno ji kombinovat do směsky s kukuřicí. Výnos může být 40-60 t zelené hmoty/ha. Pro svou mohutnost nejsou obě rostliny ideální pro srnčí zvěř.
Proso seté: Je vysoké 0,5-1 m. Snáší všechny půdy, kromě těžkých a zasolených. Je teplomilné, snáší sucho (po přísušku obnovuje růst). Lze jej vysévat až do konce července. Má krátkou vegetační dobu (do úplné zralosti, tedy zrna 80-110 dnů). Po vymetání se rychle zvyšuje obsah vlákniny, právě metání je ideální fenofáze k pastvě.
Dalšími podobnými plodinami jsou ještě mohár a čumíza. Nemají ale žádné zvláštní výhody ani odlišnosti.
Také kukuřici je možno zkombinovat s jílkem. Při nižším výsevku a širších řádcích bude mít jílek dostatek světla. Věcí dalších experimentů v podmínkách biopásů by mohlo být zakládání trvalých travních porostů, právě s krycí plodinou (ovsem, kukuřicí…).
Agrotechnické podrobnosti a celá metodika je už mimo rámec tohoto textu, ale alespoň základní souvislost: Oves se považuje za doběrnou plodinu, jeho mohutný kořenový systém je schopen vydobýt z půdy většinu živin. Staří sedláci říkali, že oves půdu vyrabuje. Kukuřice má naopak mělký kořenový systém a půda pro ni musí být dobře vyhnojena i celkově připravena. Široké řádky kukuřice jsou pozvánkou pro plevely, živiny i dostatek světla umožní jejich rychlý rozvoj. Porovnání ovsa a kukuřice lze postavit také tak, že oves ještě velmi dobře prosperuje tam, kde kukuřice už živoří.
 
Nejjednodušší možností je vyset samotný oves. V porovnání s řepkou má vždy méně celkových bílkovin a po celou vegetační dobu podstatně více dieteticky kvalitnější, lépe využitelné vlákniny. Pokud s ohledem na vláhu správně načasujeme dobu setí, pak oves poskytuje nejen vysoký výnos zelené hmoty, ale také ve fenofázi mezi mléčnou a voskovou zralostí zrna i velmi žádoucí energetickou složku.
Základní podmínkou úspěchu je dostatek vláhy. Oves také kromě velmi suchých a lehkých půd nesnáší extrémní zamokření.
V dobrých podmínkách je schopen poskytnout výnos 30-50 t zelené hmoty /ha. Teoreticky, tedy v závislosti na srážkách v době klíčení a vzcházení je možno pozdní dobou vysetí dosáhnout potřebné fenofáze v době, kdy je to optimální vzhledem ke stavu porostů ve velkoplošném pěstování. To je ale vždy zčásti na úkor výnosu.
Oves je po 60 dnech ve stádiu ukončeného sloupkování, při časném setí již od konce května poskytuje možnost pastvy na mladé, velmi kvalitní zelené hmotě. V druhé polovině června je porost vymetaný, s dostatkem vlákniny a stále velmi hodnotným, ale nikoliv nadbytečným obsahem bílkovin.
Mléčná zralost zrna ovsa nastupuje za 80-90 dnů po výsevu (postupně se na úkor obsahu bílkovin zvyšuje energetická hodnota zrna + vlákniny), vosková zralost zrna za 95-105 dnů. Oves bývá plně zralý po 120 dnech, což může být variabilní podle odrůdy a podmínek.
Věcně pěstitelský přístup vyzvedává co nečasnější setí, aby se využilo jarní vláhy. Nevýhodou je, že z pohledu potřeb zvěře v prostředí polních honiteb by vývoj časně setého ovsa až do začátku či poloviny června jen kopíroval řepku, popřípadě jiné intenzivně pěstované obiloviny.
 
Z minulých dob se nechme ještě inspirovat ozimým žitem. Vysévá se v první polovině září. Jeho velikou výhodou je intenzivní nárůst brzo na jaře a využití vláhy ze zimního období. Poskytuje dobrý výnos mladé zelené hmoty už koncem dubna. Nevýhodou je rychlý vývoj, tedy zvyšování obsahu vlákniny na úkor ostatních živin, což nastává již během metání.
Žito není náročné na půdní podmínky, prosperuje i na lehkých, hlinitopísčitých půdách, kyselých i podzolovaných. Dobře snáší chlad i silné mrazy. Výnos zelené hmoty je dán dobou její sklizně. Pokud bylo žito posečeno jako krmná plodina nebo na úsušek, pak se pokosem velmi mladé hmoty asi 20. dubna získalo 13 t/ha (olistění 56 %), 5. května 23 t/ha (olistění 36 %) a asi 20. května 34 t/ha (olistění 22 %). O kvalitě hmoty během vývoje vypovídá podíl listů a stonků.
Žito je možno také vyset se směskou s ozimou vikví. Tím se zvýší chutnost i obsah bílkovin ve stárnoucím porostu.
Pokud bylo žito brzo sklizeno, vysévala se po něm kukuřice na siláž. Výnos byl ale loterií z hlediska dostatku srážek pro vývoj pozdě zaseté (následné) kukuřice. V minulých dobách se žito skutečně považovalo za hodnotnou krmivářskou plodinu a bylo intenzivně šlechtěno. Získaly se a využívaly diploidní i tetraploidní odrůdy, přičemž tetraploidní měly o asi 20 % vyšší výnos i obsah bílkovin.
Na tomto místě je vhodné připomenout, že zrno žita obsahuje hořčiny a antinutriční látky. Bez tepelné úpravy je pro krmení nevhodné. Také často zkrmované zrno křížence žita a pšenice, nazývané žitovec (triticale) by mělo být zkrmováno, zejména pernaté a drobné zvěři jen omezeně, nejlépe vůbec. Pěstitelé jej produkují pouze pro jeho odolnost, nenáročnost a jistotu výnosu.
 
Velmi zajímavou plodinou pro biopásy by mohlo být svatojánské žito, správně nazývané žito trstnaté, (Secale cereale, var. multicaule). Má bohaté olistění, delší vegetační dobu než ostatní obiloviny a silně odnožuje, výška porostu je až do 200 cm. Prosperuje i v půdně a klimaticky nepříznivých podmínkách.
Vysévat se dá v několika termínech. Podzimní výsev je třeba provést nejpozději do poloviny září, výsevek je 100-150 kg/na ha. Na jaře lze dosáhnout 30-35 t zelené hmoty/ha a v druhé seči 6-7 t/ha. V praxi, v podmínkách spásaného biopásu bude výnos i průběh vegetace záviset na intenzitě spásání.
Jarní výsev (stejně jako jiné jarní obiloviny) je vhodné provést co nejdřív k využití zimní vláhy. Protože i porost tohoto žita po fenofázi sloupkování rychle stárne, je dobré vysévat směsku, opět přídavek pelušky či vikve. Výnosy zelené hmoty se pohybují od 15 do 20 t/ha.
Letní výsevy ve třetí dekádě června navazují na původní tradici setí svatojánského žita na svátek sv. Jana. Výsevek 150 kg/ha. V tomto termínu má mimořádné růstové a odnožovací schopnosti. Do podzimu vyrůstá do výšky 20 až 30 cm, výnos až 5-6 t zelené hmoty, na jaře teoreticky 20-25 t. Pokud porost není nadbytečně zdevastovaný a rozdupaný, dobře přezimuje a na jaře je schopen poskytnou další pastvu. Údaje byly převzaty z práce „Metodika pěstování trsnatého žita Secale cereale, var. multicaule,“ autor Ing. Jan Pelikán, CSc., Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., 664 41 Troubsko.Tam také doporučuji obrátit se pro podrobnější informace.
 
Při pěstování obilovin na plochách biopásů za účelem získání zelené hmoty pro zvěř je třeba dodržovat obvyklé agrotechnické postupy. Týká se to přípravy půdy a také nutného přihnojení. Pokud se na biopásech bude pěstovat zelená hmota každoročně, je vhodné zařazovat i jednoleté jeteloviny a vikve, které ponechají v půdě kromě kořenové hmoty i významné množství dusíku jako produktu své symbiotické kořenové mikroflóry.
Specifickou či choulostivou otázkou je používání látek chemické ochrany rostlin. Vzhledem k tomu, že pro zvěř nelze uvažovat o obvyklých ochranných lhůtách po aplikaci, je nutno místo postřiků pečlivě provádět agrotechniku, která přispívá k likvidaci plevelů. Pokud se bez herbicidů zemědělství obešlo jen před několika generacemi rolníků, pak to je možné i dnes. Přiměřený výskyt plevelů je obohacením monokultury a může to být ve prospěch drobné zvěře. Stejně tak plocha alespoň částečně, jak dovolí vedlejší hlavní, intenzivně pěstované plodiny, ožije hmyzem a dalšími živočichy, tvořící potravu žádoucí pernaté zvěře.
 
Obiloviny ale nejsou zdaleka jedinou možností. Opět se můžeme nechat inspirovat dobou, kdy technologie i celkové možnosti pěstování krmných plodin pro hospodářská zvířata byly méně intenzivní než dnes. K využití omezené plochy půd i velmi různých přírodních podmínek se pěstovaly plodiny už nevyužívané, zapomenuté nebo skoro neznámé.
 
Krmná kapusta: její největší význam tkví v odolnosti proti mrazu. Vhodné jsou listové odrůdy, s vyšším obsahem vlákniny. Vhodné jsou pro ni podhorské oblasti s kvalitní půdou. Pro její produkci je charakteristická vysoká pracnost. Může se pěstovat z přímého výsevu, nebo z předpěstovaných sazenic. Řádky by měly být široké 0,4-0,5 m, vzdálenost rostlin 30 cm. Pokud bude porost hustší, rostliny se vyvinou se slabými lodyhami a hustším olistěním.
Výnos je 40-80 t zelené hmoty/ha. Seje se v druhé polovině dubna, nebo vysazuje v červnu, kdy sazenice mají 4-5 listů.
Slunečnice se zařazovala jako součást letních, později vysévaných směsek. Pro krmení se vysévá do řádků širokých 25 cm, výsevek 30-40 kg/ha. Může se vysévat ještě během července, a pak by poskytovala zvěři obživu v podzimních měsících. Vzhledem ke schopnosti poskytnout vysoké výnosy (30-40 t zelené hmoty/ha) vyžaduje vysoký obsah živin v půdě, jejich čerpání jí umožňuje mohutný kořenový systém.
Od ostatních plodin se odlišuje vysokým obsahem minerálních látek, v čemž téměř předstihuje i vojtěšku a má zásaditou reakci. Dobře odolává suchu a její pevný stonek je oporou pro luskoviny, zejména vikve. Téměř vždy se využívala jako součást pozdně setých směsek.
Pro využití v biopásech jej nevýhodou její rychlý vývoj - od stádia počátku rychle zvyšuje obsah vlákniny (dřevnatí) na úkor ostatních živin. Pokud by ale část rostlin dozrála, bylo by její semeno velmi kvalitním krmivem pro ptáky a částečně i pro zvěř (tuk i bílkoviny).
Nebo by se časně vyseté rostliny daly ve vysokých teplotách první poloviny června posekat a sušit jako letnina. To ostatně lze i s kukuřicí.
Topinambur byl na stránkách Myslivosti popsán mnohokrát. Připomeňme jen si tedy jen jeho schopnost vysokého výnosu zelené hmoty 30-50 t/ha. Vysazovat se musí do širokých řádků a je nutné agrotechnickými zásahy dostat hlízy z půdy ven. Topinambur má vysokou regenerační schopnost a obrůstá velmi snadno i z úlomků oddenků. Ponechán bez zásahu se v porostu nadměrně zahustí a spotřebuje veškeré živiny. Ve vyčerpané půdě pak přežívají jen drobné rostliny v hustém zápoji, je to takové nepravé zplanění porostu.
 
Většina monokultur, tedy hlavních plodin v intenzivním pěstování poskytuje v jarní době, jak už bylo zmíněno, nadbytek bílkovin. Nicméně, i v ostatních ročních obdobích má zvěř, zejména srnčí, potřebu dostatku bílkovin a to i vzhledem ke schopnosti přežvýkavců vytvářet hodnotnou bílkovinu fermentací v předžaludcích.
 
Budeme-li o biopásech uvažovat jako o jednoletých porostech, pak je třeba využívat jednoleté luskoviny. Jejich výhodou je zanechání velkého množství kořenové hmoty včetně dusíku ze symbiotických hlískových bakterií v půdě.
Typickou, nicméně nikoliv jednoznačně výhodnou plodinou je bob polní. První nevýhodou je přítomnost hořčin typu kyanidů a glykosidů. Hořká chuť ale zvěř nemusí plně odrazovat. Látková výměna tyto látky dokáže kompenzovat za cenu mírných ztrát zejména sirných aminokyselin, ať v celkovém metabolizmu nebo v bachoru. Výhodou je vysoký obsah bílkovin i minerálních látek.
Bob dobře prosperuje v rozmezí řepařské až bramborářské výrobní oblasti, i když lépe prosperuje v teplých podmínkách. Dlouhá vegetační doba je z pohledu možnosti pastvy na biopásy rovněž výhodou.
Vzhledem ke schopnosti vysokého výnosu vyžaduje těžší a hlubší půdy (hlinité až hlinitojílovité) s vyšším obsahem humusu i vysokou zásobou živin. V době počátku růstu také hodně vláhy. Ideální obsah živin má v době mezi kvetením a počátkem tvorby lusků, což je asi za 80-90 dní po zasetí. Výnos zelené hmoty je 35-60 t/ha.
Jednoleté jetele se v našich podmínkách téměř nepěstují. V úvahu by připadaly tyto druhy:
Jetel perský (zvrácený), náročný na teplo a vláhu nejlépe prosperuje, podobně jako bob, v rozmezí řepařské a teplejší oblasti bramborářské. I nároky na půdu jsou obdobné. Vysévat by se měl koncem dubna a začátkem května, výsevek asi 15-20 kg/ha. Má počáteční pomalý růst, což znamená snadné zaplevelení. Během roku poskytuje 2-4 seče, tedy při spásání má značnou schopnost obrůstání a také dobře snáší sešlapání. V dobrých podmínkách je schopen celkového výnosu 60-80 t zelené hmoty/ha.
Má vysoký obsah bílkovin, zelená hmota jen pomalu stárne. Další nevýhodou je poléhání a z tohoto pohledu je vhodnější k využití ve směskách (podobně jako vikve).
Jetel alexandrijský (egyptský) má vysoké nároky na teplotu a vláhu, vhodný je proto do kukuřičných oblastí - tedy zase problém s dostatkem srážek. Je schopen 3-4 sečí velmi kvalitní píce.
Jetel nachový (inkarnát) je svými nároky na teplotu i vláhu vhodný do řepařských a kukuřičných oblastí, do půd lehčího typu s neutrální reakcí. Lze jej vysévat i jako oziminu, nejpozději do začátku září. Má dlouhou vegetační dobu, a ke krmení je vhodný do počátku květu, později rychle dřevnatí. Schopnost obrůstání není příliš veliká. Může poskytnout výnos 20-30 t zelené hmoty/ha.
 
Pěstování pícnin v biopásech je do jisté míry specifikou. Vždy je nutné dobré obeznámení se skutečnými půdními podmínkami a nároky plodin. Nadměrné experimentování znamená ztrátu jednoho roku, i když biopásy budou vždy a hlavně zpočátku nemalým experimentem. Dobrá rada zkušených místních agronomů by měla nejistotu výsledků snížit.